Hlavní obsah

Vlak svobody: Trojice zorganizovala únos, příbuzní přistoupili cestou

Foto: Profimedia.cz

Archivní snímek části železné opony.

Reklama

11. 9. 2021 14:42

Před 70 lety se skupině Západočechů podařilo dostat do západního Německa přes železnou oponu v „uneseném“ osobním vlaku.

Článek

Dnešní dvacáté výročí od teroristických útoků na USA poněkud zastínilo jinou významnou událost, s ryze českými aktéry, která přesně před sedmdesáti lety též vzbudila celosvětový ohlas a dobová československá propaganda ji vylíčila jako akt terorismu.

Přitom nešlo o nic jiného než to, že skupina Západočechů toužících po svobodě 11. září 1951 našla skulinku v tehdy budované železné oponě a originálním způsobem - ve vlaku - se dostala za hranice do západního Německa.

Formálně vzato šlo skutečně o únos se zbraněmi v rukou, do Německa se takto dostalo celkem 110 lidí, nicméně žádná krev prolita nebyla a nedobrovolní „účastníci zájezdu“ se posléze vrátili zpět do vlasti. Byli mezi nimi hlavně chebští gymnazisté, výletníci z řad františkolázeňských hostů i dokonce někteří vojáci a příslušníci SNB.

Místo brzd plný výkon

Organizátoři nečekaného přejezdu ve „vlaku svobody“ byli tři: strojvůdce Jaroslav Konvalinka, výpravčí Karel Truksa a ašský obvodní lékař Jaroslav Švec. První dva ajznboňáci z Chebu se už předtím angažovali v odboji a Švec se zrovna ocitl v nemilosti Státní bezpečnosti.

Trojice využila skutečnosti, že železniční trať za Aší zůstala přes všechna tehdejší omezení a represe částečně průjezdná. Bylo to dáno hlavně tím, že západočeské příhraniční město nemělo vlastní teplárnu, vytápěno bylo z bavorské strany, přičemž tam zajížděly vlaky s uhlím z Čech. Na hranici byla jen provizorní zábrana, nikoliv však soustavně.

Hromadný převoz lidí do Bavorska se uskutečnil ve vlaku, který 11. září dopoledne původně vyjel jako rychlík z Prahy do Chebu. V cílové stanici byla část vagonů odpojena a s jinou lokomotivou a se strojvedoucím Konvalinkou měl pokračovat dále už jako běžný osobní vlak s číslem 3717 přes Františkovy Lázně do Aše.

V Hazlově, poslední stanicí před Aší, obdržel Konvalinka smluvenou informaci, že výhybka na ašském nádraží je přehozena na trať do Německa.

Trojlístek organizátorů, který během cesty v zastávkách nabral i další rodinné příslušníky, vše zosnoval tak, že v Aši vlak nakonec vůbec nezastavil (byly i odpojeny brzdy) a naopak nabral ještě větší výkon. V rychlosti přes 70 kilometrů v hodině překonal hranici a svou cestu zakončil několik set metrů na bavorské straně, poblíž města Selb. Odtud už byla cesta za vytouženou svobodou vcelku jednoduchá.

„Do jednoho odmítli zůstat“

Pro komunistický režim to byl šok, dle historiků svůj hněv v dopise československému prezidentu Gottwaldovi vyjádřil i sovětský vůdce Stalin a žádal potrestání odpovědného ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. Dobový tisk vše popsal jako akci v žoldu amerických tajných služeb.

„Dne 11. září 1951 skupina teroristů, řízená a zásobovaná penězi a zbraněmi americkým agentem, provedla únos cestujících rychlíkového vlaku, který jel směrem z Chebu do Aše. Teroristé přinutili se zbraněmi v rukou služební personál a cestující, aby nezabraňovali přejezdu vlaku přes československé státní hranice,“ napsala státní agentura v textu, který převzaly tehdejší deníky.

Komunistická média ještě vylíčila roli topiče vlaku Josefa Kalabzy, který do akce připravené jeho kolegy zapojen nebyl a musel být zpacifikován. Prý se tak stalo za pomoci zbraně, byť důkazy o tom neexistují. „Topič lokomotivy byl přinucen pod pohrůžkou zastřelením lehnout si na podlahu stroje, aby nemohl zabránit chystanému únosu nebo upozornit československou Pohraniční stráž,“ uvedla ČTK.

Jak byl průběh zkreslen, názorně ilustruje další odstavec zpravodajského textu, kde se píše o tom, kterak cestující z vlaku odmítli opustit svou vlast a vrátili se domů. „Naši občané do jednoho odmítli návrhy Američanů a do očí jim odpovídali, že si velmi dobře všimli životní úrovně německých občanů v Selbu, které by se nechtěli přiblížit,“ napsala také agentura.

Pravda to nebyla. Ze 110 lidí se z Německa domů vrátilo 77. Zbytek na západní straně železné opony zůstal.

Železná opona ještě železnější

Ti, co se vrátili, na tom bůhvíjak nevydělali. Nastalo totiž tvrdé vyšetřování, kdo všechno se na akci podílel a zda mezi navrátivšími náhodou nejsou naverbovaní američtí agenti. Ve vězení na čas skončil i topič Kalabza, později jej ale komunistická propaganda vykreslila jako hrdinu.

Trestní řízení se otočilo hlavně vůči příbuzným a blízkým hlavních organizátorů. Jednomu z odsouzených reálně hrozil trest smrti. Dle historiků bylo kvůli celé akci nakonec odsouzeno asi šest desítek lidí.

Pro komunistický režim byla úspěšná hromadná emigrace ve vlaku svobody pádným důvodem pro další posílení ostrahy hranic. Železná opona se stala ještě železnější. A část příhraničních kolejí byla pro jistotu vytrhána, aby se nic podobného jako 11. září 1951 už nikdy nemohlo opakovat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované