Počty azylantů srazili na minimum. Dánsko ukázalo, jak utáhnout pravidla

/Od zvláštní zpravodajky v Dánsku/

Pomalu se stmívá, ke starší budově uprostřed ničeho přichází asi desítka lidí s kufry. Přijímací středisko Sandholm je prvním místem, kam zamíří ti, kteří chtějí získat povolení k pobytu v Dánsku.

Jednou z nich je i žena, která se představuje jako Iryna. Se svým synem odešli ze západní Ukrajiny, kde se pro ně život kvůli válce stal nesnesitelným.

„Museli jsme odejít, nechci, aby můj syn vyrůstal v tom, že žijeme v neustálém strachu. Ale nebylo to jednoduché, dlouho jsme to promýšleli a nakonec jsme se rozhodli jít sem, protože tu máme rodinné známé,“ vysvětluje žena, která má vedle sebe osmiletého chlapce.

Dánský systém je vůči ukrajinským uprchlíkům přívětivý a Iryna říká, že nemá velké obavy z integrace.

Jenže tato zkušenost není univerzální. Zatímco uprchlíci z Ukrajiny mají v Dánsku relativně otevřené dveře, pro žadatele z jiných částí světa je systém výrazně tvrdší.

Severská země bezpochyby patří v Evropě mezi nejvýraznější podporovatele tvrdé migrační politiky.

Příkladem může být zákon o ghettech, který umožňuje vládě omezit výstavbu sociálního bydlení v chudších čtvrtích, kde více než polovina obyvatel pochází z „nezápadního“ prostředí.

Lidem z takových čtvrtí vláda také nedovoluje využít pravidlo pro scelování rodin - nemůžou za nimi tedy přijít příbuzní ze zahraničí. Úřady můžou byty v těchto čtvrtích za určitých podmínek zbourat nebo prodat, vláda to zdůvodňuje snahou zlepšit integraci uprchlíků.

Dánská vláda tvrdí, že zákon měl pomoci lidem lépe se integrovat díky tomu, že se zabrání vzniku „paralelní společnosti“. Tento krok ovšem vyvolal kritiku ze strany skupin pro lidská práva, dotčených obyvatel a také Organizace spojených národů.

Dánsko důsledně trvá i na tom, aby se děti učily dánsky, nebo na závazku, aby migranti přijali „dánské hodnoty“. To se ověřuje například tím, že při nabytí občanství si musí lidé potřást rukou s úředníkem. Pravidlo míří zejména na muslimy, protože někteří z nich můžou váhat s podáním ruky úředníkovi opačného pohlaví.

V jiných zemích takový program zavádějí strany na okraji politického spektra. Často argumentují tím, že příliš mnoho migrantů by mohlo zahltit veřejné služby a narušit sociální soudržnost.

V Dánsku ho ale prosazuje středolevicová vláda vedená premiérkou Mette Frederiksenovou, která se navzdory řadě krizí drží u moci od roku 2019 (konkrétně zákon o ghettech začal platit před jejím nástupem, ale nová vláda ho nechala v platnosti). A má šanci, že její vláda bude pokračovat i po volbách, které Dánsko čekají koncem března.

I proto dánský migrační systém upoutal pozornost evropských lídrů. Britská labouristická vláda – kterou kvůli boji s nelegální imigrací dohání populistická strana Reform UK – byla dánským modelem natolik ohromena, že vyslala do Dánska úředníky, aby lépe zjistili, jak systém funguje.

Inspiraci z Dánska čerpali i ve Švédsku, v Německu nebo Rakousku.

„Musíme posílit naše vnější hranice. Naši občané mají právo cítit se bezpečně. Musíme snížit migrační toky, stabilizovat sousední regiony a zrychlit a zefektivnit procesy navracení,“ řekla dánská premiérka Mette Frederiksenová loni, když Dánsko přebíralo předsednictví v Radě EU.

Dodala, že současný azylový systém EU je neefektivní, a varovala, že „cyničtí obchodníci s lidmi nyní rozhodují o tom, kdo vstoupí do Evropy“.

Dánští představitelé tvrdí, že země chce zpomalit příliv nových žadatelů o azyl, aby mohla jejich případy pečlivě posuzovat a důkladně integrovat ty, které přijme, a to i přesto, že stále přijímá velký počet legálních migrantů.

Smyslem je podle nich vyhnout se tlaku, který rychlá migrace vyvíjí na jiné společnosti, včetně bezdomovectví. Zároveň si tak politici chtějí zachovat podporu veřejnosti v zemi, jejíž systém je postavený na vysokých daních a štědré sociální politice.

To minimálně podle dat opravdu funguje. Počty azylových žádostí zde neustále klesají a Kodaň nezažila akutní migrační tlaky jako některé jiné země.

V roce 2015 požádalo v Dánsku o azyl přibližně 21 tisíc lidí, přičemž největší počet pocházel ze Sýrie a Eritreje. Toto číslo loni kleslo na něco málo přes 2 tisíce, jak vyplývá z údajů Eurostatu.

