Čísla ukazují, že se Česko v Evropě propadá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čeští politici bez ohledu na stranický dres celé roky deklamují, že by Česko mělo být na evropské špici a přebíjejí se recepty, jak ho tam dostat. Ale čísla potvrzují, že se Česko nemůže od evropského průměru odtrhnout, naopak sklouzáváme pod něj – loni podle Indexu prosperity a finančního zdraví kleslo mezi zeměmi EU z 15. na 16. místo.

V některých oblastech jsme se dostali na evropskou špičku, třeba zdravotní péče je v tuzemsku kvalitní, dobře dostupná a navíc levná. Jenže na špici jsme to dotáhli třeba i v nedostupnosti bydlení.

Za indexem stojí Česká spořitelna, výzkumná agentura Ipsos a datový portál Evropa v datech, zpracovávají desítky ukazatelů a srovnávají kvalitu života v nejen zemích EU, ale nově také v tuzemských regionech.

Může-li nám Evropa něco závidět, pak je to dostupnost i kvalita zdravotní péče. Doma tolik kritizované zdravotnictví dokáže přes všechny svoje nešvary pacientům poskytovat to, o čem si na východ od nás, ale dokonce i lidé v některých zemích západní Evropy mohou nechat zdát. Tak mluví statistiky a potvrzují je i hlasy Evropanů, kteří mají se zdravotnictvím zkušenosti z více evropských zemí.

„Platím si v Česku zdravotní pojištění jako vy, jsem OSVČ. A určitě mě to vyjde levněji než v Anglii, i když ten systém je tam trochu jiný,“ říká Angličan, který se do Česka přiženil. Ve středních Čechách žije s manželkou už několik let. Před časem musel na operaci kýly a na sále byl za tři týdny ode dne, kdy s prvními příznaky navštívil lékaře.

„Tak o tom se vám v Anglii ani nesní, čekali byste měsíce,“ říká IT expert. Péče byla skvělá, nebylo si na co stěžovat. Smutným příběhem je případ jeho otce. „Na velkou, život ovlivňující operaci měl čekat více než rok. Aby to urychlil, stálo ho to de facto veškeré rodinné úspory. Nebylo to nic nezákonného, žádné uplácení. Takhle to v Anglii chodí,“ vzpomíná v Česku žijící Angličan. Když Češi na zdejší systém nadávají, nechápavě kroutí hlavou.

Fakt, že český zdravotní a sociální systém už dlouho funguje na dluh, Index prosperity však nezohledňuje. Pohled do budoucnosti přenechává jiným projektům. Mimochodem, s 8,5 procenty HDP investovaných do zdravotnictví jsme v Evropě veskrze průměrní a nedojde-li k systémovým změnám, nikterak radostná budoucnost nás na poli dostupnosti kvalitní zdravotní péče nečeká.

Ani v současnosti není vše jen růžové. S průměrnými 61,8 roky prožitými ve zdraví se v Evropě nelze moc chlubit. Italové, Řekové, ale třeba i Bulhaři se ve zdraví dožívají v průměru 67 let.

Odpovědnost každého za vlastní zdraví reprezentovaná v první řadě zdravým životním stylem a prevencí, to nejsou silné stránky Čechů. A ačkoliv se informovanost o péči o zdraví podle člena think tanku Ministr zdraví a hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala vyvíjí správným směrem, převedení do praxe zůstává často hudbou budoucnosti.

„Délka života ve zdraví je pevnou součástí odborných i veřejných debat – to je první nutný krok ke zlepšení situace. Abychom ale skutečně v Česku žili déle a ve zdraví, je zapotřebí posunout systém zdravotní péče na úroveň odpovídající 21. století,“ říká Petr Smejkal.

Připomíná, že každá oblast - prevence, digitalizace či udržitelnost financování - je stejně důležitá. „Nejdůležitější ovšem je, aby pokrok skutečně nastal. V první řadě s ohledem na uživatele systému - pacienta a lékaře, resp. zdravotníka,“ uzavírá expert.

