Hlavní obsah

Topolánek: Jádro může být nezávislé na Rusku. A bez tamního plynu přežijeme

Rozhovor se šéfem Plynárenské asociace a expremiérem Mirkem Topolánkem. Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy

 

Reklama

3. 3. 15:00

Donedávna to vypadalo jako nepravděpodobný scénář. Teď ale roste riziko, že do Evropy přestane proudit ruský plyn. „Obávám se, že konflikt s Ruskem bude dál eskalovat," říká expremiér a šéf Teplárenského sdružení Mirek Topolánek.

Článek

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Před 13 lety jako premiér a šéf českého předsednictví Rady EU řešil rusko-ukrajinský spor, který vyústil v několikatýdenní plynovou krizi. Dnes Mirek Topolánek sleduje prohlubující se konflikt Evropy s Ruskem z postu šéfa výkonné rady Teplárenského sdružení – asociace, která zastřešuje velké domácí teplárny, pro něž by přerušení dodávek plynu znamenalo obrovský problém.

Teplo pro centrální zásobování se v Česku vyrábí většinou z uhlí, plynové teplárny ale pokrývají asi čtvrtinu této spotřeby. „Hrozí, že se plynové teplárny dostanou do poměrně vážných problémů, poroste cena. I bez ruského plynu ale přežijeme," říká v rozhovoru bývalý premiér, dnes penzista, pracující kromě Teplárenského sdružení také pro holding EPH Daniela Křetínského.

Donedávna jsme vylučovali možnost, že by do Evropy přestal proudit ruský plyn. Ale teď toto riziko roste. Jak je podle vás vysoké?

Naštěstí celé české teplárenství není závislé na plynu. A druhá poznámka: Celý Green Deal je pod německou taktovkou postavený na rozsáhlé aplikaci obnovitelných zdrojů – což nijak nezpochybňuji, pokud se nebudeme tvářit, že to je zdroj, kterým budeme řešit základní zatížení výroby – a na levném ruském plynu.

Tento narativ ale během války padl. Uvědomují si to všichni, a tedy i Němci. Což byl pro mě poměrně překvapivý obrat. To neznamená, že Němci nebudou chtít bojovat za ještě zelenější Evropu. Pro mě ale celá dekarbonizace nebyl ani tak boj za záchranu planety, jako snaha snížit závislost na dovozech ropy a plynu z Ruska a Blízkého východu – a tím snížit naši politickou závislost na těchto divných režimech. A tento můj postoj se tou strašnou a nešťastnou válkou potvrdil.

Tím financujeme Putinovi válku. Už jsme mu ji financovali tím, že jsme platili za uměle vyšroubovanou cenu plynu od loňského listopadu.
Mirek Topolánek, šéf Teplárenského sdružení

A to riziko odpojení od ruského plynu?

Všichni jsme si všimli, že odpojení od tzv. SWIFTu proběhlo u asi osmi bank. Němci si ponechali možnost platebního styku a možnosti platit za ropu, plyn a uhlí. Na dovozu z uhlí jsou závislí asi z poloviny. Mne to moc netěší, protože tím financujeme Putinovi válku. Už jsme mu ji financovali tím, že jsme platili za uměle vyšroubovanou cenu plynu od loňského listopadu, kdy ceny raketově vzrostly nahoru mimo jiné proto, že Vladimir Putin přestal dodávat na takzvaný spotový trh.

Jak se cena uměle šroubovala?

Všechny dlouhodobé kontrakty má Gazprom posledních 10 let vázané ne na ceny ropy, ale na spotový trh. Tím, že nedodával na spotový trh, uměle tu cenu zvyšoval. A kasíroval pak zvýšenou cenu z dlouhodobých kontraktů, které ještě nikdy neporušil.

Tu tendenci dodávat má i dnes – to je jeho jediný příjem při zmražených devizových rezervách, a ten příjem dodává do rozpočtu. Ze 70 procent je na tom závislý. Já bych ale vítal, aby byl SWIFT odpojený úplně a abychom si zvykli na to, na co si stejně musíme zvyknout do budoucna – být bez ruského plynu.

Pokud se budou finanční sankce stupňovat, ocitneme se bez ruského plynu i z dlouhodobých kontraktů?

Je to docela možné. Já si myslím, že si to nepřeje ani Německo, ani Rusko. Velmi viditelná smlouva na plynovod Nord Stream 1 a 2, který obešel Ukrajinu a východní a střední Evropu, byla založena na spolupráci Německa a Ruska. Teď vnímáme změnu německé Ostpolitik a razantnější přístup než ještě před týdnem bylo vůbec možné. Ale Němci si vždy ponechají možnost Rusku platit a tím i možnost od něj odebírat.

