Účtenky nelžou. Kolik stojí nákup v Česku, Polsku a Německu

„Už to není, co bývávalo, prostě Polsko se srovnalo s EU,“ posteskl si uživatel Rudolf v diskusi ve facebookové skupině věnované nákupům v Polsku. Jiný diskutér si všímá, že cigarety u našich severních sousedů zdražily o pětinu, a přikyvuje.

„Prošli jsme obchody Kaufland, Lidl, Biedronka a ty ceny jsou fakt kolikrát stejné, či dražší než u nás,“ píše Roman B. Podobné postřehy mají také další diskutující.

Je to dost odlišný obrázek oproti tomu, jak nákupní turisté z Česka ve stejné facebookové skupině před dvěma lety velebili Polsko coby nákupní ráj. Mnozí přitom měli jasného viníka české „drahoty“ – tuzemskou vládu Petra Fialy.

Redakce Seznam Zpráv několik let porovnává ceny v prodejnách Lidl v německé Žitavě, českém Frýdlantu a polském městě Bogatynia. Od prvního nákupu 21. února 2022, tedy krátce před ruskou invazí na Ukrajinu, do 17. září 2025 má Polsko nejvyšší inflaci v modelovém koši 27 položek. Polský Lidl nákup zdražil o 32 procent, Česko o 24 procent a Německo o 20 procent.

Nakupovali jsme především základní potraviny, jako je maso, mléčné výrobky, mouka, ovoce a zelenina, ale také pivo a drogerii. Porovnávali jsme běžné ceny bez slev, nicméně i při zohlednění akcí vycházel nákup v českém Lidlu vždy nejdráž.

Ceny v Polsku se zvýšily se zpožděním oproti ostatním zemím, protože až do března 2024 platila v zemi inflační brzda v podobě nulové DPH na základní potraviny. V roce, kdy výhoda padla, inflace zmíněného nákupu byla 9 procent, zatímco nákup v ČR zlevnil o 8 procent a v Německu o 7 procent.

Polské obchody mají přesto dost českých příznivců a mnozí z nich stále jezdí desítky kilometrů za výhodnými nákupy. Často tato výhoda spočívá v tom, že lidé cíleně vyzobávají slevové akce. Zjednodušeně dnes platí, že v Polsku jde pořídit některé zboží levněji, ale musí se více hledat.

„V Polsku hodně ušetřím. Ale musíte si propočítat, co kupujete. Hlavně maso je tam levnější,“ radí ve zmíněné skupině jedna z diskutujících. „Určitě se mi to pořád vyplatí,“ píše Monika, která dojíždí do Polska za nákupy jednou měsíčně.

Hodně Čechů dojíždí do Polska právě za masem, kde lze na kilogramu ušetřit desítky korun. Například kilogram kuřecích prsou vyšel v polském Lidlu v přepočtu na 142 korun, v České republice na 220 Kč a v Německu na 243 korun. Máslo (bez akce) je o deset korun levnější než v ČR, ale takřka stejně výhodnou cenu nabízí Lidl v Německu. Jasným cenovým lídrem je Polsko ze zmíněných tří zemí také v jablkách, jablečném moštu, plnotučném mléce a toaletním papíru.

Polsko, přestože už nákup nevychází tak levně jako před dvěma či třemi lety, těží z několika věcí. Má stále nejnižší DPH na potraviny (sníženou sazbu 5 procent oproti 12 procentům v ČR), nižší mzdové náklady v zemědělství a potravinářství a větší trh se silnější konkurencí obchodních řetězců, které tlačí na nižší ceny.

Seznam Zprávy byly čtyři roky po sobě také v prodejně Lidl v německé Žitavě. I tam byl nákup stejného zboží pokaždé levnější než v Česku, a to o 53 až 128 korun.

Nutno však dodat, že atraktivitu nákupu poměrně výrazně v čase ovlivňuje aktuální směnný kurz. Platí to v případě obou zmíněných zemí. Z rekordní úspory 309 korun při nákupu v Polsku z 20. března 2023 by zůstalo jen 135 korun, kdyby se nákup přepočítal kurzem 5,859 Kč z 6. června 2024, což byl za sledované období nejméně výhodný kurz.