Jestliže zdravotnictví až doposud patří k oblastem, které jsou v případě Česka vyzdvihované dlouhodobě, na svém finančním zdraví Češi zapracovali zejména v posledních letech. Od roku 2022 jsem se v unijním srovnání dokázali z 13. místa posunout na aktuální 9. příčku. Může za to kombinace několika faktorů.

Nejvýraznější posun v umístění nastal v oblasti úspor. V ostatních státech totiž zdražování a inflace zasáhly úspory tamních obyvatel razantněji, což relativně stabilní kapsy Čechů posunulo blíže ke špičce srovnání. Podobný scénář se pak opakoval i u dalších indikátorů Finančního zdraví – dokážeme včas splácet účty a málo z nás například trpí sociální a materiální deprivací.

„Míra úspor domácností vzrostla oproti svému dlouhodobému průměru v období pandemie koronaviru, a to zejména domácnostem s vyššími příjmy. Zachování vyšší míry úspor i v dalších letech lze do jisté míry vysvětlit úrokovými sazbami, které se oproti ostatním zemím EU držely na vyšších hodnotách,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová z České spořitelny.

V Česku máme velice drahé bydlení. A nejde jen o vysoké ceny novostaveb, hodnocení dostupnosti bydlení zohledňuje i další hlediska jako například výdaje na chod domácnosti, ale také třeba délku stavebního řízení. I v tom se řadíme mezi šest nejhorších států EU.

Zatímco v předchozích letech jsme se mohli spolehnout alespoň na výhodnost nájemního bydlení v porovnání s vlastním, v roce 2024 jsme se podle serveru Numbeo i v tomto ohledu propadli k průměru.

Podle Martina Luxe ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR dopadá bytová krize nejvíce na mladé. „Bez finanční podpory rodiny je pro ně získání vlastního bydlení stále více jen nedosažitelným snem. A nájemní bydlení už také příliš jistot nenabízí,“ popisuje a zároveň rozšiřuje skupinu mladých na všechny ty, kteří nemají vlastní bydlení a jimž rodina v tomto ohledu nemůže pomoci.

Druhou skupinou, která má podle analytičky ČS Terezy Hrtúsové ke komfortu daleko, jsou senioři, zejména ti, kteří žijí sami v nájmu za tržní cenu.

Zhruba tři čtvrtiny domácností v Česku žijí ve vlastním bydlení a z nedávného průzkumu českých statistiků vyplynulo, že je 92 procent českých domácností se svým bydlením spokojeno.

Obnova bytového fondu však podle Hrtúsové neodpovídá poptávce a vývoji populace. „Neexistují mechanismy či omezení pro nákupy nemovitostí občany v rámci i mimo EU. Investiční byty také často zůstávají prázdné. Pouhá změna v oblasti stavebního řízení dostupnost důstojného bydlení pro mladé pracující rodiny nezajistí,“ doplňuje analytička.

Pravdou je, že investice do rezidenční výstavby již výrazně rostou, čímž se v Česku začíná zvyšovat počet domů a bytů na tisíc obyvatel. Růst bytového fondu však vždy neznamená, že bydlení začne zlevňovat.

Například v Dánsku, kde stojí zhruba stejný počet bytů na počet obyvatel jako v Česku, vychází pořízení vlastního bydlení zhruba na polovinu – sedm ročních platů oproti českým 13. I proto nám v souhrnném hodnocení úrovně bydlení přísluší až 23. místo.

Rozpohybovat české stavebnictví měla kromě jiných opatření pomoci i digitalizace stavebního řízení. Dopadlo to s ní neslavně, ale ještě horší zpráva je, že spíš než o exces jde o odraz celkové situace v digitalizaci Česka. Aktuálně jsme se totiž v evropském srovnání propadli až na šestnáctou příčku.

V analýze Indexu prosperity je hodnocení postupu digitalizace hospodářství propojeno s kvalitou infrastruktury a má to své opodstatnění. Jedno nemůže fungovat bez druhého.

