Využití dešťovky vázne, může za to i levná pitná voda

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Zájem o výstavbu nádrží na dešťovou vodu přestal růst minulý rok, kdy se nádrže v rámci dotačního programu Dešťovka přestaly podporovat samostatně v rámci zlepšení stavu nemovitosti, ale začaly být podmíněny kompletním zateplením obálky budovy,“ říká jednatel společnosti Zakra Ondřej Žák.

Zjednodušeně řečeno, stát přestal podporovat samotnou realizaci nádrží a pro udělení dotace začal vyžadovat komplexnější úpravy nemovitosti.

„Poptávek je sice teď poměrně hodně, ale když lidé zjistí, že nedostanou dotaci, většinou od záměru upustí. Protože voda je stále vlastně strašně levné médium. Lidé používají buď vodu ze studní nebo z řádu,“ uvedl Žák.

Investice do nádrže včetně projektu a zajištění všech povolení v průměru vyjde přibližně na 150 až 180 tisíc korun, ale využíváním srážkové vody lidé vzhledem k cenám vodného ušetří ročně jen malý zlomek této sumy.

„Vezměte si, že na stometrovou střechu spadne v průměru 500 mm srážek, tedy 50 kubíků ročně, takže ročně za vodné ušetříte 5000 až 7000 Kč. Potom je návratnost investice do nádrže kolem dvaceti let, a to pro lidi dnes není moc zajímavé,“ soudí stavitel nádrží. Ekonomická úvaha tak zjevně válcuje ekologické cítění.

Lidé podle Žáka proto dál na svých zahradách využívají pitnou vodu z vodovodního řádu. Jenže podle kritiků vodohospodářské politiky státu je nadměrné využívání pitné vody k zalévání zahrad, napouštění bazénů, ale i ke splachování stále velkým hříchem, na jehož nápravě by Česko mělo zapracovat.

„Situace se zachytáváním dešťovky se zlepšuje, ale stále je to velmi nedostatečné. V pokročilých zemích už na to mají celé systémy, kdy se voda zavádí do městské zeleně. U nás je to kapka v moři, i když některé obce nebo čtvrti už opatření zavádějí,“ popsal redakci SZ Byznys předseda spolku Živá voda Jiří Malík.

Modrozelená opatření, tedy kombinaci vegetačních úprav a retenčních systémů, zavádí například Brno, Litomyšl, Říčany nebo Kladno. Některé menší obce dešťovou vodu zadržují v revitalizovaných rybnících či vsakovacích pásech. Říčany v minulosti získaly cenu Nejlepší místo pro život i díky opatřením na zadržování vody, obnově rybníků, výstavbě retenčních nádrží a průlehů, laicky řečeno mělkých prohlubní v terénu, často zatravněných nebo osázeným rostlinami, které dočasně zadrží dešťovku, zpomalí její odtok a umožní její vsakování do půdy.

Například pracovnice zahradnické firmy, která se stará o městskou zeleň v Praze, ale redakci sdělila, že na zalévání se do velké míry používá právě pitná voda z vodovodního řádu. Zalévá se menší část ploch zeleně, zejména takzvaných parterových zahrad, které nejsou určené pro vstup veřejnosti.

Obecně by výstavba opatření na zadržování vody mohla být rychlejší. „Výstavba systémů je technicky i administrativně náročná. Menší obce narážejí na problém spolufinancování, kapacitní limity, komplikace s vlastnickými vztahy k pozemkům či absenci projektové přípravy,“ uvádí Alexandra Kocková ze Svazu měst a obcí České republiky.

Dešťová voda se dost efektivně nevyužívá nejen ve městech a obcích, ale také v komerční sféře, kde se přitom často skloňují hesla o udržitelnosti.

Na nedostatky poukazuje Ondřej Pěnička, ředitel facility managementu společnosti M2C, která spravuje řadu komerčních nemovitostí, průmyslových objektů nebo logistických areálů, k nimž často patří také zelené plochy, zahrady a parky.

„Největší logističtí developeři už se snaží stavět parky trochu zelenější, je tam víc stromů a dalších prvků,“ vidí určitý posun oproti minulosti. „Ale zeleň v okolí areálů musíte mít v takovýchto parných letních dnech jak zalévat a ideálně nebrat vodu nejen z řádu, ale ani ze studny,“ naráží na to, že část komerčních nemovitostí, a není to vždy jen starší výstavba, nedisponuje vlastní nádrží na dešťovou vodu anebo technickým zázemím pro zpracování takzvané šedé vody, tedy vody především z umyvadel, sprch či kuchyní.

Ideální podle něj není ani využívání vody ze studní k zalévání. „Sice zeleň zalije skvěle, ale pokud na jedné straně fabriky vypustím dešťovou vodu do kanálu a přitom na druhé straně odebírám pitnou vodu ze spodních vod k zalévání, tak to prostě nedělám efektivně,“ vysvětlil.

Podle Pěničky je třeba stavět zeleň místo asfaltových ploch, jenomže lidé ve městech i zaměstnanci komerčních areálů musí pochopit, že je to také na úkor jejich pohodlí, protože bude méně parkovacích míst. Problém akumulace horka je palčivější ve městech, vylitých betonem a asfaltem, bez dostatečného množství zelených prvků, parků nebo takzvaných vsakovacích van pod úrovní chodníků a silnic.

Dopad na sucho ve městech mají i detaily, jako je sečení trávy. Metodické doporučení pro údržbu travnatých ploch v období sucha od Magistrátu hlavního města Prahy říká, že se trávníky nemají sekat, pokud se teplota vzduchu pohybuje nad 26 °C nebo pokud je dlouhodobé sucho a není dost vody na zavlažování.

Čím je tráva kratší, tím méně vody půda zadrží. „Správná výška sečení je rovněž klíčová. Příliš nízké sečení může trávu oslabit, a tak vytvořit prostředí vhodné pro růst plevelů,“ vysvětluje Lubomír Dvořák z firmy Spider vyrábějící dálkově řízené svahové sekačky. Z druhé strany vhodný není ani zanedbaný trávník, protože hrozí napadení hluboce kořenícími plevely, jako je pcháč, kopřiva či různé bodláky.

Ve městech může být navíc dlouhá tráva útočištěm klíšťat, a ta městská jsou častěji infikovaná než klíšťata ve volné přírodě.