Zprávy z bojiště: Ani zima nepomohla vyřešit nejproblematičtější úsek fronty

Zima s sebou přináší pravidelně určité zpomalení bojových operací, ale změna nebývá – a ani letos není – zcela zásadní. Navzdory tomu, že podmínky bojovým akcím příliš nepřejí (například i kvůli opadání listí ze stromů a tedy úbytku úkrytů pro vojáky) se tak letos tempo postupu ruských vojsk v prosinci prakticky nezměnilo.

Ukrajinský monitorovací projekt DeepState poznamenal, že je jen o málo nižší než v listopadu, avšak téměř dvakrát vyšší než v září a říjnu. Některé relativně spolehlivé proruské zdroje tvrdí, že tempo postupu se oproti listopadu dokonce zvýšilo.

Rozdíly nejsou veliké a do značné míry se dají přičíst na vrub odlišnostem v metodice, tedy v tom, jak vlastně dotyční analytici s dostupnými informacemi pracují. Linie fronty jsou stále velmi nezřetelné a rozdíl mezi „územím nikoho“ a územím kontrolovaným jednou či druhou stranou se definuje jen těžko – a podle každého trochu jinak.

Teď už rozeberme situaci ve všech důležitých částech fronty v posledních týdnech.

Na západním křídle sumského směru se v posledních deseti dnech prosince podařilo ruským silám zatlačit ukrajinské obránce a opětovně obsadit některá v posledních měsících ztracená území. To, že Rusové převzali iniciativu, pravděpodobně souvisí s pokračujícím stahováním (hlavně těch lepších) ukrajinských jednotek z tohoto úseku fronty.

Připomeňme si předem, že fronta u města Sumy vznikla na jaře 2025, a to poté, co byly ukrajinské jednotky donuceny ustoupit z území, které obsadily v Kurské oblasti. Ruské jednotky tehdy postupně pronikly zhruba na 20 kilometrů daleko od severního okraje města.

Ukrajinské velení tu nasadilo nezanedbatelnou část svých záloh, protože případný ruský úspěch a postup směrem na jih by byly pro ukrajinskou stranu přímo strategickým neúspěchem, protože válka by se přesunula do míst, kde se od roku 2022 nebojovalo.

Rusové nakonec nepostoupili blíže k městu. Zřejmě neměli dostatečné rezervy, aby dokázali udržovat tlak v této i dalších – pro ně důležitějších – úsecích najednou. Postupně důležitost úseku pro obě strany klesala, ale situace se může znovu změnit.

Koncem prosince vstoupily invazní jednotky na území Sumské oblasti z nového směru – východně od města – a obsadily například příhraniční obec Hrabovske. Z té mělo být údajně do Ruska odvezeno všech zhruba 50 civilních obyvatel.

Zajati byli také vojáci jedné z brigád územní obrany Ukrajiny, tedy obvykle méně kvalitních a hůře vybavených jednotek ukrajinských ozbrojených sil. Jednotky bránící v současnosti tuto oblast se tedy podle dostupných informací vyznačují spíše nízkou úrovní disciplíny a bojeschopnosti.

Objevují se pokusy o další postup západně od Grabovského směrem k Rjasnému. Ale zatím není jasné, zda se plánuje vytvoření dalšího předmostí v rámci „nárazníkové zóny“, nebo zda vše zůstane u přeshraničních výpadů, které mají odlákat zálohy ukrajinské armády z jiných částí fronty. To druhé se zdá být vzhledem k nedávným relativně vysokým ztrátám ruské armády pravděpodobnější (záloh pravděpodobně není mnoho).

Severně od Charkova se invazním silám zřejmě podařilo ovládnout západní část Vovčansku a postoupit jižně od ní směrem k dalším osadám. I tak se zdá, že intenzita bojů na tomto úseku fronty se oproti předchozím měsícům o něco snížila a tempo postupu ruské armády se spíše zpomalilo.

V první polovině prosince vyšlo najevo, že ukrajinská armáda provedla poměrně komplexní operaci v Kupjansku. Ukrajinci ve městě úspěšně částečně zlikvidovali, částečně odřízli ruské pozice, vyčistili jižní část města a postoupili do centrální části.

Podařilo se jim také rozetnout ruské předmostí na pravém břehu Oskolu, obsadit několik sídel severně od města, a tím odříznout zbývající ruské útočníky v Kupjansku od zásobování a posil.

Ukrajinská operace není žádným „generálním protiútokem“, jde vysloveně o lokální akci, ale zatím zřejmě poměrně úspěšnou. Od té doby se pokoušejí ruské síly znovu probít ke ztraceným pozicím, a byť ne zcela neúspěšně, zásadní změnu situace jejich snahy zatím nepřinesly.

Při ohlédnutí za ukrajinskou operací stojí ještě jednou za připomenutí vysoká úroveň operační bezpečnosti, kterou prokázala ukrajinská armáda. I když to není poprvé, není to ani také zcela obvyklé.

Dokud 12. prosince generální štáb nepodal zprávu o úspěšné operaci a prezident Zelenskyj nenatočil projev na jihozápadním okraji Kupjansku, o protiútoku se na veřejnost nedostaly prakticky žádné informace. Za celou dobu byl z ruské strany zveřejněn pouze jeden videozáznam naznačující postup OSU severně od Kupjansku. Nasazené ukrajinské síly zachovávaly naprosté mlčení.

