Článek
Děti narozené v Británii v letech 1951 až 1956 a průběžně sledované do současnosti vykazují zvláštní zdravotní anomálii. Ty z první půle zmíněného období prožívaly a prožívají v průměru o trochu delší život a mají méně zdravotních problémů, od demence až po nádorová onemocnění. A to ve srovnání s méně zdravými lidmi narozenými v druhé půlce této etapy.
Jak je to možné?
Přídělový systém tvrdě potlačil sladké jídlo
Tento „experiment“ začal fakticky už v roce 1940, ale některé výsledky vycházejí najevo až teď. Británie byla ve válce a německé útoky na dovozní lodě ukázaly, že se zásobováním potravinami a vůbec surovinami bude mít ostrovní království pořádný problém. V lednu 1940 tedy zavedlo přídělový systém. Postupně se rozrůstal na více druhů potravin i spotřebního zboží. Už od ledna 1940 se týkal cukru.
Na příděl bylo osm uncí (227 gramů) cukru týdně na osobu. To muselo stačit na slazení, pečení i vaření. Na den vycházelo asi 32 gramů. Pro srovnání: z doporučení Světové zdravotnické organizace vyplývá, že denní doporučená maximální spotřeba pro průměrného člověka nemá přesahovat 50 gramů, neboli 12 kávových lžiček cukru denně. Ideální je dávka poloviční.
Britské válečné příděly tedy srazily spotřebu prakticky na množství, které se dnes považuje za ideální, ale ve vyspělých zemích je dodržuje opravdu málokdo. Britové tehdy museli, protože cukr nebyl. A to ještě dlouho po válce. Nedostatek potravin i spotřebního zboží přetrvával, takže přísný přídělový systém byl zrušen až v září 1953. Téměř okamžitě se tehdejší spotřeba cukru zdvojnásobila.
Dnes, kdy se ve srovnání s polovinou minulého století podstatně více konzumují slazené limonády, ochucené jogurty či třeba polotovary stabilizované cukrem, se množství tohoto sladidla ve stravě Britů oproti poválečným přídělům zčtyřnásobilo na téměř 44 kilogramů na osobu ročně, což je asi o kilogram víc než spotřebují Češi.
Co je důležité: cukr byl jedinou komoditou, jejíž spotřeba rapidně vzrostla bezprostředně po zrušení přídělů, a proto vědci mohou dopady velmi dobře datovat a analyzovat.
Databáze se zdravotními daty půl milionu lidí
V důsledku přídělového systému se vytvořily dvě skupiny lidí, které od sebe nebyly věkem příliš vzdálené, žily (a zčásti ještě žijí) ve stejné zemi, ve srovnatelných podmínkách, jenom měly v dětství ve stravě jiné množství cukru. Jejich vzájemné porovnání tedy může přinést významné poznatky – a to bez experimentu na lidech.
Co musíte vědět u cukrech
Omezit sladkosti má smysl. Ale vynechávat sacharidy jako takové k lepšímu zdraví ani zhubnutí nikomu nepomůže. Jak zacházet s přílohami a jak upravit jídelníček?
A Británie k tomu nabízí podmínky, které jinde neexistují. Nachází se tam totiž akademická databáze UK Biobank, do níž se mezi lety 2006 a 2010 přihlásilo půl milionu dobrovolníků ve věku 40 až 69 let. Dali k dispozici své zdravotní záznamy, biologické vzorky, průběžně doplňují aktuální informace o svém zdraví a odsouhlasili, že s těmito daty (samozřejmě po odstranění osobních údajů) smějí pracovat vědci z celého světa, pokud předloží smysluplný výzkumný projekt. Vznikla největší světová databáze, která umožňuje zkoumat, jak prostředí, životní styl a biologické faktory ovlivňují vývoj nemocí na obrovském vzorku osob.
Nyní do ní sáhli zdravotničtí ekonomové Weilong Zhang z Univerzity v Cambridgi a Chen Zhu z Čínské zemědělské univerzity v Pekingu a zpracovali údaje o téměř 65 tisících osob narozených v letech 1951 až 1956. Neboli kolem roku 1953, kdy skončil přídělový systém. Ve skupině se tak ocitli lidé, kteří jako děti strávili až tisíc dnů (od početí do věku dvou let) v nedostatku cukru, s těmi, již se narodili až po omezení. Výzkumníci se soustředili na údaje o tom, jak se mezi nimi objevovala nádorová onemocnění. Poznatky, které badatelé začátkem srpna publikovali v odborné publikaci PNAS, jsou díky obrovskému množství dat dramatické, a to i po tolika desetiletích.
Možná hořký život, ale příjemné zdravotní důsledky
Ukázalo se, že vliv cukru snědeného už v úplně raném dětství se promítl do zdravotního stavu v celém následném životě. Výzkumníci soudí, že se na tom podepsal i fakt, že dětská strava ovlivnila chuťové preference v dospělosti.
Ve srovnání s lidmi, kteří zažili „sladké dětství“, měly osoby, jež strávily prvních tisíc dnů své existence s limitovaným množstvím cukru, o 69 procent nižší pravděpodobnost vzniku zhoubných nádorů jater v dospělosti. Byl u nich zaznamenán o 52 procent nižší výskyt rakoviny prostaty, o 41 procent méně případů nádorů plic, o 40 procent méně nádorů konečníku a o 36 procent méně případů rakoviny prsu.
