Střet o ochranu přírody: Křivoklátsko nehoří, moravský Soutok ano, říká biolog

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bývalá Fialova vláda si na začátku vepsala do programu, že prosadí výrazná rozšíření ochrany dvou přírodních lokalit. Na Křivoklátsku chtěla vyhlásit národní park a na jihomoravském soutoku Dyje a Moravy jeho vyhlášení připravit. Nic z toho se neuskutečnilo.

Jednání o parku na Křivoklátsku zamrzlo v předvolebním parlamentu a v případě Soutoku si budou muset vystačit „jen“ s chráněnou krajinnou oblastí (CHKO). A to ještě Motoristé z nové Babišovy vlády hrozí, že i tuto formu ochrany, která platí od července, v takzvané Moravské Amazonii zruší.

Proč se ochrana těchto dvou cenných území tak zpolitizovala? Biolog a ekolog David Storch dává v rozhovoru pro Seznam Zprávy tyto a podobné „zelené“ střety i do souvislosti s celkovou polarizací společnosti.

Za daleko větší katastrofu v krocích nové vlády by přitom považoval zrušení ochrany jihomoravského Soutoku než nevyhlášení parku na Křivoklátsku. „U Soutoku celá odborná obec považovala za trestuhodné, že fakticky není chráněn vůbec. Přitom se o tom mluvilo desítky let. Je to nesmírně cenné území,“ říká profesor Storch, který působí v Centru pro teoretická studia, což je společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

Když byla před deseti lety vyhlášena CHKO Brdy, nikdo tomu nebránil. Proč je kolem Křivoklátska a Soutoku tolik hádek?

Do značné míry záleží vždy na tom, nakolik se v tom regionu aktivují místní. Právě Brdy byly bezproblémovou záležitostí, protože v tom území nikdo nežije. Nejsou tam ani hospody, žádné hotely, není tam nic. V tom je výrazný rozdíl oproti Soutoku i Křivoklátsku, kde lidé žijí.

Zajímavé ovšem je, že největšími odpůrci jsou v obou případech myslivci. Nemyslím ty obyčejné, co se schází v hospodě a občas si jdou zastřílet – myslím velké a vlivné chovatele zvěře, co mají i své obory. Koneckonců to je i případ pana Fabičovice, který má na Soutoku oboru Obelisk a který se dlouhodobě staví proti vládním záměrům.

Vidíte mezi Křivoklátskem a Soutokem nějaké podstatné rozdíly?

To jsou dva odlišné příběhy. U Soutoku celá odborná obec považovala za trestuhodné, že fakticky není chráněn vůbec, a přitom se o tom mluví už desítky let. Byla to ta největší ostuda české ochrany přírody. Na tom se celá odborná obec shodovala, jde o nesmírně cenné území. Samozřejmě je trošku něco jiného, jestli tam má být národní park, nebo CHKO, ale velmi brzy se vyvrbilo, že národní park, o němž se psalo i v programu Fialovy vlády, není pro Soutok vhodná forma a CHKO je tam daleko vhodnější.

Z jakého důvodu?

Národní park je opravdu poměrně dost přísná kategorie ochrany. Za někdejší Babišovy vlády vznikl nový zákon o národních parcích, jímž se mimochodem vyřešila Šumava, ale zároveň je v tom zákoně napsáno, že polovina území národního parku musí být postupně ponechána přírodním procesům. A tohle byl kámen úrazu u Soutoku, protože to je kulturní krajina a kulturní lesy. Tam tohle nelze dělat.

Bez lidských zásahů by to tam nefungovalo?

Ne. Tam se musí zasahovat, koneckonců tohle platí pro většinu naší krajiny. Představa, že ze Soutoku bude národní park, brzy vzala zasvé. Z odborné veřejnosti to nehájil prakticky nikdo. Bezzásahovost je tam v podstatě úplný nesmysl. Národní park byl spíše politickým výmyslem vlády. Mimochodem, i ministr Hladík v počátku prosazoval národní park, ale i on sám od toho nakonec ustoupil.

Fotogalerie z CHKO Soutok:

Řekl bych, že dost lidí netuší, jaký je rozdíl mezi CHKO a národním parkem.

To je právě to. V národním parku je ochrana přírody vždy prioritou, ten je zřízen za účelem ochrany přírody, ale to není případ CHKO. CHKO je prostě normální kus krajiny, kde se jenom musí při veškerých aktivitách – které tam mohou normálně dále probíhat – zohledňovat i hodnoty přírodní a krajinné. Cílem není, aby tam příroda převládla. Ale národní park je opravdu kvůli přírodě. To je velký rozdíl.

Lidé ale často zpochybňují i samotný smysl chráněných území.

