Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Studium artefaktů souvisejících s vesmírem a jejich nalezišť pomáhá vědcům lépe pochopit, jak astronauti pracují s novými technologiemi, jak se přizpůsobují novému prostředí i jak se vyvíjí nové kulturní zvyklosti. Závěry výzkumníků navíc mohou ovlivnit konstrukci budoucích kosmických lodí a napomoci úspěchu budoucích vesmírných misí.
„Zatím nevíme, jak na Měsíci fyzicky pracovat. Každá komerční mise, která se přiblíží k některému z těchto historických míst nebo do něj vstoupí, bude mít následky, které zatím nedokážeme předvídat. Jakákoli opatření, která můžeme učinit, musíme skutečně přijmout, abychom tyto škody omezili na minimum.“ vysvětluje vesmírný archeolog Justin Walsh, profesor na Chapmanově univerzitě v Kalifornii.
Letos v lednu se na seznam 25 nejohroženějších světových památek dostal i Měsíc – přesněji místo, kde přistálo Apollo 11. Stejný den tam z Kennedyho vesmírného střediska odstartoval lunární modul Blue Ghost – jeden z prvních komerčních pokusů o průzkum Měsíce. Firefly Aerospace se tak stala druhou společností, která bez potíží a poškození přistála na Měsíci. Blue Ghost bezpečně dosedl asi 50 km od místa dopadu sondy Nasa LCROSS, přibližně 145 km od místa dopadu sovětské sondy Luna 24 a v sousedním lunárním moři, kde se nacházejí stopy Neila Armstronga, zmiňuje BBC.
Vůbec první archeologický terénní výzkum přímo na oběžné dráze provedla astronautka Kayla Barronová před třemi lety v modulu ISS. Jasně žlutou páskou vytyčila několik čtverců velikosti jednoho metru čtverečního. S kolegy chtěli zdokumentovat, jak astronauti využívají prostory modulu a jak se to mění během času.
Analýza těchto existujících fotografií ISS ukázala, jak si astronauti personalizovali místa na vesmírné stanici, aby vytvořili vizuální projev, který vyjadřuje jejich identitu. Jak zaplnili prázdný prostor - například náboženskými ikonami, nášivkami z misí, vesmírnými hrdiny a dokonce i visačkou z geocachingu, podobně jako dveře ledničky v bytě na Zemi.
První impuls k vážnějšímu zkoumání vesmírného historického dědictví přišel před 20 lety. Emeritní profesorka archeologie New Mexico state university Beth O'Learyová zveřejnila v roce 2000 zprávu Lunar Legacy Project (LLP), jejím cílem bylo přistupovat k celému měsíci jako k archeologickému nalezišti. Tento úkol se podle ní však ukázal jako příliš rozsáhlý na to, aby na něj byly vyčleněny omezené finanční prostředky.„Odhadovali jsme, že v té době bylo na Měsíci 100 tun materiálu,“ řekla O'Leary. Od otisků nohou až po památníky tragédie Apolla 1.
Co je vesmírná archeologie
Vědci se v rámci vesmírné archeologie ponořují do vědeckých studií, satelitních snímků a inženýrských plánů. Zároveň se ale snaží zkoumat fyzický materiál a místa spojená s průzkumem vesmíru. Zahrnuje to i infrastrukturu na Zemi i objekty na její oběžné dráze a mimo ni. Je to interdisciplinární obor, který sbírá data, jež by normální archeolog nepoužil, a skládá z nich obrázek o vývoji lidského zkoumání a života mimo Zemi.
Díky projektům jako Mezinárodní archeologický projekt vesmírné stanice (ISSAP) se obor rychle rozvíjí. „Digitální technologie nám umožnily studovat vesmírnou historii zcela novým způsobem,“ říká Walsh.
Mezinárodní archeologický projekt vesmírné stanice (ISSAP) je první rozsáhlý vesmírný archeologický projekt, který společně vede Justin Walsh a Alice Gorman, spolu s mezinárodním týmem vědců. Studuje posádku Mezinárodní vesmírné stanice, jako kdyby byla „mikrospolečnost v mikrosvětě“.
Počin získal ocenění od profesních organizací, jako je například New Directions Award nebo například Cenu za vynikající práci v digitální archeologii. V roce 2024 byli Walsh i Gormanová vybrání jako jedni ze dvou 50 nejlepších průzkumníku měnících svět a rozšiřující možnosti zkoumání.
