Hlavní obsah

Připletl se k bitkám v Dublinu. Líčí, jak kolem něj krváceli lidé a hořela auta

Foto: Profimedia.cz

Hořící autobus a automobil na O’Connell Street v centru Dublinu, kde se ve čtvrtek v noci rozhořelo násilí.

Reklama

aktualizováno •

Tu noc pracoval Daranijoh Sanni v baru v centru Dublinu. „Jen jsem vyšel na ulici a uviděl hořící autobus,“ popisuje pro Seznam Zprávy. Líčí násilnosti, jichž byl svědkem, i to, jaký strach teď prožívají přistěhovalci v Irsku.

Článek

V centru Dublinu zaútočil ve čtvrtek poblíž školy na náměstí Parnell padesátiletý muž nožem na děti. Pobodal tři děti a ženu, která se je snažila chránit. Nejvážněji zraněná pětiletá dívka je podle aktuálních informací irského listu The Journal v kritickém stavu. Motivy útoku dosud dosud nejsou známy, pravděpodobný pachatel byl rovněž zraněn a leží v nemocnici.

Irská média píší, že pravděpodobný pachatel má irské občanství a v zemi žije 20 let. Pochází ale z Alžírska. Zneškodnil jej jiný přistěhovalec: Brazilec, který rozváží jídlo. Zaregistroval potyčku, přiběhl na scénu a útočníka udeřil vší silou do hlavy motorkářskou helmou.

V části Dublinu, kde se útok odehrál, žijí především přistěhovalci. Napadení dětí do oblasti obratem přitáhlo pravicové extremisty, již rozpoutali násilné nepokoje, které irské hlavní město nepamatuje. Policii se podařilo rozvášněný dav, který raboval a zapaloval auta i autobusy v samém centru, zkrotit až zhruba po třech hodinách.

V pátek policie oznámila, že zadržela 34 lidí a že „bude následovat mnoho dalších zatčení“.

„Mnoho“ bylo také podle The Irish Times zraněných policistů, z toho jeden vážně. Policejní šéf Drew Harris výtržnosti označil za bezprecedentní.

Jak to v noci v místech, kde vypukly pouliční bojůvky, vypadalo, na vlastní kůži zažil Daranijoh Sanni, který svou zkušenost popsal pro Seznam Zprávy.

Sanni se nechtěně ocitl v samém centru protestů. V době, kdy se rozhořely, totiž pracoval v klubu, který se nachází jen pár ulic od nejrušnější dublinské ulice O‘Connell Street, kterou demonstranti zdemolovali.

Čeho jste byl během nepokojů svědkem?

Pracuji v nočním klubu, který se nachází na nábřeží nedaleko ústí ulice, kde se nepokoje odehrávaly. Poprvé jsem se o tom dozvěděl, když mi zavolali rodiče, že bych měl okamžitě odjet pryč.

Nevěděl jsem, co se děje, v práci jsem tolik nebyl na telefonu. Šel jsem si zakouřit a jen, co jsem vyšel na ulici, najednou jsem zahlédl hořet autobus.

A pak to všechno začalo, zvuky výbuchů. Byla to jen zápalná pyrotechnika, ale ta je v Irsku zakázaná - a tohle byla neuvěřitelně hlasitá pyrotechnika. Znělo to docela daleko, ale všichni na ulici se tak nějak rozhlíželi, jako by tam vybuchovala nějaká bomba, nebo něco podobného.

Co se v Irsku stalo?

Do potyček ve čtvrti, kde žijí hlavně přistěhovalci, se zapojily stovky lidí s transparenty Irish Lives Matter (Na irských životech záleží) a s irskými vlajkami.

Vrátil jsem se zpátky do baru, musel jsem zavřít. Pak jsme slyšeli další výbuchy, venku se lidé dostávali do konfliktů s policií. Také jsem viděl, jak po ulici běží těžkooděnci. Snažil jsem se utéct, protože mi kamarádka nabídla, že mohu zůstat u ní na koleji Trinity.

