Nové vizualizace Vltavské filharmonie. Na hudebníky bude vidět od tramvaje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se stavělo Národní divadlo, posloužily k tomu české materiály a základní kameny lidé svezli ze všech koutů země. Kámen na stavbu Lincolnova památníku ve Washingtonu byl vybrán z různých států federace jako symbol znovusjednocení Spojených států po občanské válce. Na budovu Skotského parlamentu v Edinburghu zase stavitelé použili hlavně kámen a dřevo ze Skotska.

Podobná symbolika dává budovám další, duchovní rozměr. Proto s ní architekti a zadavatelé zvláště u významných veřejných staveb občas rádi pracují. Architektura tím získává příběh, který se dobře vypráví a posiluje její působivost.

Stejnou cestou se vydali i architekti plánované Vltavské filharmonie v Praze z dánského studia BIG. Přišli s konceptem, že veřejný prostor kolem stavby bude mít na každé ze čtyř stran, a také na střechách, jiný charakter. Všechny části přitom budou inspirované krajinou kolem Vltavy. Odráží to nejen fakt, že filharmonie ponese jméno této řeky a bude stát přímo u ní, ale i důležitost Vltavy jako jednoho z českých symbolů a propojení s hudbou Bedřicha Smetany.

V interiérech pak chtějí vsadit na českou řemeslnou tradici, upřednostnit materiály z Česka a zvláště z Povltaví. A instalovat je v takových kombinacích, aby napodobily i specifickou atmosféru Prahy jako města na řece.

„Podobně jako český jazyk byl inspirací pro hudební kompozice Leoše Janáčka nebo česká krajina inspirativní pro malíře, básníky i hudební skladatele, tak i projekt Vltavské filharmonie je inspirovaný českým prostředím, krajinou a tradicemi,“ přibližuje Jan Magasanik, český architekt z kanceláře BIG. Projekt Vltavské filharmonie tento architekt už víckrát představoval české veřejnosti, naposledy na letošním Designbloku.

Budovy mívají často jednu hlavní fasádu, případně dvě, ty zbývající bývají upozaděné. Vltavská filharmonie v tom bude jiná, otevře se do čtyř stran. Všechny získají podobný architektonický výraz, přesto zde bude jistá odlišnost – v pojetí okolních veřejných prostor. Jak popisuje architekt Magasanik, otevření budovy do čtyř směrů nabízí příležitost proměnit dosud roztroušené prostranství poblíž stanice metra Vltavská prvky, které vytvářejí město, jako jsou náměstí, ulice, nábřeží a zahrady nebo parky.

„Hlavní vstup do filharmonie je orientovaný z nového společného náměstí, sdíleného s funkcionalistickou památkou budovy Elektrických podniků na západní straně. Jižní strana budovy překlenuje silniční komunikaci a spojuje projekt s Vltavou ve formě nábřeží s kavárnami,“ říká Magasanik.

Díky soustavě pochozích teras bude možné z jižní strany projít od nové náplavky u řeky až na střechu. Podobné řešení, tedy spojení budovy s vodou a možnost vystoupat kolem fasády na střechu, už si architekti s úspěchem vyzkoušeli na budově vlastní kanceláře v kodaňském přístavu.

Podél severní fasády povede klasická ulice s tramvajovou tratí a s přestupním uzlem mezi tramvajemi, metrem a železnicí díky novému nádraží Praha-Bubny. Má to být příjemný prostor se stromy, kde se najde místo například i na farmářské stánky. Budova dostane na tuto stranu otevřenou, hodně prosklenou fasádu, takže lidé budou mít třeba při čekání na tramvaj příležitost nahlédnout do zázemí filharmonie, například pozorovat hudebníky při zkoušení.

Čtvrté, východní straně dá tvář železniční viadukt se svými arkádami, upravenými pro městské využití, který bude z obou stran obklopený zelení. Část u budovy bude komornějším parkem, ta z opačné strany za viaduktem bude místem třeba pro pouliční subkultury, jako je parkour.

