Nejžádanější adresa v republice. Vily si tu pořizovali slavní Češi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V místě, kde se rozprostírá pražská Ořechovka, jedna z nejžádanějších vilových čtvrtí v zemi, byla ještě v první polovině 18. století okázalá barokní zahrada s elegantním zámečkem šlechtice Jana Kryštofa Bořka.

Areál, navržený podle vzoru francouzských královských parků s precizně tvarovanými živými ploty a sochami, však v roce 1742 podlehl zkáze během okupace Prahy francouzsko-bavorskými vojsky. Zahradu následně nahradily vojenské budovy, muniční sklady či zbrojařské dílny.

Další radikální proměna lokality je již spojena se vznikem Československa v roce 1918. Mladá republika náhle potřebovala zajistit důstojné bydlení pro úředníky nově vzniklých ministerstev a vybudovat reprezentativní sídla pro diplomatické mise. Již v roce 1919 proto ministerstvo veřejných prací vyhlásilo ambiciózní architektonickou soutěž.

Cílem bylo vytvořit na území mezi Buštěhradskou drahou a Střešovickou silnicí modelovou kolonii domů pro státní zaměstnance podle konceptu zahradního města, jenž se inspiroval myšlenkami britského urbanisty Ebenezera Howarda.

Soutěžní porota přitom kladla důraz na funkční propojení jednotlivých bytových celků s venkovními prostory, dvorky a zahrádkami a požadovala, aby se kombinací řadových a samostatně stojících domů předešlo nudné uniformitě. Skladba bytů byla pečlivě naplánovaná. Třetinu tvořily dvojpokojové byty, další třetinu trojpokojové a zbývající (po 15 procentech) měly jeden, respektive čtyři pokoje.

Porotu nejvíce zaujal návrh Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře, jejichž koncept se stal základem pro podobu budoucí vilové čtvrti. Do vzhledu kolonie však na popud investora promluvili i další soutěžící, kteří se v soutěži umístili na předních místech, například Jindřich Freiwald. I to následně pomohlo dodat čtvrti architektonickou pestrost, ale zároveň zachovat pečlivě vybroušenou harmonii.

„Větší část řadových domů v ulicích Klidné a Dělostřelecké projektoval Jindřich Freiwald, řadu domů v Západní a Lomené ulici Jaroslav Vondrák. Ten se zde projevil jako modernista se vztahem k takzvaným ‚cottage‘ domům, tedy vilám anglických zahradních měst, které představovaly jednu z linií meziválečného pražského urbanismu 20. let,“ upřesňuje web Praha neznámá.

Během dvacátých let se Ořechovka postupně rozrůstala o nové ulice, přičemž další vily už vznikaly jako originální autorské projekty.

Už při plánování se pochopitelně počítalo s pomyslným středem čtvrti, který architekti soustředili kolem ústřední budovy, jež se stala přirozeným obchodním a společenským střediskem vilové kolonie. Více si o ní ještě povíme.

Prostor náměstí „Na Ořechovce“, dnes Macharova, byl dokončen v roce 1926. Původní projekt přitom počítal s tím, že na náměstí bude ještě postavena škola. Ale později se ukázalo, že dětem z Ořechovky postačí dvoupatrová budova školy v nedalekých starých Střešovicích.

„Návrh na definitivní vyřešení prostoru, který počítal s trvalým zachováním funkce náměstí, vypracoval architekt Alois Dryák a byl realizován v roce 1927. Do parkové úpravy byly citlivě zasazeny tenisové kurty, dětské hřiště i sáňkařské dráhy a v horní části náměstí pomník padlým ze Střešovic v době první světové války. V roce 1936 byl na Ořechovku zaveden tehdy nejmodernější dopravní prostředek – trolejbus,“ doplňuje web Praha neznámá.

Čtvrť, ležící v zeleni na dohled Pražskému hradu, zaujala mnoho osobností své doby. Zejména slavných malířů, grafiků či sochařů. Zdejší vily přitom patří k tomu nejcennějšímu, co tuzemská meziválečná vilová zástavba nabízí. Není divu, že se Ořechovka, za jejímž vznikem bez větší nadsázky stojí úřady, stala v době první republiky jednou z nejlepších adres pro bydlení v Praze. A tak je tomu dodnes.

Vydejme se poznat ty nejzajímavější vily této atraktivní části hlavního města. Průvodce navazuje na materiál autora tohoto textu, který je součástí publikace Pražské vilové čtvrti a seriálu na Aktuálně.cz.

V klidnější části Střešovické ulice, na západním okraji Ořechovky u Veleslavína, stojí poměrně robustní vila č. 64, kterou si v roce 1936 nechal postavit ředitel Zemské banky Rudolf Kočvara. Využil přitom projektu architekta Karla Stádníka. Vila má horizontální linie oken a teras, zaoblená nároží, ustoupené podlaží, trubková zábradlí – čili typické znaky funkcionalismu. Zajímavé je stupňovité řešení štítové fasády, což je vidět z ulice Na Průseku.

Dům je zajímavý i tím, že v přízemním bytě bydlel spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek a v 70. letech minulého století se u něj doma často scházeli představitelé disidentského hnutí. Zde vznikal text Charty 77 a právě odtud se vydali Václav Havel, Ludvík Vaculík a Pavel Landovský osobně doručit Prohlášení Charty 77 představitelům tehdejšího komunistického režimu.

Boční ulice Na Průseku se svažuje k ulici Na Dračkách, kde hned ve druhém domě č. 25 po pravé straně žil malíř a ilustrátor Václav Fiala. Vilu ve tvaru krychle vyprojektoval v roce 1934 ruský emigrant, architekt Pavel Simonov.

