„Trump vymazává Obamu z historie.“ Stoupenci exprezidenta se cítí odstrčeni

/Od zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/

Stejně jako mnozí další před téměř dvaceti lety propadla „obamanii“. Dodnes s dojetím vzpomíná na večer ve zdejším Bryant Parku, kde Barack Obama přednesl projev těsně poté, co se stal prvním černošským prezidentem v historii USA.

„Všichni jsme se tehdy nechali unést a měli za to, že se Amerika konečně posunula do post-rasového věku,“ vzpomíná Denise Bishop na „magickou“ noc.

Dnes pracuje jako kadeřnice v salonu v chicagské čtvrti Hyde Park, kam se Obama nechal chodit stříhat. Holičství toho stále náležitě využívá, v zasklené vitríně je tu křeslo, v němž prezident sedával, na zdech jsou vyvěšeny fotografie se zaměstnanci podniku a stále si tu lze poručit „přirozeně ostrý a elegantní“ účes s názvem „The Obama“.

Ještě dnes se sice najdou klienti, kteří se chtějí nechat takto ostříhat, už dávno to ale nejsou „davy“. Obamanie je pryč stejně jako Obamovo prezidentství. Místní holiči i řada zdejších černochů má navíc pocit, že mizí rovněž jeho odkaz. Podle nich ho systematicky ničí Donald Trump.

„Už jeho prezidentství ukázalo, že zlomit odpor starých, prskajících bělochů bude složité, a Trump teď dělá vše pro to, aby Obamovo jméno nebylo s ničím spojeno. Vymazává ho z historie,“ zamyslí se Denise.

V Trumpově Americe má dokonce pocit, jako by byl Obama jen „historickou výchylkou“. „Amerika je pořád rasistická a to se zřejmě nezmění,“ řekne na rovinu.

Jeden z kolegů náhle dotčeně reaguje na reklamu v televizi, která na okamžik přerušila zápas amerického fotbalu. Jakási firma nabízí zdravotní pojištění, chce nicméně po případných zájemcích, aby v přihlášce uvedli své poštovní směrovací číslo. „No, není tohle rasistický?“ neudrží se holič.

Poštovní směrovací čísla totiž odhalí, kde daný člověk žije, a pokud to je chudinská čtvrť (tedy zřejmě i černošská), firma pojištění neposkytne, usuzuje.

Denise mírně přikývne a vrátí se ke své úvaze. Podle ní má Trump a řada republikánů „dlouhodobou strategii“, jak zastavit nebo alespoň zpomalit demografickou změnu země. V roce 2050 to má být země minorit, kdysi dominantní bílá rasa ztratí na své populační výlučnosti.

Holičství se nachází v oblasti zvané jako South Side, považované za to daleko chudší v porovnání se severní části Chicaga plné nablýskaných mrakodrapů, zámožných vilek a technologických firem.

Jižní část je přitom spjatá s formativními léty Baracka Obamy, který tu začal pracovat jako komunitní organizátor. Tuto zkušenost později popsal jako nejlepší školu svého života.

V South Side také přednášel na University of Chicago a nakonec tu stále stojí dům, kde (občas) bydlí se svou ženou Michelle. Ta ve „Větrném městě“ rovněž vyrůstala a potkala tu i Baracka Obamu. Nejprve ho několikrát odmítla, ale nakonec s ním začala chodit.

Poblíž 53. ulice a South Dorchester lze najít kámen s deskou, kde se měl pár poprvé políbit. Jsou na ní zaznamenána i slova Baracka Obamy, který měl Michelle koupit zmrzlinu, polibek tak prý chutnal jako čokoláda.

Romance nakonec vedla ke svatbě. Vzali se v Michellině rodné čtvrti South Shore v místním kulturním centru. I tato historická a kulturní památka patří do South Side.

Obamovi mají vztah k mnoha místům a budovám ve městě. A brzy zřejmě budou připoutáni ke zbrusu nové stavbě. V parku Jackson, jen kousek od jezera Michigan, totiž vyrůstá budova, která tu vzniká právě a jen kvůli Baracku Obamovi - jeho prezidentská knihovna.

