Článek
Vyhrocený spor mezi rodiči sedmiletého chlapce vyústil v situaci, kdy si pro něj přijela sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) - a dítě odvezla, přestože se tomu silně bránilo a opakovalo, že nikam jet nechce.
Jenže podle soudu to nesměla udělat. „Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobce byl odňat pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí žalobkyni, byl nezákonný,“ stojí v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, který má redakce k dispozici.
Násilné odebrání
Chlapec se ocitl uprostřed dlouhodobého a vyhroceného sporu svých rodičů o to, kdo o něj bude pečovat. Soud ho loni v květnu svěřil otci.
Podle matky u něj ale nechce být a opakovaně utíká k ní, druhá strana naopak tvrdí, že tyto útěky jsou zinscenované. Právě v jedné z těchto situací zasáhla pracovnice OSPOD a dítě od matky násilím odvedla, navzdory jeho naříkání a nesouhlasu.
Situace provázená silnými emocemi je zachycená na videu, které zveřejnil spolek Maják pro Tebe. Na sociálních sítích ho viděly statisíce lidí.
„Já radši zemřu, než bych šel k tátovi,“ vzlyká na něm chlapec.
V přibližně devadesátivteřinovém sestřihu několikrát opakuje, že chce být u matky a běhá po pokoji, aby ho sociální pracovnice nemohla chytit. Ta se ho snaží přesvědčit, že to není možné.
„Já už taky nemůžu,“ říká trochu unaveně žena.
„Tak běžte domů a nechte mě tady,“ odpovídá chlapec.
„Pomozte mi, prosím,“ křičí opakovaně na videu, očividně silně rozrušen.
Návštěva nakonec trvala téměř dvě hodiny. Na jejím konci sociální pracovnice společně se dvěma policisty plačící dítě odvedla. Nejdříve chlapec šel ke své tetě, do druhého dne se ale vrátil k otci, u kterého – alespoň podle videa – odmítal být.
V rodině přitom nešlo o první podobnou situaci. Spolek už v minulosti sdílel video, kde stejný chlapec pláče a nechce odjet domů s otcem. Vzniklo krátce poté, co mu jej soudy svěřily do péče. Seznam Zprávy o případu informovaly zde.
Úřad s rozhodnutím nesouhlasí
Matka chlapce následně žalovala magistrát v Ústí nad Labem, pod nějž dotčený OSPOD spadá. A prvoinstanční soud se jí zastal. Konstatoval, že sociální pracovnice při odebírání dítěte jednala mimo své pravomoci - správně se měla obrátit na soud, aby nařídil výkon rozhodnutí. Magistrát proto musí zaplatit náklady řízení.
S tím však úřad nesouhlasí, podle něj byl zákrok sociální pracovnice „realizován jednoznačně v zájmu žalobce“, tedy dotčeného dítěte. Argumentoval mimo jiné tím, že matka chlapce prokazatelně dlouhodobě zamezovala kontaktu s otcem.
Rozhodnutí zatím není pravomocné, úřad proti němu podal kasační stížnost. „Magistrát využil svého práva a proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem byl podán řádný opravný prostředek,“ reagoval na dotazy Seznam Zpráv Marek Lukinič, mluvčí kanceláře primátora.
K dalším otázkám, včetně toho, jak na soudní rozhodnutí magistrát reaguje a zda v souvislosti s ním plánuje přijmout konkrétní opatření nebo upravit postupy tak, aby se podobné situace neopakovaly, se nevyjádřil. Odmítl odpovědět i na dotaz, zda sociální pracovnice, která dítě odebrala, na úřadu nadále působí.
Lukinič pouze upozornil, že se na případ vztahuje informační omezení. Soud totiž zakázal zveřejňovat materiály, které by mohly vést ke ztotožnění nezletilého nebo zasáhnout do jeho osobnostních práv. Z tohoto důvodu neuvádíme žádné podrobnosti o jeho aktuálním stavu. A nezveřejňujeme ani video incidentu.
„Dítě nesmí být nuceno“
Monika Růt z Majáku pro Tebe vysvětluje, proč spolek citlivé video ze zásahu OSPODu zveřejnil. Způsob, jakým byl chlapec odebrán, je podle ní nepřijatelný.
„Byl odveden od matky navzdory pláči, strachu a jasně vyjádřenému nesouhlasu. Dlouhodobě uvádí obavy z otce, opakovaně od něj utíká a hledá ochranu u matky. Přesto byl odebrán za použití fyzického i psychického nátlaku,“ upozornila.
Takový zásah je podle zástupců spolku nejen v rozporu s odbornými standardy, ale i se základními principy ochrany dítěte, které jsou dané zákonem. OSPOD by měl postupovat v nejlepším zájmu dítěte, chránit jeho důstojnost a integritu, respektovat jeho názor a zdržet se psychického nátlaku. „Nic z toho nebylo naplněno,“ myslí si Růt.
