Luxusní čtvrť, v níž měl vilu prezident Havel a Klaus se musel odstěhovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejvyhlášenější adresa, kterou lze v klasické deskové hře Monopoly „obsadit“, má název Boardwalk čili pobřežní promenáda. Pokud by existovala česká varianta, která by se věnovala vilovým čtvrtím, byla by nejdražším políčkem pražská Ořechovka.

Do západní části této pozoruhodné čtvrti jsme se vydali v předchozím díle seriálu Příběhy vil, popsali neobvyklý vznik a představili nejzajímavější stavby i jejich slavné majitele. Tentokrát se podíváme do míst, která vymezuje centrální Macharovo náměstí a Svatovítská ulice v Dejvicích.

Kousek od hlavní křižovatky dopravních tahů Patočkovy a Střešovické se táhne ulice U Laboratoře a hned první rohová zahrada ukrývá vilu č. 4, kterou si v roce 1927 postavil architekt Bohumil Hübschmann (1879–1961), mimo jiné spoluautor vyhlášeného secesního Grand hotelu Evropa na Václavském náměstí. Jeho vila na Ořechovce je puristicky čistá, střídmá, nicméně ve své jednoduchosti neobyčejně působivá.

V rovnoběžné ulici Slunná si v roce 1927 postavila rozměrné reprezentativní sídlo (Slunná č. 1) ve stylu pozdní geometrické moderny rodina známého stavebního podnikatele a architekta Maxmiliána Duchoslava. Právě on stojí za několika domy v okolí a třeba i za naprosto neobvyklou mohutnou vilou – roubenkou, na kterou lze narazit na úpatí kopce pod Zvonařkou na Vinohradech.

Přes ulici stojí na adrese Slunná č. 7 novobarokní rodinný dům z roku 1929 pravděpodobně od architekta Aloise Dryáka (1872–1932), který je například podepsaný pod projekty Velkého strahovského stadionu či Radiopaláce na Vinohradské třídě. Sousední novoklasicistní vila č. 9 se zajímavě opracovanými kameny soklu pak byla postavena podle projektu architekta Josefa Ptáčníka v roce 1926.

Vraťme se do ulice U Laboratoře, kde v č. 12 vyprojektoval puristický dům z roku 1929 známý pražský architekt Bohumír Kozák (1885–1978), který je podepsaný například i pod areálem dnešní Thomayerovy nemocnice v pražské Krči.

Plány k funkcionalistickému rodinnému domu z roku 1926, který stojí na sousední rohové parcele níže (Na Ořechovce č. 19) a dnes v něm sídlí řecké velvyslanectví, vyhotovil výše jmenovaný Maxmilián Duchoslav.

O sto metrů dál U Laboratoře č. 18 měl dům architekt Jaroslav Rössler (1886–1964), autor modernistického Městského divadla nebo Státní průmyslové školy v Kladně. Svou puristickou vilu s podkrovním ateliérem si postavil dle vlastního návrhu v roce 1926.

Na rohu Dělostřelecké a U Laboratoře pak stojí historizující vila č. 22 průmyslníka Rudolfa Fišera z roku 1928. Svým vzhledem opět dokládá, jak bohatá na styly byla meziválečná česká architektura.

Fišer byl židovského původu, a proto musel svůj domov na začátku okupace opustit. Nastěhoval se do něj jeden z hlavních organizátorů holokaustu a později hledaný válečný zločinec Adolf Eichmann s manželkou Veronikou a dvěma dětmi. Po válce nacista prchl do Argentiny, kde ho později dopadli izraelští agenti. Do vily na Ořechovce se po válce vrátil původní majitel Rudolf Fišer, ale do domu mu byl úřady nastěhován levicový novinář Egon Erwin Kisch.

Naproti v Dělostřelecké ulici č. 17 navrhl v roce 1928 puristický rodinný dům, který střídá bílou omítku s režným zdivem, architekt Josef Kalous, jehož nejznámějším dílem je Pavilon A na brněnském výstavišti nebo plynárna v pražské Michli.

Fasádu tvořenou výhradně červeným zdivem má pak funkcionalistický vícegenerační rodinný dům č. 1 z roku 1929 v navazující uličce Malá, který vyprojektoval architekt a pedagog ČVUT Miloš Vaněček (1889–1954), jenž spolu s Bohumilem Švarcem stojí za plány zajímavých domů s půlválcovými rizality schodišť v nedaleké Buštěhradské ulici.

Naproti přes ulici lze vidět další puristické dílo z roku 1928 (č. 4) od Maxmiliána Duchoslava.

Malá ústí do oblouku Slunné ulice, kde poblíž stojí dvě vily z roku 1928 od dvojice pražských německých architektů židovského původu Ernsta Mühlsteina (1893–1968) a Victora Fürtha (1893–1984).

