Česko selhává v prevenci dětských problémů. Mladiství umírají i vraždí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nenápadný excelový dokument, kterému žluté podbarvení dává úřednický tón formuláře. Jenže každoroční výkaz práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) přináší děsivá data, v nichž se jednotlivé dětské tragédie v Česku slévají do souhrnných statistik.

Tak třeba v přehledu „Dopady na dítě“, což je podkategorie pracovníky OSPOD zachyceného týrání, zanedbávání a zneužívání dětí, se lze dočíst, že loni osm dětí – čtyři dívky a čtyři chlapci – kruté zacházení nepřežilo. Čtyřikrát v důsledku tělesného týrání, dvakrát kvůli zanedbávání a v dalších dvou případech následkem sexuálního zneužívání.

Statistiky sledují i těhotenství jako jeden z „dopadů na dítě“. To se loni týkalo 35 nezletilých dívek. Hospitalizováno bylo 265 dětí a celkově úřady zjistily rekordních 10 155 případů zneužívání, týrání a zanedbávání. Naprostá většina se děje podle statistik dětem v péči rodičů - 9415. Zbylé stovky případů jdou za náhradními rodiči či ústavní péčí.

„Je to strašné,“ komentuje nejnovější data vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

„Čísla týraných a zneužívaných dětí jsou nejvyšší za posledních 20 let. Je tendence to vykládat tak, že se o tématu více hovoří. Jenže to si rozhodně s dalšími odborníky nemyslíme,“ říká Petra Wünschová, zakladatelka a ředitelka Centra Locika, které se specializuje na odbornou pomoc a podporu dětem, které zažívají násilí v rodině.

„Ukazuje to, že tady není zajištěná vůbec žádná následná pomoc. Zhoršuje se duševní zdraví dětí, roste násilí ve školách, už není na co čekat,“ dodává Wünschová.

Úvahy, že se o tématech pouze více mluví, Wünschová vyvrací právě třeba počtem hospitalizovaných dětí nebo vysokým počtem dětí, které v důsledku násilí v rodinném prostředí zemřely. Případně i posttraumatickou stresovou poruchou, která byla dětem diagnostikovaná. „Rozhodně to nesvědčí o lepší práci, ale o tom, že se od covidu velmi výrazně zvýšila závažnost násilí v rodinách,“ říká ředitelka Centra Locika.

Dokresluje to i situace u nejmenších dětí do tří let – i u nich vzrůstá počet zachycených případů zneužívání, týrání a zanedbávání, přitom je zřejmé, že o těch lze jen těžko mluvit o tom, že u nich roste povědomí.

Celkový stav psychického zdraví dětí pak bohužel dokresluje další smutná statistika, na kterou už Seznam Zprávy upozornily dříve: Zvyšuje se počet sebevražd dětí ve věku 10 až 14 let.

Ke všemu: Odborníci rozporují i verzi, že data OSPOD zachycují celý problém, a fakticky mluví o tom, že je tak obří, že se začal neúprosně propisovat právě i zde.

„Data jsou výrazně podhodnocená oproti realitě. Ale je jasné, že potíže jsou tak závažné, že jich je více zachyceno, než bývalo dřív,“ líčí Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka neziskové organizace Society for All, která se mimo jiné zaměřuje na podporu ohrožených dětí a prevenci násilí v blízkých vztazích.

Poznámka: Počet posttraumatických stresových poruch se v grafu významně propadl s rokem 2016, kdy do sledovaných statistik přibyla další kategorie Nutnost poskytnutí psychologické pomoci. Ta ovšem vykazovala tak vysoká čísla – v roce 2024 3031 případů – že by časové řady zbylých dopadů ve stejném měřítku nebyly v grafu čitelné, a proto v něm nejsou zanesené.

Jenže oficiální data ukazují, že kritická situace se prohlubuje i na opačném spektru - děti jsou stále agresivnější. Zvyšuje se počet objasněných trestných činů páchaných dětmi a to včetně vražd. Loni jich bylo deset, letos za první čtyři měsíce už sedm.

