Zprávy z bojiště: Válka se vede i pod zemí. Jen tam nečíhá nejhorší zabiják

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Klíčovým rysem současné etapy bojů je jejich extrémní nepřehlednost, jak jsme už upozorňovali. Mapa bojiště stále více připomíná abstraktní malbu plnou neurčitých skvrn a překrývajících se barev spíše než přehlednou vojenskou mapu s jasně vyznačenými liniemi.

Tradiční fronta se na mnoha místech prakticky rozpadla v chaotický propletenec izolovaných pozic, kde i samotná velení obou armád jen stěží tuší, kde přesně se kdo nachází. Jak uvádí různí nezávislí analytici snažící se konflikt mapovat, v některých klíčových oblastech dnes už možná nikdo skutečně neví, co se děje.

Na severu fronty, v Charkovské oblasti, se ruské síly už několik týdnů snaží proniknout do strategicky důležitého města Kupjansk. V uplynulých dnech se ukázalo, k jak neortodoxním metodám se při tom uchylují.

K překonání řeky Oskil a skrytému přesunu jednotek a zásob na okraj města využily staré plynovodní potrubí. Vojáci se podle svědectví jednoho ze zajatců touto cestou přesouvali na vzdálenost až třinácti kilometrů, zčásti na koloběžkách a zčásti na ručně vyrobených vozících.

Válka na Ukrajině totiž stvořila paradoxní prostředí, kde se i tak riskantní a klaustrofobní cesta může jevit jako bezpečnější alternativa. Pohyb v potrubí, jakkoli se může rychle změnit v past, nabízí jednu zásadní výhodu: ochranu před všudypřítomnými průzkumnými a útočnými drony. Jakýkoliv pohyb na povrchu, ať už jednotlivce, nebo techniky, je pod jejich neustálým dohledem a hrozí tak okamžitý úder. Podzemní cesta proto představuje pokus, jak obejít největší hrozbu moderního bojiště.

Ukrajinským obráncům se nakonec podařilo tuto podzemní trasu odhalit, poškodit a zaplavit, čímž ji dočasně vyřadili z provozu.

Podle ukrajinských vojenských zdrojů stály boje v okolí potrubí ruské síly za dva týdny téměř čtyři sta mužů, z nichž většina měla být zabita. To na ilustraci toho, jak nebezpečné podobné pokusy vlastně jsou – a přesto se o ně ruská armáda opakovaně pokouší a v některých případech i úspěšně.

Epizoda zřejmě nic nezměnila na celkové situaci v oblasti, která zůstává pro obránce vážná. Ruské jednotky se podle některých zdrojů již pohybují v centrální části města.

Jak je situace napjatá, naznačuje fakt, že ukrajinské velení do oblasti údajně přesunulo část jedné ze svých nejlepších jednotek, tedy třetí útočné brigády. Ta v ukrajinské armádě plní roli jakýchsi „hasičů“, kteří jsou nasazováni na nejkritičtější úseky fronty, aby zastavili nepřátelský postup a stabilizovali obranu.

Jen o několik desítek kilometrů jižněji, v oblasti mezi městy Kreminna a Lyman, v těchto dnech skončila jedna z nejdelších lokálních bitev celé války. Po téměř třech letech nepřetržitých bojů ruské síly definitivně vytlačily poslední ukrajinské obránce ze Serebrjanského lesa.

Tento rozsáhlý zalesněný prostor, který se stal dějištěm mimořádně intenzivních opotřebovávacích bojů, je tak poprvé od ukrajinské protiofenzivy na podzim 2022 plně pod ruskou kontrolou. Je přitom příznačné, že většinu územních zisků v této oblasti zaznamenala ruská armáda až v posledním měsíci, po letech takřka nehybné fronty.

Pád lesa ovšem nebyl pro ruské síly cílem, nýbrž prostředkem. Jejich útok se okamžitě přesunul na obec Jampil, která leží na západním okraji lesa. Podle zpráv z posledních dní již ruské jednotky vstoupily do vesnice z několika směrů a svádějí o ni těžké boje.

Situace je zde doslova kontaktní a pro zbývající civilisty i vojáky extrémně nebezpečná. Podle svědectví z místa vojáci znepřátelených stran obsadili v některých případech sousedící domy. Takže je dělí jen několik metrů a zdi, skrz něž bylo možné zaslechnout hlasy protivníka.

Ještě jižněji, na hlavním doněckém bojišti u Pokrovsku, se naplno projevuje charakter války, který vzdoruje jednoduchému popisu. Pokud nějaké místo na více než tisícikilometrové frontě ztělesňuje onen zmiňovaný chaos, je to právě ruský výběžek, který zde vznikl v polovině srpna.

Sociální sítě v posledních týdnech zaplavily stovky příspěvků a map, které popisovaly obrovské ukrajinské obkličovací operace a tisíce ruských vojáků uvězněných v několika „kotlích“. Podle střízlivějších analytiků, kteří se opírají o satelitní snímky a ověřitelné záběry, je ovšem zhruba 90 procent těchto zpráv „čirým nesmyslem“.

Realita je mnohem komplikovanější. Bojiště zde netvoří souvislé linie, ale spíše mozaika izolovaných opěrných bodů obou armád, které jsou navzájem promíchané a často operují za zády nepřítele.

