Článek
Dvanáct i šedesát kilo zhubli lidé, jejichž zkušenosti s moderními léky na hubnutí přinášíme. Zatímco výchozí váha i výsledky jejich úsilí se hodně liší, v mnohém se shodují. Shazování přebytečné hmotnosti tímto způsobem funguje mnohem lépe než metody, jako třeba přerušovaný půst nebo keto dieta, které zkoušeli v minulosti. Jména všech čtyř lidí, kteří zhubli pomocí léků v injekcích, má redakce k dispozici. Na jejich přání jsme se rozhodli je nezveřejňovat.
Lidí, kteří hubnou pomocí injekcí, zásadně přibývá, protože i v Česku je už více než rok možné předepsat tyto léky vyloženě na hubnutí. Předtím to dlouhé roky bylo možné jen v případě, že měl člověk cukrovku, na jejíž léčbu byly původně určeny. O tom, jak léky fungují, kdo a jak rychle po nich může zhubnout a kolik ho to bude stát, jsme psali v rozhovoru s nutričním terapeutem Janem Guznarem.
Z tučného jídla se mi začal zvedat žaludek
Čtyřicetiletá Lenka pracuje jako právnička. Tráví mnoho času na cestách, na různých pracovních setkáních a konferencích. Svou práci má ráda, hodnotí ji ale jako náročnou a stresující - natolik, že dlouho měla tendenci stres zajídat. „Dostala jsem se do stavu, kdy jsem se do zrcadla dívala s odporem,“ popisuje Lenka. „Navíc jsem už nějakou dobu brala léky na vysoký tlak a praktická lékařka začala zmiňovat i riziko diabetu. A na to jsem si připadala příliš mladá.“
Loni v půli července si Lenka na návrh své lékařky začala píchat injekce léku na hubnutí. Kolik tehdy vážila, nechce říct, ale po deseti měsících je lehčí o 26 kilo a ještě dalších šest má v plánu zhubnout. „Jenom injekcemi by to ale nešlo,“ upozorňuje Lenka, která ve spolupráci se svým fyzioterapeutem a fitness trenérem v jedné osobě začala cvičit. Domů si pořídila činky a na pohyb si vyhradila čas. Zároveň začala se svými dětmi jezdit na kole, a když je v kanceláři, jde v poledne plavat a pak si sní jídlo z krabičky, kterou si nosí s sebou.
„Vím, že úbytek svalů při léčbě obezity injekcemi je reálným rizikem, takže mi bylo jasné, že bez cvičení se neobejdu,“ říká Lenka, která pravidelně dochází na měření přístrojem InBody. Díky němu ví, že z 26 shozených kil připadá jen zhruba 4-5 kilo na svaly, zbytek byl čistý tuk.
Změnit musela také stravovací návyky, a jak říká, v tom jí lék pomohl zcela zásadně. „Z tučného jídla se mi začal zvedat žaludek. Řízky, bagety nebo chlebíčky někde na konferenci mě nechávají naprosto chladnou, stejně jako zákusky u hotelové snídaně,“ popisuje žena, která už nespočetněkrát v minulosti zkoušela držet dietu, ale vydržela maximálně tři dny: „Přestala jsem celé dny myslet jenom na jídlo. Je to hrozně osvobozující.“
Nyní se vědomě soustředí na to, aby měla dostatek bílkovin a vlákniny. Chodí i na psychoterapii. Připravuje se na den, kdy léky buď úplně vysadí, nebo alespoň radikálně omezí. Chce mít v zásobě i jiné způsoby, jak se vyrovnat se stresem, než si dát dortík.
„Vím, že bych měla léky brát alespoň rok. Přemýšlím ale, co bude dál. Celá léčba mě už vyšla na zhruba 70 tisíc. Uvidíme, jak se domluvím s lékařkou, jestli budeme snižovat, nebo zkusíme léky úplně vysadit,“ plánuje Lenka.
Ještě ji čeká návazná léčba - plastická operace - a možná ne jen jedna. „Visí mi kůže na rukou, na břiše a na stehnech, což prostě nevypadá dobře; navíc mám po dvou těhotenstvích rozestup břišních svalů. Plastická operace břicha ale znamená šest týdnů vleže, a to si momentálně neumím vůbec představit,“ dodává Lenka.
Píchat si injekce jsem se neodvážil
Marketingový manažer Pavel vždycky hodně sportoval, takže se mu i po padesátce dařilo držet váhu pod kontrolou, i když jeho nepravidelný životní rytmus mu to neusnadňoval. Začal však přibírat kvůli nutné hormonální léčbě, a to už zastavit nedokázal, i když se snažil. „Takže jsem zvolil léky na hubnutí jako protiváhu. Začal jsem s nimi v srpnu 2025 a dostal jsem se na 86 kilo, což je moje cílová váha,“ popisuje šestapadesátiletý Pavel svou zkušenost.