Vlevo pod č. 29 je neobarokní dům, vpravo pod č. 23 pak další historizující stavba. Mezi nimi je prostor pro dva domy, od roku 1927 zde stojí novoklasicistní vila s okrovou omítkou (Slunná č. 25) od plzeňského architekta Viléma Beera (1900–1944), který tvořil hlavně v západočeské metropoli. Zahynul půl roku před koncem války ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.

O kousek dál je zástupce funkcionalismu z roku 1929 (č. 21) postavený podle projektu pražského architekta a významného pedagoga Antonína Mendla (1890–1944), který se společně s Václavem Šantrůčkem (1893–1971) proslavil návrhy divadla Tylův dům v Poličce či několika mimořádně zajímavými sokolovnami, jako třeba tou v Pardubicích.

Slunná ulice je jakýsi zelený bulvár Ořechovky. Po pravé straně následují další zajímavé stavby. Na rohové parcele č. 17 stojí novoklasicistní rodinný dům postavený roku 1928 podle projektu pražského stavitele Tomáše Šaška mladšího.

A hned vedle je vila č. 15, jež patřila československému Němci Viktoru Lippertovi, který provozoval vyhlášené rodinné lahůdkářství a ve své době byli jeho předci i dvorními císařskými dodavateli.

Právě z Lippertova obchodu pocházely dodatečně otrávené chlebíčky, jež za německé okupace podstrčil ministerský předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš sedmi šéfredaktorům, kteří otevřeně podporovali nacisty. Jeden z nich, Karel Lažnovský, zanedlouho zemřel na břišní tyfus. Viktor Lippert byl za okupace členem NSDAP, i proto musel po válce republiku opustit a majetek propadl státu.

Vilu dnes vlastní Ministerstvo obrany. Krátce po svém zvolení prezidentem se sem přestěhoval Václav Klaus s chotí. Ale záhy se ozvali sudetští Němci, kteří upozorňovali na poválečné odsuny lidí a znárodňování. Klaus se proto raději přemístil do empírové vily v Lumbeho zahradě v areálu Pražského hradu.

Výše ve Slunné za ulicí Na Ořechovce zaujme poměrně robustní funkcionalistický rodinný dům č. 11 z roku 1928, jejž pro právníka Ladislava Feierabenda navrhl již zmíněný Antonín Mendl.

Silnice Na Ořechovce se protáhne kolem střešovické vozovny, kde stojí působivé muzeum MHD, až do ulice Pod Hradbami, kde je hned na rohu po pravé straně vzhledem atypická vila č. 17 s kamenným obkladem fasády, kterou si v roce 1928 nechal postavit majitel továrny v Podbabě Edmund Traub.

Jak píše web Prázdné domy, pozval si k tomu jednoho z nejvýznamnějších představitelů německé klasické moderny, berlínského architekta Bruna Paula (1874–1968), který postavil řadu staveb v Berlíně a dalších německých městech.

V suterénu byly šatny a technické zázemí, v přízemí reprezentační prostory, v patře ložnice rodičů a dětí a v nejvyšším podlaží pokoje pro hosty a personál. V zahradě vily, v níž dnes sídlí velvyslanectví Maďarska, se nacházejí sochy od sochaře Bernarda Redera. Židovská rodina továrníka Trauba uprchla před nacisty do zahraničí, po válce se vrátila, aby na sklonku 40. let opět Prahu opustila.

Naproti přes silnici si v roce 1928 postavil dle vlastního návrhu puristický čtyřpodlažní rodinný dům architekt Bohumír Kozák, o němž již byla řeč (Pod Hradbami č. 8).

Níže v ulici Pod Hradbami stojí funkcionalistická vila č. 13, která je dílem představitele art deca a funkcionalismu Ladislava Machoně (1888-1973), pokračovatele slovutného Jana Kotěry a autora dvojdomu bratří Čapků na pražských Vinohradech či tvarově unikátní budovy reálky v Pardubicích. V roce 1927 ji navrhl pro právníka Antonína Hamana.

A když se o několik metrů dál prudce stočíme vlevo do Dělostřelecké ulice, narazíme na malebnou vilu č. 1 od vídeňského architekta Rudolfa Eislera (1881–1977), jejímiž majiteli se v roce 1993 stali tehdejší český prezident Václav Havel s manželkou Olgou. Ta obývala přízemí, prezident Havel zase podkroví, kde měl knihovnu a pracovnu. Na následné rekonstrukci se podílel designér skla a někdejší „hradní“ architekt Bořek Šípek (1949–2016).

Tento průvodce navazuje na materiál autora, který je součástí publikace Pražské vilové čtvrti a seriálu na Aktuálně.cz.