Kvůli suchým lesům sílí kritika národních parků, obce chtějí víc rozhodovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Plán na nový národní park na Křivoklátsku o rozloze 105 kilometrů čtverečních, což představuje zhruba 17 procent současné chráněné krajinné oblasti, se pro vládní garnituru překvapivě zasekl ve Sněmovně.

„Měli jsme to i v našem volebním programu. A ten volební program uskutečňujeme, to je správné a je to i logické,“ argumentoval ve Sněmovně premiér Petr Fiala (ODS).

Jenže z tamních 29 obcí jsou pro pouze dvě. Jednoznačná shoda není ani mezi odborníky.

Přes 11 tisíc lidí navíc podepsalo petici proti rezervaci. A s protesty se postupně přidala i část obcí ze zbývajících čtyř národních parků.

Prosazování nového parku pak podle výzvy České společnosti pro ekologii ohrožuje současnou správu parků. Podlé té by bylo lepší novelu odmítnout a park nevyhlásit, než ji schválit se změnami, které ohrožují ochranu přírody.

„My nechceme, aby Křivoklátsko vypadalo jako Šumava sežraná broukem kůrovcem,“ řekl Radiožurnálu Jaroslav Jirásek, starosta Městečka u Křivoklátu a jeden z odpůrců nového parku.

Právě Šumava a České Švýcarsko jsou hlavním argumentem odpůrců současného nastavení národních parků. A to včetně obcí z Křivoklátska.

„Na Křivoklátsku jim hrozí buď případ Šumavy, anebo náš případ Českého Švýcarska. Buď přijdou ochránci a zelení třeba ze Šumavy, kteří to vykácejí, anebo přijdou naši zdejší zelení, kteří to nechají uschnout a sežrat kůrovcem,“ tvrdí předseda Svazku obcí v Národním parku České Švýcarsko (patří sem šest obcí) a místostarosta obce Jetřichovice Milan Dařina.

Že by na Šumavě probíhala rozsáhlá těžba odmítá ředitel parku Pavel Hubený. „Je to nesmysl. V roce 2025 je 45 % území národního parku, kde správa nekácí, a to ani stromy staré či napadené kůrovcem. Toto číslo se každý rok zvětšuje.“

Ke kritickým hlasům se přidává i nový spolek Otevřené Krkonoše. „Jsme pro ochranu přírody, ale jsme proti bezpráví a porušování občanských práv a svobod,“ stojí na zatím nedodělaných webových stránkách. Lidé stojící za tímto spolkem zatím nechtějí zveřejnit konkrétní kritické body, stěžují si ale zejména na to, že správa parku má čím dál tím víc pravomocí.

Kritici se shodují, že obce by měly získat více pravomocí. Odmítají, že by chtěly v národních parcích stavět či pouze těžit. Viní ale vedení parků z toho, že se o lesy nestarají. Leží jim v žaludku zóny, do kterých člověk nezasahuje.

„Jestliže posláním parku je, aby nezasahoval člověk, ale výsledkem je zničení přírody, tak je asi někde něco špatně. Jakou má hodnotu nezasahování člověka versus toho, že jsme odlesnění?“ ptá se právnička Jana Marečková, která zpracovávala pro 65 obcí připomínky k novele.

Aneb jak to shrnuje místostarosta Dařina: „Chtěli bychom se cítit bezpečněji a chtěli bychom, aby ochrana přírody dávala smysl. Aby nám netvrdili, že když to necháme umřít, tak zažijeme něco, co jsme nikdy nezažili. To jsme už bohužel zažili, ten požár. Mělo by dojít k tomu, že se postupně odtěží smrkové porosty a nahradí původními, smíšenými a listnatými porosty.“

Kritici našli i odezvu u některých poslanců, kteří ve zhruba desítce pozměňovacích návrhů tímto směrem uvažují.

Jenže to by de facto znamenalo, že národní parky přijdou o jeden z hlavních pilířů. Tedy, že se do přírodních procesů zasahuje co nejméně, aby vznikly ryze přírodní oblasti druhově rozmanité a vhodné i pro ohrožené druhy.

„Říkáme, že je potřeba znát skutečný stav ekosystému. Zatím se jeví, že je všechno ve stavu suchý les,“ odpovídá právnička Marečková na otázku, zda by se tato myšlenka měla opustit.

Jsou tedy v národních parcích suché, zemřelé, nefunknční lesy? Odborníci upozorňují, že les se přírodně vyvíjí cyklicky. Patří tam i fáze rozpadu, fáze suchého lesa. Obrázek zeleného lesa je naučený, ale jde pouze o subjektivní dojem, jak by měl les vypadat.

„Když se objeví uschlé stromy z jakéhokoliv důvodu, ať už to je třeba kůrovec nebo sucho, tak je to přirozená fáze, kterou les prochází. Za dalších 10, 20, 50 let bude vypadat úplně jinak. Když v něm hospodaříme, tak jej ovlivňujeme. Lidé pak rádi vidí zelený les. Ale právě důležité poslání přírodních zón je ten přirozený vývoj. Přirozeně les nabyde i podobu, která se nám nelíbí, považujeme ji za špatnou. Ale to je pouze subjektivní pohled člověka,“ vysvětluje Radim Hédl z Botanického ústavu Akademie věd.

Kritika pak míří na to, že správa nechává v lesích uhynulé a suché stromy. Ani bezzásahovost ale není univerzální.

„Je to vhodný management některých typů lesů, ale rozhodně ne většiny naší přírody, která potřebuje aktivní správu. Na Šumavě je bezzásahovost na místě, ale v nížinách je problematická. To je taky jeden z důvodů, proč ohledně navrhovaného Národního parku Křivoklátsko nebyla jednota ani mezi odborníky,“ vysvětluje ekolog a biolog David Storch, který působí v Centru pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii věd ČR.

Jak je to tedy konkrétně na Šumavě? Aktuálně přírodní zóna zaujímá 27,7 % území. Do roku 2030 to měla být polovina území, vyhlašování má ale zpoždění. Probíhá tak pomaleji, než by podle Plánu péče Národního parku Šumava pro roky 2001 – 2010 mělo.

Předpokladem pak je, že do roku 2060 by tato zóna mohla tvořit tři čtvrtiny parku.

Postupné navyšování těchto zón plánuje třeba i krkonošský park. První zóna tvoří 20 % rezervace. Výhled po roce 2050 je nárůst plochy na polovinu.

Je ale pravdou, že by lesy byly uschlé a palivem pro požár?

„To vůbec nemá nic společného s realitou. Lesy teď naopak neusychají, když se zelenají víc než kdy předtím. Lesy už uschly, roste mladý les. Pokud se zaměříme jen na otázku požáru, tak Šumava je teď bez problému,“ říká ekolog Storch.

Na druhou stranu uznává, že České Švýcarsko je kvůli kůrovci uschlé a „les si koledoval, že shoří“. Nicméně plošné vytěžení dřeva by opět šlo proti záměru nechat část plochy přírodě.

Pokud je nicméně bezzásahovost dobře nastavená, odborníci tvrdí, že se osvědčuje. Je to vidět právě na Šumavě, která je přitom kritiky vnímaná jako výkladní skříň mrtvého lesa.

„Hodně pracujeme na Šumavě a v Tatrách. Je jasně vidět, že kde se zasahovalo, tam se ten les zmlazuje podstatně hůře a pomaleji oproti bezzásahovým oblastem. Je to vidět třeba na polské straně Tater, kde dnes máte hustý, přirozený les,“ říká hydrobiolog Jiří Kopáček z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a zároveň Akademie věd, který se Šumavě věnuje od 90. let.

Jmenuje několik důvodů. Těžká technika urychluje erozi terénu, zrychluje se odvod vody a vysazené semenáčky nemají dostatek vláhy. „A hlavně, jak se stahují klády, tak strhnou půdní horizont, kde jsou semena a zničí to přirozené zmlazení,“ dodává.

