Od remigrace k neonacistům. Co stojí za novou debatou o zákazu AfD

Nový impuls k debatě o zákazu AfD dalo více než tisíc německých právníků, soudců a státních zástupců, kteří v otevřeném dopise vyzvali spolkovou vládu i parlament, aby zahájily řízení před Spolkovým ústavním soudem.

„Jako právníci máme povinnost zasazovat se o lidskou důstojnost všech lidí. Patří k tomu i rozhodný boj proti straně, jako je AfD, která odporuje základním hodnotám naší ústavy,“ uvedlo Republikánské sdružení advokátů (RAV), které výzvu organizuje.

Signatáři se opírají o více než tisícistránkové právní stanovisko Společnosti pro svobodu práv (GFF). Jde o expertní sdružení z Berlína, které se popisuje jako „pojistka právní ochrany ústavy“.

Autoři analyzovali přibližně 2,9 milionu příspěvků na sociálních sítích, 77 tisíc parlamentních dokumentů a 55 tisíc tiskových zpráv AfD. Posudek se opírá i o více než 2500 doložených případů a vznikal třináct měsíců.

Vyplývá z něj, že strana „porušuje princip lidské důstojnosti i demokratický princip zakotvený v německé ústavě“.

Už loni civilní kontrarozvědka BfV označila AfD za extrémně pravicovou. Podle zprávy není extremistická jen rétorika některých představitelů, ale samotný charakter celé strany. Úřad tvrdí, že AfD prosazuje etnické pojetí národa, které je neslučitelné s německým ústavním pořádkem.

Právní analýzy ale samy o sobě žádné řízení nespouští. V Německu mohou návrh na zákaz politické strany podat pouze spolková vláda, Spolkový sněm nebo Spolková rada.

Letošní studie GFF každopádně znovu otevřela politickou debatu. Spolupředseda sociální demokracie (SPD) a vicekancléř Lars Klingbeil pro týdeník Die Zeit prohlásil, že pokud se závěry expertů potvrdí, nebude zákaz AfD jen jednou z možností, ale „demokratickou povinností k ochraně země“.

Opačný postoj zatím zastává především CDU kancléře Friedricha Merze, která tvrdí, že AfD je třeba porazit především politicky.

Merz chtěl stranu výrazně oslabit, jenže se stal opak: AfD se letos v průzkumech stala nejsilnější německou stranou a očekává se její jasné vítězství v zářijových zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku a Sasku-Anhaltsku. Ve druhé zmíněné si v průzkumech udržuje takovou převahu, že by mohla získat svého prvního zemského premiéra.

Právě otázka, nakolik se AfD v posledních letech proměnila a nakolik jsou její vazby na krajně pravicové prostředí systémové, dnes stojí v centru celé debaty o případném zákazu strany.

Investigace médií jako Correctiv, Der Spiegel, Die Zeit nebo Bayerischer Rundfunk opakovaně popsaly propojení mezi politiky AfD, jejich spolupracovníky či parlamentními kancelářemi a pravicově extremistickými skupinami.

Právě tyhle případy dnes tvoří významnou část debaty o tom, kam se největší opoziční strana v Německu za poslední roky posunula.

Deník Die Welt například upozornil na Sebastiana Schmidtkeho, bývalého šéfa berlínské organizace neonacistické NPD a opakovaně odsouzeného extremistu, kterého německé úřady označovaly za „přesvědčeného neonacistu“.

Dnes vystupuje jako youtuber a pravidelně vede rozhovory s politiky AfD. Letos ho strana akreditovala jako novináře na spolkovém sjezdu v Erfurtu, kde zpovídal řadu jejích předních představitelů, včetně lídra pro zemské volby v Sasku-Anhaltsku Ulricha Siegmunda.

Siegmundova mluvčí serveru Inside AfD řekla, že politik „hovoří, pokud možno, se všemi médii, která o rozhovor požádají“, a že jeho tým u novinářů „neprovádí prověrky jejich politických názorů“.

Sám Schmidtke řekl, že neposílá svůj životopis s přehledem své politické minulosti. „Buď si mě najdou na internetu, nebo ne,“ dodal s tím, že politici z Berlína a Braniborska podle něj většinou dobře vědí, kdo je.

Schmidtkeho případ ale není ojedinělý.

V posledních měsících se objevila řada dalších zjištění, která ukazují, že kontakty mezi AfD a krajně pravicovým prostředím nejsou nahodilé, ale často mají personální i organizační charakter.

Proměnu dobře ilustruje nové spolkové vedení AfD, které si strana zvolila letos v červenci na sjezdu v Erfurtu.

