Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ve slavných devadesátkách nebylo Česko jen rájem novodobých mafiánů, podezřelých privatizací a podivně oblečených podnikatelů, jak nám předkládají televizní seriály. Byli jsme také jeden z nejúspěšnějších příkladů přechodu k tržnímu hospodářství. S vynikajícími výsledky jsme vkročili i do třetího tisíciletí, díky růstu HDP ve výši 4 až 6 % ročně jsme před finanční krizí patřili mezi tahouny Evropské unie.
Ty „devadesátkové seriály“ jsou typickým symptomem naší povahy, která zdůrazňuje radši negativní aspekty než ty pozitivní. A je to i jeden z hlavních důvodů, proč již motorem Evropy dávno nejsme.
Nebylo to však jediné období historie, kdy bylo Česko tahounem. Za první republiky jsme měli HDP na úrovni Francie. Na konci dvacátých let minulého století jsme dokonce patřili mezi nejvyspělejší země světa. Podle HDP na obyvatele jsme byli 10.–12. nejvyspělejší ekonomikou světa a společnosti jako Škoda Plzeň, ČKD a Baťa patřily mezi světové hráče v těžkém strojírenství, zbrojařství i spotřebním průmyslu. Tedy v moderních oborech tehdejší doby, bylo to stejné, jako kdybychom dnes byli špička v IT a e-commerce. V těch také špička jsme, jen jsme to zatím nedokázali celosvětově, protože nám něco chybí: hlad, odvaha a kapitál.
Čím to, že jsme v těchto obdobích dokázali takto zazářit? Společným jmenovatelem bylo překonání velkého společenského traumatu: války a komunismu. Tehdy přišel velký hlad a touha, díky čemuž jsme dokázali překonat náš vrozený skepticismus. Mohli jsme tak naplno využít našich silných stránek – pracovitosti, šikovnosti, inteligence, schopnosti si poradit. Bylo to období, kdy nikdo nedostal nic zadarmo, kdy jsme se neměli moc dobře, ale viděli jsme kolem spoustu příležitostí. A mohli jsme stavět a budovat.
Na druhou stranu se také ukázalo, že se rychle uspokojíme, ztratíme drajv, vize a ambice. V bohatých časech si zvykneme na pohodlí a vše bereme za samozřejmé. Proč? Protože to naše politická reprezentace nejen umožňuje, ale přímo podporuje. Místo toho, aby roztleskávala podnikatelského ducha, odvahu a osobní odpovědnost, tak doslova nabízí kulturu nárokovosti a odevzdanosti.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Tři kroky k úspěchu
Kroků, které je třeba udělat, aby se Česká republika opět posunula do čela pelotonu evropských nebo alespoň postkomunistických zemí, je celá řada. Je však možné je rozdělit do tří skupin, které vedou k základnímu zdroji růstu jakékoliv ekonomiky. Tímto zdrojem je podnikání obyvatel. Budování úspěšných podniků, chytré zaměstnávání lidí při neustálém zvyšováním jejich produktivity a především inovace, kterým podnikatelé dávají ekonomický smysl. Díky tomu roste i životní úroveň obyvatel a jejich spotřeba.
V první skupině opatření najdeme kroky, které změní naše vnitřní nastavení a způsoby přemýšlení. Změní naše standardy a očekávání toho, co je správné, a tím změní prostředí, které tak bude vést a vychovávat k odvaze, samostatnosti a odpovědnosti. Druhá oblast se soustředí na lidský kapitál, jeho přípravu a efektivní využití. Na zvyšování produktivity a efektivity využití našeho primárního zdroje. Zdroje, který se bude nezastavitelně zmenšovat, pokud nezačneme něco dělat. Třetí skupina opatření se soustředí na finanční kapitál, který je pohonem inovací, růstu, zaměstnanosti a hodnoty. Pokud tedy funguje správně.
