Hlavní obsah

Slovensko třemi hashtagy: #Slovensko #skromnost #rozmezí

Foto: Z osobního archivu Kataríny.

Katarína žije v Bratislavě, původem je ale z Banské Bystrice. V seriálu Voices of Youth redakce Seznam Zpráv vypráví, jaké má sny i obavy.

Reklama

14. 8. 20:46

V čem vyrůstají, jak přemýšlejí, jaké jsou jejich sny a obavy? Seriál Seznam Zpráv dává prostor zástupcům Generace Z nebo mladším mileniálům z nejrůznějších koutů světa.

Článek

Ahoj, mohla by ses prosím na úvod představit?

Ahoj. Jmenuju se Katarína, ale moje umělecké jméno je Chilli. Primárně se věnuju tanci - učím, vystupuju, tvořím choreografie a battluju. A taky učím na vysoké škole pohybové předměty. Mám totiž vystudovanou pedagogiku.

Původně jsem z Banské Bystrice, ale díky tanci a stylu života jsem se dostala do Bratislavy, kde teď žiju. A zatím tu hodlám zůstat.

Jak se ti na Slovensku žije?

Jsem spokojená. Nikdy jsem nežila mimo, jen rok a půl jsem pobývala v Praze, a navíc to byl spíš studentský život než ten pracovní, co mám teď. Mám se tu fajn. Ale musím dodat, že život v Bratislavě je dost odlišný než jinde na Slovensku. A už si nedokážu představit, že bych žila třeba ve svém rodišti. Protože pozoruju určité odlišnosti.

Seriál: Voices of Youth

  • Je jim -cet, někdy i -náct. Žijí v různých částech světa, a pokud na sebe někdy narazí, stane se tak pravděpodobně ve virtuálním prostředí sociálních sítí, s nimiž prožili a dále prožívají velkou část života.
  • Jak se jim v dnešním světě žije? A jak se do jejich jednotlivých životů promítá skutečnost, kde se narodili? Je tato mladá generace, která žije v době, kterou provázejí globální politické, společenské i technologické změny, něčím odlišná od těch předchozích?

Jaké?

Například živit se tancem a být profesionálkou by bylo v jiných městech na Slovensku (než v Bratislavě) problematické. Stejně tak propojovat se s ostatními umělci a lidmi z celé taneční sféry. Život v Bratislavě je pro mě pohodlný. Mám tu oblíbené podniky a moje místa. A taky mám pocit, že mi víc vyhovuje místní komunita.

Je někdo, kdo tě ve slovenském veřejném prostoru inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?

Napadá mě naše prezidentka Zuzana Čaputová, protože je to významná osobnost. Jinak zajímavých lidí je na Slovensku hodně, ale momentálně mě nikdo další nenapadá. Ale musím říct, že mě taky napadají ti, koho byste spíš znát neměli. Třeba ze šoubyznysu (smích).

Kdybys měla Slovensko popsat třemi hashtagy, které by to byly?

Tak jako první určitě #Slovensko. Pak #skromnost. Přijde mi, že Slováci se od lidí ze vzdálenějších zemí liší tím, že jsou skromní. Taky jsou hodně vděční a nechci říct, že nesebevědomí, ale někdy tak jako ustrašeně sebevědomí.

A to třetí? To je těžká otázka. A navíc vybrat jen jedno slovo. Řeknu #rozmezí. Myslím tím pohraničí. Geografickou hranici mezi středem a východem.

Vždycky se snažím ptát i na něco aktuálního. Jako jedna z mála evropských zemí máte v čele státu ženu. Vnímáš to jako důležité?

Volba prezidentky byla pro slovenskou společnost zásadní. Uplynulé volby proto vnímám jako významné. Bylo a stále je to dobrý pocit, že i žena u nás na Slovensku může zastávat tak důležitou pozici.

Protože ano, máme prezidentku, ale většina členů v parlamentu jsou muži. Takže cítím, že volba prezidentky Čaputové byla přelomová a významná.

Taky v tom, že se (Čaputová) angažuje v tématech, která jsou současná a otevřená, což je super.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?

