Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V říjnu 2002 hostilo kasino ve švýcarském městě Zug, hlavním městě stejnojmenného kantonu, velkolepou společenskou akci. Místní akciová společnost Nuclear Disarmament Forum (Fórum pro jaderné odzbrojení) uspořádala galavečer s předáváním mírových cen. Jako tahák působil bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov, který vystoupil s projevem.
Kdo cenu dostane, se pět stovek pozvaných hostů dozvědělo až den před předáváním. K překvapení mnohých byl vybrán ruský prezident Vladimir Putin. V té době přitom ruská armáda měla za sebou hlavní fázi druhé čečenské války a v kavkazské autonomní republice stále tvrdě potírala separatisty. Někteří regionální politici kvůli tomu na akci nešli.
Putin na předávání mírové ceny nakonec nedorazil a pořádající firma skončila za pár let v likvidaci. Skoro 20 let stará událost, na kterou nedávno zpětně upozornil deník Neue Zürcher Zeitung, přesto dokumentuje, že švýcarský kanton Zug už dlouho přitahuje pozornost Rusů.
Důvody jsou hlavně finanční. Kanton umožňuje firmám „optimalizovat“ daňové povinnosti, a ve Švýcarsku tak platí za jeden z regionálních daňových rájů.
V kraji ležícím na jih od Curychu mají pobočky známé ruské značky, jako je plynárenská firma Gazprom, těžební gigant Nornikel nebo druhá největší ruská banka VTB. V Zugu se usídlily i Gazpromem kontrolované společnosti, které zastřešují projekty plynovodů Nord Stream a Nord Stream 2.
„Nepřímo financujeme válku“
Po invazi na Ukrajinu se Švýcarsko připojilo k protiruským sankcím. Současně se v alpské republice podrobně analyzuje, jaké vazby Rusové na Švýcarsko mají. Konfederace platí za atraktivní lokalitu pro byznys, ukládání peněz, ale i nerušený pobyt bohatých Rusů, kvalitní studium jejich dětí nebo specializované zdravotní zákroky.
Některým Švýcarům se ruská přítomnost nelíbí. Před dvěma týdny protestovala v ulicích Zugu asi stovka lidí proti snadnému usídlování ruských firem s vazbami na režim Vladimira Putina. „Nepřímo financujeme válku,“ prohlásil Hanspeter Uster, někdejší člen kantonální vlády za Zelené pro deník Tages-Anzeiger, který před ruskými firmami opakovaně varoval už v minulosti.
Ruské miliardy v bankách
Podle Banky pro mezinárodní platby (BIS) mají soukromé osoby a podniky z Ruska na švýcarských účtech uloženo kolem 11 miliard dolarů (asi 246 miliard korun), což představuje skoro třetinu ruských peněz na zahraničních kontech.
Toto číslo však zahrnuje pouze peníze od lidí nebo firem přímo sídlících v Rusku. Celkový ruský majetek ve švýcarských bankách se dá podle šéfa Švýcarské bankovní asociace Marcela Rohnera odhadnout na 150 až 200 miliard dolarů (3,3 až 4,5 bilionu korun).
Na která konta se vztahují aktuální protiruské sankce, ještě není úplně jasné. Banky musejí peníze postižených osob zmrazit a nahlásit federálnímu hospodářskému úřadu Seco.
O některých ruských velkopodnikatelích je nicméně známo, že ve švýcarských bankách měli v posledních letech velké částky. Například Sergej Roldugin, kterého sankční list označuje za „správce majetku Vladimira Putina“, měl podle dokumentů z aféry Panama Papers konto v Curychu, přes které protekly desítky milionů.
Švýcarská justice se také v předchozích letech opakovaně pokoušela vysledovat toky ruských peněz, jež pocházely z nelegální činnosti. Pátrání však ztroskotalo na tom, že Rusko neposkytovalo švýcarským úřadům právní pomoc.
Viele Milliarden Franken von russischen Privatpersonen und Unternehmen liegen auf Schweizer Konten. Wie und wo prägen reiche Russ:innen die Schweiz? Eine Spurensuche. (Abo)https://t.co/YOqQT8Seb0
— tagesanzeiger (@tagesanzeiger) March 19, 2022
Velká část místních politických a podnikatelských špiček ale dává přednost výhodám, jež s sebou pověst daňového ráje přináší. Jediný problém, který vesměs všichni přiznávají, jsou vysoké ceny nemovitostí, kvůli nimž mají mladé švýcarské rodiny problém sehnat v Zugu bydlení.
