„Vždycky jsem tě miloval.“ Jak to bylo s láskou Leonarda Cohena k Marianne

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hydra. Bílé domy na prudkých svazích jsou všechny otočené k přístavu. Zatímco na vlnách se houpou kotvící lodě, před bary vysedávají opálení starci, mladíci vykládají čerstvě ulovené ryby a na kamenech vyspávají kočky. Je tu minimum telefonů, jen málo elektřiny. A nikde žádná auta. Strmými dlážděnými ulicemi nosí náklad osli s koši pověšenými po obou stranách.

Na malebný řecký ostrov v roce 1960 přijel Leonard Cohen, který zde v následujících letech prošel složitým přerodem z neúspěšného spisovatele v obdivovaného písničkáře, a hlavně tu poznal svou norskou múzu Marianne Ihlenovou. Teď jejich příběh vypráví hraný televizní seriál So Long, Marianne, jehož další epizodu ve čtvrtek odvysílala stanice ČT art a celý už je k vidění na platformě iVysilání.

Ve zkratce: poznali se na Hydře, chvíli spolu žili tam, pak u její rodiny v Norsku, následně u jeho příbuzných v Kanadě, načež on skončil v New Yorku a ona mezi hippies. Jejich cesty se rozešly pod tíhou jeho slávy, avšak jeden na druhého nepřestali myslet do smrti. Po jejich vztahu zůstává několik písní včetně So Long, Marianne, podle níž se seriál jmenuje. A známá fotografie na zadní straně alba Songs from a Room, kde se Ihlenová jen s bílým ručníkem kolem těla plaše usmívá s prsty na Cohenově psacím stroji.

Kanadský koprodukční seriál se v tom snaží diváka zorientovat. Začíná slibně: příjezdem mladého básníka s kufrem a kytarou Cohena, který na Hydru utíká před svou židovskou rodinou a ubíjejícími zaměstnáními ve strýcově slévárně nebo oděvní firmě. Na ostrově rychle zapluje do zdejší kolonie spisovatelů, vedené někdejším válečným korespondentem Georgem Johnstonem a jeho o deset let mladší manželkou Charmian Cliftovou.

Nejčastěji vysedávají u moře v koloniálu, jehož zadní místnost slouží jako kavárna a kde cizinci vyhlížejí trajekty přivážející poštu či šeky. „George a Charmian už po léta dělali to, co si přál dělat i Leonard, totiž žili jako spisovatelé, obešli se bez stálého zaměstnání. Měli sice velmi málo peněz, ale na Hydře se s tím dalo vyjít,“ popisuje novinářka Sylvie Simmonsová v také česky vydané knize I’m Your Man: Život Leonarda Cohena.

Uměleckou komunitou na Hydře krátce prošli i známí beatničtí básníci Allen Ginsberg nebo Gregory Corso. Na rozdíl od nich však Johnstonovi zůstali a stali se ostatním oporou. „Byli pro nás všechny životně důležití. Hodně se hádali a pak se jeden druhému mstili prostřednictvím sexu, což věci hodně komplikovalo, ale byli prostě centrem života přistěhovalců v přístavu,“ líčí v knize písničkářův přítel Steve Sanfield situaci, kterou částečně vystihuje i seriál.

Leonardu Cohenovi se na slunci a teple daří. Na ostrově bydlí nejprve v pronájmu, než si v září 1960 z dědictví po babičce koupí trojpodlažní starý dům bez elektřiny a vody. Vstává za úsvitu a několik hodin píše, než s ručníkem přes rameno zamíří křivolakými uličkami k moři. Když si zaplave, ještě s mokrými vlasy kupuje na trhu čerstvé ovoce a zeleninu. Večer znovu píše, dokud stačí světlo svíček či petrolejek. „Rituální jednotvárnost a střídmost tohoto života ho nesmírně uspokojovala. Připadal si trochu jako mnich v klášteře, až na to, že místní život poskytoval i nemnišské radosti,“ tvrdí Sylvie Simmonsová, podle níž umělecká kolonie na Hydře co do volné lásky o několik let předběhla hnutí hippies.

Právě v tomto kontextu Cohen poznal Marianne Ihlenovou, manželku úspěšného norského spisovatele Axela Jensena, s nímž měla malého syna a bouřlivý vztah. Ten stěhování na ostrov nevydržel.

Norská blondýna tmavovlasého židovského mladíka Cohena okouzlila. „Marianne je dokonalá,“ psal v dopisu kamarádovi. „Vypadal jako gentleman, staromódně, ale já jsem byla taky staromódní,“ vzpomíná v knize Ihlenová. Podle ní nicméně trvalo, než se stali milenci. „I když jsem ho milovala od chvíle, kdy jsme se seznámili, byl to krásný a pomalý film,“ zdůrazňuje.

Peripetie seriál podrobně převypravuje s nepodstatnými odchylkami – například když dvojice letěla do Kanady, Ihlenová ve skutečnosti dobře vycházela s Cohenovou matkou. Ta pak milence dokonce navštívila na Hydře.

