Článek
Události, které provázely vystoupení Donalda Trumpa na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, potvrdily, že na sebe stále dokáže strhnout pozornost politiků, světových médií a veřejnosti. Tentokrát ale Trump narazil na jednotnou frontu evropských států a výsledek se dostavil. Možná to nepochopil, ale domů odjížděl jako poražený.
Před svou cestou se pan prezident choval, jako by mu Grónsko už patřilo. I v Davosu o něm mluvil jako triumfující dobyvatel. Pak si ho ale generální tajemník NATO Mark Rutte a několik evropských osobností pozvali na soukromou schůzku za zavřenými dveřmi, kde mu vysvětlili rozsah odvetných opatření, kterými se Evropa bude bránit jeho dovozním clům.
Když se Trump znovu objevil na veřejnosti, o vlastnictví Grónska nepadlo slovo. Prý všichni přijali „rámcovou dohodu“, což znamená, že Trump v Grónsku vybojoval práva, která tam Spojené státy mají nepřetržitě od roku 1951.
Nebezpečí pro celý svět
Prezident Spojených států a nejmocnější člověk planety se v Davosu před kamerami světa představil jako člověk mentálně labilní. Všimnout jsme si toho mohli už v roce 2018, kdy oznámil, že je „génius“, což o sobě skuteční géniové zásadně netvrdí. Jak napsal Tom Nichols v časopise The Atlantic, kdo jeho vystoupení sledoval, musel si všimnout, že Trump není mentálně v pořádku. To je zároveň trapné a pro celý svět nebezpečné. Nastala chvíle uznat, že Trumpova iracionalita představuje vážný problém pro nás všechny.
Jeho agresivní proslov poslouchalo šokované publikum místy s pochybami, zda ho brát vážně. Během klíčových momentů někteří kroutili hlavami nebo se ironicky usmívali; při odchodu ze sálu Trumpa provázel jen tenoučký potlesk. A nebylo divu.
V jednu chvíli se prezident například pustil do Švýcarska, hostitelské země. Řekl, že „je na tom dobře jen díky nám“, a zmínil, že na něj nasadil dovozní daň 39 procent, protože ho prý ministerská předsedkyně „naštvala“. (Švýcarský systém nezná úřad ministerského předsedy – Trump měl na mysli prezidentku Karin Keller-Sutterovou.) Nepochopitelně urážel také Kanadu, která prý „Ameriku vysává a existuje jen díky Spojeným státům“. (Kanadskému premiérovi Trump opakovaně říká guvernér.)
Před odletem do Davosu Trump potvrdil svou maniakální touhu po Nobelově ceně míru, kterou – bizarně – se záborem Grónska spojuje. V dopise norskému ministerskému předsedovi napsal, že ho Norsko svým rozhodnutím mu cenu neudělit urazilo, a svůj dopis Trump zakončil hrozbou: „Svět nebude bezpečný, dokud nebudeme mít nad Grónskem Úplnou a Totální Kontrolu. Děkuji!“
Celé to bylo absurdní, jednak proto, že Norsko není Dánsko, a jednak proto, že vítězného kandidáta Nobelovy ceny míru vybírá nezávislá komise, ne norská vláda. Novináři se zprvu dokonce zdráhali dopis publikovat. Báli se, že ho mohl napsat nějaký komik. Dostal se proto na veřejnost, až když ho za autentický prohlásil sám příjemce, ministerský předseda Jonas Gahr Støre.
Trump na své sociální síti také uveřejnil zprávu o rozhovoru s Markem Ruttem, generálním tajemníkem NATO: „Jak jsem všem vysvětlil, zcela jednoduše, Grónsko je zásadně důležité pro Národní a Světovou Bezpečnost. Cesta zpět neexistuje – s tím souhlasí všichni.“
Hned nato Trump publikoval fotografii vytvořenou umělou inteligencí. On, prezident Trump, sedí za psacím stolem, před ním – v roli poslušných studentíků – sedí hlavní evropské politické osobnosti. Za nimi je mapa, na které jsou americkou vlajkou kromě USA dekorovány též Kanada, Grónsko a Venezuela.
Trumpovo tvrzení, že „všichni“ souhlasí s jeho plánem udělat z Grónska 51. stát, se ukázalo nepodložené. V té době už v Grónsku přistávali vojáci z několika členských států NATO. Jejich úkolem bylo od případné invaze odradit ne nepřátele Západu – Rusko nebo Čínu –, nýbrž Spojené státy, člena téže obranné aliance.
„Somálci mají nízké IQ“
V Davosu Trump nenašel prostor odsoudit Putinovu kriminální válku proti Ukrajině. Měl ale dost času na to, aby se vychloubal, že se s Putinem dobře zná a že mu kremelský pán telefonicky gratuloval k jeho údajně zázračným mírotvorným aktivitám mezi Arménií a Ázerbájdžánem.
Hlavním smyslem Trumpovy řeči ovšem bylo oznámit světu, že se chystá Grónsko „převzít“. Nejprve ale Evropanům připomněl úlohu Spojených států v obou světových válkách 20. století. „Nebýt nás, všichni byste teď mluvili německy a trochu japonsky,“ řekl na švýcarském území, kde se německy mluví od 5. století.
