Zná neúspěch, kráčí za úspěchem. Z pěvkyně Belly Adamové se stává hvězda

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Třiatřicetiletá mezzosopranistka vstoupila na českou scénu znenadání a rázem začala vystupovat s orchestry i na festivalech. Letos bude Bella Adamova opět patřit k hvězdám Dvořákovy Prahy, kde 12. září v Sukově síni Rudolfina zazpívá písně Antonína Dvořáka.

Toto stádium její kariéry však umožnila dlouhá příprava, která se neobešla bez pochyb a neúspěchů. „To, že jsem teď vidět víc, je důsledek deseti let opravdu systematického přemýšlení o tom, co chci, čeho jsem schopná a co mi jde,“ zdůrazňuje pěvkyně, která se narodila v čečenském Grozném, avšak od tří let žije v Praze.

„Viděla jsem samu sebe většinu života jako smolařku,“ říká. „V době covidu, kdy moji kolegové přicházeli o koncerty, jsem neměla co ztratit. Hodně pěvců, kterým to předtím šlo, pak v covidu nevěděli, co se sebou,“ vzpomíná na dobu, kdy šla prodávat do kavárny a dál v soukromí pracovala na své technice.

Píli nakonec Bella Adamova zúročila a začala zaznamenávat úspěchy na zahraničních písňových soutěžích. Vydala dvě CD, časopis BBC Music Magazine ji zařadil do rubriky Vycházející hvězdy a od loňska se o ni stará nejprestižnější světová agentura IMG Artists sídlící v Londýně. Vybrala si ji mimo jiné díky vystoupení na prestižních BBC Proms, kde pěvkyni doprovodila Česká filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou.

Návrat do britské metropole musel být satisfakcí - když z Londýna v roce 2014 odjížděla s titulem z Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance v kapse, bylo to proto, že se nedostala na magisterský stupeň. „Nebyla jsem nejúspěšnější ze třídy, nedostala jsem se na magistra. V té době jsem měla zdravotní potíže a prošvihla předzpívání. Takže návrat na BBC Proms byl pro mě absolutním zadostiučiněním. Londýn je v naší branži něco jako Mount Everest,“ vzpomíná Bella Adamova.

Ještě sdílnější byla na sociálních sítích. „V osmnácti letech jsem přišla do Londýna plná snů a ambicí. Ty ztroskotaly. Byly chvíle, kdy jsem chtěla se zpíváním seknout, a časy, kdy jsem se pokorně smiřovala s tím, že se moje divoké sny nikdy nenaplní. Londýn jsem opouštěla s pocitem, že jsem svou zdejší misi úplně zpackala. O to větší vděčnost a zadostiučinění cítím, když se sem vracím poté, co jsem na sobě zapracovala, a s hudbou, která je má oblíbená,“ napsala při příležitosti loňského vystoupení ve slavné Royal Albert Hall.

Jen zřídka se koncertní pěvci svěřují se svými stíny, obavami, problémy a neúspěchy. Bella Adamova je přímočará a otevřeně hovoří o tom, jak jí pomáhají sport či terapie, že jí úplně nevycházejí vztahy nebo co by poradila mladým zpěvákům. „Mám zajímavý život, dělám, po čem jsem vždy toužila. Ale zpěvákům bych radila, můžete-li dělat něco jiného než zpěv, jděte za tím. Najděte si něco, v čem budete nejlepší, budete mít šťastnější život,“ vzkazuje s tím, že tato kariéra se neobejde bez obětí.

Pěvec na vrcholu musí být vždy trochu sobec, skromnost do povolání nepatří. Poodstoupit od svého ega ale Bella Adamova dovede – díky víře.

Ne náhodou pěvkyně, která si vyzkoušela také improvizaci, cítí náklonnost k popové hvězdě Lady Gaga. „Vždycky se mi líbilo, jak je transparentní, když o sobě mluví jako o umělkyni. To ona vnímá svou práci spíš jako brand – je to ona, ale zároveň není. Podle mě skromnost k personě umělce nepatří, to patří do naší soukromé sféry. Spousta lidí se ale stydí mít ambice a přemýšlet o tom, jak na ostatní působí,“ uvedla v rozhovoru pro Forbes. Všímají si jí i další společenské a ženské magazíny – díky své exotické kráse je dokonalou adeptkou na titulní strany.

Koncert pro ni představuje především estetický zážitek. „V ideálním světě bych chtěla vytvářet projekty tak, aby nešlo jen o dramaturgii a program, ale i o to, co budu mít na sobě, jaké bude světlo, videoprojekce – a klidně i vůně nebo květiny v prostoru. Kdyby nebyly limity rozpočtu, řešila bych i to, co si mají obléct hosté a jaké koktejly budou pít,“ nechává se unášet představami.

Na festivalu Dvořákova Praha vystoupí v komorním písňovém recitálu se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou a pianistou Davidem Švecem. Na programu budou díla Antonína Dvořáka a jeho vzoru Johannese Brahmse.

Píseň jako žánr může být ještě náročnější než opera. Aby do něj dokonale pronikla, odjela Adamova kdysi studovat do Německa, které je kolébkou jejího oblíbeného repertoáru. Její němčinu lze obdivovat například v orchestrálních písních Gustava Mahlera a jeho ženy Almy, jež nedávno uvedla v Praze. „Slyším hudbu v barvách,“ říká mezzosopranistka. V Mahlerově hudbě prý vnímá žlutou s tmavými konturami, asi jako na obrazech Gustava Klimta, zatímco Alma Mahlerová je spíš akvarel.

Za klíčové považuje pěvkyně setkání s německým pianistou Michaelem Geesem, s nímž natočila dvě desky. „Viděl ve mně tenkrát něco, co jsem sama o sobě nevěděla,“ říká. Klavírista ji naučil improvizovat, otevřít se. „Tomuto způsobu interpretace se v angličtině říká radikální zranitelnost. Díky improvizaci se dostanu do přítomného okamžiku mnohem rychleji. Je to pro mě forma meditace,“ přemýšlí.

Kam dál? Nechce být mainstreamovou pěvkyní, bližší jsou jí koncepty jako u popových zpěváků. Její vysněné role náleží operám, jaké v Česku nebývají uváděny příliš často. Ostatně domov je pro kosmopolitní umělkyni s českým a ruským občanstvím široký pojem, což dala najevo titulem předloňského alba There is Home, v překladu Domov je tam.

Hledat a definovat pocit ukotvenosti na něm zkouší prostřednictvím písní Pavla Haase, Benjamina Brittena, Gustava Mahlera a Modesta Petroviče Musorgského, volně propojených improvizacemi na vybrané básně.