Na přírodu už se spoléhat nedá. Klima mění lyžování v rakouských Alpách

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštních zpravodajů v Rakousku/

Ruské kolo se pomalu otáčí nad městem ve svitu vánočních ozdob. Z adventních trhů se line zvuk koled a v oknech září barevné dekorace. K pravé horské vánoční atmosféře Kitzbühelu chybí jen jedna věc: sníh všude kolem.

„Lidé si na to pořád stěžují,“ přiznává nám Laura Fuchs z tamního turistického centra.

„Spoustě návštěvníků vadí, že tady v půlce prosince není sněhu dost. Volají nám kvůli tomu nebo za námi chodí. Co jim na to ale mám říct, počasí změnit nedokážu,“ dodává a krčí rameny.

Lyžařská sezóna je v Kitzbühelu v plném proudu nehledě na nedostatek přírodního sněhu. Sjezdovky, které lemují sněžná děla, bíle svítí mezi převážně zelenými loukami a stromy a stáčí se až do samého centra turisty oblíbeného města.

Gisela, která do Kitzbühelu jezdí lyžovat už přes pětadvacet let, je přesvědčená o tom, že sněhu je zde méně a méně. „Pamatuju si, jak byly okolní kopce celé zasněžené. To už tady teď bývá k vidění málokdy,“ popisuje.

Katrin a Laura, které přijely na předvánoční rekreaci do hor z okolí Vídně si s sebou kvůli nedostatku sněhu přibalily i jízdní kola. „Taková je budoucnost zimních dovolených,“ shodují se.

Skiareály napříč rakouskými Alpami čelí dopadům klimatické změny. Vlivem zvyšujících se teplot se délka lyžařské sezony zkracuje a podmínky jsou stále nespolehlivější.

„Máme méně přírodního sněhu vhodného pro zimní turistiku, což znamená, že je třeba mnohem více technických opatření pro zimní turistiku a lyžařská střediska,“ vysvětluje Seznam Zprávám Marc Olefs, který v rakouském institutu GeoSphere vede výzkum zaměřený na klimatické dopady.

„I výroba technického sněhu je náročnější, protože rostoucí teploty ztěžují vytváření kvalitního sněhu,“ doplňuje.

Menší, níže položená střediska už nyní kvůli rostoucím teplotám balancují na hraně zániku. Mezi nimi i rodinné středisko Postalm, které leží kousek od Salcburku v nadmořské výšce zhruba 1200 metrů.

„Jako ředitel nemůžu nic plánovat, nemám žádnou jistotu,“ svěřil se nám ředitel střediska Linus Pilar.

Když jsme jej v polovině prosince - obvyklém začátku sezóny - navštívili v Postalmu, místo lyžařů jsme na místě našli jen prázdné travnaté kopce. Pilar nám vysvětlil, že kvůli nepříznivým podmínkám musel otevření lyžařského areálu o týden pozdržet.

Pro další přežití skiareálu považuje za klíčové vánoční svátky. Přiznává, že pokud to letos nedopadne dobře, je čas začít přemýšlet nad tím, zda má ještě smysl jej dále udržovat při životě (reportáž z Postalmu k přečtení zde).

Z klesající atraktivity níže položených středisek v tuto chvíli benefitují střediska ve vyšší nadmořské výšce. Díky své poloze jsou na tom se sněhem - či výrobou toho umělého, která vyžaduje chladnější teploty - lépe a ve velkém se tak u nich koncentrují lyžaři a snowboardisté směřující do rakouských Alp.

„Návštěvníci si řeknou, že radši pojedou do výše položených středisek, protože jsou na tom se sněhem lépe. A mají pravdu,“ říká nám Wilhelm Mareiler, který provozuje středisko Kühtai nedaleko Innsbrucku.

Výška 2020 metrů z něj, jak se píše na jeho webových stránkách, dělá „ráj pro lyžování“ a zákazníků má v tuto chvíli prý víc než dost.

Podle Roberta Steigera z Univerzity v Innsbrucku, který se věnuje dopadům změny klimatu na turismus, tento trend může ovlivnit celkovou kulturu lyžování v zemi. Menší, níže položená střediska jsou totiž zpravidla situovaná v blízkosti větších měst a mohou sloužit jako odrazový můstek pro lyžaře začátečníky.

„Ztratíme-li menší lyžařská střediska, hrozí, že se bariéry pro to začít lyžovat i u lyžování zůstat budou dál zvyšovat a méně lidí bude ochotno investovat tolik času a peněz do této aktivity,“ říká nám během naší návštěvy Innsbrucku Steiger, docent místní katedry veřejných financí.

Dopady měnícího se klimatu se ale neomezují pouze na níže položená střediska. Provoz už nyní ztěžují i výše položeným a dobře finančně zajištěným lyžařským areálům.

„Je to těžší a těžší,“ přiznává Mareiler, který středisko Kühtai vede přes čtyřicet let.

