Článek
„Mám těžké zranění hlavy. Kulky mi prorazily centrální nervový systém. Proč mě ještě nepropustili? Neustále mě bolí hlava a nedokážu jasně myslet. Proč mě chtějí znovu poslat na frontu?“ zní jedna ze stížností ruského vojáka zaslaná úřadům.
Toto svědectví není zdaleka jedinou kritikou, která míří proti zavedenému fungování ruské armády. Rodiny vojáků i samotní muži poslali ruské ombudsmance pro lidská práva Taťáně Moskalkovové tisíce výtek. Podobně jako jiné úřady i tento spadá přímo pod Kreml.
Úřad stížnosti omylem nechal veřejně dostupné, díky tomu je americký deník The New York Times (NYT) ověřil a nyní přišel s rozsáhlou analýzou, která poskytuje výjimečný vhled do mechanismů uvnitř ruské armády.
V dokumentech se objevují obvinění ze zneužívání vojáků v různých jednotkách a poukazují tak na systematický problém. Další svědectví popisují brutální bití, kterému vojáci čelí, pokud se kriticky vyjadřují na adresu velení, nebo nechtějí na frontu jít.
Běžné je podle dokumentů i finanční vydírání, kdy velitelé žádají od vojáků úplatky, které si pak nechávají.
Podmínky v ruské armádě
Ruské zdroje na poskytování mimořádně vysokých odměn pro lidi, kteří vstoupí do války, se vyčerpávají. Některé regiony přestaly peníze dočasně vyplácet, nebo částky snížily. Kreml situaci bagatelizuje a láká na vlastenectví.
V mnoha případech pak muži i jejich rodiny popsali, že je jejich velitelé posílají do bojů navzdory tomu, že na tom nejsou fyzicky dobře. Podle svědectví je běžné, že armáda nebere ohledy na to, že má voják zlomené končetiny, těžce poškozený zrak nebo sluch či poranění hlavy.
K tomu dochází po velmi povrchních kontrolách u lékařů, kteří podle stížností vydávají posudky bez ohledu na skutečný stav mužů.
Sestra jednoho z vojáků ve stížnosti uvedla, že lékařská komise ve městě Voroněž v jihozápadním Rusku, která má posuzovat způsobilost ke službě, odbavila 100 mužů za hodinu. Jiné dokumenty uvádějí, že zranění vojáci jsou přemisťováni ještě předtím, než byla jejich způsobilost vůbec posouzena.
Stejný osud může potkat i muže v pokročilém stádiu rakoviny nebo po mrtvici. V rozhovoru pro NYT pak jeden ruský voják, který podal stížnost, popsal, že ho překvapilo, když se u lékařů setkal s vážně nemocnými vojáky, které ale navzdory diagnóze poslali na frontu.
„Jak můžete poslat zpět člověka s cirhózou jater, kterému zbývá neví kolik času, nebo s rakovinou?“ poznamenal. „Dejte mu možnost zemřít doma, abych tak řekl. Proč ho tam posílají?“
Udržet vojáky na frontě vydíráním
S vlekoucí se válkou je pro Kreml stále těžší udržet dostatečný počet sil na frontě. Poté co vyhlášení mobilizace vyvolalo rozruch, se režim uchýlil k jiným řešením.
Armáda pak nabírala i vězně, lidi ze zahraničí, nebo najímala žoldáky. Stejně tak slíbila vojákům štědré bonusy za podepsání smlouvy, odškodnění za zranění a další odměny.
Nedílnou součástí je ale také tlak, jemuž čelí vojáci už vyslaní na frontu. Úřady je nutí navzdory jejich smlouvám, které jsou uzavřené na určité období, aby zůstali déle. V případě odmítnutí pak čelí vyhrožování.
Ve stížnostech se například uvádí, že pokud by muži nepřijali prodloužení smlouvy, jejich velitelé by je přeložili k jednotkám, které mají vysokou úmrtnost.
Aby měla Moskva na frontě co nejvíce zástupců, uchýlily se úřady i ke kroku, který odporuje Ženevským úmluvám. Zpátky na frontu tak vrací i válečné zajatce propuštěné ukrajinskou stranou.
Deník uvádí, že jde nejméně o 95 případů, kdy navzdory jejich vůli museli muži opět do boje. Dokumenty ukazují, že Rusko tyto vojáky někdy posílá zpět na frontu už den po jejich propuštění.
„Vzhledem k mému psychickému stavu je vyslání bývalého válečného zajatce do aktivní bojové zóny ukvapené rozhodnutí,“ napsal jeden z vojáků, kterého podobný osud potkal. „Jak mohu plnit rozkazy velení, když mě celá tato situace psychicky ovlivňuje?“
Výhružky smrtí i tajení ztrát
V neposlední řadě se v dokumentech mluví také o tom, že ruští velitelé vyhrožují svým vlastním vojákům opakovaně smrtí.
V tomto případě nejde jen o to, že by muži byli vysláni do mise s vysokým rizikem smrti. Ruští velitelé čelí obvinění i z toho, že naplánovali zabití určitých vojáků, často jako odplatu nebo trest, a v některých případech je posílali do boje bez zbraní a ochrany.
Aby zakryli důkazy o vraždách, těla zastřelených vojáků buď pohřbívali na opuštěných místech, nebo je vyhazovali do povětří protitankovými minami, takže je velmi těžké tyto případy dostopovat.
Stížnosti také tvrdí, že velení posílá nevycvičené rekruty do první linie, neevakuuje ani nepátrá po těch, kteří se nevrátí z bojových misí, a zatajuje ztráty tím, že ty, kteří jsou pravděpodobně mrtví, eviduje jako pohřešované.