O 300 metrů dále v téže ulici stojí dvě funkcionalistické vily nápadné pro své neomítnuté cihelné – takzvané režné – zdivo na fasádě. Tento stavební prvek s jedinečným architektonickým výrazem se na Ořechovce opakuje, a tím je tato část Střešovic nezaměnitelná.

První vila č. 7 patřila významnému grafikovi Alfrédu Justitzovi a v roce 1931 ji navrhl architekt František Albert Libra (1891–1958), mimo jiné autor kolonie rondokubistických domů v jižní části Vinohrad.

Sousední památkově chráněnou vilu č. 5 s ateliérem si nechal v roce 1931 postavit další významný malíř Václav Špála podle projektu architekta Otakara Novotného (1880–1959), který navrhl kubistické domy na náměstí Miloše Formana na Starém Městě či unikátní vodojem s majákem na letišti ve Kbelích.

O několik zahrad dál, na křižovatce Střešovické a Na Pěkné vyhlídce, navrhl podle několika zdrojů v roce 1931 puristický rodinný dům velmi plodný architekt a bravurní kreslíř Bohumír Kozák (1885–1978), který je podepsán například i pod areálem dnešní Thomayerovy nemocnice v pražské Krči.

Dům v ulici Střešovická č. 36 s velkoryse proskleným nejvyšším patrem, které je však novodobé, si pořídil evangelický teolog a církevní historik profesor Ferdinand Hrejsa s početnou rodinou.

Šikmo přes hlavní silnici se pak ve svahu na adrese Nad Hradním vodojemem č. 14 vypíná klenot funkcionalistické architektury, jedna z nejluxusnějších zdejších vil, kterou si v roce 1930 nechal postavit stavitel a spolumajitel inženýrské firmy František Müller.

Rodinný dům vyprojektovali významný rakouský architekt Adolf Loos (1870–1933) a architekt Karel Lhota (1894–1947), kteří mimo jiné vytvořili i pozoruhodnou Winternitzovu vilu na Smíchově. Müllerova vila odkazuje k takzvanému „raumplanu“, kdy prostor domu není členěn do pater, ale jakýchsi kubusů a jednotlivé místnosti se prolínají v různých výškových úrovních.

Ulicí Pod Vyhlídkou lze sestoupit do Cukrovarnické, kde hned na rohu zaujme vilka č. 39, jejíž poměrně jednoduchou fasádu tvoří obklady. V roce 1931 ji navrhl architekt Josef Kalous (1889–1958), jehož nejznámějším dílem je Pavilon A na brněnském výstavišti nebo plynárna v pražské Michli.

V sousední zahradě v domě č. 41 žil známý básník a prozaik Josef Svatopluk Machar (1864–1942), podle něhož se v 60. letech pojmenovalo nedaleké centrální náměstí, a o kus dál směrem k Veleslavínu pak ve funkcionalistickém domě č. 51 přebýval významný sochař Břetislav Benda.

V Cukrovarnické – ale opačným směrem – si nechal postavit dům č. 24 další slavný umělec, malíř Vincenc Beneš. Vilu „holandského“ stylu s režným zdivem z roku 1923 vyprojektoval vynikající architekt a vůdčí teoretik českého kubismu Pavel Janák (1882–1956), autor paláce Adria v rondokubistickém slohu na Jungmannově náměstí, kubistického Libeňského mostu nebo funkcionalistického Husova sboru na Vinohradech v Praze a také skvostného krematoria ve stylu art deco v Pardubicích.

Na sousední parcele, na adrese Lomená č. 12, je další Janákova realizace ve stejném stylu, dvojdům z roku 1924 kubistického malíře Emila Filly a jeho švagra, zakladatele moderní české psychologie Františka Krejčího.

A do třetice následuje vila Na Ořechovce č. 41 s nepřehlédnutelným ateliérem, kterou Pavel Janák v roce 1924 navrhl pro sochaře Bohumila Kafku, jenž je podepsán například pod gigantickou jezdeckou sochou Jana Žižky na Vítkově.

Lomená zde překonává ulici Na Ořechovce a v následném oblouku nabízí řadové hrázděné domy s trojúhelníkovými štíty, úzkými obdélnými okny či vysokými komíny, které jsou typické pro anglická zahradní města. Styl cottage vtiskli domkům v roce 1922 v úvodu zmiňovaní architekti Jaroslav Vondrák (1881–1937) a Jan Šenkýř.

Vondrák rovněž navrhl přilehlou ústřední budovu s podloubím, tentokrát ve stylu art deco. V domě z roku 1923 bývaly obchody, restaurace, kavárna a vinárna, ordinace lékařů, knihovna, pošta, spolková místnost či kino. Půvabná podlouhlá stavba je centrem Ořechovky.

Za budovou s průjezdem uprostřed je pak v ulici Dělostřelecká k vidění pozoruhodná pestrobarevná kolonie typizovaných rondokubistických řadových domků.

Architekt Vondrák si v protilehlé Západní ulici za pomoci Jana Šenkýře navrhl vlastní vilu č. 21 specifického expresivního výrazu, který v sobě kombinuje prvky moderny a rondokubismu.

Ještě před ní stojí rodinný dům ve stylu art deco (Na Ořechovce č. 35), který si pořídil významný sochař, medailér a řezbář Otakar Španiel.

Vilu vyprojektoval architekt Ladislav Machoň (1888–1973), představitel nejen art deca, ale i funkcionalistické architektury, pokračovatel slovutného Jana Kotěry a autor dvojdomu bratří Čapků na pražských Vinohradech či tvarově unikátní budovy reálky v Pardubicích.

Pozoruhodné vily stojí samozřejmě i za Macharovým náměstím, jim se věnuje další díl seriálu Příběhy vil.