Odsud shlížela smetánka na Prahu. Honosné vily změnily životní styl

Byl rok 1893, když americký architekt Louis Sullivan zformuloval myšlenku, která zcela rozbila dosavadní představy o architektuře a jejím výrazu. „Je všeobjímajícím zákonem všech organických i anorganických věcí, všech fyzických i metafyzických objektů, všech lidských i nadlidských záležitostí, všech skutečných projevů hlavy, srdce i duše, že život je rozpoznatelný ve svém výrazu, že forma vždy následuje funkci. To je zákon.“

Sullivanovo heslo „forma následuje funkci“ se stalo mantrou generace tvůrců, kteří odmítli dosavadní ornamentální přepych a v meziválečném období vytvořili architekturu zaměřenou na samou podstatu domu, čili jeho funkci. Místo, kde každý prvek má své opodstatnění. Funkcionalismus ukázal, že krása nemusí být v přidávání, ale v dokonalém odečítání všeho zbytečného.

Funkcionalismus však nebyl jen o estetice, byl svým způsobem revolucí myšlení, potažmo novým životním stylem, který bylo potřeba ukázat. Proto vzniklo v Evropě šest experimentálních kolonií domů. Weissenhof ve Stuttgartu, soubor Nový dům v Brně, WuWA ve Vratislavi, Neubühl v Curychu, Lainz ve Vídni a kolonie Baba v pražských Dejvicích.

„Po první světové válce zasáhl Evropu naléhavý problém obecného nedostatku vhodného bydlení. V reakci na to se avantgardní architekti hnutí Nová věcnost z různých částí Evropy snažili najít dostupná řešení, která by tuto sociální potřebu uspokojila dobře projektovanými domy vysoké kvality,“ přibližuje web Evropské komise Culture and Creativity.

První vzorový soubor iniciativy zvané Werkbundu, sídliště Weissenhof v německém Stuttgartu, vznikl v roce 1927 a inspiroval další architekty k využití modernistických principů v podobných projektech. Svaz německého díla (Deutscher Werkbund) tehdy oslovil 17 architektů z řad evropské moderny, aby navrhli „bydlení pro obyvatele moderního velkoměsta“.

„Ve velmi krátké době bylo postaveno 21 plně funkčních experimentálních budov s 63 byty. Neexistuje podobné místo, na kterém by se tehdejší avantgarda v takové míře společně programově prezentovala. Důsledně kubická forma budov je dokladem průlomu nového stavebního stylu, který později jako tzv. ‚mezinárodní styl‘ spoluvytvářel podobu 20. století,“ upřesňuje web Baba1932.

V období německého národního socialismu, který vycházel z naprosto odlišných představ o architektuře, se sídliště Weissenhof dočkalo přízviska „kulturní hanba“. Během druhé světové války pak bylo deset domů zničeno.

Na Stuttgart v roce 1928 navázalo Brno a zmiňovaná výstavní kolonie Nový dům. Vznikla v brněnské městské části Žabovřesky jako součást Výstavy soudobé kultury v Československu.

Baba byla vystavěna zejména v roce 1932. Pro zdejší domy je typická skeletová konstrukce, pásová okna, ploché střechy, bílé vápenné omítky či systém střešních takzvaných slunečních teras.

Kolonii vystavěnou na svahu nad Vltavou tvoří tři ulice sledující vrstevnici: Na Ostrohu, Na Babě a Nad Paťankou.

Na rohové parcele přiléhající k ulici Jarní a Na Ostrohu č. 46 si v roce 1932 nechal postavit rodinný dům s dvouúrovňovým ateliérem malíř a grafik Cyril Bouda. Za projektem stojí architekt a krátce i rektor ČVUT v Praze Oldřich Starý (1884-1971). V okolí je několik jeho staveb.

Naproti od roku 1934 žila ve své vile (č. 41) rodina profesora strojního inženýrství a rovněž rektora ČVUT Jana Košťála, který si dům částečně navrhl sám, projekt dopracoval již zmíněný František Kerhart.