Asi Instagram. Kvůli tomu, že moje bublina, ať už taneční nebo ta sdružující moje přátele tráví nejvíc času právě tady. Taky je to velmi jednoduchá vizuální platforma. Jako tanečnici se mi skrze ni ukazuje snadno práce a navíc můžu sledovat, co se děje na ostatních tanečních scénách.

Co pro tebe sociální sítě znamenají? Dokážeš si představit žít bez nich?

Jsou pro mě prostředek pro komunikaci a pro kontakt s ostatními – jak pracovní, tak kamarádský. Sítě už se navíc staly standardní věcí v našich životech. Tvoří náš společný život.

Občas ale přemýšlím nad tím, že někdy ovlivňují moje uvažování. Třeba když na ně něco natáčím. Kdyby nebyly, tak nevím, jestli bych někdy pracovala a fungovala tak, jak to dělám.

Nicméně svět bez sítí by byl určitě jiný. Zvládla bych bez nich žít, ale už si to nedokážu představit. Přeci jen už je používám delší dobu.

Čeho se v dnešním světe nejvíce obáváš?

Vnímám to pocitově, ale v poslední době mě trápí lidská komunikace. Nerespektující komunikace ve vztahu rodič a dítě nebo i mezi neznámými lidmi. Taky despekt a nelidskost.

Přečtěte si minulé díly seriálu

Redaktorka Natálie Sousa zpovídala mladé lidi například z Argentiny nebo Kuby.

Ještě nikdy jsem se taky kvůli celosvětovým tématům, jako je pandemie a válka na Ukrajině, která na Slovensku tolik rezonuje, nesetkala s takovým pocitem globálního strachu. I toho se obávám.

Jak by měl vypadat svět, kde by sis přála žít?

Měl by v něm panovat vzájemný respekt. Taky si myslím, že je potřeba mít ve světě něco, co lidi formuje ne vždy jen pozitivně, a to je pak právě posouvá v tom, aby vzniklo něco lepšího a pozitivnějšího.

Taky je pro mě důležitá lidskost, otázka ekologie, kvalitní školství a vyspělá diskuze. A taky rovnováha ve světě.

Co je tvým snem?

Abych stále mohla tvořit. Mám ráda, když mě něco pozitivně zaměstnává, protože je to pro mě důležité. Taky být zdravá, jak fyzicky, tak mentálně, a být spokojená.

Co pro tebe znamená úspěch?

To vnímám různě. Úspěch pro mě znamená dlouhodobé a intenzivní soustředění se na něco a schopnost v tom neustále pokračovat.

Jak bys za sebe popsala typického zástupce slovenské mladé generace?

Napadá mě, že jsme generace, která žije ve velkých změnách. Vyrostli jsme v novém Slovensku - oddělení od Česka - a žijeme samostatný vývoj.

Co tě v poslední době nejvíc inspirovalo? 

V době pandemie jsem pracovala v jedné, řekla bych, nadčasové školce, kde mě inspiroval její pracovní tým. To, jak fungoval, jaké měl zásady, ale i samotné děti.

Ta vzájemná hra, interakce mezi dospělými a dětmi, to mě inspirovalo.

Jaký je podle tebe největší mýtus nebo stereotyp o Slovensku?

Myslím, že pití alkoholu.

Myslíš to, že Slováci pijí alkohol moc?

Jo. Nemám pocit, že by to bylo relevantní. Ano, říká se to, ale nevím, jestli to tak opravdu je. Jestli to není spíš zastaralá představa.

Co by sis přála, aby Češi o Slovensku věděli nebo radši nevěděli?

Musím se přiznat, že jsem se střetla s negativním přístupem některých spolužáků z Česka i Slovenska, že to byli Slováci, kdo ve společné historii stahovali (oba národy) na nižší ekonomickou úroveň. A to je podle mě blbost. Možná zastávali nižší pozice, ale zásadní pracovní střediska byla pro Česko na Slovensku.

A taky bych ráda podotkla, i když nevím, do jaké části odpovědí se ti to bude hodit, že jak se říká, že Češi Slovákům nerozumí, ale Slováci Čechům ano, tak bůhví, jak to je. Jestli se to jen neříká.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované