Migrační ping-pong. Polsko odmítá převzít uprchlíky z německé hranice

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byl to klíčový moment velké migrační krize. Šlo přitom jen o pět slov, která mohla evropské dějiny nasměrovat jinak.

V polovině září 2015 mířily k německým hranicím autobusy i vrtulníky s tisícovkami policistů. Jejich úkolem bylo zahradit cestu přívalu uprchlíků. Policejní velení počítalo, že zemi uzavře lidem přicházejícím z tzv. „bezpečných států“, tedy ze všech sousedních zemí Německa. A to, jak znělo v původním rozkazu, „i v případě žádosti o azyl“.

Jenže právě tuhle formulaci nechala Angela Merkelová z dokumentu na poslední chvíli vyškrtnout. Každý migrant, který vyslovil slovo „azyl“, tak byl do Německa vpuštěn.

K dopadům migrační krize patřilo i podlomení pozice kancléřčina spojence, polského premiéra Donalda Tuska. Toho Merkelová přiměla hlasovat pro povinné migrační kvóty. Měsíc nato liberální premiér, ostouzený opozicí coby „slouha Němců“, prohrál volby. Liberály nahradila silně protiněmecká vláda strany Právo a Spravedlnost.

Éra zahájená škrtnutím oněch pěti slov z rozkazu pro Spolkovou policii oficiálně skončila minulý týden. Friedrich Merz v kampani slíbil uzavřít hranice všem žadatelům o azyl, a to hned první den ve funkci.

V realitě ale nová berlínská vláda postupuje mnohem opatrněji. Mimo jiné i proto, že nechce už podruhé torpédovat pozici důležitého polského spojence Donalda Tuska, kterému se v mezidobí podařil politický comeback.

Sepp Müller, vlivný německý poslanec z Merzovy CDU, sliboval před volbami v rozhovoru pro Seznam Zprávy, že počet azylantů, které Německo vpustí přes své hranice, klesne hned v prvních dnech „k nule“.

Rozhovor si můžete připomenout zde:

Zjevně to neplatí. Nejen proto, že Berlín se rozhodl udělit výjimku zranitelným osobám, typicky dětem a těhotným ženám.

Magazín Der Spiegel informoval o případu dvou afghánských běženců, kteří překročili v pondělí 12. května železniční most na německo-polské hranici. Němečtí policisté oba muže zadrželi, vzápětí však narazili u svých polských kolegů, kteří Afghánce odmítli převzít. A byli to nakonec Němci, kdo ustoupil. Oba žadatelé o azyl místo zpátky do Polska zamířili do uprchlického centra v Eisenhüttenstadtu.

Na první pohled drobný incident, který ale odráží zásadní geopolitický posun. Otevřený střet o migranty by mohl narušit Merzovu vizi polsko-německé koalice.

Běženci byli zadrženi v mimořádně citlivou chvíli, necelý týden před prvním kolem polských prezidentských voleb, které se odehrálo o víkendu. Konečný výsledek, jenž bude znám po druhém kole za dva týdny, může přinést buď vzpruhu pro liberální tábor premiéra Tuska, nebo vítězství kandidáta jeho protivníků z řad konzervativní PiS. Migrace je přitom jedním z klíčových témat, která nakonec mohou těsný souboj prezidentských kandidátů rozhodnout. Pokud by Tusk musel čelit nařčení opozice, že přijímá „Araby z Německa“, mohlo by ho to přijít politicky velmi draho.

Znát to bylo i při Merzově nástupní návštěvě ve Varšavě. „Polsko investovalo miliardy zlotých do ochrany své východní hranice. Očekáváme nejen porozumění, ale také plnou podporu,“ postěžoval si polský premiér. Země, která leží na východní hranici EU, čelí organizovanému pašování migrantů z Běloruska a současně uprchlické vlně z Ukrajiny. Tusk dal jasně najevo, že k tomu všemu odmítá přijímat další migranty z Německa.

Merz reagoval mnohem mírnějšími slovy, než jaká používá v domácí politické aréně. „Ve výsledku můžeme na otázku migrační politiky odpovědět jen na celoevropské úrovni,“ prohlásil velmi diplomaticky ve Varšavě.

Za své navíc mluví i načasování. Merz jako první německý kancléř dorazil do polské metropole pouhý den po svém zvolení a jen pár hodin poté, co navštívil Paříž, tradiční první destinaci nových šéfů německých vlád. Nový přístup vůči Polsku představuje klíčovou součást Merzovy zahraniční politiky. Německý východní soused má být společně s Francií a Velkou Británií hlavním partnerem Berlína ve snaze vytvořit kontinent schopný čelit ruské hrozbě.

Merzovu týmu je jasné, že pro naplnění své vize potřebuje Donalda Tuska. Jeho konkurenti z řad PiS tradičně hrají v politickém boji na ostře protiněmeckou notu. Její předseda Jarosław Kaczyński s oblibou burcuje voliče varováním před „německým pořádkem“ a „germanizací“. Tuska zároveň vykresloval jako „německého politika“, který by se měl raději „rovnou přestěhovat do Německa“.

