Útočník vnímal atentát na Fica jako svou poslední šanci, říká novinářka

/Od zvláštního zpravodaje na Slovensku/

„V sedmdesáti letech si uvědomil, že už svět nezmění, a atentát mohl vnímat jako jednu z posledních šancí, jak na sebe upozornit,“ říká Petra Vrablicová, zpravodajka francouzské tiskové agentury AFP na Slovensku, o možných motivacích Juraje Cintuly.

Soud se střelcem, který loni v květnu v Handlové vážně zranil slovenského premiéra Roberta Fica, začal v úterý v Banské Bystrici a znovu bude pokračovat na začátku srpna.

Cintulovo chování u soudu na novinářku působilo jako racionální a promyšlené.

„Jeho výpověď i postoje vyzněly jako naplánované jednání, které nemělo nic společného s emocionální stránkou věci,“ shrnuje své dojmy v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Co nového jsme se během prvních dvou jednacích dní dozvěděli?

Šlo o shrnutí toho, co jsme už slyšeli vícekrát. Posun byl v tom, že krátce po samotném činu vydala generální prokuratura embargo na jakékoliv informace pro média, takže informace byly velmi kusé. Vůbec jsme například nevěděli o rozsahu zranění Roberta Fica. Vědělo se pouze to, že byl v pracovní neschopnosti více než 42 dní.

První dva dny procesu nám poskytly lepší představu nejen o pachateli a jeho motivaci, ale také o skutečných zraněních premiéra a o různých posudcích – lékařských, psychologických i kriminalistických o počtu výstřelů, o tom, kam mířily a jak celý čin proběhl.

Juraj Cintula u soudu nevypovídal. Nemohl si tím přitížit?

Není to překvapivé, protože on sám se k činu nevyjadřoval a ty střípky, které jsme měli, se nikdy nezměnily. Pokud by teď vypovídal, možná by si tím spíš přitížil, protože jde o čin, který je velmi dobře zdokumentovaný, je tu spousta důkazů, více než 100 svědků i videozáznamy.

U soudu se pouštěly záběry z kamer městské policie, které se na veřejnosti ještě neobjevily a vlastně ani neobjeví, že?

Ve středu jsme u soudu viděli i záběry pořízené regionální TV Prievidza. Ty už ve svém dokumentu vysílala finská veřejnoprávní televize.

Záběry z kamer městské policie byly úplně nové. Ven se ale nedostanou, protože se u soudu nemohl pořizovat obrazový záznam ani živé vysílání. Povolené byly jen audionahrávky.

O Juraji Cintulovi jsme se v úterý ze znaleckého posudku dozvěděli, že je to narcista a egoista a že má smíšenou poruchu osobnosti. Během procesu se vyjadřuje dost úsečně a upřeně se dívá na prokurátorku i na novináře. Namítal svědectví, ve kterých zaznělo, že je arogantní. Jak působil na vás?

Poté, co jsem ho pozorovala u soudu, se dost ztotožňuji s tím, co zaznělo v jednom ze znaleckých posudků – totiž, že se snažil své činy racionalizovat. Přesně tak na mě působil: Jako by se na celou věc díval racionálně, chladně.

Daly se zaznamenat i jiné momenty. Třeba, že se v určitých chvílích zadíval na novináře, usmál se, udělal gesto, zvedl dva prsty, když ho fotili. Do jisté míry to naznačuje, že mu mediální pozornost nebyla nepříjemná, ba naopak – jako by s některými novináři cíleně pracoval.

Celkově na mě jeho chování působilo dost racionálně a promyšleně. Jeho výpověď i postoje vyzněly jako naplánované jednání, které nemělo nic společného s emocionální stránkou věci.

Právní zástupce premiéra Fica a jeho poradce David Lindtner už první den procesu zkritizoval média a označil Juraje Cintulu za jejich „produkt“ a za produkt progresivní opozice. Lindtner média kritizoval i druhý den, protože prý dělají z atentátníka hrdinu, což Cintulovi vyhovuje. Přijde vám to také tak?

Rozhodně ne. Nesouhlasím s tímto výrokem a podle informací, které mám a z nichž vycházím, i podle lidí, se kterými mluvím, to tak vůbec není.

Slyšeli jsme znalecké posudky a myslím, že advokát navázal právě na to, co tam zaznělo: Že Cintula má problémy navazovat hlubší vztahy a touží po pozornosti. Posuzující lékař přímo do posudku napsal, že od dětství pociťoval určitý druh křivdy, kterou se snažil přetavit v pozornost, ale nikdy se mu to nepodařilo – ani tím, že si založil politickou stranu nebo později občanské sdružení, což sám několikrát vysvětloval.

Spouštěčem činu mohl být i jeho věk. V sedmdesáti letech si uvědomil, že už svět nezmění, a atentát mohl vnímat jako jednu z posledních šancí, jak na sebe upozornit. Chtěl být rebel, jak se psalo i v posudku – už za minulého režimu vystupoval proti systému. Lékaři se shodli na tom, že to, proti čemu brojil, nezáviselo na tom, kdo byl právě u moci. Cintula byl vždycky rebel a snažil se tímto způsobem získat pozornost.

Je trest dopředu jasný? Bude to doživotí?

Původní právní kvalifikace útoku byla pokus o úkladnou vraždu a tam by hrozil trest 25 let nebo doživotí. Pokud se soud ztotožní se současnou kvalifikací jako teroristického útoku, tam je jen doživotní trest. Souvisí to s tím, že útok vedl proti premiérovi čili proti chráněné osobě.

Vzhledem k pokročilému věku pachatele se dá předpokládat, že tak či onak zřejmě půjde o doživotní trest, i pokud dostane trest 25 let. Cintulovi je teď 72 let.

Jaký je zájem médií o proces? I těch zahraničních?

Velký, ale když to porovnáme s posledním tak velkým procesem na Slovensku - případem vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové –, tak tam byl zájem ještě větší.

Pokud bychom spekulovali o důvodech, může to být i tím, že útočník ten čin nedokonal. Premiér přežil a vrátil se do práce. Vícero analytiků mi navíc řeklo, že se současné vládě nepodařilo atentát politicky využít ve svůj prospěch. Může to být další z důvodů, proč případ nerezonuje tak silně.

Zájem o kauzu je ale i v zahraničí. Atentát otřásl evropskou politikou, protože útok na předsedu vlády je v Evropě extrémně vzácný. Sama mohu potvrdit, že mi v den útoku volali novináři z většiny velkých světových agentur, a to i přesto, že jsem tehdy ani nebyla na Slovensku. Takže ano, ten zájem opravdu existuje a je značný.