Tuto zimu zcela evidentně Evropa přežije.
Mirek Topolánek, šéf Teplárenského sdružení

Věříte na nějaký rychlý kompromis, který konflikt s Ruskem ukončí?

Já myslím, že ten konflikt spíš vyeskaluje. Já nevěřím na žádné vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou. Možné je vyjednávání na nějaké jiné úrovni nebo s nějakým prostředníkem. Ta eskalace je nebývalá, Putin bude stupňovat teror, bude bombardovat zcela nezakrytě civilní cíle a v tomto smyslu je možné, že se plyn přestane dodávat. Nicméně tuto zimu zcela evidentně Evropa přežije.

Česko má zásobu plynu asi na měsíc. To ale nemusí být konec topné sezony, loni trvala skoro do května.

Jistě. Ale pořád ten plyn teče. A podle mě ti zodpovědní za dodávky nebo odběr plynu za téměř jakoukoliv cenu dokupují. To, po čem voláme dlouhodobě a nedaří se nám to v posledních letech ani na Slovensku, ani v Česku, je, abychom měli strategické zásoby plynu, jako je máme u ropy. Tam je to dnes na 94 dnů, což je celkem v pohodě. Plynové zásobníky ale nevlastní český stát, po čemž nevolám…

Jeden z českých zásobníků provozuje ruský Gazprom, zbytek Němci…

Ano. Já jsem varoval minulého multiministra Karla Havlíčka (ANO), jestli jsme si zkontrolovali, jestli jsou ty zásoby v zásobnících určeny pro český trh – a zcela evidentně nejsou.

To je do budoucna velká otázka. Já nevolám po nějaké velké regulaci, ale volám po tom, aby, když jsme vyhlásili nouzový stav, tak by měl mít ministr průmyslu Síkela možnost přiletět k zásobníkům a říct tam: Tak kluci, my vám zmrazíme tyto zásoby a vyměníme molekulu plynu ze zásobníků za molekulu plynu ze Západu, pokud z Východu plyn nepoteče.

To znamená gesto hlavně k Německu?

Samozřejmě. Pokud jsou ty zásobníky na našem území a my v nouzovém stavu si neumíme na plyn sáhnout, tak se ukáže, jak funguje evropská solidarita. Myslím, že je nutné očekávání příštího vývoje otestovat.

Jak moc je naše energetika závislá právě na ruském plynu?

EU odebírá něco přes 500 mld. kubíků plynu a Rusko ještě v roce 2019 dodávalo 185 mld. kubíků, loni něco kolem 130 mld. kubíků. Závislost Evropy na ruském plynu je zhruba ze čtvrtiny. To je ve střednědobém horizontu možné nahradit a tlačit na domácí produkci.

Ta byla bohužel v Holandsku uzavřena, Norsko dělá dlouhodobě podobnou produkci jako dělalo Holandsko. Dovoz LNG do Evropy se v posledních 6 let zdvojnásobil. Terminály na LNG jsou bohužel umístěny hlavně na západním pobřeží, ve Španělsku a tak dále. V Polsku je terminál ve Svinoústí, ale má limitovanou kapacitu – není možné tam krátkodobě významně zvýšit produkci plynu z LNG. A navíc jsou kontrakty na dovoz LNG z Kataru, Ameriky či Austrálie dlouhodobě fixované. Ale i to je cesta, budeme muset fixovat dlouhodobé kontrakty LNG.

To ale pořád neřeší akutní rizika, která nám krátkodobě hrozí.

Nehrozí, že bychom měli nedostatek plynu. Otázkou je jeho cena. Na spotovém trhu cena vystřelila jednorázově kolem 200 €/MWh. Současná zima ukázala, že nárůst z 15 až 25 € na 65+ €/MWh způsobuje problémy jak v ceně elektřiny, tak i v teplárenství, ať už z kogeneračních nebo výtopenských zdrojů. Obrovská výhoda české energetiky je, že část zdrojů pořád zůstává v uhlí.

Slib, který dala vláda, že v roce 2030 všichni od uhlí odejdou a přejdou na plyn, biomasu, odpady, s postupnou substitucí do vodíku nebo biometanu, byla trochu fikce. Taxonomie takto hovoří, ale je otázkou, jestli nová dohoda se státem a Evropskou komisí nebude znamenat prodloužení provozu uhelných tepláren.