Po cestě tam jsem viděl, jak se lidé snaží proběhnout policejními zátarasy. Viděl jsem, jak se policisté vrhají na lidi, kteří na ně běží, a jak ti lidé padají a rozbíjejí si hlavy o zem.

Někteří z nich se ale jen snažili dostat domů. Ale nemohli, protože kdyby šli po ulici, narazili by na výtržníky, kteří by je napadli, protože jsou cizinci… Nemohli se dostat ani přes policii, takže jsme tam byli prostě uvězněni; nikdo nevěděl, co má dělat.

Proč se situace tak vyhrotila?

Protesty začaly eskalovat tím, že na konci Parnellovy ulice demonstranti zapálili vůz tramvajového systému Luas. Myslím, že to skutečně odstartovalo ty násilnosti se vším všudy, protože si lidé tak nějak uvědomili, že Irsko zjevně nemá systém, který by výtržnostem zabránil.

Policie se tam chvíli nebyla schopna dostat. A ani poté, co se tam její příslušníci dostali, dlouho nebyli schopni situaci dostat pod kontrolu.

Nebylo to tak, že by lidé šli do ulic s tím, že budou rabovat. Myslím, že to začalo jako opravdový protest - já sám nesouhlasím s tím, co říkali, ale skutečně to začalo jako normální protest s tím, že si lidé řekli „vyjdeme do ulic a zastavíme dopravu“.

Na videích jsem viděl záběry, na nichž lidé bijí policisty, a jiné, kde hoří jejich auta. Na začátku totiž šlo jen o jedno nebo dvě policejní auta proti stovkám lidí.

V té době už se na hlavních dublinských ulicích přidávali k nepokojům další a další lidé. Viděli příležitost začít prostě ničit věci. Pak se dostali k nějakým obchodům s obuví a začali je rabovat a také ta místa zapalovali. Myslím, že se také vloupali do McDonaldu, který byl hned vedle.

Bez komentáře: Protesty v Dublinu. Video: EFE, PA Media, AP

Kdo se protestů účastnil?

Nebyli to jen příslušníci krajní pravice, jsou to i lidé z dělnické třídy. Ti musí nejvíc čelit problémům, které přicházejí s imigrací. Imigrace má úžasný přínos, ale pokud se neprovádí správně a lidé například nemají kde bydlet, nepochybně nastanou problémy.

Pokud stěhujete lidi z jedné oblasti do druhé a jedno město přetížíte, musí nastat problémy. Tohle je stejný příklad.

Jak na čtvrteční události reagovalo obyvatelstvo obecně? Byla reakce zaměřena spíše na útok nožem, nebo na výtržnosti?

Lidé jsou tím hodně rozdělení, zdá se, že jim záleží spíš na těch nepokojích, a hlavně na tom snu, že si řeknou: „Aha, my jsme ti bojovní Irové.“ Jsou hodně hrdí na to, co se ve čtvrtek stalo, což je nechutné, protože se akorát snažíte zastavit násilí násilím. Lidé to oslavují jen proto, že jsou naštvaní.

Ten hněv je navíc nemístný. Neexistuje žádný způsob, jak skutečně ospravedlnit to, co dělají, a oni prostě zaujímají hrdinský přístup: „Postavil jsem se za sebe, postavil jsem se za Iry. Irsko by mělo být pro Iry“…

Jsou to přitom ti samí lidé, kteří žijí z našeho sociálního systému, protože sami odmítají pracovat.

Nepokoje začaly uprostřed dne, ve čtvrtek. Proč nebyli ti výtržníci v práci? Přistěhovalci přitom ve skutečnosti přispívají na daních v Irsku obecně nejvíce, v přepočtu na obyvatele.

Pokud děláme dobré věci, zastupujeme jen několik málo z nich, ale pokud děláme špatné věci, zastupujeme všechny přistěhovalce.

Foto: Charles McQuillan, Getty Images

Centrum Dublinu, den poté.