„Chladné období v listopadu, kdy musíme připravit sjezdovky a vyrábět umělý sníh, se stále zkracuje. Dříve jsme na to měli zhruba dva až tři týdny, teď to musíme stihnout za týden,“ vysvětluje s tím, že problém bývá i zajistit dostatečné zásoby vody na výrobu umělého sněhu.

Stejně jako většina středisek ani Kühtai se dnes nemůže spoléhat na přírodu a do velké míry spoléhá na sněžná děla. Technický sníh zde v tuto chvíli tvoří zhruba 60 % bílé pokrývky sjezdovek, odhaduje Mareiler. Středisko v tuto chvíli disponuje zhruba stovkou zasněžovacích strojů. V blízké budoucnosti plánuje jejich počet zdvojnásobit.

Do výroby umělého sněhu výrazně investuje i KitzSki, které provozuje 58 lanovek v blízkosti Kitzbühelu.

„Zákazníci si vždy mysleli, že záruku sněhu nabízejí pouze vysoce položená lyžařská střediska. My to chceme změnit,“ vzkázal před začátkem letošní sezóny ředitel lanovek Adam Bodner podle rakouského listu Kronen Zeitung.

Vedení areálu, které disponuje více než tisíci sněžných děl, slibuje, že kdokoliv si koupí jejich sezónní permanentku, bude se moci spolehnout na to, že od Vánoc až skoro do konce března budou tamní sjezdovky pokryté sněhem. V případě, že by bylo příliš mnoho kilometrů tratí nesjízdných, zavazují se k tomu, že zákazníkům vrátí peníze.

Výraznou konkurenční výhodu mají proti níže položeným střediskům zejména ledovcové skiareály. Stubaier Gletscher, který se nachází 45 minut od Innsbrucku a leží v nadmořské výšce 3000 metrů, o sníh v zimní sezóně nouzi nemá.

Pro mnoho lyžařů je tak dnes Stubai jasnou volbou. Dvacátnice Anna sem přijela z nedalekého Bavorska a říká, že jí vždy byla sympatičtější menší střediska, teď ale kvůli nejistým podmínkám čím dál častěji jezdí lyžovat na ledovec.

I Stubai ale začíná čím dál znatelněji pociťovat dopady klimatické změny. I zde jsou podmínky čím dál nejistější a sezóny čím dál kratší. Zatímco do roku 2003 zde bylo možné lyžovat po celý rok, nyní Stubai lanovky spouští „jen“ mezi říjnem a květnem.

„Plánování začátku sezóny je výrazně složitější. Můžou za to dlouhá období slunného počasí, nižší úhrny srážek a časté teplé a suché větry,“ vysvětluje Seznam Zprávám ředitel lanovky Andreas Kleinlercher.

Největší výzvu pro skiareál Stubai představuje jednoznačně tání ledovce, na němž se rozkládá. Postupně mizející led už nyní odkrývá skály a další nerovnosti terénu, které byly pečlivě schované.

„Měnící se topografické podmínky vyžadují neustálé přizpůsobování naší infrastruktury. Jedná se o trvalý transformační proces. Vzhledem k tomu, že velká část našich zařízení je založena na ledovcových podpěrách, jsou nezbytné údržbové a přizpůsobovací práce, které jsou pak obzvlášť složité,“ říká Kleinlercher.

Podle odhadů hrozí, že tamní ledovec zcela zmizí už v roce 2033. Britská výzkumnice Rachael Carver před pár lety upozornila, že v souvislosti s tím narůstá počet „turistických návštěv na poslední chvíli“. „Řada lidí si uvědomuje, že ledovce tají a že skiareály mizí. Chtějí tato místa vidět, než zmizí úplně,“ vysvětlila dříve stanici BBC.

U ledovce Stubai, v němž jsou zabudované základy lanovky a prosvítá pod sněhem mezi sjezdovkami, se v pauzách mezi lyžováním zastavují četné skupinky lidí. S fascinujícím přírodním tělesem, které má brzy nadobro zmizet, pózují a pořizují si snímky.

Německá seniorka Heike, kterou potkáváme opodál, nám říká, že na Stubai jezdí už delší dobu a všímá si toho, jak zde sněhu postupně ubývá. Lyžování na ledovci si chce ale užívat, dokud to půjde.

„Dokud na to budou podmínky, budu sem dál jezdit,“ říká nám. Přiznává, že někdy přemýšlí nad tím, zda je s ohledem na udržitelnost správné dál pravidelně lyžovat. „Možná bych měla přestat, ale nejde to. Je to moje vášeň,“ vysvětluje a směje se.

Ne všichni lyžaři jsou ovšem tak nadšení jako Heike. Podle akademika Steigera hrozí, že řadu současných návštěvníků čím dál komplikovanější podmínky v budoucích letech od kratochvíle odradí.

„Je velmi pravděpodobné, že o řadu skiareálů přijdeme. Lyžařská turistika bude pokračovat, ale bude dražší než dnes a určená zejména pro bohatší zákazníky. Pro část současných lyžařů se stane finančně nedostupnou,“ odhaduje odborník, jak se lyžařský průmysl v Rakousku promění v příštích dvaceti, třiceti letech.