Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zdá se to skoro jako zázrak.
Přesně před rokem se Ukrajina těžce sbírala z intenzivní ruské vzdušné kampaně, které se během několika jarních měsíců podařilo zničit 9 GW kapacity produkce elektrické energie. Země, která před válkou dokázala vyrobit 36 GW (na Ukrajinou kontrolovaném území) a ještě v zimě 2023/2024 zvládla těsně pokrýt spotřebu 18 GW, se tak ocitla v situaci, kdy jí zbývalo jen 9 nebo maximálně 10 GW kapacity.
Docházelo k dlouhým plánovaným odstávkám elektřiny a některé předpovědi počítaly s dvacetihodinovými intervaly bez elektřiny i na zimu.
Panovaly obavy, že Rusko v zimě možná skutečně dosáhne svého cíle a Ukrajinu prostřednictvím útoků na civilní infrastrukturu srazí na kolena. Neblahý stav energetiky zvenčí sledovali pozorně a s velkým znepokojením vedle humanitárních organizací i vojenští analytici, protože v sázce byla i samotná ukrajinská obranyschopnost.
„Tuto válku nerozhodne to, kdo obsadí dalších deset kilometrů území na Donbase. To podle mě není rozhodující. Mnohem větší pozornost si teď zaslouží otázka, jak lépe zajistit ukrajinský vzdušný prostor,“ prohlásil tehdy uznávaný expert na ruskou armádu Michael Kofman z think tanku Carnegie Endowment for International Peace (CEIP).
Katastrofa se ale nakonec nekonala.
Ukrajinské domácnosti přežily zimu bez větších omezení dodávek elektřiny a dosud se na tom nic nezměnilo. Ba naopak elektřinu Ukrajina vyváží do EU a minulý měsíc dokonce v takové míře jako před začátkem prvních velkých útoků na elektrárny na podzim 2022.
Příčin odvrácení katastrofy je víc a některé z nich skutečně jsou hodné obdivu. Nalezení zázračného receptu proti ruské taktice škodit ničením civilní infrastruktury mezi nimi ale bohužel není a za velkým úspěchem pořád zůstává hořká pachuť nejisté budoucnosti.
Ukrajina se naučila přežívat s minimem
Jedním z důvodů ukrajinského energetického „přežití“ ostatně je i to, že země po třech letech války a všem, co s tím souvisí, přešla do krizového režimu, v němž vyjde s málem, ale který má k plné funkčnosti a „normalitě“ daleko.
Vláda a energetické společnosti sice přestaly zveřejňovat aktuální výrobní kapacitu, ale i tak je jasné, že poptávku „normálně“ fungující Ukrajiny by pokrýt nemohla. Podle odhadu ukrajinské analytické organizace Dixi dokázala Ukrajina zimu 2024/2025 přežít s maximální spotřebou (maximální kapacita velmi pravděpodobně nebyla o moc vyšší) jen asi 16,5 GW, což je méně než loni a nesrovnatelně méně než před válkou.
Naštěstí pro Ukrajince k tomu pomohlo i nezvykle teplé počasí, které snížilo poptávku asi o 2 GW.
Obecně je nicméně Ukrajina schopná i s omezenou výrobní kapacitou energeticky přežívat především proto, že zemi opustily miliony lidí, omezila se průmyslová výroba, celá města zmizela za ruskou linií, další v dostřelu od fronty se mění v prach, s energií se také obecně na mnoha úrovních šetří a stát zaplavily dieselové generátory.
Plánované odstávky pro domácnosti loni podle projektu Energy Map trvaly skoro 2000 hodin a časté byly ještě v prosinci. To v lednu skončilo, ale přetrvaly odstávky elektřiny pro firmy.
O tom, jak moc velký dopad to na fungování byznysu v zemi má, přitom neexistuje dobrý přehled.
Například platforma Macrotrends uvádí, že v roce 2022 ukrajinská průmyslová produkce meziročně klesla o 40 %, načež v roce 2023 stoupla o skoro 30 %. Novější data ale nejsou. Loňská zpráva OSN zase uvádí, že po invazi na nějakou dobu přerušilo činnost 64 % malých a středně velkých podniků, které tvoří páteř ukrajinské ekonomiky, ale „většina“ v nějaké formě zase zahájila činnost. To nám ale opět o současném stavu mnoho neříká.
Podle ukrajinského experta na tamní energetiku Andriana Prokipa není pochyb, že nejen odstávky, ale i s válkou související rostoucí cena elektřiny mnohým firmám způsobuje problémy. Ekonomický diplomat z českého velvyslanectví v Kyjevě Ivan Galat k tomu dodal, že některé podniky krize donutila pokrývat část spotřeby vlastními soláry, nebo dokonce vybudováním vlastních malých elektráren.
Vedle toho o elektřinu s firmami soupeří explodující obranný průmysl. Jak je energie mezi „obyčejnými“ firmami a zbrojovkami přerozdělována, však rovněž není známo. „O tom nikdo nic neví. Nemluví se o tom,“ řekl SZ analytik působící v Ukrajinském institutu pro budoucnost i americkém Kennanově institutu při Wilsonově centru.
Odstávky elektřiny jsou podle něj na Ukrajině celkově velmi citlivé téma a vláda si informace o nich hlídá. „Ruská propaganda šíří dezinformace a snaží se přesvědčit lidi, že odstávky nejsou důsledkem ruských útoků, ale že jde o výsledek korupce a údajného exportu do EU za peníze. Zřejmě i proto vláda dbá na to, aby domácnosti omezovány nebyly. Továrny ale postižené jsou,“ dodal Prokip.
Tolik tedy k tomu, že energetická katastrofa se na Ukrajině sice neodehrála, ale problémy přetrvávají.