Účastníci potyček se tedy při výtržnostech zaměřovali na imigranty. Přitom to byl ale brazilský přistěhovalec, komu se podařilo pachatele zneškodnit.

Když jsem utíkal na kolej Trinity, žena, se kterou jsem šel, mluvila hanlivě o Pákistáncích a říkala, že bychom je měli zabít, pokud nějaké uvidíme…

Přestože to byl jiný přistěhovalec, kdo útočníka zastavil, lidé budou obviňovat muslimy a lidi jiných národností z čehokoli. A teď budou mít argument, že tyto věci říkají i největší zpravodajské zdroje v zemi.

Pravděpodobně to byl Alžířan, kdo zaútočil, ale lidé teď budou mluvit špatně o Pákistáncích nebo lidech z Blízkého východu - obecně o všech cizincích.

V rámci nepokojů byli napadení také Indové. To s tím původní útokem vysloveně nesouvisí. Ani Brazilci, kteří se mnou pracují, se cestou domů necítili bezpečně - přitom jsou ze stejné země jako ten poslíček, který všechny zachránil.

Jak se v takových momentech přistěhovalci mohou cítit?

Už před nějakým časem jednu ženu z Mongolska pobodal a zabil teprve patnáctiletý kluk. Reakce na to nepřišla žádná. Nebyli lidé, kteří by se ozvali.

Často dochází i k útokům na cyklisty, kteří rozvážejí jídlo a zásilky. Tuto práci totiž často dělají právě přistěhovalci.

Na tom, jak na situaci zareagovala média, bylo něco špatného?

Zdá se mi nechutné, jak byly celé protesty v Irsku prezentovány. Problém je asi to, že sociální sítě jsou založeny na angažovanosti a lidé je v Irsku používají jako zpravodajské kanály. A média něco zveřejní jen proto, aby z lidí vytáhla reakci, protože tak získají více komentářů a lajků. Lidé se rádi hádají.

Některá média to dělala způsobem, který z útoků jen těžil. Média neříkala jen „aha, tohle se stalo“. Snažila se vyvolat ještě větší násilí a nenávist, a to v mých očích nebylo pravdivé zpravodajství. Bylo to zpravodajství za účelem finančního zisku.

Jaké jsou podle vás základní problémy, které přispěly k vypuknutí násilí?

Hodně z toho byl jen velmi potlačovaný hněv dělnické třídy. Irsko je do značné míry řízeno lidmi z vyšších vrstev, a protože problémy dělnické třídy nejsou tolik slyšet, všem se tak nějak říká, aby ze všeho vinili migranty, protože právě ty vidí ve svém bezprostředním okolí. Systém, který tu je, nebyl vytvořen ani pro dělnickou třídu, ani pro přistěhovalce. Takže jim nezbývá než bojovat mezi sebou.

Prostě máte tyto dvě skupiny lidí, které jsou špatně reprezentovány. S žadateli o azyl se tady také zachází příšerně, je téměř nemožné získat v této zemi azyl. Elity staví chudé lidi proti sobě, protože vědí, že lidé jsou naštvaní.

Výtržníci nešli k parlamentu, jen útočili na podniky vlastněné cizinci a na místa, kde žijí žadatelé o azyl. To problém nevyřeší. Řešením problému musí být systematická změna.

Jaké změny a zlepšení by se podle vás mohly provést, aby se podobným incidentům v budoucnu zabránilo?

Myslím, že je to opravdu jen o lidech. Kdyby se v rámci komunit postižených bytovou krizí a vším, co ji způsobuje, více diskutovalo… Kdyby se více diskutovalo o tom, kdo to způsobuje…

Myslím, že nejdůležitější na tom všem je mít třídní povědomí a uvědomit si, že to není otázka rasy nebo toho, kdo přichází do země a kdo z ní odchází. Otázka by měla spíš znít: „Proč systém nedokáže podporovat většinu lidí, které zastupuje?“

Reklama

Doporučované