Pojďme se podívat na konkrétní kroky, které je třeba udělat pro úspěch v každé oblasti. Platí, že není třeba udělat vše. Každý posun se počítá a než zkoušet vše naráz, tak je lepší se soustředit na dosažitelné.
Úspěch místo závisti
Prostředí, ve kterém žijeme nás inspiruje, ovlivňuje, nastavuje standardy a vychovává. A právě zde vidím v Česku nejsložitější problém. Buď bude prostředí inspirovat k proaktivitě, odvaze, samostatnosti, sebevědomí a ideálně přímo k podnikání. Nebo k odevzdanosti, pasivitě a malému sebevědomí. Buď budeme oceňovat úspěchy nebo podporovat závist, cynismus a nedůvěru. Můžeme ukazovat mnoho úspěšných vzorů a budovat hrdý národ. Nebo můžeme budovat národ skeptiků, shazovačů a cyniků. Tuto změnu není možné udělat pouze změnou zákonů či zásahy úředníků. Dá se udělat jen tak, že lídři ve společnosti budou silnými vzory. Podnikatelé, sportovci, celebrity, akademici a především politici.
Právě změna politické kultury v zemi je nejtěžším krokem z celého seznamu. Chybí nám konzistence, focus a leadership. I správná a obtížná rozhodnutí jedné vlády je ta následující ochotna z pomstychtivosti či populismu zrušit. Nadstranická ekonomická koncepce a strategie pro naši zemi neexistuje, protože neexistuje žádná ochota se dohodnout. Ve výsledku se pak skáče od jednoho povrchního opatření k druhému. Na hluboké změny chybí odvaha i čas. Poradní útvary plné chytrých hlav generují správná doporučení, které žádná vláda nerealizuje. Ministrům chybí rozhodnost a odvaha se za něco postavit a vybojovat reálný výsledek. Často jim chybí schopnost vybudovat si odhodlaný a schopný tým odborníků i manažerů, kteří budou mít pravomoc něco změnit. Přitom mezi takzvanými „úředníky“ je celá řada schopných a inteligentních srdcařů a zkušených odborníků, kterým však chybí podpora ministrů, kteří by jim dodali energii a sílu se pustit do potřebných změn. Pokud se má změnit atmosféra v zemi, tady je potřeba začít.
Dále potřebujeme podporovat podnikání a budování firem, nestačí mít osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Budovat firmu znamená dávat dalším práci, zlepšovat služby, inovovat, tvořit hodnotu, hledat efektivitu a co nejvyšší produktivitu a zvyšovat konkurenceschopnost. Co potřebují podnikatelé od politiků a vlády? Především stabilitu a předvídatelnost právního a daňového prostředí a pozitivní postoj k podnikání. Pokud chceme zvyšovat konkurenceschopnost, tak potřebujeme více ambiciózních podnikatelů. Takových, kteří se nezastaví u prvních uspokojivých zisků a u hranic Česka.
Potřebujeme, aby politici byli fanoušky podnikání a – vedle samotných podnikatelů – nejdůležitějšími ambasadory podnikatelské gramotnosti. Pozitivní vztah k podnikání potřebujeme dostat i do škol. Aby školy nevychovávaly jen skvělé pracanty pro zahraniční korporace a nedávaly práci v nich za benchmark maximálního úspěchu. Tím má být vybudování úspěšné firmy, která překročila hranice, inovuje, dává práci a je přínosem pro společnost.
Jeden z velmi praktických kroků, který by pomohl změně prostřední a nastavení lidí, může být změna rozpočtového určení daní ve prospěch obcí. Ty mají dnes z podnikatelské aktivity na jejich území naprosté minimum, což je nesmysl. Pokud z podnikání budou mít obce více peněz, tak budou také podnikání více podporovat. To přinese pracovní příležitosti občanům v dané obci i okolí a také peníze, které zlepší infrastrukturu a další obecně zázemí. A třeba to alespoň o trochu zmenší i typickou českou závist.
