Hlavní obsah

Hodiny se zastavily v 5:47. Nálet zabil matku a tři dcery, Lvov nezapomíná

Martin Novák
Editor a reportér zahraniční rubriky
Foto: Martin Novák, Seznam Zprávy

Plyšáci stále připomínají tragický útok z loňského září.

Z celé rodiny jako jediný přežil otec. Lvov je jakožto západoukrajinské město dál od fronty, ale válka je tu všudypřítomná.

Článek

/Od zvláštního zpravodaje na Ukrajině/

Lidé nosí na chodník plyšáky, svíčky a pořád i květiny. Vedle opuštěného, zatlučeného domu bez střechy. Domu, na který nejen Lvov, ale celá Ukrajina nezapomene. Tady na ulici Jevhena Konovalce na dům číslo 44 dopadla loni v první školní den – 4.září – ruská hypersonická raketa Kinžal.

Přesně v 5:47. Vedle květin a svíček stály na chodníku i hodiny, které ukazovaly stále právě tento čas. 5:47. „Nedávno zmizely. Nevím, kdo a proč je odnesl,“ říká muž bydlící naproti, který má z okna na zničenou budovu výhled.

To ráno zahynulo v ulici osm lidí. Na co ale Lvov ani Ukrajina nezapomenou, je to, že zahynuli čtyři lidé z pětičlenné rodiny. Matka a tři dcery ve věku jednadvaceti, osmnácti a sedmi let.

Přežil jen otec Jaroslav Bazilevič. Vracel se do bytu, protože něco zapomněl, zatímco žena a tři dcery stály na schodišti. V tu chvíli přiletěl Kinžal. Muž přišel o celou rodinu.

„Nebyl to asi největší ruský nálet na Lvov, ale určitě nejvíce rezonoval právě kvůli této tragédii. Dům stojí nedaleko nádraží a Rusové pravděpodobně útočili na železnici. Ale raketa dopadla dříve,“ říká Seznam Zprávám lvovská novinářka Natalja Babaliková.

Osmnáctiletá prostřední dcera Darja Bazilevičová studovala kulturologii na Ukrajinské katolické univerzitě ve Lvově. Marta Kuzijová byla její učitelkou. „Vzpomínám na ni jako na věčně se usmívající holku. Byla malého vzrůstu a i tváří vypadala na méně než osmnáct. Dozvěděla jsem se o její smrti ještě ten den, bylo to strašné,“ říká Kuzijová.

Vážená a známá rodina

„Otec Jaroslav pořád žije ve Lvově. Nebo jsem alespoň neslyšela, že by se přestěhoval jinam. Má ve městě rodiče a sestru. Pro lidi ve Lvově je to strašná vzpomínka, protože rodina Bazilevičových má dlouhou historii v Haliči a je velmi vážená a známá,“ vysvětluje učitelka. Halič je historický název pro oblast, kde leží Lvov.

Rodinu pohřbili na hlavním Lyčakivském hřbitově ve Lvově, čtyři kříže stojí těsně vedle sebe. „Pan Bazilevič, pokud vím, žije ve Lvově, ale rozhovor vám asi nedá. Odmítá novináře, nechce své rány a bolest vystavovat na odiv. Jedinou výjimku udělal pro The New York Times,“ doplňuje Natalja Babaliková.

Foto: Telegram/andriysadovyi

Jaroslav Bazilevič a jeho rodina. Otec jako jediný loňský nálet přežil.

Na katolické univerzitě vznikla po smrti rodiny nadace, která uděluje stipendium zájemcům o studium kulturologie.

„Za několik měsíců jsme vybrali v přepočtu více než 153 tisíc dolarů, což je mnohem více, než jsme čekali. Univerzita je soukromá, studenti si studium platí a máme dárce a přispěvatele ze zahraničí. A také nadace nese jméno Darji, jejích sester a její matky Jevhenije, aby připomínala její památku,“ říká Seznam Zprávám Andrij Hubar, který nadaci zakládal.

Otec Jaroslav Bazilevič nadaci osobně podpořil. „Byl jsem ten nejšťastnější otec a manžel. V ženě a svých třech dcerách jsem měl nejcennější poklad. V jeden moment jsem všechno ztratil. Všechno kromě vzpomínek je pryč. Proto žádám všechny, kdo mohou, aby podpořili nadaci pojmenovanou po mé ženě a dcerách, aby si svět pamatoval jejich jména,“ uvedl muž.

Myslet na budoucnost a vydržet

Lvov je jakožto západoukrajinské město dál od fronty, ale válka je tu všudypřítomná. Na vojenském hřbitově v centru, zvaném Marsovo pole, neustále přibývají nové a nové hroby.

Na centrálním náměstí Rynok se scházejí rodiče a příbuzní vojáků ze Lvovské oblasti, kteří šli bojovat a nyní jsou nezvěstní nebo v ruském zajetí. „Jsi živ a já přísahám, že Tě najdu,“ má několik žen s ukrajinskými vlajkami v ruce napsáno na triku.

+2

„S mým synem jsem ztratila kontakt loni v dubnu. Rusové ho dali na seznam zajatých, ale to je všechno, co vím. Zajali ho v Doněcké oblasti a nevím, proč se zatím nedostal do výměny zajatců,“ říká Světlana, která přišla jako stovky dalších na hlavní náměstí.

Stejnou část města, ve které bydlela rodina Jaroslava Bazileviče, Rusko znovu ostřelovalo letos 12. července. Rakety zasáhly 46 domů, mezi 12 zraněnými byly dvě děti.

„Lvov není tak často ostřelovaný jako města na východě. Na začátku války, když zazněla siréna hlásící útok, tak se zastavila veřejná doprava a zavíraly se obchody. Teď už se to neděje, ale někteří lidé do krytů přece jen chodí,“ říká Natalja Babaliková.

Lvov se podle ní snaží žít v rámci možností normální život. „Lidé chodí do divadel, na koncerty, do kaváren. Je třeba dál vychovávat děti, vytvářet zázemí pro lidi, co se vracejí z fronty domů, a vůbec myslet i na budoucnost. Vydržet,“ dodává lvovská novinářka.

Autor textu je součástí kolony Paměti národa, která veze na Ukrajinu sanitky a další pomoc.

Doporučované