David Marek: Vláda promarnila šanci na změny. Teď je čas vykročit z křižovatky

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ekonomická situace Česka není špatná, ale mohla být výrazně lepší. Podle hlavního ekonoma poradenské společnosti Deloitte Davida Marka a bývalého poradce prezidenta Petra Pavla voliči ve volbách dali jasně najevo nespokojenost s tím, že vláda nevyužila příležitosti k hlubším reformám a rychlejšímu růstu.

„Byla tu očekávání, že se provedou nezbytné změny v ekonomice. Uskutečnilo se ale velmi málo a to se projevilo ve frustraci voličů,“ říká David Marek v rozhovoru pro SZ Byznys.

Nová vláda podle něj bude muset rychle řešit dvě klíčové oblasti: konsolidovat veřejné finance a nastartovat vyšší dlouhodobý růst. „Odcházející premiér říkal, že jsme na křižovatce, jenže z ní nevykročil ani napravo, ani nalevo. Teď je čas konečně vykročit,“ zdůrazňuje. Zásadní podle něj bude udělat fiskální konsolidaci chytře, bez toho, aby dusila ekonomickou aktivitu, jak se to částečně stalo u současné vlády.

Co vám jako ekonomovi letošní výsledek voleb napověděl o náladách ve společnosti?

Myslím, že ten vzkaz je celkem jasný. Je čas na změnu. Nespokojenost s nenaplněnými očekáváními současné vlády byla klíčovým faktorem, který vedl k výsledku, jenž jsme viděli.

Dá se z výsledků vyčíst i to, jak voliči hodnotí ekonomickou situaci posledních let?

Ekonomickou situaci všichni znají nejlépe podle svých vlastních peněženek. Není vůbec špatná. Spíše jde o to, že se nenaplnily možnosti, které by tu byly k tomu, abychom se měli ještě lépe. Byla určitá očekávání, že se provedou nezbytné změny v ekonomice. Provedlo se ale velmi málo. Jen několik změn v důchodovém systému, a to rozhodně nestačilo k naplnění očekávání, která se do odcházející vlády vkládala.

Jaké jsou podle vás dnes priority voličů v oblasti ekonomiky?

Především rychlejší ekonomický růst, který by se promítl do rychlejšího růstu životní úrovně. Když se podíváme na okolní země, tak hodnota spotřeby domácností v přepočtu na kupní sílu je dnes vyšší v řadě z nich, včetně nejen Polska, ale třeba i Rumunska. To, že nejsme schopni držet krok, se prostě projevilo ve frustraci voličů.

Jaké největší výzvy stojí před budoucí vládou?

Jde o dvě klíčové oblasti. Tou první je posílit stabilitu ekonomiky, konečně provést skutečnou konsolidaci veřejných financí tak, aby se dostal pod kontrolu státní dluh. Druhou oblastí je provést změny v ekonomice tak, abychom se vrátili k vyššímu dlouhodobému růstu. Často se mluví o tom, že náš současný ekonomický model se vyčerpal a je potřeba provést změny. Odcházející premiér říkal, že jsme na křižovatce, jenže z ní nevykročil ani napravo, ani nalevo. Teď je čas konečně vykročit.

Jaký konkrétní krok by měl být učiněn v oblasti rozpočtové konsolidace?

To už je obsahem politických rozhodnutí, zda to bude formou vyšších daní nebo nižších výdajů. Z čistě ekonomického pohledu je ale aktuální rozpočtový schodek natolik vysoký, že nemůžeme tvrdit, že máme pod kontrolou vývoj zadlužení. Bude tedy na vládě rozhodnout o takových opatřeních, která budou představovat opravdovou fiskální konsolidaci. Ne jen částečnou, jako to provedla současná vláda, ale takovou, abychom opravdu mohli říci, že máme veřejné finance pod kontrolou.

Lze některé kroky udělat relativně „bezbolestně“?

Bezbolestná fiskální konsolidace je určitý protimluv. Vždy to někoho bolí, buď tím, že přijde o dotace nebo příjmy ze státního rozpočtu, nebo že bude platit více na daních. Jde ale o to udělat to chytře, aby to poškodilo ekonomiku co nejméně, což se současné vládě úplně nepovedlo. Například zvyšovala daně pro firmy, což je špatně, zatímco se neodvážila sáhnout alespoň na některé spotřební daně. Je přitom všeobecně známo, že je lepší zatěžovat spotřebu formou DPH nebo spotřebních daní než ekonomickou aktivitu.

Vítěz voleb hnutí ANO ve svém programu naznačuje rozpočtové uvolnění. Švýcarská UBS v takovém případě očekává rychlejší růst, ale také utaženější měnovou politiku. Má ale nová vláda vůbec prostor takový krok udělat?

Nevím, jestli dojde k nějakému fiskálnímu uvolnění. Prostor pro to příliš není. Limitujícím faktorem může být tolerance finančních trhů. Viděli jsme to v Británii, kde v reakci na příliš vysoký deficit padla vláda, a pod tlakem je nyní Francie. V takové situaci si Česko nemůže zahrávat s tolerancí finančních trhů. Měnová politika je v českém případě dostatečně nezávislá na to, aby se dala dělat adekvátně ekonomické situaci.

Jaké ekonomické prostředí Česko čeká v příštích měsících a letech?

Do značné míry o tom budou rozhodovat podmínky v globální ekonomice. Jsme malá otevřená ekonomika, takže nemůžeme uniknout tomu, co se děje venku. Můžeme ale dělat chytře domácí hospodářskou politiku. Bude potřeba spojit síly, abychom dokázali přeřadit na vyšší rychlost.

Chybí dobře napsaný zákon o investičních pobídkách, přestali jsme je udělovat, což se projevuje na stagnujících investicích. Investice jsou přitom zítřejší růst ekonomiky. Neumíme také dobře využívat daňový odpočet na výzkum a vývoj. Jsou to zjevné mezery, které brzdí rychlejší růst.

Jaké kroky by měla nová vláda udělat směrem k zahraničním investorům?

Je nutné rychle dopracovat systém investičních pobídek, aby znovu začal fungovat. Fungoval, ale změnili jsme ho a přestal. Dále je potřeba zamyslet se nad strukturou daňového systému tak, aby byl vstřícnější k investicím a podnikání. Čelíme konkurenci ostatních evropských zemí a je nutné být konkurenceschopní, třeba i formou nižšího zatížení pro firmy.

Jaké ekonomické priority by měla nová vláda sledovat, aby dosáhla dobrého scénáře pro českou ekonomiku v příštích letech?

Klíčové je udržet rozpočtovou disciplínu a stabilizovat veřejné finance, zaměřit se na strukturální reformy a podpořit výzkum, vývoj a inovace. Zároveň je potřeba otevřenější dialog mezi státem, firmami a vysokými školami, aby se lépe využil inovační potenciál ekonomiky a podpořil její dlouhodobý růst.