Zprávy z bojiště: Ukrajinské armádě bobtná na frontě problém s lidmi

Situace na více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linii se v posledních měsících mění jen pomalým tempem a většina úseků je poměrně statická. Zato ve vzdušné válce je poměrně dynamická, a navíc její intenzita stále roste.

Obě strany, Rusko i Ukrajina, stupňují své útoky na cíle hluboko v zázemí protivníka.

Nejde přitom jen o to, že by se údery opakovaly častěji. Zásadní proměnou prošla jejich kvalita i kvantita. Do hry vstupují stále početnější roje bezpilotních letounů s delším doletem a lepší navigací, které se obráncům hůře zachytávají.

Think tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve svém rozboru náletů uvádí, že zatímco v roce 2022 Rusko posílalo na ukrajinská města v průměru dvě velké koordinované salvy za měsíc, v půlce roku 2025 už průměrná pauza mezi útoky vycházela na pouhých osm dní. V letních měsících se pak interval ještě zkrátil.

Přitom se do statistiky počítají jen opravdu velké útoky, a ne každý ojedinělý úder několika dronů. Na začátku konfliktu bylo v jednom útoku v průměru použito asi 100 kusů munice, zatímco v poslední době už je to 300. A největší údery čítají kolem 700 kusů, například v noci z 27. na 28. srpna.

Ruské velení pokračuje ve strategii, kterou uplatňuje od prvních měsíců války. Jeho rakety a drony míří především na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, vojenské objekty a logistické uzly.

Na začátku toho týdne ukrajinské ministerstvo vnitra novinářům The New York Times sdělilo, že během předcházejících 10 nocí bylo poškozeno na dvacet energetických zařízení, včetně elektrických rozvoden, ropných rafinérií a tepelných elektráren.

Cílem je zkomplikovat nejen život civilnímu obyvatelstvu před nadcházející zimou, ale především ochromit ukrajinskou válečnou výrobu a obranu země. Ačkoliv se nezdá, že by tyto údery dokázaly zlomit ukrajinskou vůli k odporu, jejich dopad je nepochybně vážný. Skutečný rozsah škod bude ovšem možné vyčíslit až s odstupem po skončení konfliktu.

Zároveň také přibývá civilních obětí. Objektivně řečeno Rusko rozhodně nevede neomezenou leteckou válku proti ukrajinským civilním cílům, část munice nicméně na civilní cíle dopadá.

Je těžké určit, do jaké míry může jít například o záměrnou taktiku, jejímž cílem je přinutit protivzdušnou obranu k reakci, nalomit morálku obyvatel, nebo třeba chyby a nepřesnosti při plánování útoků. Ty jsou vzhledem k počtu útoků nevyhnutelné, protože dobré plánování je náročné a „zdržuje“ (zvláště ve chvíli, kdy munice je k dispozici více než dost).

Také ukrajinské schopnosti vést údery na dálku v posledních měsících výrazně vzrostly. Nejlepším příkladem je kampaň proti ruskému ropnému průmyslu, která se znatelně zintenzivnila od začátku srpna letošního roku. Od té doby probíhají útoky na ruské rafinérie každých několik dní.

Jak popisuje odborník na energetiku a bývalý manažer Gazpromu Sergej Vakulenko, tyto útoky se zásadně liší od těch, které Ukrajina prováděla v roce 2024. Tehdy šlo spíše o ojedinělé zásahy jednotlivými drony, které sice způsobily potíže, ale ruský průmysl je dokázal řešit během několika týdnů.

Nyní Ukrajina nasazuje celé roje dokonalejších dronů, které dokáží přehlcením prorazit ruskou protivzdušnou obranu a na vybrané cíle útočit opakovaně, aby co nejvíce zkomplikovaly opravy.

Dopady jsou již viditelné. Podle odhadů agentury Reuters srpnové útoky dočasně vyřadily z provozu až 17 procent ruských rafinerských kapacit. Zásahy se soustředily na klíčové podniky v oblouku od Rjazaně po Volgograd, které zásobují hustě osídlené oblasti na západě Ruska.

Útoky navíc přišly - nepochybně ne náhodou - v nejméně vhodnou dobu: v srpnu, kdy v Rusku vrcholí sezona sklizní a dovolených, a poptávka po palivech je tak tradičně nejvyšší.

To vše vedlo k prudkému růstu velkoobchodních cen benzinu a lokálním výpadkům v zásobování, které pocítili běžní Rusové například na anektovaném Krymu nebo v některých regionech na Dálném východě.

Přesto se asi nedá předpokládat, že tyto údery mohou zásadně ochromit ruskou válečnou mašinérii. Jak připomíná Vakulenko, ruská armáda a ekonomika jsou životně závislé především na naftě, které má Rusko obrovský přebytek – vyrábí jí více než dvojnásobek domácí spotřeby. Problémy s benzinem tak sice komplikují život občanům, ale fungování armády prozatím neohrožují.

