Politika na Eurovizi: bojkot i triky Izraele. Ruské konexe vítězné Bulharky

Po 70 letech se z písňové soutěže Eurovize stala pompézní záležitost, kterou u televizních obrazovek sleduje velká část Evropy. Ani letos tomu v případě vídeňského finále nebylo jinak. Zároveň ale soutěž, která sama sebe vydává za apolitickou, v posledních letech zatěžují třenice spojené hlavně s účastí Izraele i diskutovaným možným návratem Ruska. Kam Eurovize míří?

Na „trůn evropské písně“ usedla bulharská zpěvačka Dara, stříbro putuje do Izraele a třetí pozice patří zástupkyni Rumunska. Na 16. příčce se pak v rámci pětadvacetičlenného pole finalistů umístil reprezentant Česka Daniel Žižka. Tak v kostce vypadá ohlédnutí za letošním ročníkem soutěže Eurovision Song Contest, jejíž závěrečné „boje“ včetně sobotního finálového klání hostila Vídeň. A kterou – ostatně jako každý rok – sledovaly po celé Evropě desítky milionů televizních diváků.

Jenže do jisté míry se stává tradicí i poněkud napjatá atmosféra, která Eurovizi provází: vzrušené diskuze, protesty v ulicích, a dokonce bojkot ze strany některých evropských zemí. Všechny tyto přísady nechyběly letos, kdy kvůli účasti Izraele rakouskou metropolí procházely zástupy demonstrantů a kdy se s odkazem na jeho válečné tažení v Pásmu Gazy odmítly do soutěže zapojit Nizozemsko, Irsko, Island, Slovinsko i Španělsko.

Za situace, kdy se pořadatelé z Evropské vysílací unie (EBU) obhajují tezí o apolitičnosti celé akce, se tak nutně nabízí otázka, nakolik je Eurovize skutečně „pouhá“ hudební soutěž a jestli skutečně dokáže existovat neumazaná od politického dění rozbouřeného světa.

„Vždy je to hudební a zároveň politické, ty dvě složky nejdou oddělit. (…) Narativ vedení Eurovize o apolitičnosti je v zásadě neudržitelný. A já myslím, že je to pokrytecké,“ říká redaktorka Seznam Zpráv Tereza Povolná, která dění kolem Eurovize dlouhodobě sleduje a jako zvláštní zpravodajka sledovala finálová kola 70. ročníku přímo ve Vídni. V rozhovoru pro úterní vydání podcastu 5:59 zdůrazňuje, že už za uspořádáním vůbec první Eurovize v roce 1956 stál vlastně politický koncept, kterým tehdy byl záměr spojit veřejnoprávní vysílatele z celé Evropy.

O sedm dekád později fungování kontinentálního písňového klání – kterého se účastní i poněkud „přespolní“ Austrálie nebo už zmíněný Izrael – určují obsáhlá pravidla, která mají zajistit mj. proklamovanou apolitičnost. Třeba tím, že prezentované písně nesmějí obsahovat politicky motivované texty.

Podle Povolné vedení soutěže svou snahu shrnuje do sloganu: Ukazujeme svět, jaký by mohl být. „Jenže Eurovize se nikdy nekoná ve vakuu. Což znamená – a opět to slovo použiju –, že ta myšlenka je od začátku do konce pokrytecká, protože logicky se tam ty vztahy a intriky (současného světa) promítat budou,“ podotýká novinářka.

Navíc se z jejího pohledu ukazuje, že vymáhat zmíněná pravidla do puntíku je v praxi téměř nemožné, pokud tedy v soutěži nemají zaznívat jen texty „o ničem“. Ani letos tak politika na finálovém pódiu vlastně nechyběla, když třeba píseň rappera Satoshiho s názvem Viva, Moldova! označuje Tereza Povolná za „vlastenecký manifest“ s motivy prozápadní integrace Moldavska. A ani chorvatská skupina Lelek se politického tématu nezřekla, když zpívala o útlaku, jakému čelili chorvatští katolíci v Bosně a Hercegovině za nadvlády někdejší osmanské říše.

Zdaleka největší třecí plochou kolem letošní Eurovize však byla účast izraelského zpěváka Noama Bettana, kterého nakonec součet bodů od národních porot a diváků vynesl na konečné druhé místo. Bylo to jen několik hodin poté, co ve vídeňských ulicích několik tisíc demonstrantů vyvolávalo hesla jako „Nepouštějte genocidu na pódium!“ („No stage for genocide!“ v anglickém originále).

Jiným rozměrem pak je zmíněný bojkot. K němu se přitom odhodlal i jeden ze členů „Velké pětky“, tedy skupiny největších finančních přispěvatelů Eurovize, kteří zároveň každoročně automaticky postupují do finále, a nemusejí tak procházet kvalifikačním sítem. Španělsko ale spolu s dalšími čtyřmi zeměmi v prosinci odstoupilo v reakci na hlasování EBU, které posvětilo přítomnost Izraele v letošním ročníku. A to ve chvíli, kdy stále platí vyloučení Ruska z roku 2022 v reakci na jeho vojenskou invazi na Ukrajinu.

„Na diskvalifikaci Ruska je konsenzus v rámci celé Evropy zkrátka širší. Vidíme to třeba i na přijímání různých rezolucí a podobně. A co se děje na politické scéně, se nutně musí promítnout i do té prvoplánově kulturní,“ rozebírá novinářka Povolná důvody toho, proč v případě Eurovize oficiálně platí, že „Izrael ano a Rusko ne“. Roli podle ní hraje i početná izraelská diaspora v evropských státech, kde se veřejnoprávní vysílatelé – členové EBU – mohou obávat případné negativní odezvy, či snad dokonce obvinění z antisemitismu ze strany některých kritiků.

Pozornost ale také budí nedávná investigace deníku The New York Times, který napsal, že izraelská vláda utratila více než milion dolarů za propagaci účasti Izraele na Eurovizi a že tamní státní agentura šířila na sociálních sítích videa vyzývající k opakovanému hlasování pro izraelského zpěváka. Propagaci financovanou třetími stranami přitom pravidla letos zakazují – což je změna učiněná v reakci na loňský rok, kdy některá evropská média přinesla zprávy o tom, že Izrael platil online kampaň se snahou ovlivnit evropské publikum.

V souvislosti s tímto děním poukazuje Tereza Povolná na tzv. hasbaru, tedy koncept veřejné diplomacie, kterým se Izrael dlouhodobě snaží zajistit si pozitivní vnímání a postoj vnějšího světa k sobě samému. A přestože se vedení Eurovize i letos proti postupu izraelské vlády ohradilo, podle novinářky Seznam Zpráv platí, že především komunikace organizátorů, především pak šéfa soutěže Martina Greena, byla v ohledu na celkovou otázku izraelské účasti velmi skoupá. „Je vidět, jak strašně se to od sebe snaží odrážet. A to je něco, co ve finále může konání té soutěže ohrožovat vůbec nejvíce,“ dodává Povolná.

V podcastu 5:59 se také dozvíte o tom, jak je to s historií a současností účasti mimoevropských zemí v Eurovizi nebo jaká budoucnost se teď s ohledem na veškeré problémy a spory před touto soutěží rýsuje. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.