Ale to vůbec není všechno. Jen o dva týdny dřív vyšla v odborném periodiku Aging, které patří do rodiny vědeckých časopisů Nature, studie devíti jiných čínských vědců působících tentokrát na Lékařské univerzitě v Kantonu. Ti pracovali s daty stejné skupiny lidí, ale zaměřili se na to, jak omezený příjem cukru ovlivnil pozdější výskyt Alzheimerovy nemoci a dalších druhů demence, depresí a úzkostných stavů. Je vysoce pravděpodobné, že obě výzkumné skupiny se předem domluvily na tom, jakým diagnózám se budou při vyhodnocování statistik věnovat, aby se nepřekrývaly.
Jak dopadly analýzy v tomto případě? Podobně.
U lidí, kteří během 1000 dnů svého raného vývoje (včetně těhotenství) měli kvůli přídělovému systému menší přístup k cukru, vědci zaznamenali v průměru o 27 procent nižší riziko vzniku demence, a dokonce o 46 procent nižší nebezpečí Alzheimerovy choroby. Hrozilo jim o 11 procent nižší riziko deprese a o 20 procent nižší riziko úzkostných stavů.
U části zkoumaných osob měli výzkumníci k dispozici i skeny mozku z magnetické rezonance. Ty ukázaly, že lidé, kteří v nejranějším dětství konzumovali malé množství cukru, měli v pozdní dospělosti o něco větší některé části mozku. Mezi nimi i hipokampus a thalamus, o nichž je známo, že se podílejí na paměti a dalších kognitivních funkcích.
A aby toho nebylo málo, už před dvěma lety publikoval vědecký časopis Science jinou studii, podle níž se u dětí z doby přídělů cukru prokázalo v dospělosti nižší riziko chronických onemocnění, jako jsou cukrovka 2. typu (v průměru o 35 procent) a vysoký krevní tlak (o 20 procent). I v tomto případě výzkumníci, tentokrát ze dvou amerických a jedné kanadské univerzity, využili data o stejné věkové skupině osob z UK Biobank.
Všechny zmíněné analýzy založené na datech šesti desítek tisíc lidí prokazují až šokující vliv konzumace cukru na horší zdraví lidí ještě v jejich vyšším věku. O tom, že je viníkem skutečně cukr, vědci nepochybují. Je to totiž jediný relevantní činitel, jehož spotřebované množství se právě ve sledovaném období radikálně změnilo. Nejde však jen o spotřebu v raném dětství. Zdá se, že právě tehdy se nastartovává „závislost“ na cukru, která se pak táhne celým životem.
Popsané výzkumy nově neobjevily, že cukr přináší zdravotní problémy. To přece víme dávno. Na nechtěném „experimentu“ s přídělovým systémem však ukázaly jejich masivní rozsah.
Obdobný případ: děti a smog
Jiný nezáměrný a hodně poučný „masový experiment na novorozencích“ se uskutečnil v průběhu olympiády v Pekingu v roce 2008, ale vyhodnocení mohlo následovat až se zpožděním. Čínské hlavní město je proslulé děsivým smogem. Před olympiádou a v jejím průběhu tedy úřady dočasně uzavřely znečišťující továrny, pozastavily velké prašné stavby a omezily nákladní i osobní automobilovou dopravu. Koncentrace obvyklých škodlivin ve vzduchu klesla po dobu šesti až sedmi týdnů zhruba o polovinu. Čínsko-americký tým vědců o sedm let později zveřejnil v odborném časopise Environmental Health Perspectives, jaké to mělo důsledky.
Výzkumníci sesbírali z pekingských porodnic data o porodní hmotnosti dětí, které se narodily matkám, jež prožily necelé dva měsíce těhotenství v „olympijském“ čistším vzduchu. Údaje porovnali s dětmi narozenými o rok dříve a o rok později. Celkově zpracovali informace o 80 tisících novorozencích. Ukázalo se, že děti, do jejichž nitroděložního vývoje zasáhl čistější vzduch, byly v průměru o 23 gramy těžší. Čili obráceně: děti, jejichž matky dýchaly smog pořád, byly více ohroženy nižší porodní hmotností, která je spojována se statisticky vyšším výskytem řady onemocnění v průběhu života.
Seznam Zdraví+: Napište nám, co vás zajímá
Naše rubrika Zdraví+ vychází každý den. Přinášíme v ní praktické rady k řešení zdravotních problémů, ale také rozhovory s odborníky, krátká naučná videa a podrobné infografiky. Součástí rubriky je i podcast Marodi.
Zajímá vás něco konkrétního, co byste si u nás také rádi přečetli? Své nápady, tipy a dotazy posílejte e-mailem na adresu info@zdraviplus.sz.cz.
Pekingský „experiment“ je přesvědčivý svým širokým rozsahem. Ovšem podobný výzkum na menším vzorku lidí probíhal už v 90. letech u nás, v Teplicích, městě s tehdy velmi znečištěným vzduchem. Jako srovnání sloužily Prachatice obklopené šumavskou přírodou. Tenkrát se rovněž ukázalo, že v Teplicích mívají novorozenci nižší porodní hmotnost. Lékař Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, který tehdejší výzkumy koordinoval, radil, aby se ženy snažily otěhotnět začátkem léta, kdy bylo znečištění vzduchu nejmenší.
V severozápadních Čechách pak došlo ke zlomu. Zákon nařídil modernizovat tepelné elektrárny, lidé dostali dotace na zavedení plynu a výměnu starých kamen. Situace se výrazně zlepšila, i když pořád není ideální, problémem v českých městech zůstávají hlavně zplodiny z automobilů.
Taková užitečná změna se smogem v Pekingu zatím nepřišla. A jen pozvolna se ve světě mění i přístup ke konzumaci cukru. Díky nechtěným „experimentům na dětech“ však máme nezpochybnitelná fakta o závažnosti problémů, které někdy radši přehlížíme.