Tato část projektu se má stát živou spojnicí mezi budovou filharmonie a Holešovickou tržnicí či Štvanickou lávkou. Jak vysvětluje Magasanik, architekti tím chtějí propojit dvě části Holešovic, dosud „roztržené“ železniční tratí, spolu s Letnou a s novou čtvrtí Bubny-Zátory.

Téma propojování se podle jeho slov prolíná v různých formách celým projektem. Architekti ho nechtěli pojmout tak, jako by na místo spadl odněkud z vesmíru. Viděli v něm příležitost k proměně celého území a snažili se budovu vymyslet tak, aby splynula s okolím a zapojila se do něj.

Po skončení architektonické soutěže dostávali architekti z BIG řadu podnětů, aby do vítězného projektu přidali více zeleně. Hodně se na to zaměřili a snažili se sem zeleně umístit co nejvíce, ale tak, aby pořád zůstalo dost místa pro pohyb i pobyt většího množství lidí. Mysleli i na ekologické principy, jako je biologická rozmanitost a zadržování dešťové vody.

Opravdu zelené bude i nové náměstí. Prostor na něm bude rozvržený tak, aby nabídl otevřená prostranství pro větší shromáždění či pořádání koncertů a dalších akcí, ale i komorní stinná místa, kde se lidé mohou v klidu zastavit a posedět.

Ilustruje to vývoj v pojetí moderních náměstí tak, aby více odpovídala dnešnímu stylu života a změnám klimatu. Dříve budovaná prostranství jako velké vydlážděné plochy bez zeleně se v létě přehřívají, odrazují lidi od pobytu na nich a ohřívají i budovy kolem.

Funkce a role náměstí se dle Magasanika v průběhu dějin proměňovaly a požadavky na ně se mění i dnes. Nyní lidé od náměstí očekávají hlavně příjemné místo pro pobyt. „Aby na rozdíl od velkých prázdných prostranství, symbolických gest, vojenských seřadišť a přehlídek sloužilo jako místo setkávání, zastavení a každodenního civilního života,“ upřesňuje Jan Magasanik.

Inspiraci pro veřejné prostory i pojetí dopravy kolem filharmonie si architekti vzali ve skandinávské tradici, která klade důraz na zdravé a pestré prostředí. Na první místo nedává auta, ale člověka a nejslabší účastníky života ve městě, jako jsou dětské kočárky či lidé na vozíku.

Do jisté míry tím do Prahy přenesli kousek Kodaně, známé velkou vstřícností vůči chodcům a cyklistům. Dle Magasanika tím navázali na dánského architekta Jana Gehla, který do Prahy často jezdí už přes patnáct let. Celosvětově známý je myšlenkami o tvorbě měst přátelských lidem, pod heslem: „Nebojuji proti autům, ale za lepší život lidí.“

„Projekt filharmonie respektuje a splňuje požadavky automobilových kapacit, zároveň usiluje o prostředí lidského měřítka, prostředí pro městský život, který je dnes na Vltavské trochu upozaděný,“ popisuje Jan Magasanik. Proto architekti umístili automobilovou dopravu pod zem a na povrchu místo dnešní rušné silnice a křižovatky zbylo hodně místa hlavně pro pěší.

Výběr zeleně na prostranství u Vltavské filharmonie není náhodný. Hlavní krajinářská architektka kanceláře BIG, Louise Mould, si podrobně nastudovala různé typy krajiny kolem řeky Vltavy. Díky tomu mohla rostliny pro výsadby vybrat tak, aby symbolicky odrážely protékání této řeky Čechami a byly i vhodné do konkrétních míst, aby se jim zde dobře dařilo.

