„Jak se máte, pane Putine?“ Ficova suverénní politika v praxi

Robert Fico jako svou mantru opakuje, že zahraniční politika jeho vlády je suverénní, slovenská a na všechny čtyři světové strany, čímž obhajuje i vztahy se současným ruským režimem a návštěvy prezidenta Vladimira Putina. I proti tomu se na Slovensku v posledních dnech spustila „křídová revoluce“, kterou začal student Gymnázia z Popradu. Jaká tedy opravdu je Ficova zahraniční politika?

„Můžete si o válce na Ukrajině myslet, co chcete. Máte svůj názor, já mám názor. A vyhraje názor, který je většinový a o kterém rozhodne demokracie. Ale nemůžete mě za to střílet,“ řekl Robert Fico směrem ke studentce, která se zúčastnila nedávné debaty s premiérem v Popradu.

„No ale my jsme nestříleli,“ odvětila Ficovi dívka a z publika souběžně znělo nesouhlasné mumlání. A to byl jen začátek. Ficova debata se studenty o zahraniční politice nakonec eskalovala cinkáním klíčů a protestním odchodem podstatné části publika, navíc s rozvinutou ukrajinskou vlajkou.

Právě Ficově zahraniční politice se věnuji ve třetím díle série Směr Fico, která vychází v podcastu 5:59.

Premiér studenty – oblečené v černé barvě – vyzval, aby, když jsou „tak strašně pro válku“, šli bojovat na Ukrajinu. „Vezměte si samopaly a jděte se tam zabíjet s Rusy,“ dodal. Prázdná místa po studentech, kteří opustili sál, pak zaplnili lidé spojení se stranou Směr.

Debatě o pár dní dřív předcházela kauza popradského gymnazisty, který před školou křídou napsal na chodník protificovská a vulgární hesla. Ostře se vymezil vůči Ficově zahraniční politice. Pro mladíka si pak do školy přišla policie.

Dění v Popradu zafungovalo před výročím 17. listopadu jako další rozbuška a vyvolalo „něžnou křídovou“ - lidé začali na chodníky po celé zemi psát protivládní hesla. Vše na výročí sametové revoluce vyvrcholilo demonstracemi.

Ficova zahraniční politika, které premiér přezdívá „politika na všechny čtyři světové strany“, už vyvolala demonstrace letos v lednu. Impulzem byla Ficova předvánoční návštěva Vladimira Putina v Kremlu.

S Putinem se Fico v Moskvě viděl znovu letos v květnu a pak v září v Číně. „Děkuji pěkně, pane prezidente. Mám na úvod velmi nepříjemnou otázku. Jak se máte?“ zeptal se ruského diktátora.

Schůzky s Putinem Fico prezentuje jako důkaz toho, že je slovenská zahraniční politika suverénní. O tom, co se za výrazem skrývá ve skutečnosti, jsem v Bratislavě mluvil s vedoucí domácího zpravodajství deníku Sme Michaelou Terenzani.

„Robert Fico zdůrazňuje, že slovenská zahraniční politika je suverénní a na všechny čtyři světové strany. Tím ospravedlňuje, že šíří ideje, které jsou v našem civilizačním okruhu za normálních okolností nepřijatelné,“ říká Terenzani.

Jde například o výrok, že by se politický systém v Evropě měl místo demokracie inspirovat cestou Uzbekistánu, Vietnamu a Číny – tedy autokratických režimů bez svobodných voleb. Podle slovenského premiéra je to totiž ekonomicky efektivnější systém.

Výrok zazněl při jeho letošní návštěvě Uzbekistánu. „Tvrdil tam, že Uzbekistán je naše brána do Afghánistánu a že to bude důležitý partner, možná obchodní,“ říká novinářka.

„Byl i v jiných koutech světa než na východě. Mluvil o Brazílii, jezdí na unijní summity do Bruselu a během návštěvy Pekingu říkal, že se chystá do Běloruska — což je zase jen ten jeden světový směr,“ dodává Terenzani.

Poukazuje tím na to, že i když Fico mluví o čtyřech světových stranách, nejčastěji se věnuje vztahům se zeměmi na východě. „A trochu to souvisí i s tím, že kontakty se západními zeměmi a s nejbližšími spojenci řídnou i na mezilidské úrovni, nejen na úrovni státníků,“ dodává Michaela Terenzani.

