Článek
Z bohnické psychiatrické nemocnice dvakrát utekl schizofrenní pacient, který v minulosti jednoho člověka zavraždil a několik dalších lidí napadl.
Muž byl v době incidentů kvůli duševnímu onemocnění nepříčetný – a byl proto poslán do ochranného léčení, kde byl podle lékařů zaléčen. Na začátku října se ale muž nevrátil z procházky a našla ho až policie. O dva týdny později z nemocnice utekl znovu. Na základě toho jej přezkoumala znalkyně a soud ho následně poslal do vazby.
Někteří v situaci vidí pochybení nemocnice – například vedení městské části Praha 8, kde zařízení sídlí, uvedlo, že „ochranná léčba zjevně neplní svůj účel, nebo je nezvládnuta personálem nemocnice“.
Primář oddělení Jiří Švarc, kde byl muž hospitalizován, následně skončil ve funkci. Za postupem nemocnice nicméně stojí. „Lékař nikdy nepustí psychotického pacienta, který má bludy či halucinace nebo není schopen zodpovídat za své jednání. Pacient na propustku musí být zaléčený a nesmí být bezprostředně nebezpečný,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
K samotnému případu pacienta, který z Bohnic opakovaně utekl, se vzhledem k mlčenlivosti vyjadřovat nechtěl – popisuje ale, jak se podobné případy řeší a kde podle něj může systém selhávat.
Případ muže, který utekl z bohnické nemocnice, vzbudil velkou pozornost médií i veřejnosti. Jak je taková situace výjimečná?
Ročně je zhruba 16 případů, kdy se pacient nevrátí z propustky. Tyto situace jsou hodnoceny jako maření výkonu úředního rozhodnutí. Ne všechny se medializují, není to výjimečné. Ne všichni pacienti v ochranném ústavním léčení spáchali násilný čin, a už vůbec ne vraždu. Pachatelů dokonaných vražd jsem měl za svou praxi asi 20, zhruba jednoho za rok.
A jak časté jsou útěky z nemocnice bez propustek?
Že pacient přepiluje mříže nebo uteče ze zahrady, to je u ochranného léčení velmi výjimečné.
Pro koho detence
U případů lidí, kteří někoho zabili, se vždy objevují názory, proč jsou vůbec v psychiatrické nemocnici. Jak na to reagujete?
Nepříčetný schizofrenik, který nerozpoznává, co činí, není trestně odpovědný. Může dostat ochranné léčení, ústavní nebo zabezpečovací detenci a to je v pořádku. Náš systém je lepší než v jiných státech. Měl jsem například případ pacienta, který se v USA dopustil vraždy, byl nepříčetný kvůli schizofrenii a po deseti letech vězení byl repatriován bez jakéhokoli léčení. V chronickém stadiu už pak bylo léčení obtížné.
Neměli by ale lidé v případně vážných činů jít do detence, a ne do ochranného léčení?
Detence u nás existuje od roku 2009 a je určena pro ty, u nichž ochranné léčení neplní funkci ochrany společnosti. Je tedy logické, že lidé, kteří dosud léčeni nebyli, by neměli jít rovnou do detence. Schizofrenie je léčitelná a léčba by se měla nejprve vyzkoušet. Pokud někdo při první atace schizofrenie spáchá jinak trestný čin, ještě nelze říct, že ústavní ochranné léčení nesplní svůj účel.
Podle trestního zákoníku mohou být lidé, kteří v ochranném léčení nespolupracují, napadají ostatní, utíkají nebo se chovají agresivně, přeřazeni do zabezpečovací detence.
Velké procento lidí tam zůstává fakticky doživotně, takže počet chovanců logicky roste. Je potřeba otevírat nová místa, případně další zařízení, ale to se neděje. Naopak – jedna ze tří detencí byla kvůli nedostatku personálu uzavřena. Bylo by potřeba politické vůle, aby vznikly nové. Jinak budou soudci nuceni omezovat počet nových umístění nebo předčasně propouštět chovance.
Může se pak dít i to, že v psychiatrických nemocnicích skončí lidé, kteří by správně patřili do detence?
Máme zkušenosti se soudem, že nevyhovuje našim návrhům, o lidech, kteří podle nás nepatří do ochranného léčení, ale do detence. Uvádějí různé důvody – například že to není přiměřené, že spáchali trestný čin před otevřením zabezpečovací detence nebo že se třeba nevyzkoušela jiná nemocnice.
Někteří tam ale naopak jsou, i když tam už být podle našeho názoru nemusí, třeba lidé, kteří v minulosti spáchali vraždu, ale už byli dávno zaléčeni a nijak se nelišili od pacientů v ambulantním léčení.
Takže když se někdo dopustí i vraždy, byť v nepříčetnosti, to není automaticky důvod pro detenci?
