Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Od října se potravinová krize zhoršuje, jelikož deště nepřišly. Víc lidí tak trpí hlady a dále umírá dobytek, kvůli čemuž místní nemůžou zajišťovat své základní potřeby. Jelikož je hlad rozšířenější, více lidí se přesouvá v naději, že najdou jídlo a vodu,“ popisuje situaci v Somálsku pro Seznam Zprávy humanitární pracovník organizace CARE Walter Mawere.
Humanitární krize v Somálsku a v částech Etiopie se tak dále prohlubuje. Přívalové deště, které jsou zásadní pro životy tamních pastevců, totiž nepřišly ani při páté sezoně na podzim 2022. Africký roh se tak připravuje na dalších několik měsíců sucha, ale v naději, že zázrak nastane letos na jaře.
Seznam Zprávy se situaci v Somálsku a na jihu Etiopie věnovaly už v říjnu. Teď jsme znovu humanitární pracovníky organizací CARE a ADRA, kteří působí přímo v terénu, oslovili znovu. A jak je patrné už z prvních odstavců, jejich poselství ani tentokrát není vůbec pozitivní.
Jak to bylo na podzim
Země Rohu Afriky se kvůli absenci dešťů již několik sezon v řadě potýkají s rekordním suchem, jehož dopady ohrožují miliony lidí.
Náročná cesta za vodou
Podle zprávy organizace CARE z počátku roku se může v rozmezí ledna a března 2023 potýkat s vysokou mírou akutního potravinového ohrožení dalších 2,2 milionu Somálců. To podle organizace představuje zásadní nárůst oproti předchozímu roku.
Své domovy kvůli suchu a z něj zčásti pramenící humanitární krize opustil už milion lidí. Hledají jídlo, vodu a pastvu pro dobytek, které zbyly jen šťastlivcům. Humanitární pracovníci proto varují, že Somálsko bude kvůli tomu potřebovat další peníze, protože už teď se řadí na přední příčky co do počtu vnitřně vysídlených osob.
Tito lidé nemají vyhráno, ani pokud se jim podaří dostat do táborů. Čeká je tam přežívání v nelidských podmínkách.
Přístřešek v jednom z uprchlických táborů v etiopském regionu Somali.
„(Uprchlíci) nemají žádné vhodné přístřeší, které by je chránilo před horkem, a musí se spoléhat na humanitární organizace, které jim poskytují potraviny a další základní potřeby. Děti v některých případech opouštějí školu. Některé tábory nemají řádné osvětlení a hygienická zařízení,“ popisuje situaci ve stovkách táborů v Somálsku Mawere.
V jednom z uprchlických táborů žije například 38letá Halimo Abdiová. Pastevkyně, která byla díky svému stádu schopná živit svou rodinu. Měla mléko a vodu a dovolit si mohla i tři jídla denně. Kvůli suchu o tento „luxus“ přišla a spolu s jedenáctičlennou rodinou skončila v kempu.
„Museli jsme opustit náš domov, když nám aktuální sucho zabilo všechna zvířata. Přišli jsme o všechno, co jsme měli. Do tábora v Kismayo jsme přišli před třemi měsíci s nadějí, že dostaneme jídlo, a spoléháme se jen na almužnu. Naše děti jsou nemocné, protože nemají dostatek jídla. Navíc nemáme peníze, abychom jim koupili léky. Potýkáme se s tolika problémy a pomoci nám může jen Bůh,“ řekla.
Sucho vyhnalo i Khadiju Mualiovou a její čtyři děti. Na cestě za jídlem a vodou strávila s dětmi týden. Cestu přežily jen dvě. Tříletá dcera Hawa Lul zemřela „hlady a únavou“ první den, sedmiletý syn Andul Rasaq pak den čtvrtý, přiblížil jejich příběh loni v listopadu server National Geographic.
Cyklus chudoby
„Somálští pastevci jsou závislí na chovu velbloudů a koz,“ říká Walter Mawere, humanitární pracovník organizace CARE. Pokud neprší a je sucho, dobytek se nemá kde pást.
„Potkal jsem rodiny, co měly 500 koz nebo 50 velbloudů. Některé přišly třeba o polovinu, jiné o všechna zvířata. Přišly tak také o maso a mléko, které dále prodávaly, nebo se jím živily, takže přišly o živobytí. Co vám pak zbývá? Opustíte domov a hledáte útočiště v kempech pro uprchlíky. Jste odkázáni na dodávky potravin a vody, která není. Zatímco dříve ženy chodily pro vodu třeba kilometr, dnes už jich musí ujít i pět,“ popisuje realitu mnoha rodin.
Kvůli suchu v Africkém rohu musely své domovy opustit stovky tisíc lidí.
O podobných osobních tragédiích Seznam Zprávám vypráví i Zbyněk Wojkowski z humanitární organizace ADRA, která působí v Etiopii.