Teprve pak přišlo to hlavní: Trump prohlásil, že Grónsko je součástí Severní Ameriky. „Je to naše území,“ řekl a neochotu Dánska předat Grónsko do vlastnictví Spojeným státům označil za „nevděčnost“. Jistou nepříjemností pro jeho obdivovatele mohlo být, že pan prezident čtyřikrát řekl „Island“, když myslel „Grónsko“.
Vzhledem k tomu, že Trump mluvil v Davosu, diváci ne dost dobře chápali, proč se na mezinárodním fóru pustil do vulgárních útoků na svého předchůdce, prezidenta Joea Bidena. Schytali to od něj také jeho domácí oponenti, jako předseda centrální banky Jerome Powell – jehož do funkce sám jmenoval – a kongresmanka Ilhan Omarová, o níž Trump mluvil slovníkem, který by se spíš hodil pro člena Ku-klux-klanu než pro prezidenta Spojených států v 21. století.
Korunu všemu nasadil, když řekl, že lidé ze Somálska „mají nízké IQ“. Posluchač měl pocit, jako by ta věta vypadla ze stránek týdeníku Der Stürmer, jehož vydavatele spojenci oběsili v Norimberku. Takhle dnes nemluví normální lidé.
Trumpovy urážky světových demokracií a jeho tendence lichotit Putinovi se tentokrát dočkala odezvy. Za všechny to nejlépe řekl polský ministerský předseda Donald Tusk. Varoval před návratem k politice usmiřování (1938-1939), protože „Evropa si nemůže dovolit být slabá – vůči nepřátelům, stejně jako vůči spojencům“. Usmiřování, shrnul Tusk, „nic neřeší, jen vede k ponížení“. Škoda, že jiné státy ve střední Evropě se k němu nepřipojily a zůstaly opatrně sedět v koutě.
Nepohodlní úředníci končí
Rostoucí nejistota o Trumpově mentálním zdraví představuje vážné nebezpečí, protože dává dominovým efektem do pohybu další krize. Patří k nim především kolaps politického systému ve Spojených státech, kde si Bílý dům nejprve protiústavně podřídil Kongres a soudy, načež začal úkolovat „své“ Ministerstvo spravedlnosti, jak a které prezidentovy kritiky nebo oponenty potrestat trestním stíháním za … cokoli se bude hodit.
Jsou mezi nimi jednoznačně čestní lidé, jako bývalý ředitel FBI James Comey, bývalý ředitel CIA John Brennan, senátor Adam Schiff, prokurátorka Letitia Jamesová, republikánský poradce John Bolton, už zmíněný Jerome Powell z Fedu nebo zvláštní vyšetřovatel Jack Smith. V současnosti FBI postupně propouští všechny úředníky, kteří se podíleli – jakkoli vzdáleně – na vyšetřování protiústavního puče z 6. ledna 2022.
Trumpova iracionalita, kromě závažné krize domácího politického systému, uvedla do pohybu také postupný rozklad mezinárodního řádu, který svět západních demokracií od konce druhé světové války zakotvil v bezpečí a rostoucí prosperitě. Spojenci v Davosu na vlastní oči viděli, že prezident Spojených států si plete Grónsko a Island, ale kvůli „kusu ledu“, jak Grónsko sám popsal, je schopen rozbít NATO, jako by to byla stará hračka, která ho už nebaví. Už teď v každé rozumné členské zemi EU studují politicko-ekonomické a vojenské týmy, jak bude vypadat obrana Evropy před Ruskem bez Spojených států.
Danko, Fico a Trump
Danko v sobotu na vlnách Rádia Slovensko řekl, že je premiér „vystrašený z rozhovoru s Trumpem“, a proto tento týden jede do Paříže za francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Podrobnější nebyl.
Ve středeční publikaci pak server Politico s odkazem na vícero zdrojů z diplomacie napsal, že Fico v Bruselu popisoval Trumpa jako „nebezpečného“ a divil se jeho psychickému stavu. Slovenský premiér to popírá.
Naštěstí kanadský premiér Mark Carney v Davosu předvedl, že i v dnešní postfaktické době může politik mluvit pravdu, zůstat přitom konstruktivní a nechovat se naivně. Aktuální bylo jeho varování před tendencí států vyhnout se – stejně jako zelinář Václava Havla – problémům a být poslušný vůči větším a silnějším. Vedle Carneyho biblicky jasné řeči vypadal Trump jako klučík, který má pocit, že ho svět nedoceňuje, a tak křičí a kope okolo sebe.
Za pouhých pět měsíců budou mít Spojené státy 250. narozeniny. Měla by to být oslava jejich demokracie, ústavního systému, kultury, životního stylu, produktivity a vědy. Nebude ale jednoduché soustředit se na pozitiva toho typu, když se ulicemi měst potulují bandy zamaskovaných agentů ICE, kteří střílí do lidí a zatýkají i pětileté děti.
Je ironií osudu, že Spojené státy mají v roce svého výročí v Bílém domě Donalda Trumpa. Čím dál tím více lidí se za něj stydí a zároveň se ho i bojí. To je kombinace, která do budoucna nevěstí nic dobrého.