„Bude to úplně jiná knihovna než ty, které vystavěli předchozí prezidenti. Ta Barackova bude takovým komunitním centrem s knihovnou, muzeem, zahradami, prostory pro sport,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy reverend Alvin Love.

V okolí se mu říká „Obamův pastor“. Oba muže pojí letité přátelství a také fakt, že to byl právě reverend Love, kdo mladému Barackovi v 80. letech pomohl s jeho prací sociálního pracovníka. Budoucí prezident totiž jednoho dne zaklepal na pastorovy dveře s tím, aby mu pomohl oslovit co nejvíce obyvatel South Side, kterou chtěl svou prací ekonomicky, sociálně a morálně pozvednout.

Oba muži dnes snad nejvíce vzpomínají na úspěšnou kampaň za odstranění azbestu ze čtvrti Altgeld Gardens. Kdysi bylo toto zchátralé sousedství vyčleněno pro černošské vojáky vracející se z druhé světové války.

V Chicagu má Altgeld Gardens stále pověst zanedbané a především špinavé čtvrti vinou několika skládek v okolí a průmyslových továren. Azbest už tu ale není, říká i po letech s viditelným uspokojením reverend Love a odkáže na úspěšnou kampaň postavenou na „organizovaném odporu“.

Baracka Obamu přitom nikdy nemusel poznat, chybělo jen málo.

„Když zaklepal na moje dveře, chtěl jsem ho vyhodit, protože jsem si myslel, že přišel žebrat o jídlo,“ vzpomíná Alvin Love ve své pracovně, jež je součástí jednoho z kostelů, kde pravidelně neděli co neděli káže. Už padesát let.

Dveře ale otevřel, aniž by mohl tušit, že si do svého domu a života vpustil budoucího prezidenta. I on ale brzy během rozhovoru dá najevo své zklamání a horor z toho, jak Trump Obamovo prezidentství a jeho odkaz „demontuje“.

„Myslím, že se prezident Trump snaží nejen vymazat Obamův odkaz, ale nakonec chce z historických záznamů dostat i úspěchy černochů v Americe,“ podotkne.

Naráží například na „zmizelá“ svědectví o počinech černošské letky známé jako Tuskegee za druhé světové války. Jejich fotografie, videa a doprovodné texty nechal z webových stránek Pentagonu a dalších amerických vojenských institucí odstranit ministr války (dříve obrany) Pete Hegseth. Ten plnil nařízení Trumpa, který od nástupu do funkce odstraňuje vše, co je spojeno s programy rasové a genderové rovnosti (DEI).

Jak už dříve napsala stanice NPR, ztratit se mělo na 26 tisíc dobových snímků této slavné černošské bojové letky.

„Myslím ale, že nemůžeme pouze čekat se založenýma rukama na to, že nám někdo jako Obama pomůže. Musíme se aktivně zapojit do procesu,“ pokračuje reverend, který vyjadřuje naději, že Obamův odkaz jako například inkluzivita přežije.

Věří, že k tomu pomůže už jednou zmiňovaná prezidentská knihovna. Hranolovitá budova je vidět hned při vjezdu do Jackson Parku, stromy bez listí ji nijak nezakrývají. Oblast je v zimní ulici v době svátků jako vymetená. Na blízké autobusové zastávce na svůj spoj čeká žena, která se mi představí jako Shirley. Na rozdíl od reverenda vyjadřuje k blízké budoucnosti skepsi.

„Je sice hezké, že zdokumentují jeho (Obamovo) prezidentství, jeho myšlenky, vize a zákony, které prosadil. Země je ale někde jinde,“ říká zádumčivě a se sarkasmem dodá, že tam jednou třeba bude hledat „emoční azyl“.

Když se ji zeptám, kde přesně se podle ní Spojené státy nacházejí, dlouho hledá vhodné slovo. Nakonec pronese: „Znovu v časech, kdy jakoby černoši neexistovali.“