Podle bezpečnostního analytika a šéfredaktora portálu Infosecurity.sk Victora Breinera je teď Slovensko izolované. „Zbývá toho opravdu jen málo, co se dá pokazit. Když mluvíte se slovenskými i zahraničními diplomaty, je naprosto zřejmé, že se Slovensko ocitlo v mezinárodní izolaci,“ říká mi.

Kritizuje i kádrové změny na ministerstvu zahraničí. Zkušené a profesionální diplomaty podle Breinera nahradili lidé s ruskými školami – univerzitou v Petrohradě nebo známého Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO).

„A to jsou přesně ty instituce, z nichž ruské tajné služby běžně verbují. Takže když se na to podíváte, vidíte diplomatickou službu, která je zevnitř zřejmě prorostlá lidmi napojenými na ruské tajné služby, a navenek je tak neefektivní, že nás naši současní partneři a spojenci už nezvou ‚do kuchyně‘. Jen nám předkládají hotová řešení. U stolu už prostě nesedíme,“ dodává Breiner.

Zmíněný „Východ“ má na Slovensku také dost konkrétní vliv. Donedávna ho v zemi ztělesňoval ruský velvyslanec Igor Bratčikov, jenž funkci opustil teprve na konci října v době natáčení této série.

Letos v únoru se například objevil v budově slovenské vlády, když zrovna probíhalo jednání Ficova kabinetu. Bylo to v době, kdy premiér mluvil o protivládních demonstracích jako o puči organizovaném „gruzínskými legiemi“ na Ukrajině. Úřad vlády později uvedl, že si velvyslanec spletl budovu.

Bratčikovových stop je ovšem mnohem víc a dokazují, že navzdory ruskému vpádu na Ukrajinu má na Slovensku výsadní postavení. Jednají s ním vládní politici, zve se na oslavy a úřad vlády mu letos v květnu – v rozporu se zvyklostmi – dal k dispozici pro ruskou recepci státní hotel Bôrik.

„Vazby na stranu Směr má Bratčikov už z časů před návratem Fica k moci v roce 2023. Je to spojené s dobou, kdy Robert Fico v opozici začal stupňovat svou proruskou rétoriku, která mu nakonec pomohla vyhrát volby,“ podotýká novinářka Michaela Terenzani.

Bratčikov přitom posiloval vliv i udržováním kontaktů v regionech a seznamoval se se starosty. Ocenění za přátelské vztahy od něj letos v červnu převzal primátor městečka Poltár. O přátelských vztazích ale mluvil i starosta vesnice Smilno Vladimír Baran, který loni uspořádal finanční sbírku na pomoc ruské Kurské oblasti.

S vazbami na periferní regiony pomohla Bratčikovovi i politika obnovy válečných hřbitovů. Za tu ho ocenil i premiér Fico.

„Vážení přátelé, vážený pane velvyslanče Ruské federace na Slovensku, povím to od srdce a vůbec nebudu přehánět: Jsem velmi rád, že jsem mezi normálními lidmi,“ prohlásil letos v květnu v Michalovcích, kde se za účasti Bratčikova otevíral opravený hřbitov vojáků Rudé armády.

Kromě udržování vztahů s režimem Vladimira Putina a „politice míru“ provází Ficovu zahraničí politiku i jistý pragmatismus.

Navzdory tomu, že slovenský premiér odmítl vyrazit na návštěvu do Kyjeva a ukrajinskému prezidentovi Volodymyrovi Zelenskému poslal vícero ostrých vzkazů, nakonec se s ním letos v září sešel v Užhorodu. Ficova vláda už také opakovaně jednala s ukrajinským kabinetem.

„Díky Bohu za to, že na té praktické úrovni ještě dokážou politici na obou stranách nějak fungovat a řešit konkrétní problémy — věci, které se týkají infrastruktury nebo jiných záležitostí na hranici, které nejsou o velké politice ani o míru na Ukrajině,“ uzavírá téma novinářka Michaela Terenzani.

Jak to vypadalo, když jsme chtěli u hotelu Bôrik natáčet? Co z návštěv Moskvy svým voličům vzkázali místopředseda parlamentu Danko nebo místopředseda Směru Blaha? Poslechněte si audio v přehrávači na začátku článku.