Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Udělení medaile Za zásluhy o diplomacii Evě Filipi není jen formálním oceněním dlouhé kariéry. V kontextu výměny na postu ministra zahraničí jde zároveň o politické gesto a nepřímý komentář k tomu, jakým způsobem se ministerstvo v minulých letech rozcházelo s jednou ze svých nejzkušenějších diplomatických osobností.
Eva Filipi patřila po desetiletí k oporám české zahraniční služby, především v regionech, které jsou dlouhodobě nestabilní a bezpečnostně náročné. Vystudovaná orientalistka a turkoložka se specializací na Blízký východ působila nejen na centrále ministerstva, ale především v terénu – v Iráku, Libanonu, Turecku a nakonec v Sýrii.
Český unikát v Damašku
Právě mise v Damašku se stala nejviditelnější kapitolou její kariéry. Do Sýrie nastoupila v roce 2010, tedy krátce před vypuknutím občanské války. Po roce 2011 většina západních zemí své ambasády uzavřela a diplomaty stáhla. Česká republika se rozhodla zůstat a české zastoupení se postupně stalo jedním z mála fungujících diplomatických kanálů mezi Západem a syrským režimem.
Filipi vedla ambasádu třináct let v prostředí, kde se diplomacie často odehrávala na hraně krizového řízení. Česká mise kromě vlastních agend zastupovala také zájmy Spojených států a dalších zemí Evropské unie, které v Damašku přítomnost neměly. Šlo především o praktickou diplomacii: konzulární agendu, krizová vyjednávání a udržování kontaktů v situaci, kdy politická izolace měla své limity.
Pragmatička versus „hodnotový“ Lipavský
Tento pragmatický přístup se ale postupně dostal do střetu s proměnou české zahraniční politiky po roce 2021. Po nástupu Jana Lipavského do čela ministerstva začal resort klást důraz na hodnotovou a normativní rovinu zahraniční politiky. Filipi naopak dlouhodobě upozorňovala, že úplná izolace syrského režimu nevede k žádným hmatatelným výsledkům.
Rozdíl v pohledu přerostl v osobní i profesní napětí. Když byla Filipi na podzim roku 2023 z Damašku odvolána, její odchod proběhl bez obvyklých ceremonií. Sama diplomatka později uvedla, že ministr Lipavský se s ní nesešel a nedošlo ani na formální gesto rozloučení. „Pan Lipavský se asi rozhodl, že jsem to dělala všechno špatně,“ řekla Filipi loni v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
V diplomatickém prostředí vyvolal Lipavský rozpaky a kritiku způsobu, jakým ministerstvo uzavřelo jednu z nejdelších a nejnáročnějších misí.
Macinkova náprava
Právě tento moment nyní nový ministr Petr Macinka nepřímo koriguje. Rozhodnutí udělit Evě Filipi medaili za zásluhy o diplomacii je čteno jako jasné vymezení vůči předchozímu vedení resortu. Nejde o změnu zahraničněpolitické linie vůči Sýrii, ale o jiný přístup k lidem, kteří ji v minulosti realizovali.
„Obtížně chápu, proč se Vám nedostalo takového přijetí, které by odpovídalo rozsahu Vaší práce a odbornosti, osobní statečnosti, kterou jste prokázala. Domnívám se, že stát má povinnost vážit si svých nejzkušenějších diplomatů a diplomatek. Zvláště pak těch, kteří sloužili v mimořádně složitých a těch možná nejtěžších podmínkách,“ uvedl Macinka.
Poznamenal rovněž, že k diplomacii patří vytrvalost a že bývalé vedení resortu bylo k Filipi poměrně nespravedlivé. „Ve vašem případě ta nespravedlnost byla mimořádná. Česká diplomacie vám dluží poděkování. Vážím si toho, že osobně vám můžu říct Děkuji vám,“ dodal.
Rezortní vyznamenání se uděluje od roku 2019 osobnostem s mimořádným přínosem pro české zahraniční vztahy.
V odůvodnění ocenění Macinka také připomněl nejen diplomatické působení Filipi v náročných destinacích, ale i odborné zázemí a dlouhodobou specializaci na Blízký východ. Diplomatická stopa Filipi je neopomenutelná – od jejího působení na pozici ředitelky odboru Blízkého východu a severní Afriky na MZV až po náročné mise, kde stála v čele ambasád v Iráku, Libanonu, Turecku a Sýrii. V poslední destinaci v nelehkých podmínkách navíc zastupovala i zájmy USA a několika dalších zemí EU.
Ocenění označil za doplnění již udělených vyznamenání, mezi nimi medaile Za zásluhy I. stupně a Ceny Arnošta Lustiga. Kromě toho získala Filipi také ocenění od tehdejší ministryně obrany Jany Černochové (ODS).
Sama Filipi k ocenění poznamenala, že je po ni velmi významné. „Návrat byl po 32 letech v maskulinním světě Blízkého východu poměrně dramatický. Pan ministr a vicepremiér mě dnešním dnem toho dramatu zbavil,“ zdůraznila.
Dodala rovněž, že doufá, že se zahraniční politika zbaví balastu a gest, bude realistická a pragmatická.
Symbolická náprava
V diplomatických kruzích se mluví o tom, že Macinkův krok má symbolicky uzavřít a napravit spor, který zůstal po změně vedení resortu otevřený. „Nejde nutně v tomto případě o revizi zahraničněpolitické linie, ale spíš o uznání profesionální práce bez ohledu na názorové rozdíly,“ uvedl pro redakci diplomatický zdroj.
Kariéra Evy Filipi se tímto oceněním symbolicky uzavírá. Zůstává po ní stopa diplomatky, která většinu profesního života strávila mimo komfortní zónu a jejíž práce byla často viditelná až zpětně. Medaile Za zásluhy o diplomacii tak nepředstavuje změnu hodnocení minulosti, ale spíše korekci způsobu, jakým se s ní stát rozloučil.