Naprosto zřejmým příkladem je pokrytí fixním vysokorychlostním internetem, který představuje základ pro digitalizaci služeb, a to jak soukromých, tak těch veřejných. V tom Česko velmi výrazně zaostává – 53,7 procenta plochy nám v tomto ohledu vyneslo předposlední místo před Řeckem. To má však kvůli své ostrovní geografii velmi ztíženou situaci.

Chabou, nebo spíš žádnou náplastí je, že v mobilním pokrytí jsme na tom velice dobře, k 5G sítím má přístup na 96 procent české populace. Jenže technologie velmi blízké budoucnosti už vyžadují více.

Vysokorychlostní optické sítě přitom hrají podle ředitele programu výstavby optických sítí (FTTH) společnosti T-Mobile Zdeňka Bumbálka klíčovou roli. „Umožňují rychlý a spolehlivý přenos dat, který je zásadní pro digitalizaci státní správy, rozvoj eHealth, chytrých měst, pro vzdělávání i pro podnikání. Bez nich není možné reálně rozvíjet koncepty jako Průmysl 4.0, chytré domácnosti nebo vzdálenou práci a výuku,“ vysvětluje.

Hlavní výhodou optických sítí je podle něj nízká energetická náročnost, vysoká spolehlivost a dlouhá životnost, takže jde o investici, která bude držet krok s technologickým vývojem i za desetiletí.

V poměru optických přípojek na počet obyvatel nedominuje Praha, ale některé mikroregiony posttěžebních krajů. Například Český Těšín a Havířov v Moravskoslezském kraji nebo Kadaň v Ústeckém patří mezi obce s rozšířenou působností, kde je podíl přípojek na obyvatelstvo nejvyšší, ale dobře jsou na tom i další mikroregiony v těchto krajích i na Jižní Moravě.

„Důvodů je hned několik, především jde hned po Praze a Středočeském kraji o nejlidnatější oblasti Česka, což zvyšuje atraktivitu těchto regionů pro výstavbu moderní telekomunikační infrastruktury, “ vysvětluje Zdeněk Bumbálek.

„Zásadní roli hraje i struktura bytového fondu, v těchto krajích se nachází velká koncentrace bytových družstev, u kterých je proces získání souhlasu s výstavbou FTTH sítě výrazně jednodušší než u měst s vysokou fragmentací vlastnictví, kde je potřeba individuálně jednat s vysokým počtem vlastníků nebo SVJ,“ dodává.

Klíčový je i aspekt evropských dotací, které do těchto regionů mířily právě za účelem obnovy infrastruktury.

Česko obsadilo v celkovém srovnání prosperity sedmadvaceti unijních států šestnácté místo. Jsme pod hladinou průměru, přitom ještě v roce 2022 jsme se drželi těsně nad průměrem, patřilo nám 13. místo. Loni jsme obsadili 15. místo.

Komplexní hodnocení Indexu prosperity sestává z deseti pilířů, mezi něž patří ekonomika, úroveň bydlení, kvalita vzdělávání a výzkumu, kvalita trhu práce, životní prostředí, míra solidarity a důvěry ve společnosti, úroveň a dostupnost zdravotní péče a bezpečnost v zemi, digitalizace a kvality infrastruktury, finanční zdraví obyvatel a kvalita podnikatelského prostředí.

Nejlépe si dlouhodobě vedou severské státy a dá se říci, že obecně umějí nabídnout nejlepší podmínky pro život. Ani tyto země však nejsou bezproblémové. První Švédsko se kupříkladu může dlouhodobě chlubit nejsilnější ekonomikou, nejlepším přístupem ke vzdělávání a výzkumu nebo kvalitním životním prostředím, ale v infrastruktuře či bezpečnosti sklouzává k průměru.

Po Švédsku a Dánsku se na symbolické stupně vítězů nyní poprvé dostalo i sousední Rakousko. Našim jižním sousedům se meziročně podařilo zvýšit životní úroveň napříč téměř polovinou indikátorů zohledňovaných Indexem prosperity. Možná, že přišel čas vzhlížet spíš k Vídni než k Mnichovu.

Poslední zůstává Řecko, předposlední je Bulharsko a trojici nejméně prosperujících států podle loňských dat uzavírá Slovensko.