Léky si nechal předepsat na klinice věnující se mimo jiné hubnutí. S jejich efektem je spokojený, protože mu zabraly mnohem lépe než přerušovaný půst nebo ketodieta, které zkoušel v minulosti. „Jsou to téměř bezbolestné injekce do břicha jednou týdně na klinice – případně je možné si vzít injekci s dávkou s sebou, pokud člověk cestuje a nebojí se sám si ji aplikovat. Já se třeba sám neodvážil,“ dodává ke svému hubnutí, za které podle dávky zaplatil devět až třináct tisíc korun měsíčně.
Z toho, co říká, je jasné, že patří mezi jedince, kterým léky na hubnutí v injekcích zafungují až při relativně vysoké dávce. Začal totiž s dávkou dva a půl mililitru týdně, postupně se dostal až na sedm a půl. Poměrně vysokou cenu je možné vysvětlit i tím, že zahrnovala i péči kliniky. Chodil tam každé čtyři týdny na vážení pomocí přístroje InBody, kterým se zjišťuje mimo jiné podíl tuků či svalů. Odborník mu pomáhal hlídat to, aby neztrácel moc svalů a spaloval především tuky. Za potřebné považuje fakt, že než mu lék předepsali, musel absolvovat lékařskou prohlídku.
„Léčbu mi trochu komplikoval alkohol, ale i tak jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. Hubnul jsem v průměru dvě a půl kila měsíčně,“ říká. Muž s injekcemi pokračuje i nadále, protože se bojí, že by jinak kvůli trvající hormonální léčbě zase přibral. Vyhovovalo mu, že najednou nemusel jídlo tolik řešit. „Tělo si vzalo, co potřebovalo. Jen jsem kontroloval složení, abych měl dost vlákniny a bílkovin, jinak jsem ale jedl vše,“ popisuje s tím, že hlad cítil, ale menší než bez injekcí. Krom toho se snažil dodržovat také doporučení ohledně posilování. Vedlejší účinky jako třeba nechutenství či nevolnost nepozoroval, jen si připadal trochu unavenější. Také se mu trochu zvýšila klidová tepová frekvence.
Účinek léků mě téměř rozplakal
Sofii je padesát a pracuje jako redaktorka. Potíže s váhou řeší většinu života - částečně kvůli snížené funkci štítné žlázy, částečně z psychických důvodů. „Jídlo se mi z řady důvodů stalo už od dětství formou útěchy, jednoduše ‚zajídám‘ své problémy a stres,“ říká Sofie. „Ve stresu se to ještě znásobuje. Čím jsem starší, tím se tento problém zhoršuje a v poslední době už jsem nutkání k jídlu přestala zvládat a během necelého roku jsem přibrala 15 kilo.“
Sofie si přiznala, že jen vlastní vůlí to nemá šanci zvládnout, navíc se začaly přidávat i zdravotní problémy. Po studiu různých pramenů se rozhodla vyzkoušet injekce na hubnutí. U praktické lékařky ale narazila: „Setkala jsem se s nepochopením a odsudkem. Odmítla mě byť jen vyslechnout, nezajímalo ji vysvětlení, proč léky chci. Řekla mi doslova, že mi nebude předepisovat injekce jen proto, že jsem líná,“ stěžuje si Sofie, která se k lékům dostala přes známosti od jiné, více informované lékařky, která ji nezpochybňovala a po vyšetření jí léky předepsala.
„Účinek léku pro mě byl až šokující. V té části mozku, která na mě po většinu života křičí, že chce něco jíst, je teď naprosté ticho. Téměř mě to rozplakalo, protože jsem si uvědomila, kolik mentální kapacity mi nutnost neustále potlačovat potřebu jíst celoživotně odčerpává,“ popisuje Sofie až překvapivý efekt medikamentů. „Léky působí nejen na snížení chuti k jídlu, ale lépe se soustředím, celkově se psychicky cítím líp.“ Připisuje jim i to, že má mnohem menší touhu scrollovat na mobilu nebo hodiny a hodiny poslouchat podcasty.
Sofie začala jíst zdravě a nedělá jí to sebemenší problémy. Ztrátě svalové hmoty předchází pravidelným silovým tréninkem a dostatečným příjmem bílkovin. Po třech měsících shodila 9 kilo, a přitom užívá nejnižší možnou dávku. Léčba ji tak ani nestojí tolik peněz jako některé jiné pacienty - měsíčně asi dva tisíce korun. „V užívání hodlám pokračovat, v podstatě bych asi lék chtěla užívat trvale nebo přinejmenším dlouhodobě. Vnímám ho jako ekvivalent inzulinu nebo léků na štítnou žlázu, které se také musí brát doživotně. Chtěla bych zhubnout na horní hranici normálu, takže ještě tak dalších 10 kilo. Dál to hrotit nehodlám,“ říká.
Injekce mi pomohly shodit 60 kilo
Když dnes sedmačtyřicetiletý obchodní zástupce Vojtěch přišel před dvěma lety ke svému praktikovi, vážil 157 kilo - a lékař mu prý naprosto na rovinu oznámil, že se sebou musí co nejdříve něco udělat. „Měl jsem vysoký tlak, bolesti zad, kolene, problém s ramenem, hodně jsem se potil a celkově už mě obezita omezovala prakticky ve všem,“ vzpomíná Vojta, jehož problémy s váhou se táhnou prakticky od dětství a pokusy o hubnutí od roku 2007.
Po návštěvě lékaře nasadil přerušovaný půst a zvýšil svou fyzickou aktivitu. Pár kilo shodil, ale brzy se hubnutí zastavilo. Zamířil proto na obezitologii. „Moderní léky jsem začal brát proto, že jsem konečně narazil na léčbu, která neřešila jen ‚pevnou vůli‘, ale pomohla mi s tím nejhorším – s hladem, chutěmi a neustálým myšlením na jídlo,“ vysvětluje Vojta, který si mimochodem v roce 2007 nechal provést bandáž žaludku, díky níž rychle shodil, ale ztracená kila zase nabral zpět.
Od podzimu 2024 se mu díky přípravkům na hubnutí podařilo zhubnout už 60 kg. Nestačilo si ale jenom píchat injekce. „Hodně chodím, dlouhodobě mám ranní procházky, hlídám si příjem, snažím se jíst rozumně a od listopadu 2024 pravidelně posiluji. Posilování beru jako velmi důležité, hlavně kvůli ochraně svalové hmoty,“ popisuje Vojta, který se navíc vzdal také alkoholu a už více než rok vůbec nepije.
Dodržovat životosprávu přitom v jeho profesi není nic jednoduchého. Jako obchodní zástupce musí hodně cestovat, na jednání jezdí autem, často končí pozdě večer. Patří k tomu i časté pracovní večeře a celkově životní styl, který obezitě nahrává.
„Ale za moje problémy nemůže jen práce, táhnou se už z dětství. Dlouhodobě jsem měl problém s hladem, chutěmi, alkoholem, emočním jedením,“ popisuje Vojta. „Dnes už vím, že obezita není jen otázkou slabé vůle. Je to nemoc. Ale zároveň to neznamená, že člověk nemusí nic dělat. Léčba mi dala nástroj, díky kterému jsem byl schopný dělat změny, které jsem dřív dlouhodobě nezvládal.“
Léčba Vojtovi nezpůsobuje prakticky žádné vedlejší účinky, což si hodně pochvaluje. „U mě byl hlavní efekt snížení hladu, menší porce a delší pocit sytosti. To ale neznamená, že to tak musí mít každý. Vím, že lidé mohou mít různé zkušenosti – někomu je nevolno, někdo řeší trávení, někomu trvá déle najít vhodnou dávku,“ říká Vojta, který za injekce utrácí kolem 8 tisíc korun měsíčně. Není to málo, ale na druhou stranu i ušetří: „Přestal jsem pít alkohol a výrazně omezil impulzivní nákupy jídla, snacků a věcí, které jsem ve skutečnosti nepotřeboval. Takže část peněz se mi vrátila tím, že jsem přestal utrácet. Neříkám, že je léčba levná. Není. Ale v mém případě mi zásadně změnila zdraví i život.“
Z Vojty se podle jeho vlastních slov stal úplně jiný člověk, který žije jiný život. „Přestala mě bolet záda, koleno, výrazně se mi zlepšil tlak, lépe spím, lépe se hýbu, zvládám věci, které bych si dřív vůbec nedovolil. Přestal jsem se bát situací, kdy je třeba fyzicky něco zvládnout. Změnil jsem šatník, režim, vztah k jídlu i alkoholu. Začal jsem pravidelně cvičit. Mám víc energie a mnohem větší chuť žít aktivně.“
60 shozených kilogramů by se dalo považovat za vítězství, Vojta ale ví, že vyhráno nemá - boj s obezitou je pro něj celoživotní. I proto založil pacientský spolek Cesta z obezity z. s., který usiluje o to, aby víc zdravotníků vnímalo obezitu jako nemoc, kterou je třeba léčit, třeba i moderními léky na hubnutí.