Právě zmíněný nejlepší zájem a bezpečí dítěte musí být v podobných případech na prvním místě také podle bývalé zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, která se případem také zabývala. „Dítě nesmí být nuceno ke kontaktu, který mu působí trauma. Má právo být slyšeno a jeho přání musí být brána vážně,“ komentovala případ na konci loňského roku.
„Vždycky by se všechny úřady měly snažit o maximální ochranu dětí před jakoukoliv traumatizací a volit co nejšetrnější a co nejvíce citlivý přístup při nastavování styku rodičů s dětmi,“ dodala.
Případu se věnuje také dětský ombudsman, v tuto chvíli ho ale s ohledem na mlčenlivost nemohl komentovat.
„Ideální řešení neexistuje“
„Odebrání končí dost často docela velkým traumatizujícím zážitkem pro dítě. Osobně jsem byl třeba u toho, kdy dítě zůstalo brečící na chodníku, nebo další extrémní situace,“ popsal psycholog a psychoterapeut Martin Galbavý, který se zaměřuje na terapii dětí, dospívajících i rodin.
„Mám dost často pocit, že centrem zájmu je něco jiného než dítě samotné - soudní rozhodnutí nebo naplnění něčí vůle. Zájem dítěte je dost často odsunut na druhou kolej,“ dodal.
Odebrání by přitom podle něj mělo být jen krajním řešením, které si lze představit pouze v situacích akutního ohrožení dítěte – například v prostředí násilné trestné činnosti nebo vážných závislostí.
„V ostatních případech mi přijde přes čáru, aby odebrání probíhalo tak, že se o dítě někde přetahujeme nebo dojde k násilí,“ domnívá se.
Násilné odebrání je totiž pro dítě mimořádně traumatickým zážitkem, při kterém ztrácí důvěru v okolní svět. „Reakcí může být stažení, disociace – odpojení od emocí i těla. Nebo naopak aktivní mód, identifikace s agresorem. Dítě se stává silným, agresivním, protože se tak snaží přežít. Pak je popisováno jako nezvladatelné, ale ono jen reaguje na situaci,“ popsal některé z možných dopadů. Dalšími reakcemi může být nespavost, podrážděnost, noční děsy nebo snaha mít vše pod kontrolou.
Emoční projevy dětí si podle něj dospělí navíc často vykládají chybně. Když se například dítě po odebrání od rodiče navenek uklidní, může jít o rezignaci, uzavření do sebe a potlačení emocí, což může mít dlouhodobé následky.
Sociální pracovníci i soudci by se proto podle něj měli v problematice hlouběji vzdělávat. Pomoci by mohlo také včasné rozpoznání vysoce konfliktních rodičovských sporů, zapojení koordinátora, který pracuje s rodiči, a zároveň odborníka věnujícího se dítěti i dospělým.
Spory se navíc mnohdy táhnou měsíce i roky, přičemž nejvíce kvůli nim trpí právě děti. V konfliktních situacích by proto neměly zůstávat příliš dlouho.
„Ideální řešení neexistuje. V extrémních situacích je někdy lepší rychlé, bezpečné rozhodnutí než hledání dokonalého. Dítě zvládne, že svět není ideální, ale hůř zvládá dlouhodobou nejistotu,“ dodal Galbavý.
Odborná pomoc chybí
Ministerstvo práce a sociálních věcí na podzim uvedlo, že případ odebraného chlapce „monitoruje“. Nyní ho však resort okomentoval pouze na obecné úrovni.
„OSPOD disponuje nástroji pro práci s ohroženými dětmi, nicméně je třeba požadovat také převzetí odpovědnosti rodičů. Zároveň je rodičovský spor často spojen i s podáváním velkého objemu stížností na všechny zúčastněné orgány a instituce, což také komplikuje jejich možnost dostatečně zajistit pomoc dítěti,“ uvedl mluvčí resortu Jakub Slavík.
„OSPOD jak v roli kolizního opatrovníka, tak při výkonu veřejnoprávní ochrany ohroženého dítěte, musí vždy vyhodnocovat, co je nejlepší pro samotné dítě,“ dodal.
Dále je podle něj vhodné doporučit odbornou pomoc, jako je mediace, rodinná terapie, psychologická či terapeutická pomoc pro dítě.
Jenže právě to se podle Martina Galbavého často vůbec neděje. Systém naráží na dlouhodobý nedostatek dětských psychologů a terapeutů. „Znám případy sebevražedných dětí, které dostanou informaci, že odborná pomoc bude za půl roku, to je extrémní situace,“ upozornil.
Pokud vzniknou složité nebo sporné situace, ministerstvo může poskytovat metodickou podporu – například formou konzultací, účastí na případových konferencích nebo pomocí při tvorbě individuálních plánů ochrany dítěte. Ve výjimečných případech má také možnost prověřit postup konkrétního úřadu a přijmout odpovídající opatření podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