Pozitivní imigrace, moderní školství
Druhá sada opatření ke zrychlení růstu se týká lidského kapitálu – jeho získávání, rozvoje a efektivního využívání. Pokud nás bude více a dokážeme z každé odpracované hodiny vytěžit více hodnoty, ekonomika poroste. Bohužel Česko čelí stagnující produktivitě práce a nedostatku pracovní síly. To je důsledkem nejen klesající porodnosti a odmítání migrace, ale i samotné struktury české ekonomiky – ta je stále silně orientovaná na nízkou přidanou hodnotu, montážní výrobu a subdodavatelské řetězce. Tento model omezuje prostor pro růst mezd, inovací i efektivní práci s lidským potenciálem.
Začal bych importem lidského kapitálu. Bez možnosti zaměstnávat cizince a bez chytré imigrace se neobejdeme, pokud chceme prosperovat a růst. Potřebujeme mozky i pracanty. Ideálně kulturně a nábožensky nám blízké. O mozky se již konkurenční boj mezi zeměmi svádí a o kulturně blízké pracanty a obyvatele se svádět začne. Potřebujeme dlouhodobou strategii, která nastaví pravidla pro jejich přijímání a propozici pro jejich udržení. Inspirací může být například Kanada, kde imigrant roky sbírá body přes spoustu aspektů a kritérií, aby získal trvalý pobyt. My se tohoto konkurenčního boje v podstatě neúčastníme. Promarnili jsme ukrajinskou příležitost a Polsko díky ní zrychlilo růst. Politici se předhání, kdo nás více uzavře a ochrání. Česko je velmi atraktivní země. Pojďme toho využít a prodejme to. Zaměřme se na propagaci našich vysokých škol, protože bez zahraničních studentů, kteří zde zůstanou, se neobejdeme.
Zásadní změny však musíme udělat i v rozvoji vlastního lidského kapitálu. Bez modernizace školství se neobejdeme. Musíme přestat přešlapovat na místě a i vzhledem k AI se zaměřit na kreativitu, schopnost kritického myšlení v souvislostech nikoliv jen memorování. Již na školách potřebujeme podporovat podnikavost, iniciativu, odvahu a ambice. Vychovávat k odpovědnosti a samostatnosti, nikoliv k „čekání na pokyny“. Samozřejmostí už není jen angličtina, ale především digitální gramotnost, programování a využívání AI. Umělá inteligence má obrovský potenciál zvýšit produktivitu práce, a částečně tak potlačit negativní dopady demografického vývoje. Řešením je práce s učiteli a jejich motivací a odměňováním.
Pro efektivní využívání lidského kapitálu pak potřebujeme podporovat vědu a inovace. Než rozdávat dotace na nesmysly, tak bychom měli zavést daňové pobídky na výzkum, vývoj a inovace. Soustředit bychom se měli také na podporu inovací ve firmách a na propojení akademického výzkumu s byznysovou aplikací v komerční sféře. Prvním krokem byl nový zákon o vědě a výzkumu. Je třeba pokračovat a podporovat transfery odstraňováním byrokratických bariér, vytvářením nástrojů a zvyšováním motivace obou stran.
Aktivace našeho kapitálu
Třetím pilířem růstu a konkurenceschopnosti je samozřejmě kapitál – tedy peníze, které umožní nápadům stát se produkty, firmám růst a Evropě dohnat technologický a ekonomický náskok globálních lídrů. K tomu je nutné vybudovat skutečně funkční, jednotný a dynamický evropský kapitálový trh, jehož součástí musí být i Česká republika.
Evropská unie jako celek má obrovskou finanční sílu. Z hlediska úspor obyvatel patří mezi nejbohatší regiony světa. Přesto se tyto peníze dnes ve velké míře přelévají do Spojených států, kde financují růst tamních technologických gigantů a inovací, nebo slouží ke krytí dluhu evropských vlád. To ale není cesta k vyšší konkurenceschopnosti ani k růstu produktivity Evropy. Evropa ve vývoji kapitálových trhů a podpory inovační ekonomiky dramaticky zaspala a čas na nápravu se rychle krátí.