Alarmující trend je to i pro nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. „Když se podíváte deset let nazpět, evidovali jsme jednu vraždu spáchanou dítětem. Dnes jich máme deset za rok. Je to zdánlivě malé číslo, ale uvědomme si, že vražd je u nás ročně kolem 130 až 150. Tenhle trend nás nemůže nechávat v klidu,“ popsala v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Trestných činů spáchaných dětmi evidovala policie podle zveřejněných statistik v roce 2016 3689, loni už o téměř tisíc více: 4643. Stoupá i počet odsouzených mladých podle dat Vězeňské služby ČR. Loni jich bylo 75, což je nejvíce od roku 2016.

Podle Lenky Falcmanové nárůstem zneužívaných, zanedbávaných a týraných dětí a dětskou kriminalitou existuje vztah. „U mnoha dětí nejsou naplňované základní potřeby, jako je bezpečí a uznání, a na nadměrný stres existují tři reakce: útěk, útok nebo strnutí. Hodně dětí se uchyluje k otevřené agresi a musíme to číst jako volání o pomoc. Je to většinou reakce na dlouhodobý neutěšený stav,“ říká odbornice.

Michaela Klofcová z Linky bezpečí popisuje, že týrané děti mohou mít pocity méněcennosti, vztek na sebe i společnost. „Vzdor a vztek – emoce, které jsou pro emoční zrání v dospívání typičtější – mohou u traumatizovaných osob dosahovat až prvků násilí. Ať už fyzického či psychického,“ říká.

Pandemie covidu bývá jedním z často zmiňovaných důvodů, proč se situace ohledně stavu českých dětí začala zcela vymykat kontrole. Lenka Felcmanová rovnou mluví o celospolečenské krizi. „Určitě během covidu narostlo násilí v rodinách, pak zejména pro socioekonomicky slabší rodiny následovala energetická krize a situace s válkou na Ukrajině,“ zmiňuje s vysvětlením, že tyto zkušenosti se přetavily do kolektivního traumatu poté, co byla společnost vystavená závažnému a toxickému stresu.

Jenže podle spoluzakladatelky neziskové organizace Society for All se k tomu přidal i další fenomén takzvaného odlidštění v rámci rodin. „Hodně rodičů samo nezvládá užívání sociálních sítí nějak zdravě. Vidíme to i v připravenosti dětí na školu, například na rozvoji komunikačních dovedností,“ říká s tím, že se nejen u zranitelných rodin, ale vlastně u všech, snižuje vědomý kontakt mezi rodiči a dětmi.

„Jde o tu dobu, kdy si o něčem povídají, jsou v kontaktu a rodič věnuje soustředěnou pozornost dítěti. Ta obecně v populaci klesá, ale nejvíc v rodinách, kde je nějaká zátěž,“ vysvětluje Felcmanová.

V této situaci pak vůbec nezafungovala prevence problémů. Nejspíš i proto, že v tomto ohledu je český systém mírně řečeno děravý. Lenka Felcmanová mluví o tom, že v Česku je velmi málo rozvinutý systém zaměřený na rodičovské kompetence. V řadě jiných zemí podle expertky umí lépe pracovat s rodinami, u kterých existuje zvýšené riziko špatného zacházení s dětmi – třeba proto, že sami rodiče prošli ústavní péčí, nebo zažili špatné zacházení.

Zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková zase upozorňuje, že na českých školách je prevence úzce zaměřená na konkrétní problémy, ale pomíjí to základní. „Na rozdíl od většiny západoevropských zemí jsme školskou prevenci začali stavět až od té specifické, kdy se většina programů zabývala drogami, šikanou, kyberšikanou, ale vlastně jsme zcela přeskočili základní pilíř, kterým je nespecifická základní prevence. Ta je právě o tom, že se školy učí, jak vytvářet bezpečné klima, jak podporovat zdravé vztahy s dětmi, jak podporovat psychickou odolnost,“ vysvětluje.

