Článek
Od zveřejnění našeho posledního přehledu dění na ukrajinském bojišti došlo k dalšímu velkému ruskému vzdušnému úderu na Ukrajinu. Střely zasáhly cíle na severu a západě Ukrajiny a také infrastrukturu v Dněpropetrovské a Kirovohradské oblasti.
V některých detailech se útok od těch předchozích lišil a předcházela mu zřejmě obzvláště pečlivá příprava. Na ukrajinské obloze se objevily jak ruské drony, tak větší množství ruských balonů s tzv. odražeči, které zvyšují jejich viditelnost pro radary.
Obojí zřejmě mělo za úkol vynutit si reakci protivzdušné obrany, která by se tím připravila jak o munici, tak především odhalila svou pozici. Což by pak umožnilo Rusům lépe naplánovat trasy střel, nebo případně tyto protivzdušné systémy zničit. Z ruského hlediska by jistě pomohlo i to, kdyby obránci cítili nutnost po odhalení změnit pozice, protože to snižuje pravděpodobnost, že budou připraveni k akci další den.
Během samotného úderu 16. února pak ještě mezi odpálenými střelami byl i vyšší počet střel bez nálože, které také měly pomoci zbytku proniknout protivzdušnou obranou. A mezi odpálenými střelami byl vysoký podíl střel Ch-22 (typu, který zničil obytný dům v Dnipru), proti kterým nemá Ukrajina spolehlivou protizbraň.
Ve výsledku tak úspěšnost ukrajinské obrany byla procentuálně výrazně nižší než obvykle: zhruba 50procentní místo obvyklé cca 80procentní. Zároveň se ovšem nezdá, že by tento útok způsobil nějaké příliš vážné škody a situace v zásobování elektřinou je na Ukrajině lepší než třeba na konci loňského roku.
Podle energetické společnosti Ukrenergo v posledních dnech „není nouze“ o elektřinu. Situace rozhodně stále není úplně stabilní, ale v posledních dnech se většina obyvatel Ukrajiny nemusela potýkat s vynucenými odstávkami dodávek. Dokonce se snížil i dovoz elektřiny ze zbytku Evropy, protože velkou část poptávky je možné pokrýt z domácích zdrojů.
V tuto chvíli – brzy se to může změnit – se tedy zdá, že ruské nálety už nepůsobí škody rychleji, než se daří napravovat předchozí poškození. A to i díky tomu, že ruských úderů přece jen ubylo; dochází k nim méně často než na začátku zimy a rozsahem bývají také o něco menší.
Fronta
Na frontě nedošlo prakticky k žádným změnám v rozsahu držených území. Docházelo znovu k intenzivním bojům, ale situace je celkově o něco méně vypjatá a intenzivní než na začátku tohoto měsíce.
Z nejsevernější části fronty, kolem Kupjansku a Svatoveho, přicházely v posledních dnech zprávy pouze o relativně malých ruských útocích (hlavně v podání 138. motostřelecké brigády). Šlo ovšem o menší akce. Ukrajinské síly ovšem v této části fronty zůstávají v defenzivě a připravené na další vývoj.
Jak jsme popisovali minule, připravují se tu obranné pozice pro případ útoku nových ruských sil ze severu, tedy zpoza ruské hranice. Zda a případně kdy by k němu mohlo dojít, pochopitelně nevíme. Podle řady analytiků nedává taková snaha velký smysl, na druhou stranu například Charkov je skutečně blízko hranice s Ruskem, a pro Kreml tak může představovat lákavý cíl.
Ovšem vraťme se od spekulací k současné situaci na frontě: kolem Kreminny stále pokračují tvrdé boje. Na ukrajinské straně panují obavy, že se Rusové mohou pokusit znovu dobýt město Lyman, osvobozené na začátku října. Nic však zatím nenasvědčuje tomu, že by ruské síly přes neustálé útoky výsadkářů a dalších jednotek v tomto sektoru nějak výrazně postoupily od silnice P066, která vede od severu na jih podél fronty (a v některých místech ji vlastně tvoří).
Samozřejmě, nejrůznějších tvrzení se objevuje celá řada, v době přípravy článku ovšem nebyly k dispozici žádné spolehlivé důkazy, že by ruské síly dosáhly nějakého většího úspěchu, či naopak byly zatlačeny zpět.
Dále na jih ruské jednotky podnikají údajně neustále útoky na vesnici Bilhorivka, známou jako místo ruské snahy o překročení řeky Severní Doněc s katastrofálním výsledkem. Útočí na ni údajně za tří směrů, obránci prý zatím své výhodné postavení dokázali udržet. Není zřejmé, zda tento a další útoky v oblasti jsou míněny hlavně jako způsob, jak zabránit přesunu části ukrajinských jednotek na jiná místa fronty (tj. „zafixovat“ je na místě), nebo mají reálnou šanci na úspěch.
V úseku kolem města Bachmut panoval v posledních dnech (velmi) relativní klid. Boje stále probíhají, ovšem údajně s menší intenzitou než v uplynulém měsíci. Zároveň je ovšem nutné podotknout, že město je z ukrajinské strany uzavřeno pro civilisty i novináře, takže nezávislých zpráv z míst máme méně než obvykle.
V každém případě ovšem pokračuje ruská snaha o obklíčení města za severu a jihu současně – jen výsledky v posledních dnech zřejmě nejsou valné. V případě severní části fronty se na internetu stále živě debatuje o tom, zda ukrajinské jednotky drží, či nedrží obec Krasna Hora, tedy obec, která byla po pádu Soledaru klíčovou součástí obležení Bachmutu ze severu.
