Článek
Automobilky by mohly nová auta se spalovacími motory prodávat i po roce 2035. Výrobci ale budou muset kompenzovat s tím spojené emise. A to využíváním syntetických paliv a taky novými výrobními metodami, při kterých by se využila třeba ocel produkovaná s pomocí vodíku.
Evropanům by se výměnou za to mohla dál prodávat nejen klasická auta, ale rovnou se počítá i s hybridy nebo s takzvanými range extendery. Tedy v podstatě s elektromobily, které mají spalovací motor na dobíjení baterie. EU přitom chtěla původně zakázat i tyto alternativní pohony.
Jejich vývoj ale pokročil a odráží se to i na trhu. Hybridům se už na evropském trhu výrazně daří a o range extenderech (neboli prodlužovačích dojezdu) uvažují i velké automobilky. Řešení, které je momentálně populární v Číně, se může objevit taky u zavedených značek. Oficiálně už to potvrdil Ford a podle agentury Bloomberg na něm pracují i týmy z Volkswagenu nebo BMW.
Podle zákulisních informací serveru Politico by EU mohla tento pohon zvýhodňovat i ve srovnání s hybridy. Range extender totiž využívá spalovací motor čistě jen jako generátor elektřiny pro dobíjení baterií a vypouští tak méně emisí než třeba plug-in hybrid. Tedy auto, co jezdí na benzin i na elektřinu.
„Inovace, čistá mobilita, konkurenceschopnost. To byly letos hlavní priority, které jsme řešili při intenzivních jednáních s automobilovým sektorem, občanskými organizacemi a stakeholdery. A dnes jsme je všechny zohlednili,“ řekla k novým cílům předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Místo 100 % čisté mobility postačí „jen“ 90 %
EU tak v praxi ustupuje od plánů, podle kterých měl podíl bezemisních aut do roku 2035 dosáhnout 100 procent. Nový cíl je na 90 procentech a zbytek se má kompenzovat právě využíváním syntetických paliv anebo „zelené oceli“.
Unie zároveň podpoří výrobu levnějších elektrických aut, díky kterým by tenhle druh pohonu byl dostupnější i pro širší klientelu. Podle informací Handelsblattu to požadovala hlavně Francie se Španělskem. Těžit by z toho mohl třeba Renault, Fiat nebo Volkswagen.
Změní se i pravidla pro firemní flotily – které jsou pro automobilky klíčové. Většina nově vyrobených aut totiž putuje nejdřív do firem, a teprve coby ojetiny se dostávají k soukromníkům.
Podporu elektromobilů pro firmy si bude každá unijní země řídit sama. S tím, že má brát ohled právě i na to, že tyto vozy po nějakém čase poputují do soukromých rukou. A stát tak nepřímo podpoří domácnosti.
Do spalovacích motorů bude nutné znovu investovat
Návrh Evropské komise musí ještě posvětit lídři členských zemí a Evropský parlament. V tom už delší dobu vládla skepse.
Podle europoslance z ANO Ondřeje Knotka je změna kurzu jednoznačně správná. Frakce Patrioti pro Evropu, do které ANO patří, po ní volá dlouhodobě. Klíčové pro další vývoj prý bude i to, jak se Unie postaví k emisním povolenkám.
„Berme to tak, že Evropa ztratila šest, sedm let. Že šla slepou uličkou. A ne kvůli tomu, že má Green Deal. Ale jaký má Green Deal. Problém je s tím, jakou má teď podobu,“ uvedl Knotek na dotaz zvláštního zpravodaje Seznam Zpráv ve Štrasburku. Novinku kvitují i někteří zástupci stran, které jsou v Česku v opozici.
Europoslanec Ondřej Krutílek (ODS) považuje za klíčové, aby v Evropě dál fungoval automobilový průmysl a zároveň se omlazoval vozový park v celé Unii. I s ohledem na vypouštěné emise.
„To, že budeme přísně regulovat úplně nová auta, povede jenom k tomu, že si lidé budou držet své starší vozy déle. A ve výsledku to nebude mít ekologický ani ekonomický efekt. O těch sociálních ani nemluvě,“ upozornil Krutílek, který je, stejně jako jeho frakce Evropští konzervativci a reformisté, proti příliš tvrdým regulacím.
Klíčovým hráčem, který na Komisi vyvíjel nátlak, ale byla evropská frakce lidovců.
„Mám za to, že zdravý rozum zvítězil. Když se to schvalovalo (původní plány EU – pozn. red.), tak tady byl obrovský tlak. Byli jsme pod tlakem různých ekologických lobby, tenkrát byla velmi živá aféra Dieselgate, ale ten zákaz v roce 2035 byl za mě nerealistický,“ komentuje změnu plánu europoslanec Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL.
Luděk Niedermayer z TOP09 je ohledně nových plánů zdrženlivější. Mnoho automobilek už ve velkém investovalo do elektromobility. Na vykrytí oněch 10 procent trhu, která nejspíš zůstanou otevřená i spalovacím motorům, ale budou muset vynaložit další peníze:
„Pokud bude mít automobilka kolem roku 2033 nějaké konkurenceschopné spalovací motory, tak pro ní může mít marginální pozitivní efekt, že je bude moct prodávat o něco déle. Ale já se obávám, že bez nějakých masivních investic do té staré technologie nebudou ty firmy konkurenceschopné,“ upozornil Niedermayer s odkazem na pokrok Číny, která si u hybridů a range extenderů budují náskok.
Od dosavadních plánů ale EU odrazovali zástupci ať už automobilek, či některých států v čele s Německem. Ke strategii úplného zákazu byli skeptičtí i někteří eurokomisaři.
Za úplný zákaz spalovacích motorů se naopak přimlouvalo například Španělsko, které masivně investuje do elektromobility. Na jeho vlastním trhu to ale paradoxně k vyšším prodejům elektroaut zatím nevedlo.
Zájem o elektrická auta v Evropě obecně neroste tak rychle, jak výrobci i politici předpokládali. Koncerny teprve teď přicházejí s dostupnějšími modely a jejich uvedení na trh plánují teprve v následujících letech.
Odklon od ryze spalovacích motorů je nicméně pro řadu výrobců prioritou, i kvůli vývoji v Číně a postupně i v západní Evropě. Odložením jejich úplného zákazu ale mohou získat více času na transformaci továren a mimo jiné i na snižování personálního stavu.
Produkce elektroaut je více robotizovaná a je na ni potřeba méně dílů. Kvůli stárnutí populace a nedostatku kvalifikovaných sil by se oddálením zákazu mohlo teoreticky docílit toho, že část rušených pozic zanikne s tím, jak budou silné ročníky odcházet do důchodu. Firmám a odborářům to poskytuje možnost, jak snižovat stavy i bez rozsáhlejšího propouštění.
Aktualizace: Do textu jsme doplnili oficiální informace Evropské komise, dodatečné informace deníku Handelsblatt a serveru Politico, a citace europoslanců Ondřeje Krutílka, Ondřeje Knotka, Tomáše Zdechovského a Luďka Niedermayera.