Už méně zdařile televizní novinka vysvětluje Cohenův dobový výlet na komunistickou Kubu, kde básník chodil ve volných špinavě zelených kalhotách, khaki košili i baretu, a dokonce si na počest revolucionáře Che Gue­vary nechal narůst vousy. Ze seriálu není zřejmé, co ho k tomu přimělo. „Lidé vyhledávají nebezpečné situace, protože si uvědomují svou zbabělost,“ komentoval to později Cohen, jenž výlet vnímal zřejmě jako nějakou dobrodružnou zkoušku. „Pitomý chlapský hec,“ shodil to později v jiném interview písničkář, který na Kubě zažil neúspěšnou invazi v Zátoce sviní. Zpět se dostal jedním z posledních letadel. Inspiraci zužitkoval v písni Field Commander Cohen.

Vysloveně s obtížemi se seriál snaží porozumět Cohenově závislosti na drogách, depresím nebo dobrovolnému odříkání, kdy si například nařizoval přísné půsty. Nejen dle knižního životopisu, ale třeba také podle dokumentárního filmu Marianne & Leonard: Slova lásky z roku 2019 pak byly ve skutečnosti mnohem četnější a vážnější nevěry, jimiž hudebník sabotoval vztah s norskou múzou.

Jejich love story ani v hraném podání není fádní. Patří do ní starost o cizí dítě, road trip po Evropě, těhotenství, věčný nedostatek peněz, smrt, a nakonec obětování vztahu slávě. Zároveň to ale není až tak dramatický osud, aby unesl osm třičtvrtěhodinových epizod.

Seriál režírovaný Øysteinem Carlsenem, autorem ságy Exit, má své přednosti: představitelé hlavních rolí Alex Wolff a Thea Sofie Loch Naess jsou docela dobře vybraní, originály Cohenových písní střídají verze vcelku přijatelně nazpívané hercem, a zejména kulisy řeckého ostrova štáb nasnímal krásně.

Bohužel největší slabinou zůstává scénář. Přestože jeho spoluautorem je populární autor detektivek Jo Nesbø, do Cohenovy osobnosti i tvorby poskytuje jen značně omezený vhled. Zůstává na povrchu a nezmůže se na víc než prvoplánová klišé.

Co chvíli Cohen sedí do půl těla svlečený u psacího stroje v černých brýlích s kytarou a cigaretou v ústech – přičemž když vzhlédne z okna a uvidí ptáka sedat na drát, je z toho skladba Bird on the Wire. Také dialogy se až příliš často hemží banálními průpovídkami typu „Sláva je jako heroin, může tě zabít“ nebo „Každý na tomhle ostrově před něčím utíkáme, ale ty utíkáš před sebou“. V důsledku zbytečně natahované stopáže pak nezvládnutých scén přibývá. Když se Cohen přesune do New Yorku a pozná umělce z okruhu kapely The Velvet Underground, rocker Lou Reed i výtvarník Andy Warhol působí jako nedůstojné karikatury.

Nejen pro ty, kdo nezažili pražské koncerty Leonarda Cohena v letech 2008, 2009 a 2013, přesto seriál může být dobrým impulzem k poznání mimořádného autora. Jehož mnohem ucelenější portrét vyvstává z knihy Sylvie Simmonsové: složité osobnosti, muže výrazně svobodomyslné povahy, pod klidným zevnějškem tlumícího ohromnou náruživost, píšícího z pozice někoho, kdo leccos viděl a hodně ztratil. Ale pro koho bylo vzplanutí k Marianne mimořádnou tvůrčí vzpruhou. A podnětem pojmenovat ve vlastních textech, co je láska nebo do jaké míry ji utvářejí slova.

Cohen považoval roky strávené v Řecku za stěžejní. A zůstalo mu po nich mnohem víc než obstojná znalost jazyka nebo celoživotní zvyk nenápadně přebírat v kapse korálky řeckého růžence, což jej uklidňovalo.

„Milovali jsme se a pak ten čas uplynul. Byli jsme vždycky přátelé, pořád je to můj nejlepší přítel a vždycky ho budu milovat,“ shrnula to ve stáří Ihlenová. Ještě v jiné, rovněž česky vydané knize So long, Marianne: Příběh životní lásky Leonarda Cohena říká, že se jí o písničkáři živě zdálo celých dalších čtyřicet let, „i když už dávno žil s nějakou jinou“.

Když v roce 2016 umírala na rakovinu a stejně jako on držela nemoc v tajnosti, poslal jí Leonard Cohen poslední vzkaz. „Marianne, dospělo to do doby, kdy jsme opravdu staří a naše těla se rozpadají. Myslím, že tě budu brzy následovat. Vím, že jsem tak těsně za tebou, že jestli natáhneš paži, myslím, že dosáhneš na tu mou,“ napsal do špitálu v Oslu. „Víš, že jsem tě vždycky miloval pro tvou krásu a tvou moudrost. Ale teď ti jen chci popřát hodně šťastnou cestu. Sbohem, stará kamarádko. S nekonečnou láskou na shledanou na konci cesty,“ dodal.

Dva dny po přečtení vzkazu, v červenci 2016, Marianne Ihlenová zemřela. Leonard Cohen ji následoval o čtvrt roku později.