Ceny plynu jsou mi jedno, když Ukrajinci umírají, říká mladá Litevka

Ahoj, mohla by ses prosím na úvod představit?

Jsem Ruta a pocházím z Litvy. Už dva roky žiju v hlavním městě Vilnius. Původně jsem ale z malého města na severu země, Joniškisu, které má asi sedm tisíc obyvatel. Je to hodně malé město.

Pracuju ve vzdělávání jako projektová koordinátorka a také dělám asistentku produkce v místním průmyslu dokumentárních filmů.

Momentálně cítím, že mi vyhovuje oboje, ale do budoucna bych radši zůstala ve filmovém průmyslu. Také bych ráda něco tvořila sama. Ale uvidíme, jak to bude.

Jak se ti ve tvé zemi žije?

Teď jsem spokojená a šťastná. Moje sociální bublina je moc zajímavá a úžasná. Byl to můj sen žít ve Vilniusu.

Ale i z obecného hlediska jsem ráda, že žiju v Litvě. Ráda sice cestuju, v zahraničí jsem dokonce i chvíli žila, ale nemyslím si, že je pro mě teď lepší místo pro život než Litva. Chci tu tvořit a možná i někdy v budoucnu mít děti.

Je někdo, kdo tě ve veřejném prostoru v Litvě inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?

Nedávno jsem nad tím zrovna přemýšlela. Nemám žádného idola, nicméně momentálně asi nejvíc obdivuju jednu ženu, která ale bohužel nedávno zemřela. Jmenovala se Irena Veisaiteová. Četla jsem o ní teď knihu. Byla to teatroložka a profesorka na univerzitě ve Vilniusu.

Její životní příběh je tak inspirující – roztrhli jí rodinu, přežila holokaust, pak žila v Sovětském svazu… Její život byl tak radikální a hodně to o ní vypovídá. Vždycky byla pozitivní a hledala světlo, což mě samotnou inspiruje, abych byla pozitivní. A to v této době není jednoduché.

Teď se dokonce podílím na natáčení dokumentu o ní. Až bude hotový, měl by ho vidět každý.

Kdybys měla popsat Litvu třemi hashtagy, které by to byly?

#progresivní. I když je naše historie svobody nedávná, tak jsme dost progresivní. Mladí lidé tu například začínají hodně podnikat.

#rozmanitost. Nedávno jsem byla na Pridu (festival hrdosti leseb, gayů, bisexuálů, trans a queer lidí, pozn. red.) a rozhodně vnímám změny. Když si vybavím ten první, bylo to strašné. Přišlo málo lidí a naopak policistů tam bylo hodně. Lidé tu totiž bývali hodně homofobní. Teď se o LGBTQ+ mluví víc a považuje se to za normální. Ale stále je kam se posouvat. Měli bychom třeba zlegalizovat stejnopohlavní svazky. Ale k tomu se jednou dostaneme.

Také tu potkáš hodně cizinců: Potkáš tu studenty ze Španělska – pořád tu někde slyším španělštinu – nebo lidi, co přijíždějí za byznysem. Třeba z Indie a Nigérie a to je skvělé. Je úžasné vidět různé barvy, protože historicky jsme hodně bílá země, takže dřív jsi nemohla vidět lidi jiné rasy, ale teď už jo, a to se mi líbí.

A poslední bych řekla #autentičnost. Například v tom, že naše historie je zásadně navázaná na pohanství.

Otázka k aktuálnímu dění. Litva od začátku války přijala proti Rusku celkem nekompromisní postoj – označili jste Rusko za teroristický stát, zastavili jste dovoz plynu a omezili jste dopravu do Kaliningradu. Co si o tom myslíš?

Jako občanka Litvy jsem za to ráda, ale vím, že to muselo být těžké. Nicméně naše rodiny si zažily to samé, takže se do toho dokážeme vcítit. Mně osobně je jedno, že budou vysoké ceny plynu, ti lidé (Ukrajinci) přicházejí o rodiny.

Cítím, že je ale stále těžší a těžší dělat další rozhodnutí a někteří Litevci už je navíc nemají rádi tak moc jako na začátku. Nejdřív se (se začátkem války) místní nemohli emocionálně vypořádat, ale teď je léto a někteří už jsou unavení. Už třeba nedávají tolik peněz, co předtím.

Podle mě by se ale na válku nemělo zapomínat. Není u konce a nemá teď prázdniny.

Jste jedna z mála zemí v Evropě, co měla ve svém čele nejdříve prezidentku, teď premiérku. Co na to říkáš?

Naše bývalá prezidentka (Dalia Grybauskaiteová, pozn. red.) byla drsná a hodně silná. Byla to taková naše matka. Za ni jsem byla moc ráda. To náš aktuální prezident tak silné názory nemá (Gitanas Nausėda, pozn. red.).

Jsem také ráda, že náš parlament vedou ženy, drsné ženy. Naše premiérka (Ingrid Šimonytéová, pozn. red.) je skvělá, i když jasně, jsou témata, nad kterými by se dalo diskutovat.