Zásobování těchto předsunutých a odříznutých skupin probíhá téměř výhradně pomocí dronů, což zcela mění tradiční vojenskou logiku. Pojem „obklíčení“ v tomto kontextu ztrácí svůj význam, protože neprodyšně uzavřít jakýkoliv prostor je téměř nemožné.

Z detailní analýzy dostupných dat lze přesto zrekonstruovat alespoň hrubý průběh bojů. Zdá se, že ukrajinským silám, především jednotkám Národní gardy, se ve druhé polovině srpna podařilo postoupit na bocích ruského výběžku a v jednu chvíli skutečně dočasně odříznout ruské jednotky v okolí obce Kučeriv Jar.

Jejich ofenzivní potenciál se však zřejmě vyčerpal a ruské protiútoky na začátku září dokázaly zásobovací koridor znovu zprůchodnit. Přetahovaná o několik klíčových vesnic a polních cest tak pokračuje, aniž by jedna či druhá strana dokázala získat rozhodující výhodu.

Ukazuje se zde také jeden z klíčových problémů ukrajinské armády. Ruské jednotky se i v těch nejexponovanějších pozicích dokážou zakopat a vybudovat odolné úkryty. K jejich zničení je zapotřebí masivní palebné síly, ideálně přesných a velmi silných zbraní.

Ruská armáda pro tyto účely ve velkém používá klouzavé letecké pumy (známé pod zkratkou KAB), které srovnávají se zemí celé domy i polní opevnění. Ukrajina podobným ekvivalentem ve svém arzenálu nedisponuje v dostatečné míře, a i proto je likvidace opevněných ruských pozic pro ni mimořádně náročná.

Zatímco se pozornost soustředila na chaotickou přetahovanou u Pokrovsku, nejvýznamnější změny se v posledních dnech odehrály jinde.

Na pomezí Záporožské a Dněpropetrovské oblasti, jihovýchodně od města Záporoží, zahájily ruské síly novou, znepokojivě efektivní ofenzivu. Cílem jejich tlaku je zřejmě obec Uspenivka a okolní obranné pozice.

Na rozdíl od jiných úseků zde ruský postup nepřipomíná chaotické útoky malých pěších skupin, ale spíše metodické, promyšlené zatlačování ukrajinské obrany. Komentátoři popisují ruskou taktiku jako „systematické odkrajování“ ukrajinského výběžku, kdy ruské jednotky krok za krokem obsazují jednu pozici za druhou, zajišťují si boky a pomalu, ale jistě posouvají frontu kupředu.

V uplynulém týdnu postoupily ruské jednotky v tomto sektoru až šest kilometrů do hloubky ukrajinských pozic u obce Novoivanivka.

Ukrajinské úřady nařídily povinnou evakuaci rodičů s dětmi z 18 obcí v přilehlé Dněpropetrovské oblasti, protože jejich setrvání tam se stalo smrtelně nebezpečným. Opatření se týká více než jednoho a půl tisíce dětí. Ukrajinské zdroje varují, že situace se zde bez přísunu čerstvých posil bude pro obránce nadále zhoršovat.

Ve vzdušné válce v posledním týdnu panoval relativní klid. Nezaznamenali jsme ovšem žádné masivní, koordinované útoky z ruské strany. Kreml ovšem pravděpodobně střádá munici na další většé úder. Podle nedávných odhadů ukrajinské vojenské rozvědky je ruský průmysl schopen vyrobit až 2700 dronů typu Šáhid měsíčně. Toto číslo zahrnuje jak plnohodnotné útočné drony, tak značné množství „návnad“ bez výbušné hlavice, jejichž jediným úkolem je aktivovat a zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu.

Uvedená výrobní kapacita sice neumožňuje vést masivní útoky každou noc, ale plně postačuje k tomu, aby je Rusko mohlo opakovat v intervalu několika dní, přesně jak jsme toho byli svědky v posledních měsících.

Ukrajinská kampaň proti ruským ropným provozům pokračovala, byť (alespoň těch úspěšných) útoků nebylo tolik jako během některých srpnových týdnů. Podle dostupných zpráv se však problémy s dostupností paliv v Rusku spíše prohlubují. Systematické útoky z července a srpna narušily výrobu a distribuci do té míry, že se dopady projevují se zpožděním a postihují především trh s benzinem pro civilní spotřebu.

Je ovšem nutné zdůraznit, že fungování samotné ruské válečné mašinérie prozatím přímo ohroženo není. Ruská armáda je životně závislá především na naftě, které má Rusko stále obrovský přebytek.

Strategickým cílem ukrajinských úderů tak není okamžitý vojenský kolaps, ale spíše postupné a systematické zvyšování ekonomických a politických nákladů, které musí Kreml za válku platit.

Schopnost ukrajinských bezpilotních letounů opakovaně zasahovat cíle hluboko na ruském území naznačuje, že ruská obrana nedokáže systematicky zastavit útoky malých, nízko letících strojů. O konečném výsledku tohoto souboje tak rozhodne především to, zda bude Ukrajina schopna v kampani pokračovat, a jak rychle se Rusko dokáže této nové hrozbě přizpůsobit.

Informace: Doplnili jsme do textu mapky a zpřesnili informace o průběhu ukrajinských útoků proti ruským rafinériím.