„Lidé by tu (za normálních okolností), což je dáno především podmínkami, konzumovali maso a mléko od vlastního dobytka. Jelikož není moc možností, co pěstovat, tak by k tomu konzumovali luštěniny, těstoviny a rýži, která se dováží, nebo chleba, jejž si dělají z kupované mouky. Když to ale nemají, vynechávají i několik jídel denně,“ popisuje.
„Čím méně jíte, především v případě dětí do pěti let, tím větší je riziko, že chytíte spalničky nebo choleru. Je to cyklus, který všechno zhoršuje. Představte si, že tu není dostatek zdravotních zařízení, kam by lidé došli, takže i to nejmenší onemocnění vás poznamená. Víme o lidech, co jsou na pochodu i 20 hodin a tři dny nejedí,“ sdílí své zkušenosti Djoen Besselink z Lékařů bez hranic.
Zoufalí lidé tak často migrují do měst, což může vygradovat v nepokoje nebo destabilizovat stát, zdůrazňuje další úskalí Wojkowski.
Bezútěšné podmínky jsou i v kempech v etiopském regionu Somali. „V regionu je 50 uprchlických táborů. V každém táboře je tak 200 rodin. Do kempů se dováží voda, je v nich škola a zdravotní středisko. Lidé tam nicméně žijí jen v základních přístřešcích z proutí ve stísněných podmínkách a čekají, co se stane,“ popisuje pro SZ humanitární pracovník organizace ADRA Zbyněk Wojkowski, který oblast navštívil v listopadu 2022.
„Obydlí těchto lidí jsou natěsnaná v malém prostoru. Děti jdou ráno většinou do školy a matky, pokud mají jídlo, tak mezitím vaří. A jinak ti lidé tam zkrátka jsou. Nemají co dělat a nemají kam jít. Od jedné do čtyř je tam navíc čtyřicet stupňů, takže jsou nesnesitelná vedra,“ líčí dále.
Ani déšť všechny nespasí
Přestože ani jeden region zatím oficiálně nedeklaroval hladomor, Somálsko k němu nemá daleko. Ten nejhorší scénář nicméně zatím odvrací právě rychle poskytnutá humanitární pomoc.
Další země v krizi
„Aby mohl být vyhlášen hladomor, musí se odborníci na potraviny ve spolupráci s vládou shodnout na tom, že byly překročeny určité prahové hodnoty. V Somálsku nebylo podle odborníků v důsledku některých humanitárních zásahů různých aktérů dosud dosaženo všech prahových hodnot pro vyhlášení hladomoru,“ vysvětluje Mawere. Důvod k optimismu ale podle něj není.
Pokud totiž nezaprší ani v šestém období dešťů za sebou, černý scénář hladomoru by se mohl naplnit už za několik měsíců. Zvrátit ho mohou další peníze. Podobně jako v jiných částech světa i v Africkém rohu ale rostou životní náklady, což má vliv i na rozsah možné pomoci potřebným, shodují se humanitární pracovníci.
A vydatný déšť dost možná nepřijde. „Další období srážek se očekává v březnu, dubnu a květnu. Vše nasvědčuje tomu, že v zemi budou podprůměrné srážky, což dále zhorší situaci… Pokud by ale dostatečně zapršelo, přineslo by to místním tolik potřebnou úlevu. Deště, pastviny a pitnou vodu,“ říká Mawere.
Probíhající krize podle humanitárních pracovníků dopadá zásadně na dívky. „Jsme svědky toho, že rodiny, které nemají peníze, nejdřív odhlašují ze škol dívky. Některé se místo toho musejí vdát, jiné pomáhají v domácnosti,“ upozorňuje na jedno z mnoha úskalí Mawere.
„Pokud se situace nezmění, ti, co už do táborů odešli, tam budou setrvávat, než dlouhodobé sucho skončí. Všichni doufají, že až zaprší, tak se budou moci vrátit, odkud přišli,“ zdůrazňuje Wojkowski. Dodává, že místní sami z pobytu v táborech šťastní nejsou a míří do nich jen tehdy, pokud se ocitnou v bezvýchodné situaci.
Ani po kýženém návratu domů ale nebudou mít mnozí vyhráno. „Stovky tisíc vysídlených lidí totiž budou potřebovat pomoc, aby se mohli vrátit do svých vesnic a obnovili stáda a své domovy. Zkrátka bude zásadní jim pomoct, aby se postavili na nohy a diverzifikovali zdroje obživy,“ dodává Wojkowski.
Nutnost hledat dlouhodobá řešení pro komunity, které ke klimatické změně přispívají minimálně, byť na ni doplácí nejvíc, vnímá i Mawere. Budoucnost pastevců a zemědělců tak vidí například v chytrém zadržování vody a v zemědělství.