Ale díky tomu mám pocit, že i já se můžu zlepšovat, můžu dělat víc a můžu mít stejnou pozici jako muži, a cítím se dobře. A to i když politiku dělat nechci.

Nicméně je mi asi jedno, jestli je to muž, nebo žena, jde mi o to, aby byl člověk ve funkci uvědomělý a dokázal ospravedlnit to, co dělá.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?

Instagram. Je hodně vizuální a jednoduchý. Facebook je za mě fajn jen někdy. Třeba pro sledování politiků.

Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit žít bez nich?

Když jsem byla v Americe, tak jsem žila v národním parku Yellowstone, kde nebyl internet. Teda byl, ale nikdy nefungoval. Takže si dokážu představit žít bez sítí. Ale jako člověk, co pořád pracuje na počítači, tak je to pro mě skoro nemožné bez nich žít.

Nicméně se snažím s nimi mít zdravý vztah. Někdy se ale přistihnu, jak pořád koukám na to stejné a říkám si proč, když bych mohla dělat něco jiného.

Čeho se v dnešním světě nejvíc obáváš?

Nejvíc války. Ta mě děsí. Před určitou dobou bych ti řekla klimatická krize, ale teď je to válka. Pro mě je obecně otázka svobody hodně citlivá. Můj děda prošel gulagem, a i když jsem se s ním nikdy nesetkala, vím od mámy, co prožil.

Každopádně to vědomí, že moji rodinu postihla válka a sovětský systém, je něco, co mě děsí i takhle dědičně.

Jak by měl naopak podle tebe vypadat svět, kde by sis přála žít?

Podle mě by bylo skvělé žít ve světě, který je obezřetný. Aby lidé dávali víc pozor na to, co dělají a říkají. Aby tak činili vědomě, aby dávali pozor, co říkají, a uvědomovali si, jestli o tom tématu něco vědí, nebo nevědí, aby tím třeba neubližovali.

Také by se mi líbil svět, kde by se odpouštělo. Lidé totiž vždycky chtějí dokázat, že mají pravdu. Žijeme ve společnosti, kde je svoboda slova to hlavní, ale zkusme se víc poslouchat a chápat než jen prostě říct to svoje, držet se ve svých bublinách a tvářit se, že reprezentují celý svět.

Co je tvým snem?

Žádný konkrétní sen nemám. Spíš mám menší cíle, za kterými si jdu. Chci žít život, co má smysl, v míru a v obklopení lidí, co mám ráda.

Ráda bych byla v něčem dobrá, vytvořila třeba krátký film, ale zatím nic specifického. Někdy se ale bojím, že nevyužiju svůj potenciál naplno.

Co pro tebe znamená úspěch?

Každé ráno se vzbudit a vědět, že mám dobrý život. Že mi nic nechybí – jídlo, střecha nad hlavou, láska. Také si uvědomuju, jaké mám štěstí, že se nemusím skrývat před bombami, i když je to všechno tak blízko. Že mám kolem sebe lidi, co vím, že mě podporují.

Jak bys popsala typického zástupce vaší mladé generace v Litvě?

Můžu mluvit jen za lidi, co znám. Ale je to hodně různé. Nedávno jsem například byla na koncertu a byli tam teenageři mezi 14 a 16 lety a přišlo mi, že téhle TikTok generaci nerozumím.

Ale mladí z mojí bubliny jsou ambiciózní, pracovití a prioritizují svoje mentální zdraví. Nebojí se změn a říct si - teď potřebuju pauzu. Nebo někam odjet. Obdivuju to, když si někdo dokáže říct, že si dá pauzu, a třeba někam odjede.

Co tě v poslední době nejvíc inspirovalo?

Naposledy jednoznačně organizace Repair Together (spolek ukrajinských dobrovolníků, kteří pořádají technoparty, při nichž opravují zničené vesnice, pozn. red., podrobněji zde). Přijde mi to krásné. Dokonce jsem zvažovala, že bych tam jela a pomohla.

Jaký je podle tebe největší stereotyp o Litvě?

Že jsme smutní, rezervovaní, bručouni a pořád si na něco stěžujeme. Ale možná si to jen myslíme. Jasně, určitý aspekt rezervovanosti tu je. Moc neobjímáme, nelíbáme, ale když se otevřeme, tak jsme skvělí. Jsme přátelští a hodně rozdáváme. Podívej se teď na situaci na Ukrajině, jak se chováme. Pro mě je úžasné vidět, jak pomáháme. Nikdy jsem necítila tolik lásky.

Slyšela jsi někdy o České republice?

Jo. Byla jsem v Praze. Ale jen krátce, takže bych ráda přijela znovu.

Co by sis přála, aby Češi o Litvě věděli nebo radši nevěděli?

Pokud narazíte na ty správné lidi, můžou pro vás být skvělými průvodci. Naše země je úžasná. Hodně lidí si myslí, že tu není nic zajímavého, a když už přijedou, tak jen do Vilniusu. Ale podle mě, pokud jedeš jen tam, tak to neznamená, že znáš Litvu.

Také máme krásnou přírodu a navíc hodně zelenou.