Plynové teplárny se dostanou do relativně vážných problémů. Protože neexistuje levnější nebo lepší náhražka, ať už vyrábíte z elektřiny nebo plynu, budete nakupovat za horší ceny. Se všemi riziky, které známe u firmy Lumius nebo Bohemia Energy z nedávné minulosti.

Jak se na to v této chvíli teplárny, které vyrábějí z plynu, připravují, že by vystřelila cena plynu, nebo že by palivo zcela chybělo?

Mohu uklidnit, že se připravují velmi zodpovědně. Ale nejsem oprávněn hovořit za jednotlivé subjekty. Speciálně ty, kterých se to týká, na to mají zřízené krizové štáby a mají řešení, aby to obyvatele postihlo co nejméně. Dneska se může ukázat být výhodou být na centrálním zásobování. A i do budoucna radím lidem, aby nedělali rychlé pohyby, protože decentralizace až po tepelná čerpadla v paneláku budou významně dražší než v minulosti.

Myslím si, že za prvé máme být trochu trpěliví s tím, jak to dopadne s ruským plynem. Přežijeme to i bez ruského plynu, o tom nepochybuji. Nicméně celá ta modernizace a dekarbonizace nejen českého teplárenství, ale i energetiky se může pozdržet. Může se znovu kopat uhlí v OKD, může se prodloužit životnost elektrárenských bloků, ať už je vlastní skupina Sev.en nebo ČEZ.

Jak dlouho může trvat snižování závislosti střední Evropy na ruském plynu? Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen několikrát zopakovala, že ji bude třeba v každém případě snížit. Skutečně to vyřeší obnovitelné zdroje?

Tlak Evropské unie bude, že jediné, co to vyřeší, budou obnovitelné zdroje. A to je obrovská fikce. U nás je potenciál solárů nejen na střechách rodinných domů, ale i veřejných budov, skladů, továren a podobně, až po vytváření lokálních distribučních soustav. Ale je třeba udržet teplárenské soustavy, už jen proto, abychom mohli řešit black outy, abychom mohli udržet tvrdost naší sítě. Tu jen obnovitelné zdroje neudrží.

Mix paliv pro teplárny se teprve ukáže. Teplárny jsou schopny absorbovat i ty obnovitelné zdroje. Je docela možné, že bude diskuze o prodloužení uhlí u elektrárenských zdrojů, mluví se o roku 2035. A potěšilo mě poměrně razantní řešení této vlády, že bez okolků po osmiletém tápání zahájila tendr na dostavbu pátého dukovanského bloku. Ten sice nic neřeší, protože je jen náhradou za dva dukovanské bloky, které dožijí v půli 40. let. A můžeme jít francouzskou cestou, ta mi přijde nejšťastnější.

Což znamená stavbu dalších jaderných bloků?

Kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů se zdroji, které udrží tvrdost sítě a soustavy – což jsou i ty teplárny. Nemůže zůstat u jednoho jaderného bloku. Radil bych vládě, aby v rychlém řízení vybrala dva jediné možné dodavatele a jednomu dala Dukovany a druhému Temelín. Aby dostali opci na druhý blok a abychom akcelerovali výrobu elektřiny z jaderné energie. Což má jeden zádrhel – budeme potřebovat vyrovnávací elektrárny jako zálohu k obnovitelným zdrojům. Což nemůže být záloha, jádro musí jet 24 hodin 7 dní v týdnu, aby bylo ekonomické.

Jaderné palivo i technologii jsme schopni dostávat odjinud než z Ruska, závislost na Rusku u jádra může být nulová.
Mirek Topolánek, šéf Teplárenského sdružení

Takže co zbývá? Zůstat u uhlí, dokud ho budeme mít?

Pokládám to za politické rozhodnutí. V tuto chvíli to nemůže být jen ekonomické rozhodnutí. Naše současná zkušenost byla poměrně edukativní, nevím jakou další bychom chtěli. Musíme mít garantovanou výrobu v „base loadu“, v základním zatížení. Jaderné palivo i technologii jsme schopni dostávat odjinud než z Ruska, závislost na Rusku u jádra může být nulová, i když teď ještě není. A myslím, že nemůžeme odejít od uhlí dřív, než za ně budeme mít náhradu v jaderné energii.

Obnovitelné zdroje výrobu v základním zatížení neřeší, nevyrábějí, když nefouká a nesvítí. Určitou šancí je i to vodíkové hospodářství, ale vidím to trochu s pochybami. A bude to chtít víc času než 5 nebo 10 let.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované