Článek
Shrnout vývoj posledních dní na rusko-ukrajinské frontě není složité: Mnoho se nezměnilo. Boje jsou stále velmi statické, fronta – jestli se o ní vůbec dá tak hovořit – se příliš nehýbe.
Přesto v těchto dnech probíhají klíčové boje, které Moskvu mohou výrazně přiblížit jejím (revidovaným) cílům. Jako obvykle se pojďme věnovat popisu bojů v severojižním směru.
Na frontě
V oblasti kolem mezinárodně uznávané hranice kolem měst Sumy či Charkov docházelo k bojům, ale stále jde o bojiště „třetího řádu“ – intenzita je poměrně nízká, změny minimální.
V případě Charkovské oblasti připustil 18. srpna zdroj referující o ruském uskupení, že jeho strana u Vovčansku za měsíc o víc území přišla, než získala. Takže se tu obráncům daří zřejmě vymazávat postupně ruské zisky z předchozích týdnů.
Zásadní změny nejsou hlášeny ani u Kupjansku. V případě Lymanu o něco dále dochází spíše ke korekci – i ruští blogeři tady otevřeně zpochybňují tvrzení „svého“ ministerstva obrany, podle kterého město již v podstatě padlo.
Ve skutečnosti se v něm ruské síly zřejmě stále nedokázaly uchytit. Údajně snad i proto, že posily, které míří do této části fronty, jsou složené ze samých nováčků. Rusové tu prý nenasazují kvalitnější oddíly a výsledky tomu odpovídají.
Nejdůležitější boje těchto dní probíhají jen o něco málo jižněji, kolem Kramatorsku a Slovjansku, respektive z ukrajinského hlediska „před nimi“, tedy východním směrem od této poslední neokupované velké donbaské aglomerace. Na bojích o přístupové cesty k oběma městům se dnes podílí víc než polovina ruských sil na Ukrajině.
Boje jsou tvrdé. Místní telegramový kanál Mykolajivka Online 19. srpna večer oznámil, že několik ruských skupin vstoupilo do obce Mykolajivky pár kilometrů východně od Slovjansku. Místní zástavba by mohla posloužit jako dobrý výchozí bod (hlavně jako úkryt před drony) pro další postup do samotného města.
Vojáci se dostali ke slovjanské teplárně a městské nemocnici. Nejde o ojedinělou událost. Rusové zřejmě postupují po několika trasách, přičemž minimálně jedna z nich vede hustým lesem, kde se ukrajinským dronům operuje mimořádně špatně.
Nepřátelská taktika je přitom jednoduchá. Pěšáky po vybrané trase doprovázejí vlastní drony. Pokud pochod přežijí (většina zřejmě ne), postupně se shromáždí na vybraném místě, aby si mohli dovolit útok na některou z ukrajinských pozic v oblasti.
Pomalý postup
Vstup do Mykolajivky souvisí s útokem ruských sil na Čobotocký háj a zalesněnou kótu 223, tedy nejvyšší bod na východním okraji Slovjansku.
Pokud by Rusové v této oblasti dokázali rozmístit své dronaře (či alespoň antény), mohou zablokovat ukrajinskou dopravu do města. Slovjansk přestane být pro ukrajinskou stranu základnou a stane se dalším „územím nikoho“. Takhle vypadá v roce 2026 klíčový terén: kus vyvýšeného lesa s výhledem na zásobovací silnici.
O tom, jakou váhu Moskva úseku přikládá, vypovídá i další informace: V oblasti se kolem 18. srpna objevil prapor Fobos z nově zřízené brigády Smerš. Nyní ve velkém tempu zveřejňuje záběry svých dronů přímo ze Slovjansku, přičemž analytici si všímají, že jeho operátoři jsou zjevně výrazně zkušenější než jejich předchůdci v oblasti.
Jak boje dopadnou, nevíme, ale rozuzlení se v každém případě nedočkáme rychle. Postup je pomalý a obsazení nového terénu je proces na týdny: Je zapotřebí oblast vyčistit, připravit zásobovací trasy, posunout dopředu operátory dronů a zřídit vzadu dělostřelecká postavení. Ani jedna strana si nedokáže dnes na bojišti počínat tak, aby tyto činnosti hladce navazovaly.
Kosťantynivka se zdá být nadále „šedou zónou“. Někteří mluví o „chaotické stabilitě“: Rusové údajně postupují po malých skupinkách stále stejnými trasami jako celé měsíce předtím a Ukrajinci jich dost zlikvidují, ale ne víc, než jich přibude. Je nicméně možné, že se ruské síly ve městě postupně hromadí. To nelze jasně ani doložit, ani vyvrátit. V každém případě město pro ruské jednotky není stále bezpečné a boje v něm ještě probíhají.
Výrazné změny nejsou hlášeny ani ze sektoru kolem Dobropillji, tedy v úseku kolem již okupovaného Pokrovsku. Právě tady ale došlo k zajímavé události, která ukazuje, jak hustá je dnes příslovečná „mlha války“ (nejzajímavější popis události, o které referoval na svém webu i Kreml, nabízí asi ruské exilové médium Meduza v tomto textu).
Ruský prezident zatelefonoval plukovníku Abdulazizovi Šichabidovovi, veliteli 76. výsadkové divize, tedy útvaru, který se šest měsíců snaží prorazit právě kolem Dobropillje.
Šéf Kremlu přitom de facto „obešel“ svůj vlastní generální štáb a v telefonátu plukovníka nutil, aby vyjmenoval, ke kterým obcím se jeho divize dostala; odpovědi celkem odpovídají tomu, co víme ze záběrů z této oblasti i z informací ukrajinské strany. Zjevně podrážděný Putin pak poznamenal, že jiné jednotky si vedou hůř.
Meduza čte telefonát jako projev sporu o situaci východně od Dobropillje. Ruská 51. armáda už v minulosti ohlásila průlom přímo do města, ačkoli podle zveřejněných videí její síly už měsíce vězí asi pět kilometrů od něj. Jinak řečeno: Je možné, že muž na vrcholu mocenské hierarchie obvolává velitele jednotek, aby zjistil, zda mu generálové nelžou?
Pro zajímavost: V souvislosti s telefonátem se hodně mluvilo o tom, že podle zpráv, které se objevily loni v květnu na sociálních sítích v Dagestánu, měl být Šichabidov na Ukrajině zabit. Oficiálně ale jeho smrt nikdo nepotvrdil.
Na jihu byla západní Záporožská oblast aktivnější než kdykoli letos: Mezi 12. a 17. srpnem útočily ruské síly na Malou Tokmačku z několika směrů a některé zdroje hlásily částečný kolaps ukrajinské obrany. Zatím to ale není potvrzené. Hlavní opěrný bod bránící 118. mechanizované brigády tvoří rozvaliny místní věznice, které slouží jako „pevnost“. A zatím nemáme doklady o tom, že by se do něj Rusové dostali nebo z něj ukrajinské jednotky vytlačili.
Vzdušná spirála
Ve vzduchu pak pokračovala postupná eskalace vzájemných útoků na cíle v týlu. Především ukrajinská protivzdušná obrana neustále nemá zbraně proti balistickým střelám protivníka.
Rusko zároveň mění i typy nasazených dronů. Rusové osadili proudové motory jak na své kopie íránských šáhidů, nově pak i na levnější drony. Je to dražší, dronů mohou pak Rusové vypouštět méně (ukrajinská rozvědka odhaduje výrobu proudových „šáhidů“ na 3000 strojů měsíčně), zato spíše proniknou obranou – hlavně proto, že „stíhací drony“, tak úspěšné proti vrtulovým strojům, na proudové nestačí.
Ukrajinská úspěšnost zachycení klesala: Celkový poměr se snížil ze zhruba 90 a více procent na asi 80 a někdy níž.
Mimochodem, i vzdušná válka se bude sledovat stále hůře. Ukrajinské letectvo zveřejnilo konkrétní čísla o vypálených a zachycených balistických střelách naposledy 8. srpna a od 11. srpna už je neuvádí.