Určitě ne. Zákon říká, že soud může poslat do detence člověka, který by spáchal zločin, pokud by byl příčetný – tedy čin s trestní sazbou vyšší než pět let. Další podmínkou je, že je zjevné, že ochranné léčení by nesplnilo svůj účel ochrany společnosti. Uložení zabezpečovací detence není nikdy samozřejmé.
Pacient na propustku musí být zaléčený
Asi to bude hodně individuální, ale šlo by nějak říct, na základě čeho se soudy rozhodují?
Soud si k rozhodování bere znalecké posudky. Ty ale slouží jen jako důkaz – soud je hodnotí volně, může jim uvěřit, nebo ne. Běžně se stává, že jako znalec napíšu, že člověk má být ze zabezpečovací detence propuštěn, ale soud ho tam nechá.
Jednou z otázek pro psychiatra je, zda je člověk na svobodě nebezpečný a potřebuje ochranné opatření typu léčení nebo detence. V Česku platí, že nebezpečný na svobodě je ten, u nějž je vysoká pravděpodobnost opakování protiprávního jednání kvůli duševní poruše. Chybí u nás ale standardy znalecké činnosti. I když ve světě existují hodnoticí škály a kritéria, podle kterých by se mělo postupovat.
Je tam tedy vždy nějaký prostor pro nejasnosti?
Určitě. Pokud se sejdou dva znalci, mohou mít zcela odlišný názor – nejen v otázkách ochranného léčení a detence, ale i v tom, zda je člověk příčetný.
Na začátku jste říkal, že z propustek se nevrátí 16 lidí ročně. To se zdá jako vysoké číslo. Neukazuje to nějakým způsobem na to, že ten systém někde nefunguje?
Když někdo opustí areál, jde domů na víkend nebo na delší dobu, případně na terapii, je to součást léčby. Ochranné léčení má léčit a integrovat člověka do společnosti.
V Bohnicích první dva měsíce pacienty na propustky nepouštíme – seznamujeme se s nimi. Pokud spolupracují, mohou od třetího měsíce začít chodit na terapie a vycházky. Nikdo nechce, aby byli alkoholici, toxikomani nebo schizofrenici propuštěni bez vyzkoušených propustek.
Lékař nikdy nepustí psychotického pacienta, který má bludy či halucinace nebo není schopen zodpovídat za své jednání. Pacient na propustku musí být zaléčený a nesmí být bezprostředně nebezpečný.
A v případě vážných případů, jako je třeba zmiňovaná vražda?
Když se v novinách objeví titulek „uprchl nebezpečný schizofrenik a vrah“, vychází to z toho, že v době vraždy byl daný člověk nepříčetný a nebezpečný. Ale v době propustky je jeho stav jiný.
Propustka je dána zákonem o specifických zdravotních službách – pokud je člověk kompenzovaný a propustka nemaří účel ochranného léčení, respektive neodporuje jeho účelu, má na ni nárok. Kdyby měl řadu propustek a jeho stav se nezměnil, bylo by protizákonné mu ji nedat.
Propustky dáváme rádi – naprostá většina ze zhruba stovky pacientů v ústavním ochranném léčení v Bohnicích se účastní terapií a propustek a všechno funguje. Šestnáct případů nevrácení je jejich vlastní rozhodnutí, jde o charakterovou vadu nebo nedisciplinovanost. Za to nesou odpovědnost a jsou trestáni za maření výkonu úředního rozhodnutí.
Co jim pak hrozí?
Hrozí jim odnětí svobody až na dva roky. Zpravidla soud ukládá za první nevrácení podmínečný trest, za druhé nebo třetí mohou dostat tříměsíční až šestiměsíční trest za maření výkonu úředního rozhodnutí.
Jaké jsou podle vás limity současného systému ochranného léčení – mělo by se podle vás něco změnit, aby byl bezpečnější, ale zároveň lidský?
Ochranné léčení je podle mě bezpečné a lidské, jen je potřeba o něm veřejnost víc informovat. Policie by měla říct, že se daný člověk nevrátil z povolené vycházky do ochranného léčení. Pokud uteče někdo nebezpečný, kdo nemá ochranné léčení, je to jiná situace. Ale nevrácení se z propustky nemusí veřejnost zneklidňovat, protože na propustku nepouštíme nikoho nebezpečného.
Limity jsou dány tím, že když je někdo porušená osobnost, tak ji nezměníme. Když je někdo závislý a nechce se léčit, také to nezměníme. Podle většiny odborníků by pak bylo možné okamžitě zrušit tzv. ochranné léčení protitoxikomanické a protialkoholní ústavní i ambulantní formou. To umožňuje uložit ochranné léčení lidem, kteří spáchali čin pod vlivem návykové látky. Je zbytečné, aby toxikomani nebo alkoholici, kteří se nechtějí léčit, byli do nemocnice přiváženi.