Ačkoliv Dánsko dnes uděluje mnohem více povolení k pobytu než před 30 lety, drtivá většina z nich je určena studentům a pracovníkům, nikoli uprchlíkům.

Podle organizací zabývajících se právy uprchlíků ale způsobuje systém problémy lidem, kteří přicházejí a mohou být pro Dánsko přínosem.

Před rokem 2015 mohli uprchlíci v Dánsku zůstat pět let, pak se jejich povolení k pobytu automaticky stala trvalými. Nyní povolení k pobytu platí pouze jeden nebo dva roky. Přestože se většinou žádosti o prodloužení pobytu schválí, pro některé uprchlíky může jít o stresující záležitost, kdy mají pochybnosti o své budoucnosti.

Uprchlíci musí čekat osm let, než mohou požádat o to, aby mohli zůstat v zemi trvale. Ani to ale není jednoduché – musí splnit podmínky, které jsou pro ně náročné: plynně hovořit dánsky a mít několik let zaměstnání na plný úvazek.

„Současný systém nedává uprchlíkům příliš dobrý základ pro život. Neustálé prodlužování dočasného statusu, přestože ho často úřady schválí, vytváří nejistotu. A v takových podmínkách je těžké hledat práci nebo vést klasický rodinný život. Pro spoustu lidí to může být odrazující v tom, aby vůbec do Dánska přišli. A to byl záměr,“ popsala Eva Singerová, vedoucí azylového oddělení v Dánské radě pro uprchlíky.

Jsou tu i další věci, za které Dánsko sklidilo mezinárodní pozornost. Úřady například umožnily zabavovat žadatelům o azyl šperky a další cennosti s tím, že jde o úhradu za jejich pobyt v Dánsku. Toto opatření bylo během prvních šesti let uplatněno pouze sedmnáctkrát, podle některých lidskoprávních organizací je neetické.

Vláda severské země byla také první v Evropské unii, kdo v roce 2019 prohlásil Sýrii za bezpečnou zemi pro uprchlíky, a ti se tak mohli vrátit. V blízkovýchodní zemi přitom nadále zuřil konflikt.

Podle dánského experta na migraci Petera Hervika působí i některé výroky politiků vůči uprchlíkům nevhodně.

„Parlament schválil zákon, jehož cílem je udělat určité skupině lidí život co nejnesnesitelnější, protože je nelze vyhostit. A politici to slavili – doslova si u toho pořídili vítěznou selfie. Oslava toho, že někomu systematicky ztížíte život, mi přijde neskutečná,“ popsal.

Podle Hervika také panuje v některých částech dánské společnosti, navzdory její otevřenosti, řada stereotypů o migrantech z nezápadních zemí.

To ukázal i průzkum skupiny vědců z univerzity v Aalborgu o tom, jak si Dánové myslí, že si imigranti a jejich potomci vedou v oblastech, jako je kriminalita, zaměstnanost, vzdělání, rovná práva a podpora demokracie. I ti, kteří mají k imigraci nejpozitivnější postoj, hodnotí rozdíl mezi etnickými Dány a občany neevropského původu mnohem větší, než ve skutečnosti je.

Respondenti například vnímali míru kriminality mladých přistěhovalců a potomků z neevropských zemí jako 27 procent (z celkového počtu případů). Skutečná míra je nicméně 3,5 procenta – tedy téměř osmkrát nižší. Míra kriminality této skupiny navíc již několik let klesá.

Také v domácí politice mají někteří lidé s přístupem vlády problém. Na podzim sociální demokraté premiérky Frederiksenové poprvé po více než století nezvítězili v Kodani. Velká část nespokojenosti voličů plyne z vysokých nákladů na bydlení a také z kritiky přístupu k migrantům, jak v té době popsal server Euractiv.

„Kodaň nevyhrajete prosazováním imigrace,“ popsal Klaus Mygind, předseda městských radních Zelené levice. „Nemáte tu žádné hlasy krajní pravice, které byste mohli získat – je to špatná strategie pro moderní, mezinárodní město.“ Právě jeho strana přitom ve volbách zvítězila.

„Některé výroky už mi prostě přijdou moc a řekl bych, že jsou na hraně s rasismem. Chápu, že je třeba mít opatření proti migraci, ale je podle mě taky důležité, aby vláda myslela na dopady svých výroků na nálady ve společnosti. Není dobré živit nenávist vůči někomu,“ popsal dvaadvacetiletý student Mikkel, který žije v Kodani.

Frederiksenová vzbudila pobouření například výroky, které směřovaly na neevropské migranty. „Samozřejmě je pozitivní, že lidé chtějí přispívat k rozvoji Dánska, ale pokud jde o zahraniční pracovní sílu, záleží na počtech, zejména těch ze severní Afriky a Blízkého východu,“ řekla.