Mluvčí Jurij Ihnat to vysvětlil tím, že když úřad vydá oficiální zprávu se skóre 28:0, všechna média napíšou, že letectvo nesestřelilo ani jednu střelu. Přestala tak existovat nejspolehlivější veřejná řada k nejdůležitějšímu měření celé vzdušné války.
Ruský útok na Kyjev z noci na 20. srpna:
Ukrajinská kampaň proti ruskému týlu také rostla jak do intenzity, tak rozsahu. Střely Flamingo zasáhly raketový závod Progress v Samaře, následovala letecká základna Savasleika, kde stojí stroje MiG-31K nesoucí střely Kinžal. V noci na 18. srpna ruská obrana údajně sestřelila více než 620 dronů nad Moskevskou oblastí.
Rozšiřuje se ale i třída cílů. Sedm z deseti největších logistických center Wildberries je podle ukrajinského ministerstva obrany mimo provoz.
Ukrajinské drony také zasáhly rozvodnu Taman s napětím 500 kilovoltů, kterou prochází všechna čtyři vedení napájející okupovaný Krym, a poloostrov přišel zhruba na hodinu a půl o proud. Není to první takový útok a není důvod si myslet, že bude poslední.
Co neustává, jsou útoky na ruské rafinerie: Tento týden byla zasažena ta v Ufě přes 1400 kilometrů od fronty. Úder z 19. srpna byl přitom druhým zásahem téže primární destilační jednotky za tři týdny. Opakování je přitom v tomto případě podmínkou úspěchu.
Chemický inženýr Will Thiel, který strávil 35 let v ropném průmyslu, z toho 14 v Rusku, vysvětluje, že hlavní škoda nespočívá ve ztraceném objemu, ale ve ztracené komplexitě. Vyřaďte hydrogenační rafinaci a rafinerie umí vyrábět už jen paliva s vyšším obsahem síry. Vyřaďte katalytický krak a vyrobí méně benzinu; proto Rusko vyváží víc ropy a topného oleje, které zpracovat nedokáže, tedy své nejméně hodnotné vývozy.
Michail Chodorkovskij, který kdysi řídil největší ruskou ropnou firmu, zase uvedl, že skutečná oprava znamená závod odstavit a vyměnit poškozené jednotky. Rusko ovšem údržbu odkládá, aby z provozů vymáčklo víc paliva. „Záplaty na záplatách na záplatách, až to jednoho dne povolí,“ shrnuje to.
Nejlépe měřitelný výsledek kampaně mezitím dorazil do Moskvy: V týdnu do 20. srpna se benzin dal koupit na 28 procentech ruských čerpacích stanic proti 41 procentům o týden dříve a nejméně na 13 z nich hlídkuje Rosgvardia. Vojenský problém to ale zatím není, protože stát dal podle Meduzy přednostní přístup k palivu státním institucím, včetně armády, a ruští váleční zpravodajové žádný nedostatek nezmiňují. Krizi platí ruští civilisté.
Dvě blokády
Situace se příliš nezměnila ani v Černém moři. Turecký návrh na vzájemné moratorium na útoky proti obchodním lodím, který byl Kyjev ochoten přijmout, odmítlo 14. srpna ruské ministerstvo zahraničí jako poloviční opatření.
Obě blokády tak pokračují. Do Oděsy nevplula od 22. července jediná loď, výkupní ceny obilí spadly v době žní o víc než 30 procent a ruské údery se přesunuly na náhradní trasy k Rumunsku.
Ukrajinská operace Moločka se zase posunula od stínové flotily k obilnému obchodu; mezi 17. a 18. srpnem napadly drony nejméně pět plavidel u Novorossijsku a Tuapse.
Americký analytik George Beebe to shrnul obecně. Rusko nemusí Oděsu obsadit, aby z Ukrajiny udělalo vnitrozemský stát, stačí mu zabránit přístupu do přístavů, a Ukrajina mezitím dokázala, že totéž umí uvalit na Novorossijsk a Tuapse.
