Článek
Termín emoční inteligence zpopularizoval v devadesátých letech minulého století americký psycholog Daniel Goleman ve své knize Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ. Česky vyšla v roce 1997, dva roky po anglickém originále.
Jde o schopnost řídit a využívat emoce, jak vlastní, tak cizí. Abychom s nimi ale mohli takto nakládat, potřebujeme k tomu takzvanou emoční gramotnost - tedy základní schopnost emoce poznat, pojmenovat a vyjádřit v běžném životě.
Test emoční gramotnosti
Jak jste na tom s emoční gramotností? Odpovězte si na následující otázky:
- Umím přesně pojmenovat, co právě cítím?
- Vím, co moje emoce obvykle spouští a proč přicházejí?
- Když cítím silné emoce (např. vztek, strach, smutek), dokážu je zvládnout bez výbuchu nebo útěku?
- Vnímám a rozpoznávám emoce i u ostatních lidí?
- Neodsuzuji své emoce? Beru je jako důležité informace, ne slabost?
Pokud jste odpověděli na většinu otázek ne, pak spadáte do velké skupiny lidí, kteří by na své emoční gramotnosti měli pracovat.
Práce s emocemi je každodenní nástroj psychohygieny. Potlačované nebo nerozpoznané emoce mají vážné psychické a fyzické důsledky - apatii, depresi nebo agresi, ve vztazích vede emoční negramotnost ke špatné komunikaci, manipulaci nebo nestabilitě, v práci například k vyhoření a podobně. Čím lépe emoce poznáváme a pracujeme s nimi, tím lépe rozumíme sobě i světu kolem nás.
Radost, smutek, strach, hněv, znechucení a překvapení - to jsou některé ze základních emocí? K čemu nám slouží? Co nám doručují za vzkaz? Více čtěte v následujícím textu:
Emoční inteligence u dětí
Emoční inteligence a dovednosti se dají u dětí rozvíjet od útlého věku. Pro ty nejmladší jsou přirozenými vzory jejich rodiče nebo další pečující osoby. Dítě se učí jednak nápodobou, dospělí mu také pomáhají emoce zvládat - nejprve svojí přítomností, později slovně. Během předškolního věku se děti pomalu začínají učit různé a postupně složitější strategie na zvládání svých emocí a chování.