Pod č. 43 se skrývá dvougenerační dům, který pro svého přítele inženýra Karla Dovolila navrhl vynikající architekt a vůdčí teoretik českého kubismu Pavel Janák (1882-1956), autor Paláce Adria v rondokubistickém slohu na Jungmannově náměstí, kubistického Libeňského mostu nebo funkcionalistického Husova sboru na Vinohradech v Praze a také skvostného krematoria ve stylu art-deco v Pardubicích.

Vilu naproti (č. 48) si postavil restaurátor, majitel dekoratérské firmy a vítěz zlaté medaile z Mezinárodní výstavy dekorativního umění v Paříži 1925 František Joska. V roce 1932 mu ji navrhli architekti Jaroslav Fišer (1904-1984) a Karel Fišer (1905-1971).

Stavebníkem sousedního rodinného domu (Na Ostrohu č. 50) byl redaktor Československého rozhlasu Emanuel Lisý a jeho žena Marie. Architekty jsou Evžen Linhart (1898-1949), mimo jiné autor bloků činžovních domů na pražském Žižkově a v Hostivaři či takzvaného koldomu Stalinových chemických závodů v Horním Litvínově, a vedle něj i scénograf, grafik a architekt Antonín Heythum (1901-1954), který roku 1938 odjel do USA připravit československý pavilon pro světovou výstavu v New Yorku a už tam zůstal a jako profesor vyučoval na tamních univerzitách.

Na parcele č. 52 stojí trojdům s rozměrnou sluneční terasou z roku 1932 vrchního rady Ústředního celního úřadu Gustava Vaváčka a jeho ženy Karly, pod projektem je podepsaný již zmiňovaný Oldřich Starý.

Vaváček měl za sousedy rodinu sekčního šéfa ministerstva školství Huga Zaorálka (č. 54). Architekt Ladislav Žák (1900-1973), který stojí například za projektem vily režiséra Martina Friče v Hodkovičkách a herečky Lídy Baarové na Hanspaulce, si dal hodně záležet na tom, aby majitelé vily mohli snáze pečovat o své tělo i ducha. Koupelna v patře byla vybavena cvičebním náčiním a vchod měla přímo na sluneční terasu. Dům z roku 1932 o 40 let později výrazně přestavěl jeho další vlastník - náměstek předsedy vlády Josef Šimon.

Přes ulici (č. 47) navrhl jednoduchou vilu pro politika, sociologa a vedoucího archivu ministerstva vnitra Václava Letošníka autor mnoha pražských vil či Hotelu Grand v Českých Budějovicích architekt František Kavalír (1878-1932).

O mnoho robustnější je pak vedlejší rodinný dům (č. 49) z roku 1933, který je dokonce největším v osadě Baba. Nechal si ho postavit stavební podnikatel Václav Suk s pětičlennou rodinou. S nimi tu žila i služka a vlastní byt zde měl i domovník a šofér. Vilu, která je jedinečná zejména při pohledu z ulice níže, vyprojektovala architektka Hana Kučerová-Záveská (1904-1944).

Naproti (č. 56) žil spisovatel Václav Řezáč, jak upozorňuje projekt Baba1932, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého psychologického románu a po roce 1948 jeden z hlavních prorežimních autorů ve jménu nového modelu socialistické literatury. Dům, který od svého vzniku v roce 1932 doznal změn, navrhl projektant civilního letiště v Praze-Ruzyni či unikátní konstruktivistické Libenské kolonády v Poděbradech Vojtěch Kerhart (1892-1978).

Po levé straně pak stojí druhý rodinný dům (č. 51) na Babě, pod nímž je podepsaný již jmenovaný architekt Ladislav Žák. Stavbu nezvyklého tvaru s nautickými motivy si nechal v roce 1933 postavit hudební pedagog profesor Bohumil Čeněk.