Jako příklad uvádí povodí Čertova jezera na Šumavě. „Asi před třemi lety odumřeli smrky. Staré stromy se začínají rozpadat a vidíme omlazení jedlí a buků, které tam přirozeně patří. Smrků tam je ale kvůli předchozí výsadbě více, takže jich tam také vyroste více. To se ale bude postupně měnit. Jenom je k tomu potřeba několik generací lesa, aby to dospělo do přírodně optimální situace. Akorát člověk je hrozně nedočkavý,“ dodává Kopáček.

Nešlo by ale, jak tvrdí kritici, část lesa osázet blízkými druhy, a tím vytvořit pestrý les?

„Je to v podstatě další nehorázná domýšlivost člověka. Kdo jiný by věděl lépe, co je přírodě blízký les než příroda sama?“ reaguje hydrobiolog Kopáček.

Biolog Storch dodává, že sázení prostě do národních parků nepatří. „Postupně se to mění, ale roli hraje původní lesácká mentalita, že les má být zelený, nerozpadlý, nemá tam být mrtvé dřevo. My jako biologové se snažíme o rozmanitost, která ale jde proti tomuto konceptu, který pořád zůstává zakořeněný,“ popisuje.

Na druhou stranu je ale faktem, že nelze podcenit riziko požárů. Zvlášť s narůstajícími teplotami. „Dodneška, když mluvíme o požáru, tak mám husí kůži. Skutečně to zanechalo nesmazatelné stopy i na psychice lidí,“ vrací se místostarosta Dařina do léta 2022.

Právě požár v České Švýcarsku posílil kritiku vůči národním parkům. A to třeba kvůli tomu, že v té době nebyly dobře zpřístupněné cesty a hasičům blokovaly cestu popadané stromy, jak vypověděli u soudu.

Národní park tehdy kritiku odmítl, pro manažerské selhání ale bývalá ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) odvolala ředitele správy Pavla Bendu.

Nynější vedení tvrdí, že na protipožárních opatřeních detailně pracují společně s hasiči. „Máme doplňkové zdroje vody, ať už mobilní velké požární vaky, tak mobilní vzdouvací přepážky. Udržujeme cestní síť. Máme speciální aplikaci pro hasiče, podle které se mohou pohybovat,“ vyjmenovává současný ředitel parku Petr Kříž.

Jenže pro předsedu Svazku obcí v Národním parku České Švýcarsko Milana Dařinu to nestačí.

„Dneska jsou cesty vyřezané, je tam určitý ochranný pás, ale jsou tady pouhé tři nádrže na vodu, které umístil národní park. To jsou veškeré investice. Ať se na mě nikdo nezlobí, to je málo,“ říká. Také tato kritika se odrazila do některých pozměňovacích návrhů, o kterých budou poslanci teprve rozhodovat.

Patří tam třeba návrh poslance Karla Krejzy (ODS), aby na hektar mohlo zůstat v lesích pouze 90 kubíků padlého dřeva.

Jenže podle ředitele Národního parku Šumava Pavla Hubeného by to de facto znamenalo zánik třeba Boubínského pralesa. V těchto oblastech je totiž běžně 300 až 800 kubíků.

Kdyby prošel návrh společně s dalšími, tak by podle národních parků musela být protipožární opatření v takové hustotě, že to podle koordinátora Kašpara není představitelné. „Jenom v Krkonoších by vyžadovala náklady z veřejných rozpočtů ve výši miliard korun,“ řekl s tím, že sám národní park na to finance nemá.

Zároveň jsou ale připomínky zejména obcí v okolí Českého Švýcarska relevantní a po jejich zkušenosti je potřeba s nimi najít společnou řeč.

„Nechceme mít kolem sebe mrtvou suchou krajinu. Nechceme mít v zádech riziko požáru. A to riziko přetrvává,“ uzavírá místostarosta Dařina.