Článek
Unikátní spojení barokního a gotického tvarosloví dalo za vznik architektonickému stylu známému jako barokní gotika nebo také gotizující baroko. Vrcholné stavby pochází z počátku 18. století a jedná se především o sakrální místa.
Barokní gotika v Čechách
Tento architektonický sloh je spjat primárně s dílem Jana Blažeje Santiniho-Aichela, který v Čechách a na Moravě realizoval množství staveb se zcela jedinečným charakterem. Do svých dynamických návrhů zahrnoval gotizující prvky, přičemž naprostým vrcholem byl v tomto ohledu kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (1720–22). Celý poutní areál byl zařazen na seznam památek UNESCO.
Další známé stavby jsou klášterní chrám v Sedlci (1703–08), klášter Plasy (1711–40), klášter v Kladrubech u Stříbra (1712–26) nebo přestavba kostela Narození Panny Marie v Želivi (1714–20).
Za méně známého následovníka Santiniho bývá označován Octavio Broggio, jehož tvorba je spojena především se severními Čechami. Učil se v dílně svého otce, později se inspiroval pražskou barokní architekturou, zejména z okruhu slavné rodiny Dientzenhoferů. Za dílo barokní gotiky lze považovat jeho přestavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Roudnici nad Labem (1725–34).