„Rostliny hrají v koncepci projektu ústřední roli a odrážejí cestu Vltavy od jejího horského pramene až do Prahy. Návrh výsadby odráží charakter říční krajiny a zároveň je přizpůsoben podmínkám městského prostředí, jako je mikroklima, hloubka půdy a vystavení větru,“ nastiňuje Louise Mould. Výsadba napodobí části české krajiny, ale bude kombinovaná s rostlinami, které se už v Praze osvědčily jako trvanlivé v městském prostředí a jsou zde doma.

Například na náměstí u západní strany budovy bude výsadba odkazovat na dubové a lužní lesy. Porostou zde duby zimní a topoly bílé a v jejich stínu lesní byliny jako svízel a konvalinka.

Zeleň bude přítomná i na pochozích střechách. Místo stromů, které potřebují jistou hloubku zeminy, tu budou jen nízké rostliny – jemné trávy, trvalky a kapradiny, kterým se daří v mělké půdě. „Na střešních terasách se nálada změní na otevřené, světlem naplněné louky,“ říká Louise Mould.

Trávy a trvalky se budou vlnit ve větru a vytvářet tak měkký a dynamický povrch, který se během ročního období proměňuje. „Mezi rostlinami budou umístěna místa k sezení, která nabídnou odpočinek a výhled na město. Integrované mlžné trysky pomohou v létě ochlazovat terasy a zároveň dodají střešní krajině prchavou atmosféru,“ popisuje architektka.

Lidé si tak budou moci sednout doprostřed zeleně a připadat si trochu jako na skalnatém kopci. „Terasy jsou součástí širšího konceptu ‚říčního koryta‘, kde jsou hrubý kámen, otevřené posezení a osázené zóny propojeny do soudržné krajiny,“ vysvětluje Louise Mould.

Ono říční koryto nebude tvořeno tekoucí vodou, ale naznačeno směsí různých kamenů z okolí Vltavy. „Kompozice různých typů kamene a druhů opracování by měly tvořit specifický charakter střešní krajiny a suchého koryta řeky, který postupně přechází v náměstí. Jedná se o přechod od větších kamenných formátů k typické pražské mozaice,“ přibližuje Jan Magasanik.

Jinými slovy, jako by „kamenná Vltava“ stékala ze střechy na náměstí. Vše s respektem k požadavkům na pojízdnost i k tomu, že filharmonie bude stát na hranici pražské památkové zóny a ochranného pásma památkové rezervace.

Také do interiérů se architekti chystají promítnout okolí Vltavy, ale i širší český odkaz – vsadit chtějí na místní materiály a tradiční česká řemesla. Aby se foyer opticky propojilo s okolím budovy, pomocí vybrané kombinace materiálů by mělo zrcadlit atmosféru Prahy.

„Pro interiér předsálí se snažíme volit materiály, připomínající metalické odlesky vodní hladiny, záři pražské lucerny a obecně pracovat s paletou materiálů pocházející ze šumavských lesů a Povltaví,“ nastiňuje Jan Magasanik. Návštěvníci budou moci obdivovat práci se dřevem a kovem i české sklo. Budou tu dřevěné podhledy, kamenná podlaha, velká dekorativní prosklená stěna nebo balkony s ocelovou úpravou.

Každý ze tří hlavních veřejných hudebních sálů bude mít trochu jinou funkci i velikost a architekti je odliší i materiálově. „Hlavní koncertní sál by měl být dřevěný, tématem sálu pro komorní hudbu a příležitostné plesy je kámen a multifunkční sál pro širokou škálu událostí je z kovu,“ upřesňuje architekt.

Hlavní sál má dřevěným obkladem odkazovat na šumavský les. Ten multifunkční by měl sloužit různým aktivitám od metalových koncertů přes firemní akce po komunitní setkávání místních obyvatel.

Na konkrétním výběru materiálů se ještě pracuje. „Například co se týká dlažby, tak jsme navštívili již několik žulových lomů v povltavské oblasti,“ líčí Jan Magasanik. Architekti nyní po republice vyhledávají i místní řemeslníky a další lidi, kteří dokážou do projektu přinést nějaké ozvláštnění s pomocí zajímavých detailů či technologií.