Kurz ovlivňuje především nákupy v Polsku. U eura takové výkyvy nejsou, největší kurzový rozdíl u provedených nákupů byl 4,5 procenta. Přesto platí, že nehledě na kurzy byl vždy nákup v Česku dražší než v Polsku i Německu.

V Německu poslední nákup vyšel v přepočtu na 1268 Kč, zatímco v ČR stálo stejné zboží 1396 korun, tedy o 128 korun víc.

Česká pobočka Lidlu na dotaz redakce uvedla, že cenová politika v ČR není ovlivněna okolními trhy, kde jsou rozdílná specifika. Připomíná český fenomén slev a upozorňuje, že srovnání standardních cen mezi jednotlivými zeměmi není vypovídající. Redakční nákup nicméně srovnal také ceny včetně slev a nákup dopadl v tomto případě stejně výhodně v Německu.

„Abychom se mohli vyjádřit skutečně objektivně, potřebovali bychom porovnat konkrétní položky daného nákupu - jejich kvalitu, gramáž, složení a další detaily. Bez zohlednění těchto informací se nedá relevantně srovnávat,“ dodala mluvčí společnosti Kateřina Štichová.

Kvalita je ve většině případů srovnatelná. Do nákupu jsou zahrnuty zejména privátní značky jako jogurty Pilos, tablety do myčky W5 Classic, rybí prsty Ocean Sea nebo rýže basmati Golden Sun. V některých případech (Coca-Cola, Nutella či jablečný džus Solevita) bylo nutné přepočítat gramáž kvůli rozdílům ve velikosti balení. Avšak většina zboží měla totožnou značku i balení. V případě tablet W5 Classic a kávy Bellarom Gold bylo balení totožné, přesto jsme je přepočítali na menší balení kvůli kontinuitě se statistickou řadou z minulosti. Výsledek to nijak nedeformovalo.

Německý zákazník má výhodu ve velmi silné konkurenci diskontů, jako je Lidl, Aldi a Penny, které tlačí ceny dolů. Němečtí obchodníci tak mohou ve větší míře využívat úspor z rozsahu, protože Německo má osmkrát více obyvatel. V neposlední řadě má také nižší DPH na základní potraviny než Česko. Tamní snížená sazba DPH je 7 procent.

Lidl dodal, že kromě rozdílů výše DPH cenu zboží ovlivňují další faktory: náklady na dopravu, ceny surovin, energie, úroveň poptávky i aktuální situace na trhu. „Tyto faktory se mohou v jednotlivých zemích výrazně lišit,“ dodala mluvčí.

Česká vláda rozhodla o sjednocení dvou snížených daňových sazeb (15 a 10 %) do jedné dvanáctiprocentní sazby DPH. Tím se část potravin od 1. ledna 2024 kosmeticky zlevnila. Zároveň ale byly některé položky jako kojenecká výživa a nealkoholické nápoje přesunuty do vyšší základní sazby DPH, čímž část deflačního efektu vyprchala.

Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) Tomáše Prouzy mohou být jedním z důvodů vyšších cen v Německu odlišnosti v obchodní strategii řetězce. Obecně tvrdí, že český trh má svá specifika, což je vidět i v redakčním srovnání.

„Češi jsou hodně citliví na cenu pečiva nebo piva a potřebují je mít nízké stabilně. Naproti tomu třeba máslo si klidně koupí jednou měsíčně, když je v akci. Spousta cen je podobná, největší rozdíl je u značkových produktů a tam jsme zpátky u teritoriálních omezení obchodu,“ říká.

Teritoriálními omezeními myslí praxi (ne vždy nelegální), kdy velcí dodavatelé značkového zboží brání českým obchodníkům nakupovat levněji v jiných státech EU, a tím „parcelují“ jednotný trh. Vede to k vyšším nákupním cenám pro české obchody a může se to promítat do cen zboží pro spotřebitele. V roce 2024 za tyto praktiky dostala obří pokutu 337,5 milionu eur společnost Mondelez, již dříve byl pivní obr AB InBev potrestán za omezování levnějších dovozů piva.