Sousední vilu (č. 53) s proškrabávanou omítkou navrhl v roce 1934 František Zelenka (1904-1944), grafik a scénograf Osvobozeného divadla, který se proslavil výpravnými představeními, plakáty nebo i obaly na desky. Pro herce Jana Wericha navrhl v roce 1938 na břehu pošumavské říčky Ostružné chatu. Zelenka s celou svou rodinou zahynul v Osvětimi či během transportu do tohoto koncentračního tábora.

Investorem byl majitel továrny na střešní lepenku a náruživý sportovec Jan Zadák. Projekt Baba1932 zmiňuje, že majitel měl na pozemku dokonce tenisové kurty, na kterých se v zimě bruslilo. Zadák se aktivně věnoval více než třiceti různým sportům, z toho devět jich dělal závodně. Mimo jiné byl brankářem mužstva A. C. Sparta.

Poslední vilku v ulici Na Ostrohu (č. 60) po pravé straně si v roce 1932 pořídil ředitel zahraničního odboru Pražských vzorkových veletrhů František Munk s manželkou Naděždou. Domek s visutým schodištěm, které propojuje obytné patro se zahradou, vyprojektoval spoluautor impozantního funkcionalistického Veletržního paláce v Holešovicích Josef Fuchs (1894-1979). Pomáhal mu Munkův synovec Otokar Fischel (1892-1944). Munkovi museli vilu dvakrát opustit - za nacistické okupace a před nástupem komunistů.

Za rohem pod Zadákovou vilou stojí výrazný rohový dům s halou anglického typu a galerií v patře (Na Babě č. 14), který pro manželku diplomata Miloslavu Lužnou navrhli architekti Zdeněk Blažek a právě Otakar Fischel. Tím se dostáváme do další ulice funkcionalistické kolonie - Na Babě.

Hned jako první stojí po pravé straně rodinný dům (Na Babě č. 13) někdejšího poslance Národního sněmu Antonína Uhlíře, který je specifický zkoseným skleníkem v přízemí, který na fasádě navazuje na prosklené verandy v patrech. To je ovšem lépe vidět až z ulice níže. Architektem je opět František Kavalír.

Vedle stojí vila (č. 11), kterou pro sekčního šéfa ministerstva školství a vydavatele časopisu Le Petit Journal de Paris Ferdinanda Špíška vyprojektoval Ladislav Machoň (1888-1973), představitel art deca a funkcionalistické architektury, pokračovatel slovutného Jana Kotěry a autor dvojdomu bratří Čapků na pražských Vinohradech či tvarově specifické budovy reálky v Pardubicích.

Nakladatel a ředitel Salonu Topič Václav Poláček a jeho žena Marie bydleli naproti přes ulici v domku (č. 12) s proškrabávanou omítkou, který jim navrhl architekt Jan Evangelista Koula (1896-1975).

O kousek dál po pravé straně pak stojí skutečný unikát. Rodinný dům (č. 9) z roku 1932, který si stavební podnikatel Jiří Palička a jeho žena Emílie, úspěšná textilní výtvarnice a krajkářka, objednali od holandského avantgardisty Marta Stama.

Jak popisuje projekt Baba1932: „Dům je na první pohled odlišný svou podélnou prostorovou koncepcí. Posazení domu v prudkém svahu působí díky subtilní železobetonové konstrukci se sloupky v jižním průčelí vzdušně a tento dojem umocňuje i polootevřený prostor terasy (zakrytý drátosklem) nikoli na střeše, ale v přízemí.“

Na druhou stranu lehkost a vzdušnost Stamova návrhu nebyla až tolik v souladu s podmínkami pražského klimatu a v zimě bylo například složité ložnice umístěné nad terasou vytápět.

Sousední vilu (č. 7) od již zmiňovaného architekta Oldřicha Starého si nechal postavit plukovník generálního štábu Československé armády František Heřman. Krátce po dokončení ji v roce 1933 prodal za 200 tisíc korun bankovnímu úředníkovi Josefu Dvořáčkovi.