Debata je to ovšem nejspíše zbytečná. Ruské jednotky útočí na vedlejší Paraskoviivku, a dokonce ji v severní oblasti ovládají, takže v Krasne Hoře by obránci byli ve velmi nevýhodném postavení a snadno napadnutelní z několika stran. Dlouhodobě by se tu mohli udržet pouze těžko. V oblasti může docházet k výpadům a protiútokům až do Krasne Hory. Zvláště když podle některých zdrojů v posledních dnech roste význam nočních bojů, při kterých se jednotky s vybavením pro noční vidění mohou odvážit dále za protivníkovy linie.
V samotném městě se podle kusých dostupných informací ukrajinské jednotky stáhly za říčku Bachmutovku protékající východní částí města. Ruské síly je následovaly a zmocnily se několika bloků, hlouběji do města zřejmě nepostoupily.
Na jižní části bachmutské fronty se potvrdily informace o úspěšném lokálním protiútoku ukrajinských sil u Ivanivskeho. Ukrajinské jednotky díky tomu trochu zlepšily svoje taktické postavení, ale základní situace zůstává stejná. Ruské jednotky se dál pokoušejí postoupit severozápadním směrem, jen jejich protivníci mají o něco lepší obranné postavení než před týdnem.
Silnice T0504, která vede přes Ivaniske, je pro zásobování Bachmutu nadále určitě nepoužitelná. Obránci údajně ovšem zatím nouzí netrpí. K dispozici mají ještě jednu silnici z Časiv Jaru do Bachmutu a řadu polních cest. V současném poměrně chladném počasí jsou prý snadno použitelné i pro běžná kolová vozidla, a tak je volných cest do města dostatek. Uvidíme, jak se to změní s očekávaným příchodem teplejšího počasí, a tedy návratem bláta na bojiště.
Obecně se v posledních dnech situace kolem Bachmutu z ukrajinského hlediska alespoň prozatím stabilizovala. Největší tlak ruských sil, zdá se, prozatím pominul. Svou roli by mohlo hrát snad i to, že vagnerovci kolem Bachmutu údajně v posledních dnech trpí nedostatkem dělostřelecké munice. Byť význam těchto jednotek u Bachmutu klesá a většinu operací už vedou jednotky ruské armády, „vagnerovci“ měli stále v oblasti dlouhodobě nejlepší výsledky (alespoň co se týče získaného území, nemluvíme o ztrátách).
Pád Bachmutu se v tuto chvíli jeví vzdálenější než před několika týdny. V této souvislosti je zajímavé, že Jevgenij Prigožin, tedy majitel vagnerovců, odhadl, že ruské síly dokončí obklíčení Bachmutu v březnu nebo dubnu. Na přelomu roku tempo postupu ruských jednotek naznačovalo výrazně dřívější termín.
Zbytek fronty
Více či méně intenzivní boje pokračovaly i na dalších místech fronty, ovšem výhradně na těch již dobře známých. Ale jak jsme prozradili na začátku, k velkým změnám na frontě to nevedlo.
Jistý úspěch zaznamenaly ruské jednotky v obci Marjinka jihozápadně od Doněcku. Silným útokem se jim podařilo obsadit severní část vesnice, o kterou se bojuje prakticky od začátku války. Jestli to bude rozhodující úder a fronta se prakticky po roce přesune dále na západ, to ovšem uvidíme. Obec je tak zdemolována, že poskytuje pouze minimum opěrných bodů a dobře provedený protiútok by mohl linii fronty snadno zase posunout o něco zpět na východ.
Dále na jih u Vuhledaru jsou ruské jednotky podle všeho po necelých dvou týdnech pokusů o útok zřejmě stále zhruba ve svém výchozím postavení. Dosavadním výsledkem ruských snah jsou tedy určitě stovky a velmi pravděpodobně tisíce mrtvých a těžce raněných, zničenou techniku nepočítaje.
Ruské útoky stále pokračují v podobě malých pěchotních skupin, v posledních dnech se jich ovšem údajně už neúčastní příslušníci dvou brigád námořní pěchoty, které útok zahajovaly. Pokud by to opravdu tak bylo, znamenalo by to nejspíše jediné: ztráty těchto oddílů byly tak vysoké, že nemohou pokračovat v boji.
Brigády námořní pěchoty v ruské armádě mají maximální stav mužstva kolem dvou tisíc mužů. Zdaleka ne všichni přímo bojují, a tak jednotka může přijít jen o menší část mužstva, aby už nebyla bojeschopná. Byť nevíme, kolik mužů skutečně měly obě jednotky na počátku útoku, každá z nich velmi pravděpodobně přišla řádově o stovky mužů.
Ukrajinské ztráty na této části fronty budou patrně znatelně nižší, velká část útočníků se totiž nedostane vůbec na dostřel. A ruské dělostřelectvo v této oblasti zjevně to ukrajinské nedokáže „přestřílet“ (tedy potlačit nebo zničit).
Intenzivní nasazení ukrajinských děl v oblasti nejen ukázalo, jak účinná tato zbraň v obraně je. A také znovu probudilo v některých pozorovatelích strach, že Kyjev stále nemá k dispozici dostatečné množství nejen hlavní, ale především munice pro stávající artilerii. Spotřeba je ovšem pochopitelně přísně střežený údaj, a tak se můžeme opírat pouze o odhady a nepříliš konkrétní vyjádření ukrajinských či západních představitelů.
V Záporožské oblasti v posledních dnech pokračoval spíše útlum v bojové činnosti i v ostřelování. V Chersonské ukrajinské síly dokázaly zničit systém ruské protiletadlové obrany a následně pak provedly několik úderů v ruském týlu. Jedním cílem byla podle všeho základna ve Skadovsku, která leží cca 60 kilometrů jižně od Chersonu a podle ukrajinské rozvědky slouží k výcviku operátorů dronů Šáhid a jejich vypouštění.
