Trump se chlubí, že je „prezident Evropy“. Lídři pořád úplně nevědí, co s ním

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Co to má znamenat, že Rusko porušuje polský vzdušný prostor pomocí dronů?“ zeptal se americký prezident Donald Trump v krátkém příspěvku na své síti Truth Social. „A je to tady!“

Velmi očekávaná reakce na to, že Varšava oznámila sestřelení ruských bezpilotních letounů a označila to za rozsáhlou provokaci, nepřinesla žádná jasnější sdělení.

Zatímco některé členské státy Severoatlantické aliance se okamžitě a jasně postavily za Polsko, dlouho se vyhlíželo, co řekne jeden z předních lídrů organizace. Protože ještě dlouho poté, co se objevovaly zprávy o narušení vzdušného prostoru členské země, Bílý dům sdílel příspěvky z prezidentova setkání v restauraci.

„Zprávu o tom, že spojenec NATO poprvé zaútočil na ruské vojenské prostředky a sestřelil je, přivítal Bílý dům ohromujícím tichem,“ napsaly ukrajinské noviny Kyiv Post.

A přestože posléze přišlo ujišťující prohlášení od amerického velvyslance při NATO Matthewa Whitakera o tom, že USA stojí po boku spojenců a budou bránit alianční území, nadále se čeká, jestli současné dění povede k většímu tlaku na Rusko. Až v noci na pátek středoevropského času Trump řekl, že průnik ruských dronů do Polska mohl být omyl.

Incident znamenal eskalaci ruského konfliktu na Ukrajině, o jehož ukončení už několik měsíců Trump marně usiluje. Dvacet šest dní po jeho setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce se zdá, že ve snaze o ukončení války došlo jen k minimálnímu (ne-li nulovému) pokroku.

Naopak se po Trumpově návratu do Bílého domu povážlivě rozviklala jednota uvnitř NATO. Bezpečnostní záruky ze strany Spojených států zejména vůči evropským zemím se záhy staly mnohem křehčími.

Nedávno se přitom Trump v Oválné pracovně nechal slyšet, že ho lídři EU označují za „prezidenta Evropy“. Tak by se ve zkratce dal shrnout jeho vztah k Unii, ke které od začátku svého funkčního období nepřistupuje jako k rovnocennému partnerovi.

Ukázala to například i obchodní dohoda mezi EU a USA podepsaná ve Skotsku, kde lídři EU souhlasili s úmluvou tak nevyváženou ve prospěch Washingtonu, že to připomínalo kapitulaci, jak popsal server Politico.

Oproti předchozím administrativám, kdy se vždy dalo mluvit o Evropě a Spojených státech jako pevných partnerech, je nyní dynamika vztahů diametrálně odlišná.

Evropští lídři se v této situaci snaží přizpůsobit diplomacii, které Trump holduje. A tak ho vyzdvihují jako autoritu, kterou je třeba chválit, přemlouvat, lobbovat, dvořit se jí - ale především ji nikdy otevřeně nekritizovat.

V únoru také britský premiér Keir Starmer přesvědčil Trumpa, aby navštívil zemi jako host krále Karla III. Na oplátku pak získal pro Londýn relativní shovívavost, co se týče uplatňování obchodních cel.

V březnu zase finský prezident Alexander Stubb zapůsobil na svůj americký protějšek svými schopnostmi při hře golfu. Mezi jednotlivými údery řešil s Trumpem kroky ruského prezidenta. Následoval znatelný pokles Trumpovy trpělivosti s Putinem.

Lichotky a osobní vztah se tak ukázaly jako účinný způsob, jak s Trumpem jednat. To si ovšem dobře uvědomuje i Putin.

Bývalý agent KGB používá osvědčené techniky a do Bílého domu nechal například poslat i dary - konkrétně Trumpův portrét. Nešetří ani lehkými lichotkami, například že se americký prezident zachoval jako pravý muž, když byl postřelen na jedné z předvolebních akcí.

Ruský diktátor se pak na Aljašce dočkal od Trumpa rozprostřeného červeného koberce, přeletů stíhaček a dokonce se s ním svezl v jeho obrněné limuzíně, což řada analytiků četla jako vřelé gesto od šéfa Bílého domu.

Přizpůsobil se ale i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Poslední setkání ani zdaleka nepřipomínalo únorovou roztržku v Oválné pracovně, kdy byl v Bílém domě kárán za uniformu i údajnou nevděčnost.

Tentokrát se Zelenskyj objevil v černém obleku a košili. Usmíval se, nejméně osmkrát Trumpovi poděkoval a dokonce přinesl osobní dopis pro první dámu.

Ukrajinský prezident upravil svou roli (minimálně na tuto chvíli) na míru Trumpovi, protože si uvědomil, že evropský styl diplomacie, který využíval například s předchozím americkým prezidentem Joem Bidenem, zde jednoduše nefunguje.

„Trump a Putin dokážou vyjednávat – i když ničeho nedosáhnou –, protože mluví stejným jazykem přizpůsobivosti a teatrální symboliky. Zelenskyj se tomu z nutnosti také učí a – bohužel pro světovou diplomacii – funguje to. Evropa v mírových rozhovorech selhává ne kvůli nedostatku moci, ale proto, že se odmítá tomuto stylu přizpůsobit,“ napsala analytička Inna Bondarenková, která působí na European University Institute.

Trumpův přístup k diplomacii je opravdu odlišný od toho evropského. „Vidíme nezájem o multilateralismus a široké odmítnutí významu takzvané soft power. Trump má tendenci přistupovat k diplomacii jako k realitnímu obchodu – jako k dohodě, kde vždy musí být vítěz a poražený. To je problémový způsob, jak uvažovat o mezinárodní politice,“ řekl pro Seznam Zprávy historik a politolog Sam Edwards z britské Univerzity Loughborough.

„Osobní diplomacie pro něj hodně znamená. Proto jsou úspěšní ti, kteří ji přijmou – Macron nebo Starmer. Trumpa baví, když je v centru pozornosti a partneři mu vyjdou vstříc,“ dodal.

Americký prezident se netají tím, že chce být vnímaný jako vítěz, nebo dokonce jako mimořádně důležitá postava, která dosahuje věcí, které jiní nedokážou. Často to dělá přes velká gesta.

„Jak jsme se dozvěděli během jeho prvního funkčního období, kdy ztrácel čas těmi irelevantními reality show s vůdcem Severní Koreje Kim Čong-unem, Trump ve skutečnosti touží jen po pozornosti, spolu s dramatickými vizuály, které naznačují, že má situaci pod kontrolou,“ napsal expert Stephen M. Walt, který působí na Harvardově univerzitě.

Evropští lídři se naopak často prezentují jako ti, kteří dodržují pravidla a zaměřují se na výsledky, jako jsou příměří, časové harmonogramy a záruky, zejména když jsou v sázce základní hodnoty.

Evropská diplomacie se často točí kolem svých základních hodnot. Dává tak důraz na demokracii, lidská práva a svobody.

Několikrát se ale zdálo, že Trump nemá s těmito evropskými postoji příliš trpělivosti. Když tedy například evropští lídři ve Washingtonu naléhali na příměří jako na nezbytný – a v neposlední řadě morální – první krok, Trump to odmítl větou: „Mír nepotřebuje příměří.“