Teritoriální omezení hůře dopadá na malé země, jako je Česko, říká Tomáš Prouza. „I v Rakousku, kde není jiná jazyková mutace na obalu, jsou ceny značkových potravin o 10-15 % vyšší než v Německu, u nás to asi bude ještě horší… A pro drogerii to platí dvojnásobně,“ dodal.

V Česku se dlouhodobě diskutuje o tom, že marže řetězců jsou vyšší než u zemědělců a potravinářů. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který v roce 2022 provedl sektorové šetření u výrobců potravin i obchodníků, ale nepozoroval, že by některé firmy dramaticky vybočovaly při navyšování obchodních marží. Nezjistil ani žádný kartel, tedy zakázanou dohodu o cenách.

U některých komodit (mléko, máslo, mouka, vejce a kuřecí maso) nicméně poukázal na existenci oligopolu, kdy jen několik málo hráčů ovládá významný podíl trhu. Například tři největší zpracovatelé čerstvého mléka pokrývají 60 procent trhu. Nicméně to samo o sobě není protiprávní, pokud společnost nezneužívá své postavení.

Úřad také upozornil, že největší část konečné ceny potravin tvoří prvovýroba, tedy zemědělci. Je to dáno vysokými vstupními náklady na živočišnou a rostlinnou výrobu. To však neznamená, že farmáři mají největší marže.

Inflační šok v potravinách nastal v roce 2022 s příchodem války na Ukrajině, která vedla k energetické krizi. Evropa se rychle odstřihla od levných fosilních paliv z Ruska a to vedlo ke skokovému nárůstu cen elektřiny a plynu. K tomu se v prvním roce války přidal chaos na globálním obilném trhu. Ukrajině bylo na začátku války znemožněno exportovat své obilí černomořskou cestou. Částečně to vyřešila až mezinárodní dohoda, takzvaná „Černomořská obilná iniciativa“ ve druhé půli roku, která umožnila obnovení vývozu obilí z ukrajinských přístavů pod dohledem OSN a Turecka.

To vedlo k velkým výkyvům v cenách. V roce 2022 drasticky rostly ceny obilí kvůli nejistotě v souvislosti s nejistým exportem z Ukrajiny k novým rekordům, ale v roce 2023 stejně rychle padaly.

V roce 2022 v Česku podle statistického úřadu inflace v potravinách a nápojích meziročně vzrostla na 16,7 procenta, v roce 2023 o dalších 11,5 procenta. Od roku 2020 do roku 2024 kumulovaná inflace potravin a nealkoholických nápojů dosáhla 31,2 procenta. Inflaci tlačily vzhůru především ceny energií, které se od roku 2020 zvýšily o 45 procent. Celková inflace činila 35,2 procenta.

Roky 2022 a 2023 tak byly v inflaci nejhorší za poslední dekády. První pokles cen přišel až v roce 2024, kdy potraviny zlevnily o 2,3 procenta.

V roce 2022 v České republice podle Českého statistického úřadu inflace v potravinách a nápojích meziročně vzrostla na 16,7 procenta, v roce 2023 o dalších 11,5 procenta. Od roku 2020 do roku 2024 kumulovaná inflace potravin a nealkoholických nápojů dosáhla 31,2 procenta. Inflaci tlačily vzhůru především ceny energií, které se od roku 2020 zvýšily o 45 procent. Celková inflace vzrostla o 35,2 procenta.

Zlevňování obilí v roce 2023 mobilizovalo zemědělce zejména v regionu střední a východní Evropy. Protestovali proti bezcelním dovozům obilí z Ukrajiny, které se legálně mohlo v Evropské unii prodávat, což přispívalo k propadu cen obilí.

Z databáze Eurostat/Comext vyplývá, že po roce 2022 do EU z Ukrajiny mířily až 2,7 milionu tun obilovin měsíčně (pšenice, kukuřice a ječmene). Kvůli zaplavení lokálních trhů zasáhla Evropská komise. V roce 2023 zavedla mimořádná preventivní opatření, která se týkala i řepky a slunečnice, a v pěti pohraničních státech včetně Polska a Slovenska bylo povoleno jen tranzitovat, nikoliv uvádět na trh.