Mimochodem, ruské ministerstvo obrany celý prosinec popíralo ztrátu města, které dříve prohlásilo za dobyté, a slíbilo, že „seskupení OSU u Kupjansku“ zničí v lednu až únoru.

Dále na jih je důvodů k ukrajinské spokojenosti méně. Na lymanském směru se Rusům zřejmě podařilo plně ovládnout osadu Jampil, ruští vojáci byli zaznamenáni i přímo v Lymanu, byť se ve městě zatím ve větším počtu nedokázali zřejmě uchytit.

Město je nejspíše velmi dobře připravené na obranu a opevněné, ale pokud obrana selže, může to mít vážné důsledky pro důležitou aglomeraci Slovjansku a Kramatorsku, která představuje pro Ukrajinu poslední dobrou obrannou pozici v této části Doněcké oblasti.

Z východu se k těmto městům Rusové blíží jen pomalu, ale ze severního směru, tedy od Lymanu, by jejich obranu mohli velmi zkomplikovat například ruské dronové týmy.

V prosinci obsadily ruské síly Siversk zhruba 30 kilometrů vzdálený od Slovjansku a Kramatorsku. Ukrajincům se nepodařilo ve městě vybudovat spolehlivou obrannou linii podél řeky ve středu města, takže ruští vojáci brzy obsadili i zbývající část Siversku a dosáhli výšin západně od města. Ofenziva nyní pokračuje na severozápad od Siversku, zřejmě s úkolem podpořit jižní křídlo lymanského útoku.

Další důležité boje se odehrávají jižněji u Kosťantynivky. Město, které je vlastně prvním sídlem v aglomeraci zahrnující i Slovjansk a Kramatorsk, je cílem stále intenzivnějších ruských útoků.

V poslední době tu byly mimo jiné zaznamenány (doslova) ruské jízdy – tedy malých skupinek na koních. V oblasti se objevují ruské posily a zdá se, že boje v této části fronty budou v dohledné době tvrdé.

Na dalším úseku doněcké fronty, zhruba mezi Kosťantynivkou a Pokrovskem, se podle některých zpráv ujal na ruské straně velení části jednotek generálporučík Suchrab Achmedov, který v minulosti velel na Ukrajině nechvalně proslulé – a také několikrát zničené a znovuobnovené – 155. brigádě námořní pěchoty.

Jeho „rukopis“ údajně nesou útoky mechanizovaných kolon, které se v posledních týdnech několikrát neúspěšně pokusily projít ukrajinskou obranu a byly do velké míry zničeny.

Je zároveň překvapivé, že stále pokračují boje v Pokrovsku a Myrnohradu. Zdá se, že ukrajinské jednotky stále podnikají malé výpady do Pokrovsku, i kdy není jasné, zda ve městě mají nějaké stálé pozice.

Myrnohrad je do velké míry obklíčený, ale to v době zásobování drony neznamená konec obrany. Přesto řada indicií nasvědčuje tomu, že ukrajinské jednotky město do velké míry opustily (některé jednotky zjevně neúspěšně) a obránci jsou trvale přítomni asi jen v malé části města. Ale pohyb z něj/do něj je extrémně obtížný a velmi riskantní, jeho pád je tedy nejspíše jen otázkou času.

Ruská vojska také podnikla řadu pokusů o ofenzivu na severozápad od těchto měst, ale zatím byly všechny odraženy, v nemalé míře díky předtím připraveným opevněním.

Obecně ruské velení s vývojem v této oblasti v posledních týdnech těžko může být spokojeno – fronta se nijak výrazně nehnula i přes výrazné ruské nasazení v oblasti. Neznamená to, že Rusové nepostoupili vůbec, změny jsou však malé.

Na začátku prosince zahájily ruské jednotky „z chodu“ boje o severovýchodní okraje Huljajpole. Kvůli řadě chyb v ukrajinské obraně se nepodařilo vnutit útočníkům boj o město.

Město bránily brigády územní obrany, které již dříve utrpěly značné ztráty a do značné míry ztratily bojeschopnost a které byly narychlo posíleny útočnými jednotkami přesunutými na tento směr. Tyto jednotky (i přes vysokou aktivitu některých velitelů na sociálních sítích) nedokázaly podstatně ovlivnit průběh bojů ani zastavit ruský postup.

Huljajpole bylo koncem roku prakticky celé obsazeno – ruští vojáci se zjevně pohybují po celém městě. Střety s ukrajinskou armádou probíhaly a probíhají ve městě nejspíše jen ojediněle na jeho západním okraji.

Ačkoli se ruská ofenziva v této oblasti v posledních týdnech zpomalila, nemusí to být důsledek nějakého zásadního zlepšení na ukrajinské straně. Ruští vojáci například museli překonat řeku, která protéká městem, a některé ruské oddíly byly nepochybně vyčerpané a přišly o velkou část mužstva.

Celkově lze o tomto směru stále říct, že je pro Ukrajinu nejproblematičtější. Postup invazních jednotek není „bleskový“, ale již několik měsíců se ho nedaří zastavit.