Investigativní server Correctiv upozorňuje, že ze čtrnácti členů předsednictva je šest nových a značná část z nich prošla dnes už rozpuštěnou Junge Alternative. Mládežnickou organizaci německá civilní kontrarozvědka označila za prokazatelně pravicově extremistickou.

Mladší tváře zároveň podle Correctivu posílily vliv tábora kolem krajně pravicového durynského lídra Björna Höckeho i předsedkyně Alice Weidelové.

Právě Weidelová prošla politickým vývojem: od liberální ekonomiky k radikální tváři. Ještě v roce 2017 totiž podporovala vyloučení Höckeho ze strany kvůli jeho radikálním výrokům. Dnes patří k těm, kdo jeho křídlo naopak začlenili do hlavního proudu AfD.

Server Correctiv letos v květnu popsal také setkání nakladatelství Jungeuropa v durynském Altenburgu. Akci podle jeho zjištění finančně podpořilo pět politiků AfD a europoslanec frakce Evropa suverénních národů (ESN), mezi nimi i dva blízcí spolupracovníci durynského radikála Björna Höckeho, poslanci Robert Teske a Torben Braga.

Na setkání se přitom podle reportérů neobjevili jen politici a autoři spjatí s Novou pravicí. Dorazili také přední představitelé německé neonacistické scény. Mezi nimi byl například Thomas Gerlach, napojený na mezinárodní síť Hammerskins, kterou německé úřady zakázaly jako extremistickou organizaci.

Byl tam i André Kapke, dlouholetý neonacista z okruhu lidí podporujících pravicově teroristickou buňku Národně socialistické podzemí (NSU). Ta mezi lety 2000 až 2007 zavraždila deset lidí, převážně migrantů.

Nechyběl ani člen Knockoutu51, militantní pravicově extremistické skupiny z německého Eisenachu. Ta podle soudů organizovala násilné útoky na politické odpůrce a policisty.

Poslanec AfD Teske svou podporu nijak nezpochybňoval. Naopak serveru Correctiv napsal, že ho těší podporovat „živé předpolí“ strany. „Propojení metapolitiky a reálné politiky je důležité pro dosažení dlouhodobé politické změny,“ uvedl politik, který dříve vedl kancelář Björna Höckeho.

Ani další z organizátorů akce se od krajně pravicového prostředí nedistancovali. Torben Braga, dnes rovněž poslanec Bundestagu a dlouholetý Höckeho spojenec, označil nakladatelství Jungeuropa za instituci, která podle něj odvádí „cennou práci“, a dodal, že podobné projekty v okolí AfD podporuje dlouhodobě.

Na otázku, proč by se měl distancovat od organizátora akce, odpověděl: „Podle kritérií, podle nichž ho označujete za pravicového extremistu, bych ve stejné kategorii skončil i já.“

Diskuze o AfD se mezitím promítá i do praxe. V Dolním Sasku letos před komunálními volbami poprvé platí přísnější pravidla pro posuzování kandidátů na starosty a zemské rady. Protože po zvolení získávají postavení státních úředníků, musí podle zákona prokázat, že budou hájit svobodný demokratický řád.

Pokud vzniknou pochybnosti, mohou volební komise požádat o stanovisko civilní kontrarozvědku.

Na základě nového postupu už několik kandidátů AfD nebylo ke kandidatuře připuštěno. Jde mimo jiné o poslance Spolkového sněmu Martina Sicherta nebo místopředsedu zemské organizace AfD Stephana Botheho.

V Sichertově případě se volební komise odkázala na jeho veřejná vyjádření na sociálních sítích. Podle zemského volebního vedení by člověk s takovými výroky nebyl přijat ani do běžného úřednického poměru.

U Botheho komise uvedla, že má „odůvodněné pochybnosti“, zda je připraven ústavní pořádek kdykoli bránit. Oba politici se proti rozhodnutí chtějí bránit u soudu.

Ústavní právník Hans Michael Heinig z univerzity v Göttingenu zdůrazňuje, že nejde o nepřímý zákaz AfD. „Nechceme v čele veřejné správy extremisty, ať už islamisty, levicové nebo pravicové. Jde o individuální posouzení konkrétní osoby, nikoli politické strany,“ řekl televizi ZDF.

AfD naopak mluví o politicky motivovaném postupu. Místopředseda strany Stefan Möller prohlásil, že kandidátům je „odpírána účast ve volbách kvůli právně nenapadnutelným výrokům“ a že se tímto způsobem „cíleně likviduje demokracie v Německu“.