Pravdou je, že ze stejného důvodu jako ruským státem ovládané firmy se pro Zug rozhodli také podnikatelé z jiných zemí, například bývalý český premiér Andrej Babiš (ANO). V kantonu mnoho let sídlila jeho švýcarská společnost Fertagra, která byla až do roku 2008 jediným vlastníkem známější české společnosti Imoba.
V zugském městečku Cham byla zapsaná také firma O.F.I. Finanz und Investment, která v polovině 90. let sehrála klíčovou roli při ovládnutí polostátního Agrofertu jeho tehdejším šéfem Babišem. Právě tato švýcarská společnost s oficiálně neznámými vlastníky získala v Agrofertu většinový podíl na úkor slovenského polostátního podniku Petrimex.
V době, kdy Babiš prováděl tuto zásadní operaci, už byl Zug ve světovém byznysu proslulý. Nejvíce jako sídlo obchodníků se surovinami včetně ropy.
Kanton v tomto ohledu proslavil zejména americký obchodník Marc Rich, který tam v roce 1974 založil firmu obchodující se surovinami, pozdější globální skupinu Glencore. Richovou zásadou bylo výhodně obchodovat s každým, nakupoval třeba ropu od Íránu, na který Spojené státy uvalily embargo. Kvůli tomu a dalším obviněním USA podnikatele v roce 1983 obžalovaly, Rich se pak před americkou justicí skrýval a zachránila ho až milost od prezidenta Billa Clintona v roce 2001.
Závětří pod Alpami
Rusové jsou nejpočetnější skupinou mezi zahraničními boháči, kteří si u švýcarských úřadů koupili pobytové vízum. Švýcarský přistěhovalecký zákon totiž umožňuje, aby se víza udělovala i s odkazem na „důležité veřejné zájmy“, což podle ustáleného výkladu mohou být i peníze.
Mezi 85 ruskými občany, kteří toto „zlaté vízum“ dostali, je nově také několik lidí, kteří se ocitli na sankčních seznamech. Například surovinový magnát Andrej Melničenko, jenž po ruském útoku na Ukrajinu přišel o svoji obří jachtu zakotvenou v italském Terstu.
Před šesti lety si o pobytové vízum zažádal také jiný známý oligarcha Roman Abramovič, který v důsledku sankcí přišel o kontrolu nad anglickým fotbalovým klubem Chelsea. Úřady kantonu Wallis mu vyhověly, žádost ale vetovaly federální orgány s odůvodněním, že Abramovič představuje bezpečnostní a reputační riziko.
Po ruském útoku na Ukrajinu se rozšířila spekulace, že ve Švýcarsku žije údajná milenka ruského prezidenta, bývalá šampionka ve sportovní gymnastice Alina Kabajevová. Její jméno se v zemi poprvé hojně skloňovalo v roce 2015, kdy měla v Luganu porodit Putinovi potomka. Švýcarské úřady ale pobyt Kabajevové v zemi zpochybnily.
Mit dem Gerücht, dass Putins angebliche Geliebte in der Schweiz wohnen soll, setzt sich auch die offizielle Schweiz auseinander. https://t.co/7wXkAs6RGm
— SRF News (@srfnews) March 19, 2022
Po pádu sovětského impéria se přes Švýcarsko začaly obchodovat i nerostné suroviny z bývalého východního bloku. Podle listu Tages-Anzeiger, který se odvolává na informace ze švýcarského velvyslanectví v Moskvě, se hlavně přes Ženevu, Lugano, Curych a Zug prodává kolem 80 procent surovin, jež směřují z Ruska na světové trhy.
Švýcarsko posloužilo také jako důležitý převodník pro jednu z největších fúzí v historii, díky které vláda Vladimira Putina významně posílila kontrolu nad vývozem ruské ropy. Šlo o transakci z roku 2013, při níž státní ropná společnost Rosněfť ovládla konkurenční firmu TNK-BP. Kupní dohodu s astronomickým objemem 55 miliard dolarů tehdy pomáhal zprostředkovat přímo Putin, finální jednání probíhalo v jeho moskevské rezidenci.
S financováním nákupu akcií TNK-BP významně pomohly nejen západní banky, ale také švýcarské firmy – Glencore sídlící v Zugu a Vitol se sídlem v Ženevě. Za 10 miliard dolarů si zajistily práva na ruskou ropu.