To, co Evropa a Česko nutně potřebují, je rozinvestování – přesměrování peněz z pasivních úložišť do živých projektů a podnikání. Nestačí držet peníze na spořicích účtech, v nemovitostech nebo ve státních dluhopisech. Potřebujeme evropský kapitál pro evropské inovace, podporující firmy s globální ambicí, které dokáží růst právě z evropského prostředí.
Musíme pracovat na co největším sjednocení pravidel i procesů na kapitálovém trhu v rámci celé Evropy. Stejně jako na odstranění bariér expanze firem na další evropské trhy. Nesmíme stát stranou, proto se nesmíme ani zříkat zavedení eura, a naopak bychom měli správně načasovat jeho zavedení.
Musíme se zaměřit i na důvěryhodnou a fungující českou burzu, která by měla být menší části jednotného systému evropských burz. Základem jsou jednotná pravidla pro zalistování cenných papírů na jednotlivých evropských burzách. Na jedné straně bychom měli motivovat společnosti jít na burzu. Pomáhat jim i různými daňovými pobídkami. Na druhé straně je daňová podpora dlouhodobého investování do růstových společností a inovací ideálně právě přes burzu, a tak zvyšovat její likviditu a fungování. Měli bychom se pokusit podobně jako v USA budovat „equity culture“, kulturu investování do akcií českých a evropských společností, které lidé znají a používají.
Klíčovým krokem je mobilizace penzijního a institucionálního kapitálu. Je třeba naučit evropské (a české) občany dlouhodobě investovat. Vytvořit novou generaci investičních produktů, které budou atraktivní, srozumitelné a zároveň budou financovat firmy vytvářející hodnotu. Cestou je podpora a další úprava pravidel pro nové alternativní účastnické fondy penzijních společností. Zde je potenciál ve stovkách miliard korun.
Připojit se může i stát podporou inovací přes jeho vlastní rizikový kapitál, který může fungovat jako skvělý co-investor. Je však třeba se zaměřit na konkrétní segmenty (např. AI, kyberbezpečnost, baterie, vodíkové technologie). Investicemi podporovat zmíněnou spolupráci výzkumu s průmyslem, případně univerzitní spin-offy.
Intenzivně je třeba pracovat na důvěře v kapitálový a zejména dluhopisový trh, který je zamořen nekvalitními dluhopisovými emisemi, kde retailoví investoři přicházejí o peníze. Tento stav ničí důvěru v trh jako celek, diskredituje dluhopisy jako nástroj financování seriózních firem a odčerpává kapitál, který by jinak mohl pomoci zdravému růstu. Takto můžeme zachránit desítky miliard, které mohou jít smysluplným směrem.
Takto nastavený systém umožní firmám financovat expanzi, inovace, vývoj technologií, a zároveň přinášet investorům reálné zhodnocení. Zároveň podpoří zaměstnanost, produktivitu a růst reálné hodnoty majetku domácností. Tento model není jen o růstu firem – je to i dlouhodobý recept na lepší penze pro Čechy.
Silné vedení a jasná strategie
Pro budování globálně ambiciózních společností potřebujeme pracovat na všech třech oblastech – prostředí, lidské zdroje i kapitál. Nemusíme dělat vše naráz, nemusíme realizovat všechny kroky v každé oblasti. Můžeme stavět na našich silných stránkách. Česko je velmi atraktivní a bezpečná země plná schopných, inteligentních a pracovitých lidí. Máme silný IT sektor i průmysl. I na tom můžeme postavit náš silný brand.
Potřebujeme však pragmatický vládní leadership a posilovat schopnost státu rychle jednat místo reaktivní politiky. Potřebujeme definovat jasnou dlouhodobou hospodářskou strategii Česka. Nejen „2025“ nebo „2030“, ale přes horizont několika vlád.