Polští konzervativci se vzpírali dokonce i v okamžiku, kdy jim Německo nabízelo pomoc. Když v roce 2023 po několika vzdušných incidentech navrhl Berlín vyslat na východní polskou hranici vlastní protiletecký systém Patriot, zaznělo z Varšavy nejprve „ne“. Akceptovat německé uniformy na polském území, byť skoro 80 let po skončení polské okupace, by narušilo protiněmeckou linii strany, obávali se politici PiS.

Zneužití vlastního jména v polském politickém boji se bála i Scholzova vláda. Když zaváděla kontroly na společné hranici, počkala s jejich spuštěním právě až po polských parlamentních volbách v říjnu 2023, aby PiS neposkytla munici proti Tuskovi.

O totéž se teď snaží i Merz. Jeho ministr vnitra Alexander Dobrindt přišel na vlastní tiskovou konferenci o nových, tvrdších pravidlech na hranicích s hodinovým zpožděním. Podle reportérů listu Welt ho zdržel telefonát od kancléře. Friedrich Merz přímo z Varšavy Dobrindta nabádal, aby nasadil mírnější tón.

Zmiňovaný případ dvojice Afghánců zadržených za německou hranicí neukazuje jen na Merzovo úsilí o posílení koalice s Varšavou. Prozrazuje také dva problémy, kterým bude nová německá vláda čelit. A také dvojí argument, který budou používat sousední země, jež s německými plány nesouhlasí.

První problém zní: Kde končí hraniční pásmo? Duo běženců z Afghánistánu němečtí policisté zadrželi zhruba kilometr za hranicí. „V takových případech Polsko už dříve několikrát převzetí migrantů odmítlo s tím, že není možné prokázat, že by do Německa přišli přes polské území,“ píše magazín Der Spiegel.

Realita posledních dnů ukazuje, že s tímto argumentem se německé úřady budou potýkat často. Řada migračních expertů upozorňuje, že není v silách Spolkové policie hlídat celou hranici.

Například redaktoři magazínu Focus zjistili, že u Deggendorfu je hraniční hlídka umístěna teprve za prvním sjezdem z dálnice, která protíná rakousko-německou hranici. Migranti tedy mohou hraniční pásmo poměrně pohodlně překročit. Pro německé úřady bude naopak velmi obtížně prokazovat rakouským protějškům, že si zrovna oni mají azylanty převzít.

Podle policejní zprávy ale v případě zmiňované dvojice afghánských běženců polské úřady argumentovaly jinak. Migranty odmítli převzít s tím, že to odporuje platné Dublinské dohodě o migraci. Stejně se ohrazují i další němečtí sousedé, třeba vlády Rakouska nebo Švýcarska.

Teoreticky by se Berlín z Dublinské smlouvy mohl dočasně vyvázat, pokud by vyhlásil stav nouze. Musel by ale dokázat, že příval uprchlíků vážně narušuje veřejný pořádek v zemi.

Právě vyhlášení stavu nouze Merz během kampaně sliboval. 8. května list Welt oznámil, že jeho vyhlášení je otázkou hodin. Právě to mělo být předmětem pozvánky na německé ministerstvo vnitra, kterou na 8. května obdrželi velvyslanci sousedních zemí.

Jenže Merzův mluvčí a vzápětí i samotný Merz tuto informaci popřeli. „Nikdo stav nouze nevyhlásil,“ řekl kancléř novinářům s tím, že zesílení hraniční kontroly probíhá „po dohodě se sousedními státy“.

Jenže takové prohlášení jednak zjevně neodpovídá realitě, jednak nechává Německo v právním vakuu. Vyjádření Polska, Rakousko i Švýcarska popírají, že by se s nim německý kancléř na migrační politice definitivně dohodl. A pokud neplatí v Německu stav nouze definovaný článkem 72 evropských smluv, mělo by Německo respektovat Dublinskou smlouvu a žadatele o azyl přezkoumávat na svém území.

Německá média spekulují, že právě zažíváme třetí možnost: stav nouze sice nikdo nevyhlásil, ale de facto platí. Nahlas se k němu Berlín přihlásí až při líčení před Evropským soudem - ke kterému situace velmi pravděpodobně směřuje.

„V současné době nedochází ze strany Německa k odepírání vstupu velkého množství nelegálních migrantů.“ Tak zní resumé „analýzy rizik“, kterou si v reakci na změnu německé politiky zpracovala Cizinecká policie České republiky.

Ze statistiky pro období mezi 21. dubnem a 11. květnem vyplývá, že v rukou českých úřadů zůstalo jen minimum migrantů, kteří měli přes Česko namířeno do Německa. V těchto dnech němečtí policisté z česko-německého pomezí vykázali 147 osob. Většinou se nejedná o nelegální migranty, ale o osoby, které mají povolení k pobytu na území EU.

Česká cizinecká policie ale také konstatuje, že jde o důsledek slabé aktivity na hlavní, balkánské uprchlické trase. Oslabení proudu migrantů je přitom především výsledkem striktní politiky srbské vlády. Ta mimo jiné od poloviny loňského roku umožnila unijní agentuře Frontex přístup na vlastní území. Podle ministra vnitra Ivica Dačiće byla trasa do Maďarska prakticky uzavřena.

Pokud by ale Srbsko v této snaze polevilo, narostly by zásadně i problémy i na česko-německé hranici. Tento scénář přitom nelze vyloučit. Už v minulosti se objevilo podezření, že Bělehrad využívá laxní migrační politiku jako páku vůči EU.