Znásilňovali ji, pak před ní zavraždili dcerku. V Tigraji bují násilí na ženách

Když si 2. listopadu 2022 etiopská vláda na znamení permanentního příměří potřásla rukou s povstalci z Tigrajské lidově osvobozenecké fronty (TPLF) před kamerami, značilo to nadějnou a definitivní tečku za dva roky trvající válkou v Tigrajském regionu na severu země.

Letay se nicméně tu noc schovávala v úkrytu pod mostem, zatímco kolem ní na severovýchodě Tigraje dopadaly a vybuchovaly minometné granáty.

Krátce předtím byla znásilněna eritrejským vojákem, jak popsala později britské BBC. „Poté, co se to stalo, jsem byla dlouho v bezvědomí… Musela jsem se schovat, než odešli,“ řekla.

Letay se v Tigrajském regionu nestala jedinou obětí znásilnění ze strany vojáků po uzavření dohody o míru.

„Byli čtyři, ale znásilnil mě jen jeden. Měli dokonce v plánu mě zabít, ale odešli, jakmile mě znásilnili,“ popsala pro BBC Adiama z města Zalambessa na severovýchodě Tigraje, další přeživší útoku z letošního ledna.

Letay, Adiama a mnoho dalších – především – žen a dívek se staly oběťmi sexuálního násilí ze strany vojáků a příslušníků armád přesto, že se všechny strany konfliktu zavázaly k míru i podmínkám, které zahrnují neútočit na civilisty.

Neustávající útoky potvrzuje nově zveřejněná zpráva lidskoprávní organizace Physicians for Human Rights (PHR).

Násilí podle analýzy dokumentů páchají obě strany konfliktu v Tigraji – jak vládní jednotky a s nimi spříznění eritrejští vojáci, tak i povstalci TPLF.

Tým odborníků (lékaři, zdravotníci) náhodně vybral 305 lékařských zpráv z několika různých zdravotnických zařízení v Tigrajském státě. Jeho cílem bylo zmapovat případy sexuálního a genderového násilí souvisejícího s válkou v regionu v období od listopadu 2020 až do června 2023.

Z 305 prověřených záznamů obsahovalo 304 z nich zprávy o sexuálním násilí. Oběťmi byly dívky a ženy od 8 do 69 let.

Zatímco do podepsání mírové dohody zaznamenali lékaři podle výzkumníků 169 případů sexuálního násilí, po nastolení míru se situace ani povaha násilí příliš nezměnila. Během několika měsíců přibylo dalších 128 případů.

Nejčastější formou sexuálního násilí, kterému byly ženy a dívky v Tigrajském státě vystaveny, bylo hromadné znásilnění (v 76 procentech případů) v průměru za účasti tří mužů, jak dále dokládají lékařské záznamy.

22 procent žen se stalo oběťmi znásilnění jednotlivcem.

Vojáci nicméně ženy vystavovali i dalším formám sexuálního násilí – nedobrovolně je drželi, osahávali, bili.

K útokům se uchylovali za pomoci zbraní a ve většině případů bez ochrany.

Oběti dále vypovídaly, že sexuální útoky ze strany vojáků často doprovázely i další formy násilí, včetně vražd rodinných příslušníků před, během nebo v průběhu aktu.

Přeživší ženy a dívky dále – téměř ve všech případech (96 procent) – popsaly pachatele jako příslušníky vojenských nebo paramilitarních skupin s tím, že je do té doby neznaly.

Více než polovina (66 procent) z nich nicméně dokázala identifikovat, že mluvili tigrajštinou, která je typická právě pro obyvatele Tigrajského státu i sousední Eritrey.

Ve 143 případech oběti identifikovaly alespoň jednoho z pachatelů jako příslušníka eritrejských jednotek, v 16 případech označily za útočníky příslušníky etiopské armády.

Ve 30 procentech případů pak pachatelé mluvili amharsky, uvádí dále studie.

Případů násilí je s největší pravděpodobností mnohem více. Mezi útoky vojáků a rozhodnutím žen a dívek vyhledat pomoc totiž existuje velké časové rozpětí, které trvá v průměru pět měsíců, ukázala data.

„Přeživší se přicházejí léčit do hlavního města po dvou nebo třech letech a nemocnice je přeplněná… Takže nedostávají dostatek léků a lékařské podpory,“ popsala situaci německé stanici Deutsche Welle (DW) sociální pracovnice Birhan Gebrekirstosová. Ta proto založila v tigrajské metropoli Mekelle vlastní organizaci na podporu žen.

Skutečnost, že některé ženy hledají pomoc až teď, přibližuje také ředitel nemocnice v Mekelle Filimon Mesfin. „Přijali jsme mnoho případů sexuálního násilí… Staly se nicméně před mírovou dohodou. (Ženy) neměly přístup ke zdravotnickým zařízením, ale v posledních měsících se udělalo hodně pro zvýšení povědomí o sexuálním násilí, takže v důsledku toho nyní přichází do nemocnice mnoho obětí,“ vysvětlil pro DW.

Mapa Tigraje:

Zda je příčinou toho, proč ženy s léčbou otálí, stigmatizace, strach o vlastní bezpečnost, nefunkčnost infrastruktury, nebo špatný přístup k lékařské pomoci, nelze podle výzkumníků určit.

Mnoho napadených žen si nese následky – dlouhodobé, krátkodobé, psychické nebo fyzické (deprese, PTSD, únik moči nebo stolice, abnormální krvácení dělohy).

Ve 27 procentech případů ženy po útoku otěhotněly, dalších 11 procent bylo pozitivně testováno na HIV.

Podle týmu odborníků případy sexuálního násilí vypovídají ze strany vojáků o „systematickém“ jednání, které používají jako jeden z nástrojů války s cílem terorizovat civilní obyvatelstvo.

Přestože etiopská vláda a tigrajští povstalci podepsali mírovou dohodu už loni na podzim, Addis Abeba vyhlásila začátkem srpna v druhém nejlidnatějším regionu země Amharsku výjimečný stav. Zde vládní jednotky aktuálně bojují proti jejich dřívějším spojencům – amharským milicím FANO.

S těmi sice bojovaly po boku centrální vlády právě v Tigraji, nicméně po příměří se je Addis Abeba pokusila rozpustit a sloučit tamní ozbrojené složky s armádou, což letos v dubnu rozpoutalo nepokoje.

Nejnovější krize tak doplňuje množství hospodářských, sociálních a politických problémů, kterým Etiopie čelí.

K násilnostem, které vyhnaly z domovů mnoho dalších lidí, dochází také například v regionech Oromie a Gambela. Miliony Etiopanů se nadále potýkají s nedostatkem potravin, informoval v půlce srpna americký deník The New York Times.

Afrikanista Jan Záhořík ze Západočeské univerzity v Plzni před časem pro Seznam Zprávy uvedl, že se situace v Etiopii nezlepší, dokud se nepodaří překonat rozdíly mezi jednotlivými etniky, která často žijí v odlišných nižších samosprávných celcích.

„Každý etiopský občan je primárně občanem, který se identifikuje s vlastní etnickou skupinou a loajalita k etiopskému národu je pro něj abstraktní,“ řekl.

„Etnický federalismus dal od poloviny 90. let etnické identitě obrovskou sílu. Etiopie je postižena tendencí všechno měřit podle etnických metrik, takže v denním tisku neustále narážíte na statistiky, kolik je Tigrajců a kolik například Oromů. To pak zdůrazňuje nacionalistické tendence a znemožňuje přistoupit ke státotvornému procesu,“ dodal český expert.