Změnila Dánsko a postavila se Trumpovi. Ve volbách dopadla nejhůř za 123 let

Žena s chladnou sebejistotou, která umí jednat, aniž by couvala ze své pozice. Tak dánští experti popisují Mette Frederiksenovou.

Politička se do historie severské země zapsala už ve chvíli, kdy se stala nejmladší dánskou premiérkou vůbec. Během posledních sedmi let udržela své sociální demokraty u moci a očekává se, že ve funkci bude pokračovat i po úterních parlamentních volbách.

V nich nicméně její strana zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1903 a zraky se nyní upínají k někdejšímu koaličnímu partnerovi Larsi Løkkemu Rasmussenovi, který bude rozhodujícím prvkem v jednáních.

Zatímco doma popularita Frederiksenové částečně propadla, v zahraničí naopak vystoupala.

Do širokého evropského povědomí se dostala zejména začátkem letošního roku, kdy se rázně postavila výrokům amerického prezidenta, který se nechal slyšet, že nelze vyloučit převzetí Grónska vojenskou silou.

Frederiksenová ostrov patřící Dánsku bránila. Ve chvílích, kdy jiné evropské státy chtěly vybalancovat Trumpovu přízeň, se mu jasně postavila.

Prohlásila, že Grónsko opravdu nikdy nebylo na prodej a že není v pořádku, aby Spojené státy anektovaly část jiné země. „Evropa se nenechá vydírat,“ vzkázala do Bílého domu.

Nakonec se ukázalo, že strategie zafungovala. Trump se stáhl a v posledních týdnech o Grónsku už vůbec nemluvil. Na Dánsko a další země, které se za něj postavily, nakonec ani neuvalil avizovaná cla.

To Frederiksenové získalo popularitu nejen doma. Server Politico ji obsadil na druhé místo v žebříčku nejvlivnějších lidí Evropy – před ní už je jen Trump. A také napsal, že „žijeme v Evropě Mette Frederiksenové, jen to ještě nevíme“.

Takové tvrzení dobře popisuje zajímavou cestu a kroky dnes 48leté političky. Když se v roce 2019 chopila úřadu, stála před ní řada krizí, které neustála řada politiků po celé Evropě.

Musela se vypořádat s pandemií koronaviru i válkou na Ukrajině. A zatímco v minulosti vystupovala spíše jako levicová idealistka, dnes se dá mluvit o tom, že je jednou z nejpragmatičtějších aktérek kontinentu.

Od svého nástupu do úřadu Dánsko podle komentátorů změnila, ať už tím, že v dříve pacifistické zemi výrazně zvýšila vojenské výdaje, nebo jejím etablováním jako lídra v regionu.

Poté, co ruská vojska v únoru 2022 zahájila plošnou invazi na Ukrajinu, právě Frederiksenová vyzvala Evropu k akci. Dánská vláda byla nakonec mezi prvními na kontinentu, které dodaly ukrajinské armádě stíhačky F-16 a zvýšily výrobu zbraní pro bránící se zemi.

O tom, zda je Rusko hrozbou, s ní nemělo smysl polemizovat. Několikrát zamířila do Kyjeva i dalších ukrajinských měst, kde se setkala s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.

Během toho nepřestala opakovat, že země musí být připravena na cokoliv. Mnoho reforem, které vznikly pod její taktovkou, se přitom těšilo široké podpoře veřejnosti, a to včetně zavedení povinné vojenské služby pro ženy.

Nezpochybnitelnou podporu Dánů měla i během jednání s Trumpem, což byl ostatně důvod pro vyhlášení voleb o několik měsíců dříve.

Samotný obrat ve vztazích Kodaně a Washingtonu je zajímavý, protože skandinávská země měla k velmoci hlubokou vazbu. Dánsko přijímalo cíle USA za své a třeba v Afghánistánu krvácelo jako nikdo ze spojenců v NATO.

Zdá se ale, že Mette Frederiksenová našla nového důležitého spojence. Za její vlády se totiž dost změnil i přístup k Evropské unii.

Dříve země platila za spíše skeptickou k integraci, dnes přitom právě Frederiksenová prosazuje hlubší propojování v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky. A dokonce byla autorkou výzvy, aby se blok do roku 2030 stal plně soběstačným v oblasti obrany.

Není to ale jen postoj k Rusku, kde se dostala Frederiksenová do popředí. Pro některé evropské politiky se stala inspirací i v případě jejich vlastních domácích záležitostí. Během posledních sedmi let totiž změnila vnímání sociální demokracie.

Její politika byla na jedné straně levicová a věnovala se sociálnímu zabezpečení, na té druhé ale převzala některé prvky pravicové tvrdosti v otázkách migrace a obrany.

Právě v otázce migrace, kdy i ona sama doma čelila kritice za některá opatření, se ukázala jako velmi vlivná v Evropě. Dánský model „zadržení a deportace“ – v němž jsou žadatelé o azyl drženi v detenčních centrech, dokud se jejich žádosti nevyřizují, a v případě zamítnutí jsou rychle vyhoštěni – inspiroval podobné snahy třeba ve Velké Británii nebo Itálii.

Když Mette Frederiksenová poprvé zasedla v dánském parlamentu, bylo jí 24 let. Už tehdy se ale stala zapamatovatelnou političkou.

„Lidé se mě občas ptají: ‚Kdy jste se začala zajímat o politiku?‘ A já nevím, co na to říct. Nepamatuji si, že bych se o politiku někdy nezajímala,“ popsala v rozhovoru pro deník The New York Times.

Její vláda má ovšem i některé slabiny. Koncem loňského roku se sociální demokraté v průzkumech dostali na jednu z nejnižších úrovní za poslední roky. Voliči byli nespokojeni zejména se životními náklady a nepopulárním rozhodnutím zrušit státní svátek, aby se zaplatily další výdaje na obranu.

V listopadu pak utrpěla strana drtivou porážku v místních volbách a poprvé od roku 1903 ztratila několik měst včetně Kodaně.