Důležité je si uvědomit, že žijeme v době krize biologické rozmanitosti a lidstvo zatím nevymyslelo nic lepšího, jak zabránit vymírání, než právě chráněná území. Jestli chceme zachovat přírodní rozmanitost světa, nezbývá než mít nějaká území nějak chráněna. Vtip je v tom, že mohou být chráněna velmi různě. Někde opravdu přísně, jako jsou národní parky, kde opravdu je to čistě kvůli přírodě, až po území, která jsou chráněna jenom v tom smyslu, že je tam nějaký ohled na místní přírodu a člověk si tam nemůže dělat, co se mu zamane.

A co Křivoklátsko?

Křivoklátsko je z tohoto hlediska v jiné situaci než Soutok. O národním parku se tam mluví dlouho, ale vždycky v odborné komunitě existoval spor, jestli je to správná cesta, nebo ne. Tam ta odborná komunita nebyla sjednocena.

Důležité je, že Křivoklátsko už je dávno CHKO (od roku 1979, pozn. red.). A ta nejcennější území jsou tam chráněna formou národních přírodních rezervací, kde je stejný režim jako v první zóně národního parku. Na Křivoklátsku jsou sice více či méně kulturní lesy, u nichž je celkem jednoduché nastolit bezzásahovost. Nicméně řada odborníků považuje za nejcennější otevřenější typy lesů, které přece jenom zásahy člověka potřebují.

Takže rozhodně to není tak, že by všichni biologové a ekologové národní park na Křivoklátsku podporovali?

Jednoznačné to není. Já celkem sdílím názor, že národní park jako instituce by cenné lesy na Křivoklátsku ochránil lépe, než to dnes dělá státní podnik Lesy Český republiky, který se tam z hlediska ochrany přírody nechová ideálně. Ale ten odborný spor o správný management tam přetrvává. Česká společnost pro ekologii, jíž jsem předsedou, se k tomu vyjádřila relativně opatrně v tom smyslu, že biologicky ten park smysl dává, ale z hlediska ochrany přírody to není úplná priorita. Zvlášť ve srovnání se Soutokem. Ve výsledku půjde vždy o politické rozhodnutí a roli hrají i jiné než čistě biologické ohledy.

Rozumíte argumentům místních, kteří tam národní park v naprosté většině nechtějí?

Sám tam jezdím, tak to dokážu pochopit, byť znám i řadu místních, kteří park podporují. Křivoklátsko má ten půvab, že tam je pořád přítomen takový ten trampský étos – je tam spousta chat, je tam cítit takový ten „starý“, romantický přístup k tomu území, takže rozumím, když někdo chce, aby zůstalo vše při starém.

Nebyl by rozumný kompromis, že by to území spravoval nějaký specializovaný závod Lesů České republiky, který by měl trochu pozměněné priority? Někteří experti to totiž takto navrhovali, ale vládní politici tyto hlasy okamžitě umlčeli.

Je to jedna z možností. Myslím si, že by tam nějaký kompromis možný byl a třeba i v budoucnu bude dohodnut. Problém je, že s Lesy České republiky se tyto věci dělají dost obtížně. Ale kdyby se ten podnik začal chovat víc ekologicky, byla by to cesta. Já jsem v tomhle směru mírně optimistický. Lesy a přístup k nim se mění a mění se samotní lesáci, a to i třeba jenom proto, že mladí se ve školách přece jen učí už něco jiného. Znám řadu lesáků, kteří přesně vědí, co mají dělat, a s přírodovědci se bez problémů shodnou. Důležité je, aby měli odpovídající zadání, tedy aby bylo jasné, co je vlastně společenská poptávka.

Nepřipadalo vám, že národní park tlačili politici v čele s ministrem Hladíkem necitlivě „na sílu?

Já tenhle argument znám a mně také vždycky přišel validní, ale zase zastánci parku namítají, že ty obce jsou ve skutečnosti manipulovány zmíněnými myslivci, respektive chovateli zvěře. To já ale neposoudím.

Chápu ovšem, že se lidé bojí, že to tam zaplaví turisté jako České Švýcarsko. Ale v Českém Švýcarsku byli turisté vždycky, i před národním parkem, a všichni tam směřují skoro jen na Pravčickou bránu, do soutěsek a do Jetřichovic, jinde to není tak hrozné. Na Křivoklátsku bych se toho tolik nebál, je to „jenom“ les, kde toho moc jiného neuvidíte. Nejsou tam žádné jasné turistické atrakce. Budou tam jezdit ti, co tam jezdili vždycky.

Teď už ale o národní park na Křivoklátsku neusiluje nikdo. Je asi příznačné, že i koalice Spolu, která to nejvíce chtěla, to ze svého volebního programu vyškrtla. Měli tam letos jen obecnou frázi, že chtějí skloubit ochranu přírody a potřeby místních obyvatel.

Jedno číslo časopisu Fórum ochrany přírody, kde jsem v redakční radě, přineslo před volbami programy politických stran v oblasti ochrany přírody. A od ODS, která ten park původně tlačila, jsme dostali úplně nemastný neslaný text, že ochrana přírody je potřeba. Takže ano, asi je to příznačné.

Mimochodem, když jsme u těch politiků, jak se těšíte na nového ministra z řad Motoristů? Má jím být dočasně pan předseda Macinka.

Samozřejmě se toho všichni obávají. Zatím Motoristé ve svých vyjádřeních projevili úplně zásadní neznalost problematiky (rozhovor se uskutečnil ještě předtím, než se ministři ujali svých resortů, pozn. red.). Ministr je ale politická funkce, a pokud se obklopí dobrými náměstky, nemusí to být nutně fatální hendikep. Já chápu, že Motoristé mají pifku na všechny ty věci kolem globálního oteplování a dekarbonizace, ale snad by nutně nemuseli úplně rozkládat i ochranu přírody, která se věcí kolem klimatických změn přímo netýká. Uvidíme. Rozhodně zatím vládnou velmi silné obavy.

Motoristé, které ve volbách sponzoroval v úvodu zmíněný majitel obory Obelisk pan Fabičovic, deklarovali, že chtějí CHKO Soutok zrušit. Přidala se i místopředsedkyně ANO Alena Schillerová, která prohlásila, že to je „dítě zeleného šílenství“…

Z toho je vidět, jak jsou tito lidé úplně mimo. Je to celé absurdní – ještě bych chápal, kdyby chtěli rušit nějaký národní park, poněvadž ten má nad svým územím velkou kontrolu, ale CHKO je v podstatě jenom úřad, který něco sice schvaluje a povoluje, ale může fungovat velmi různě. Lidé si představují, že s vyhlášením CHKO se u nich strašně věcí změní, ale je spousta CHKO, u kterých si sotva všimnete, že vůbec existují – Orlické hory, Žďárské vrchy, Podblanicko. Nějakou tu ceduli tam sice máte, máte i nějakou správu, která má možnost něco nepovolit, ale není to nijak přísná ochrana.

Je také dobré si uvědomit, že CHKO mají velkou volnost v tom, jak budou aktivní. Jsou aktivní CHKO, které mají spoustu projektů, to je třeba České středohoří, a pak jsou ty pasivnější, jako třeba Třeboňsko. Hlavně ale CHKO mají jen omezenou možnost někomu něco nařizovat.

V plánu je teď i vyhlášení CHKO Krušné hory. Dojde k tomu?

Kdoví, ale ano, to je další možná CHKO, o které se mluví. Vypadalo to, že je tam podpora docela silná, ale zachytil jsem, že i tam zase jsou nějaké lobbistické tlaky. K vyhlášení se schyluje, ale klidně se to může ještě zvrtnout.

Nemáte pocit, že se svět za několik let výrazně změnil? Ještě celkem nedávno měla zelená témata docela silnou podporu, teď se ale „Green Deal“ stal sprostým výrazem a s ním mnohá další témata, která souvisejí se životním prostředím.

Ono se to vychýlilo v souvislosti s obecnější polarizací ve společnosti, s nárůstem populismu a takovým tím „chraňme si to naše tradiční, české“. Klimatické změny a vše, co se děje jinde, nás pak nezajímají, protože to je něco globálního. Samozřejmě zčásti je to asi i přirozený politický výkyv, jako kyvadlo. Zastánci zelených politik si za to mohou trochu i sami, protože často už žili v představě, že je to pro všechny úplně samozřejmá věc, všichni přece „chápou“, že auta smrdí a místo nich mají být elektromobily…

Málokdo bral asi na zřetel, že to všechno má i své ekonomické a sociální dopady.

Pravda je, že v jednu chvíli ten tlak na Green Deal byl v Evropě opravdu velký a lidé říkali, co to vlastně je? Moc se jim to nevysvětlovalo. A to je mimochodem problém Green Dealu pořád. A to jsou přesně ty důvody, proč u nás uspěli Motoristé. Green Deal si totiž lidé často spojují jen se zákazem benzinových aut či spalovacích motorů, přitom jde o obrovský komplex nejrůznějších opatření. Spousta z toho se týká ochrany přírody, což by vlastně nemuselo vůbec vadit ani Motoristům, protože s klimatickými změnami a dekarbonizací to přímo nesouvisí.

Jak to přesně myslíte?

Biodiverzitu, tedy rozmanitost života, sice klimatická změna trošku ovlivňuje – občas dokonce i pozitivně –, ale mnohem méně než spousta jiných věcí, hlavně přímý tlak člověka a likvidace původních typů prostředí. A především kvůli modernímu průmyslovému zemědělství a lesnictví. To ale není žádná klimatická změna. Ohrožení biodiverzity má tedy primárně jiné zdroje, než je změna klimatu, a jsou to věci, s nimiž se dá něco dělat, a není důvod to spojovat s klimatem.

A právě proto trošku doufám – ale možná marně –, že ten politický protitlak se týká spíš těch klimatických opatření a netýká se tolik ochrany přírody a biodiverzity. Bohužel lidé to hází do jednoho pytle, což je trošku chyba i nás, kteří se tím zabýváme.