Hana Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí, zase mluví o úpadku sociální politiky v Česku. „Když rodiče přichází o práci, nebo nemají dostatek financí, protože vše zdražuje, začínají být agresivnější a ventilují to na dětech. A děti není kam umisťovat, aby se jim pomohlo, je málo prevence pro podporu rodin,“ říká a popisuje aktuální zkušenost se sourozenci, kteří prošli ústavní péčí a skončili v domácnosti vychovatelky, která je vyšetřovaná za špatné metody v dětském domově.

„A dali jí do pěstounské péče dva kluky. Nutila je klečet na hrachu a podobně. A samozřejmě, že děti byly z toho prostředí tak degradované, že jsou agresivní, snažily se přeprat tetu,“ říká Kupková s tím, že se snažila sourozence umístit do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. „Ale bylo mi řečeno, že všechny diagnostické ústavy jsou plné.“

Zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková vyzdvihuje, že zásadní mentální změnou by mohla být účinnost novely občanského zákoníku, který poprvé naplno vyslovuje nepřípustnost fyzických trestů vůči dětem.

„Tenhle krok nutně potřebujeme, abychom jasně řekli, že fyzické tresty nejsou bezpečné, nejsou naší společností dál tolerované a hlavně, že děti, které jsou fyzickým trestům dál vystavované, si nemají dál myslet, že je to v pořádku a normální, a mají nárok vědět, že mohou vyhledat pomoc,“ říká zmocněnkyně.

Na vysvětlenou to ilustruje konkrétním případem chlapce z Karlovarského kraje: „Až v momentě, kdy chlapeček začal být mlácený železnou tyčí, si řekl, že to asi už není normální a může o tom někomu říct. Do té doby měl pocit, že se děti bijí a nemá právo na pomoc.“

Podle zmocněnkyně v sobě zákaz násilí na dětech – i když bez postihů – nese potenciál, jak zastavit násilné tendence ve společnosti a děti lépe chránit. „Není to samozřejmě všespásný krok,“ dodává s tím, že na něj musí navázat i komunikační kampaně pro děti, co mají dělat „když“, a vedle toho rozvíjet programy pro rodiče, kteří mají problémy s agresí.

Lenka Felcmanová připomíná i nedávno vládou schválený program Bezpečné dětství, který řeší, jak reagovat na agresivitu dětí a předcházet ji. „Program pojmenovává příčiny. U lidí, kteří se uchýlí k násilí, vystopujeme dlouhodobé neuspokojení potřeb v rodinném prostředí, nějaké nepřijetí, neuznání a lidé pak otočí frustraci proti společnosti,“ říká odbornice.

Jenže jen pár týdnů poté, co vláda schválila program, v němž se jasně mluví o posílení prevence, se objevila zpráva, že Ministerstvo školství nepodpořilo některé organizace, které se právě na ni u dětí zaměřují.

Tiskové oddělení ministerstva redakci Seznam Zpráv odkázalo na vysvětlení, které zveřejnilo na stránkách: „Opatření, jako plošné snížení schválených částek o 10 procent, umožnila podpořit širší spektrum projektů, přičemž byli žadatelé o důvodech snížení informováni.“

„Určitě je to krok chybný a velmi rizikový. Ve chvíli, kdy máme na datech doložené zhoršování situace duševního stavu dětí a mládeže, tak to nemůže nikomu dávat smysl,“ reagovala na informace Klára Šimáčková Laurenčíková s dovětkem, že se na zkrácené financování prevence bude ptát ministra.

„Nemůžeme šetřit na tématech, kde máme nejvíce křiklavá data o tom, že se situace zásadně zhoršuje. Musíme hledat úspory jinde,“ uzavírá vládní zmocněnkyně.