Ruská vláda má navíc v záloze několik krizových opatření, od dovozu z Běloruska až po dočasné zrušení cenové regulace či zavedení přídělového systému. Cílem ukrajinských útoků tak není způsobit okamžitý kolaps, ale spíše postupně a systematicky zvyšovat ekonomické a politické náklady, které musí Kreml za válku platit. Válku lze stěží vyhrát jen drony a raketami, ale lze ji protivníkovi citelně prodražit.

Přímo na frontě i za ní Kyjevu také zjevně nadále roste problém svévolného opuštění jednotky a dezercí. Na jeho rozsah nedávno upozornil server Ukrajinska Pravda, který zveřejnil data získaná od ukrajinské generální prokuratury.

Čísla jsou alarmující. Od začátku ruské invaze do července 2025 úřady zahájily téměř 203 tisíc řízení kvůli svévolnému opuštění jednotky a přes 50 tisíc řízení pro dezerci. Dynamika je přitom jednoznačná: jen za prvních sedm měsíců roku 2025 bylo otevřeno přes 110 tisíc případů opuštění jednotky, což je výrazně více než za celý předchozí rok.

Je nutné připomenout, že opuštění jednotky ne vždy znamená snahu vyhnout se boji. Pro některé vojáky jde o svérázný způsob, jak si vynutit převelení od špatných velitelů nebo k lépe fungujícímu útvaru. Odhaduje se, že takové případy mohou tvořit 10 až 15 procent z celkového počtu. Zároveň se objevují i případy korupce, kdy velitelé za úplatek kryjí nepřítomnost vojáků a vedou je jako fiktivní personál v zázemí.

Jádrem problému je ovšem především systémová nejistota. Ukrajina dosud nemá jasně stanovený systém demobilizace a vojáci tak často netuší, kdy jejich služba skončí. To vede k frustraci a hledání jakýchkoliv „zkratek“ z armády, fenoménu známému jako „černá demobilizace“, kam spadají i fingované sňatky nebo rozvody za účelem získání zákonné úlevy.

Problém s dezercemi se přitom nevyhýbá ani ruské armádě. Ačkoliv Kreml podobná data nezveřejňuje, uniklé dokumenty poskytují alespoň dílčí vhled. Například podle analýzy údajů, které se mají týkat ruské 41. vševojskové armády, bylo k červnu 2025 v této jednotce evidováno přes 7800 vojáků stíhaných pro dezerci. Toto číslo je srovnatelné s počtem potvrzených zabitých vojáků ve stejné jednotce, kterých bylo přes 8600. 

Na rozdíl od Ukrajiny však ruský autoritářský režim dokáže projevy nespokojenosti a únavy z války potlačovat s mnohem větší brutalitou, a jejich dopad na fungování armády je tak pravděpodobně menší.

Co se týče popisu samotné fronty, zastavíme se tentokrát pouze u Pokrovsku, kde pokračují boje kolem a v ruském „průchodu“ do ukrajinské obrany. Změny na frontě probíhají stále relativně pomalu, k dalším úsekům se vrátíme v dalším dílu.

Situace se na tomto konkrétním úseku z ukrajinského hlediska zatím vyvíjí relativně uspokojivě. Jednotkám se sice nepodařilo ruské pozice zcela zlikvidovat, stále z nich podle dostupných informací „ukrajují“. Nejde to jednoduše a nejspíše ani beze ztrát, například kvůli intenzivnímu ruskému bombardování.

Na ukrajinské bojišti je také díky zásobování drony pro (minimálně zkušenější či alespoň odhodlanější) jednotky možné přečkat v obklíčení celé týdny. Bojům tedy těžko bude v příštích dnech konec.

Zajímavou epizodou tu byl v posledních dnech vývoj kolem obce Myrne, která leží de facto za linií ruského postupu (v daném místě západním směrem). To znamená, že zásobování čela ruského útoku je po nejjednodušší cestě nemožné a v důsledku tedy o hodně obtížnější. V podstatě to tedy kazí další ruské snahy o postup původním (tj. západním) směrem. Ruské síly se musí nyní obrátit a řešit problém ve svých „zádech“.

Situace by alespoň podle ruských blogerů měla být důsledkem nepořádku, který se na ukrajinském bojišti objevuje pravidelně. Ruská jednotka, která je za úsek odpovědná, hlásila na velení, že má obsazené i pozice, které ve skutečnosti nekontrolovala. V ruské linii tak vzniklo místo, které ukrajinští vojáci dokázali využít k postupu.

Zmiňujeme to i proto, že podle řady hlasů z ukrajinské armády (příklad z Aktuálně.cz) měl velmi podobnou příčinu: i tady jednotky na daném úseku nehlásily objektivně, jaká je vlastně situace.