Na konec této části můžeme dodat jednu drtivou statistiku - na úplnou obnovu ukrajinského energetického sektoru bude podle letošní zprávy Světové banky potřeba 67,8 miliard dolarů a jen pro letošní rok Ukrajině schází podle šéfky organizace DiXi Oleny Lapenkové 10 miliard dolarů.
Překvapivě rychlé opravy a nové kapacity
Přes to všechno je ovšem pravda, že situace mohla být ještě mnohem, mnohem horší, a je s podivem, že Ukrajina loni za několik málo měsíců zvládla doplnit chybějících nejméně 6,5 až 7,5 GW kapacity výroby elektřiny, pak si ji udržet a k dnešku navíc ještě velmi pravděpodobně i dál navýšit.
Prvním důvodem, který v tom nepochybně sehrál velkou roli, byly nečekaně úspěšné opravy škod. Podle oficiálního prohlášení se loni podařilo opravit necelé 4 GW, přičemž podle Prokipa není vyloučené, že ve skutečnosti bylo až 5 GW. „Je to víc, než se plánovalo a než se čekalo. Povedlo se nemožné,“ odpověděl analytik na otázku, zda ho rozměr oprav překvapil.
Kromě dobré práce ukrajinských energetiků podle něj pomohly i zahraniční dodávky náhradních dílů ze starých elektráren sovětského typu a rychlá výroba dalších částí na míru.
Ukrajina kromě toho také rozjela novou strategii instalace menších elektráren různých druhů (nejčastěji plynových, ale třeba i solárních) na mnoha různých místech.
Kolik přesně dohromady kapacity přibylo, opět není úplně jasné. Podle Prokipa bylo dohromady se všemi nově instalovanými zdroji mimo síť pro soukromé uživatele nainstalováno zhruba 1 GW. Nemusí se to zdát jako zásadní množství, ale jak ukázala například reportáž Bloombergu z Charkova, lokálně tato strategie v kombinaci s malými kontejnerovými teplárnami měla velký vliv.
„Decentralizace výroby energie se podle všeho rovněž osvědčila,“ řekl k tomu pro SZ Galat a dodal, že větší množství zejména plynových generátorů pomáhá stabilizovat síť a vyrovnávat zátěž.
Další pomoc představovala i přetrvávající možnost importovat elektřinu z EU, kde byla navíc navýšena maximální povolená kapacita z 1,7 GW na 2,1 GW.
Lepší obrana a změna ruské taktiky
K navýšení kapacit nicméně Ukrajině nestačily jen opravy a nové instalace. Aby to mohlo mít nějaký význam, muselo nevyhnutelně dojít i k omezení škod.
Ukrajina má sice dlouhodobě výhodu, že zhruba polovinu výroby elektřiny zajišťují jaderné elektrárny, na které si Rusko vzdušnými útoky zacílit zatím netroufá. Problém je v tom, že i jejich provoz může být ohrožen útoky na rozvodné stanice nebo celkovou nestabilitou sítě a že u zbytku elektráren jsou jedinými limitujícími faktory pro ruskou destrukci ukrajinská obrana a omezenost ruských kapacit, respektive prioritizace jejich využití.
Těžko přitom z otevřených zdrojů spolehlivě vyčíst, co z těchto dvou faktorů hrálo v roce 2025 hlavní roli. Jisté je, že Rusko na ukrajinské elektrárny útočilo podstatně méně než před rokem. A to i přesto, že co do počtu použité munice (převážně dronů) je ruská vzdušná kampaň proti Ukrajině mnohem silnější a agresivnější než kdy dřív.
„Z dostupných zpráv lze usuzovat, že energetická infrastruktura je dnes méně častým terčem. Zároveň byla provedena rozsáhlá práce v oblasti posílení fyzické ochrany (a to se v médiích příliš nezdůrazňuje) – od základních opatření, jako jsou pytle s pískem, až po výstavbu podzemních rozvoden, instalaci prostředků protivzdušné obrany a radioelektronického boje,“ řekl k tomu Galat a dodal, že se domnívá, že drony už samy o sobě k vyřazení rozvoden nestačí, což Rusku do jisté míry svázalo ruce.
Na pasivní prvky včetně betonových krytů přenosových stanic upozornil i Prokip. Velké elektrárny ale podle něj nemohlo ochránit nic jiného než lepší protivzdušná obrana.
„Pokaždé, když Rusové zaútočí na náš energetický systém, změní taktiku. Zkusili už různé způsoby, jak napáchat co největší škody. Domnívám se, že koncem loňského roku už ale byly elektrárny tak dobře chráněny, že poškození nebylo tak velké. To je podle mě donutilo ke změně taktiky,“ řekl expert a připomněl, že Rusko začalo v té době ve velkém útočit na infrastrukturu zásobující Ukrajinu zemním plynem.
Boj o přežití pokračuje
Nutno dodat, že škody byly rozsáhlé, protože energetické společnosti po útocích hlásily potřebu pětinásobně zvýšit import zemního plynu.
V květnu ukrajinské zásoby plynu klesly na nejmenší množství za 11 let a ruské útoky na plynovou infrastrukturu pokračují.
Těžko říct, jestli jde skutečně o novou ruskou taktiku způsobenou vyčerpáním možností destrukce v sektoru energetiky. Ostatně zrovna nedávno jeden z velkých ruských útoků znovu mířil na elektrárny (byť k žádným větším odstávkám v důsledku toho nedošlo). Velká část útoků z poslední doby zase vypadá, jako by Rusko prostě jen chtělo shodit co nejvíc dronů na vybraná ukrajinská města.
Do rozhodovacích procesů, které za výběrem cílů stojí, zkrátka nevidíme. Jistí si můžeme být jen tím, že snaha o zlomení odporu Ukrajiny skrze útoky na civilní sféru trvá.