Po levé straně již jmenovaný architekt Pavel Janák navrhl plány ke kaskádovité vile s plátěnými markýzami (č. 6) pro ředitele gymnázia v pražské Libni Václava Lindu a jeho ženu, módní redaktorku Pavlu Lindovou-Gutfreundovou, sestru sochaře Otto Gutfreunda.

Přes ulici stojí rodinný dům (č. 5), který pro skladatele, pianistu, dirigenta a jednu z hlavních tváří legendárního kabaretu Červená sedma Karla Ballinga navrhla architektka Hana Kučerová-Záveská. I o ní již byla řeč. V domě lze nalézt několik vymožeností své doby, které měly ženě v domácnosti ulehčit práci - například jídelní výtah či domácí telefon.

Dům s okrovou omítkou po levé straně (č. 4) od zmiňovaného architekta Františka Kerharta si v roce 1933 postavil ředitel tiskárny Ludvík Bautz. Ten byl během druhé světové války postrachem pro okolí. Bautz, aktivní fašista, kolaboroval s nacisty a udal své sousedy Václava Lindu či Julia Glücklicha. Po osvobození v roce 1945 byl dole u Vltavy, na úpatí vrchu Baba, zastřelen.

Robustní vila (č. 2) univerzitního profesora Julia Glücklicha stojí hned vedle. Vyprojektoval ji Josef Gočár (1880-1945), autor kubistického domu U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici, urbanistických koncepcí Hradce Králové či Pardubic a jeden z největších architektů 20. století, jehož díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury.

Naproti měl vilu (č. 3) podobající se parníku historik umění, propagátor moderního designu a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea Karel Vladimír Herain. Dům s červenými zárubněmi a parapety oken a třemi terasami navrhl zmiňovaný Ladislav Žák.

A vedle, poslední v ulici, stojí další realizace Josefa Gočára - vila dramatika a ředitele Národního divadla Stanislava Mojžíš-Loma z roku 1936. I jeho soused Bautz udal nacistům.

Kolem Lomovy zahrady se táhnou schody, které se napojují na ulici Nad Paťankou. Odtud je úžasný výhled na Dejvice s někdejším hotelem International ve stylu socialistického realismu, Holešovice i Pražský hrad.

O precizním architektovi Pavlu Janákovi, který uspěl svými díly rozdílných stylů, již byla řeč. A právě on si v ulici Nad Paťankou (č. 16) vyprojektoval vlastní terasovitou vilu s vřetenovým schodištěm uprostřed. „Ale v dokonalosti konceptu a vize se někdy vloudí praktická chyba, takže perličkou Janákovy vily byl fakt, že v domě věhlasného funkcionalistického architekta nešlo otevřít okno kvůli umístění trubek topení,“ doplňuje web Baba1932.

Vedle pak stojí další místní realizace Josefa Gočára, elegantní dům (č. 18) vedoucího odboru vysokých škol a přednosty referátu ministerstva školství a národní osvěty Václava Mauleho a jeho ženy Jarmily. Z velkého obývacího pokoje a ložnice v patře je díky dlouhému pásovému oknu impozantní výhled na pražské panorama. Z tohoto místa se nabízí i pohled na zmiňovanou Paličkovu vilu s polouzavřenou terasou v přízemí.

Dále v pořadí je další Gočárův protáhlý dům (č. 22), který slavný architekt vyprojektoval pro rodinu vrchního rady na ministerstvu školství Karla Kytlicu a jeho manželku Ludmilu.

Následuje vila (č. 24) děkana lékařské fakulty Jana Bělehrádka od zmiňovaného architekta Františka Kerharta. Bělehrádek, stejně jako jeho soused Václav Maule, přežili útrapy nacistických koncentračních táborů.

Poslední stavbu tohoto přehledu navrhl průkopník českého funkcionalismu Oldřich Starý pro uznávaného grafika a designéra Jaroslava Sutnara a jeho ženu Františku. Rodinný dům č. 28 posazený na sloupech ukrýval ateliér zabírající jeden a půl patra a vybavený galerií, na niž se vstupovalo lodním žebříkem.